O spravedlnosti Boží a lidské

Proti Bohu byla vznešena vážná obžaloba. Je prý nespravedlivý... Prorok Ezechiel, jak jsme v biblickém čtení slyšeli, přináší tuto konstataci, kterou Bůh lidu komentuje: Slyším, dome Izraelův, že moje cesty nejsou spravedlivé. Nejsou-li vaše cesty nespravedlivé? Jedná se o chvíli ve které podle našeho pozemského uvažování a logiky se mluví o zásluhách, tedy mluví se o tom, že spásu a budoucí život získají ti, kteří žili bezbožně v nespravedlnosti snad i dlouhé roky svého života a pak se obrátili a začali žít spravedlivě, bohabojně. Konali Boží spravedlnost a právo. Ale ti, dodává Hospodin, kteří teď žijí s Bohem, plní Boží spravedlnost, ale jednou se od této cesty odvrátí, padnou do hříchu těch nespravedlivých, a začnou se dopouštět všech těch hanebností, které dělají bezbožní, ti zemřou. My bychom řekli, tak jak to tehdy vyčítali prorokovi, no to je nespravedlivé! Možná jsme 80 roků žili spravedlivé, konali jsme dobro, a potom jsme to všechno najednou pošlapali a zemřeli jsme po tom co jsme poslední rok prožili rozvratně a v hříchu. Budeme zatraceni.

Tady přicházíme k tomu co jsme možná už slyšeli od duchovních, když dostanou otázku: Kdy je potřeba se nejpozději obrátit? Kdy stačí začít opravdu žít s Bohem? Pak dávají odpověď: nejpozději sekundu před smrtí! Ale neznáme okamžik, kdy ta smrt nastane!

Proto, bratři a sestry, když se tady mluví o Boží spravedlnosti, ta je jiné ve vztahu k té spravedlnosti nebo právu, mluvíme-li slovy zákonů,  které jsme si my ustanovili v našich mezilidských vztazích. Což není zvláštní, že v době ve kterém žijeme máme nejvíce pacientů neobyčejného druhu – když se zeptáme: Co vás bolí, odpovídají nejčastěji: Bolí mne srdce! Bolí mne srdce, z ran, které ta nespravedlivost způsobila našemu srdci. Bolí nás srdce z té nespravedlnosti. Neobyčejné a pravdivé.

Proto, drazí bratři a sestry, není snadné žít v prostředí ve kterém se trestá krádež chleba, i když i to je potřeba, ale mlčí se o přestupcích těch, kteří se dopouštějí velikých krádeží, přestupků a zneužívají svoje společenské postavení. V takové společnosti Bůh není. V takové společnosti je to, že patříme do křesťanských společenství kompromitováno. Ve skutečnosti je to život jakoby Bůh ani nebyl.

Blace Pascal říká, že na světě jsou dva druhy lidí, my se s nimi často setkáváme, dokonce i v sobě je nacházíme. První z nich jsou spravedliví, kteří se považují za hříšné. A druzí – hříšníci, kteří se považují za spravedlivé. Vidíte, bratři a sestry jak se můžeme snadno klamat. Člověk má potřebu vylepšovat svůj životopis namísto toho, abychom my sobě psali obžaloby. Proto by naše životní kroky spíše měli směřovat k tomu, abychom se obviňovali spíše než abychom se chválili. A i když píšeme o sobě svoje autobiografie, i když podle mne nejsou až tolik potřebné, neměli bychom zdůrazňovat jen naše zásluhy, úspěchy, čeho jsme dosáhli, ale právě opačně: vylíčit obžalobu svého života. To je Boží přístup – postoj: Kaji se! Vinen jsem! Protože právě proto přicházíme do situace, že velcí hříšníci sebe považují za spravedlivé! A ti lidé, kteří cítí, že jednají správně, cítí že je to stále málo. Stále jsem, Bože, hříšný. Ještě jsem nedosáhl té svatosti ke které mne Ty, Bože, voláš. Ano, tou cestou by bylo potřeba chodit.

Nás bolí nespravedlnost, že ano? Ale co jsme ochotní udělat, aby se zmenšila nebo úplně zmizela? Možná jste už i vy viděli takový videoklip. Jeden starý profesor na první hodině práv připravil takovouto scénu: Přišel přednášet na první hodinu. Studenti stojí před ním. Ještě se navzájem neznají. Zaměřil se na jednu studentku a zeptal se jí: Jak vy se jmenujete, prosím? – Ona řekla jméno – opusťte tuto místnost, prosím! – Všichni šokováni... – ona reaguje: Ale proč, pane profesore?! – Neptejte se, proč. Já vás nechci na svých přednáškách už ani vidět! Prosím vás, abyste okamžitě odešla a už se nikdy nevracela. Nemohu vás ani vidět!!! - Všichni studenti jsou zhrozeni. Nastalo napětí. Všichni cítí, že to co se stalo té dívce je nespravedlivé. Ona odešla z místnosti a profesor říká: A vy všichni chcete studovat práva? Je nespravedlivé co jsem udělal té studentce? Vy jste viděli, že ano, ale nikdo z vás ani slovo neřekl. Všichni jste mlčeli. Všichni jste se uzavřeli do svého malého světa nebo lépe řečeno do svých chorobným zájmů, do svého konformizmu, aby k vám profesor neměl špatný vztah. Já chci úspěch. Potřebuji dobře projít u zkoušek. Chci postupovat. Nechci se dostat do nepříjemné situace. Z vás v životě nic nebude... To je tak a pokaždé, když se nad něčím pozastavujete a říkáte: Tohle je nespravedlnost, tak se ptej co jsi udělal (a), kde jsi pozvedl svůj hlas ve jménu Boha, ve jménu pravdy, pro ochranu nevinných. My mlčíme, protože nám vládnou egoistické zájmy!

Je přísloví, že „odvaha je počátkem moudrosti“. Jestli se v životě nevydáme tímto směrem pak nikdy nepoznáme to, co poznali bohabojní lidé, totiž co je to vlastně Boží spravedlnost. Ta není žádný institut pozemských rozhodnutí, ale skutečně milostiplný způsob života. 

Nejlepší postoj věřícího křesťana je: Bože, já jsem hříšník, já jsem vinen a potřebuji, Bože, Tvoje milosrdenství! Nemysleme si, že Ježíš k nespravedlnostem mlčel a zamhuřoval oči. Vůbec ne. Mluvil jasně o nespravedlnostech, když se utlačuje vdova, když se pojídá chlém chudáka, zákoníkům a farizeům vytýkal, že svazují lidem těžká a neúnosná břemena, kterých se sami nechtějí dotknout ani prstem a všechny vyzýval k obrácení. a vyzvat někoho k obrácení znamená: Směr, kterým jdeš není správný, žiješ v klamu a temnotě hříchu.

Jeden ze sedmi skutků duchovního milosrdenství praví: nespravedlnost je třeba trpělivě snášet... To by ve skutečnosti znamenalo pomalu přecházet k Ježíšovu přístupu. Všechno co se Ježíšovi stalo bylo ve skutečnosti nespravedlností. Ale On bojoval silou, kterou měl v sobě. Silou Ducha Božího, protože sám je Bůh. Duchem Svatým On překonával zkoušky. Dokonce se ani nelitoval, protože kvůli svědectví šel na kříž a svědčil o tom, že poslední slovo nemá pozemská spravedlnost a právo, ale konečná Boží spravedlnost, protože my říkáme: Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. A kdyby nic jiného smrt je spravedlivá, protože všem nabízí totéž. Každý z nás bude skládat sám za sebe účty. My se můžeme vyhnout soudům, můžeme podplatit svědky, můžeme ovlivnit soudce a mít ty nejlepší obhájce, můžeme být uznáni jako neviní, ale to pro tebe nic neznamená. Obhájce může člověku, který se prokazatelně dopustil zločinu, poradit: řekni, že nejsi vinen. Vidíte, bratři a sestry jak jsme se vzdálili od křesťanského postoje! Místo, abych řekl: vinen jsem, jak to mohu odpykat. Jak to mohu využít jako cestu svého obrácení od svého bezbožného způsobu života?! Nejlepší postoj člověka křesťana před Bohem je: Já jsem vinen, já jsem hříšník. Potřebuji, Bože, Tvoje milosrdenství.

Nikdy nezapomínejme na Ježíšovo blahoslavenství: Blaze pronásledovaným pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské!

( Kázání fra Maria Knezoviće 23. 2. z medžugorského kostela, přeloženo, zkráceno)