O vánocích se to co je slabé stává silným

(Zamyšlení nad poselstvím Panny Marie pro adventní období / Paula Tomić)

Advent (lat. adventus = příchod) nám znovu připomíná nakolik jsme pomíjející. Nakolik je svět, a i my v něm, jen jedním očekáváním přechodu do trvalého přebývání. Sv. Irenej  jednou dávno vyslovil myšlenku, která zní přibližně takto: „Pro člověka není důležité, co je, ale čím stává. Proto se Bůh, stal jedním z nás, aby nám pomohl v naší existenci!“ 

Panna Maria nám často zdůrazňuje, že jsme v době očekávání vlastně již v čase své existence a proto nám jako Matka dává rady jak se nejrychleji a nejlépe stát tím co jedině může přejít do věčné existence, která je samotná a absolutní Láska. Jedině Láska je to co zůstává a trvá pro věčnost. Jestli nás cesta Adventem nemění a neučí lásce, pak jsme někde udělali chybu.

Mohli bychom říci, že škola Panny Marie zde v  Medžugorji  má skutečně za cíl pomoci nám co nejlépe zvládnout tuto cestu proměny z pomíjejícího do trvalého, z hříšného do svatého, z mrtvého do živého. Ale tato cesta není možná bez neustálého umírání sobě, bez oběti, bez umrtvování naší padlé přirozenosti a hříšného těla modlitbou, půstem, svátostným životem a dobrými skutky.

Medžugorje je osvěžení  pro rodiny

Boží láska se projevovala v Ježíšově vtělení (…a Slovo se stalo Tělem), při Jeho příchodu mezi nás lidi. A není to jen nějaká událost která se stala před více než 2000 roky, ale je to příklad, že se i naše láska může narodit teprve, když ji vtělíme do konkrétního skutku sebedarováním a darováním, ve chvílí příchodu k druhému člověku, v komunikaci a společenství. Přesto i při tom máme být opatrní a analyzovat sebe z jaké motivace děláme své skutky. „Největší a nejmocnější síla lidské osobnosti se nachází v lásce.

Jenom tehdy, když je láska hlavní motivací, bude člověk moci sebe maximálně seberealizovat. Přitom, i ta nejhlubší existenční rovina lidské osobnosti ze které vychází motivace lásky, může být skrytá. Osoba může milovat něco co je proti jejímu největšímu a konečnému dobru. To ukazuje, že je zapotřebí očisťování vlastních afektů, nebo jak by řekla Bible, je potřebné obrácení vlastního srdce.“ (P. Mijo Nikić, SJ) Obrácení srdce by tedy bylo provětráváním postojů, přeuspořádáním žebříčku hodnot, vymazáním lží a předkládáním Pravdy. Skutečně veliká proměna mentality začíná, když dá člověk Boha na první místo – jak nás k tomu Panna Maria zde stále vybízí!

Každopádně první linie přístupu k druhému člověku je nejbližší i vzdálenější rodina. Rodina je místo, kde jsme nejvíce vybízeni, abychom rostli v lásce k Bohu, a potom syceni Boží láskou, růst k lásce k sobě i k bližním. Každá pravá proměna vychází ze změny lidského srdce a potom ze změny vztahů v jeho rodině. Jako i zdraví nějakého organizmu začíná uzdravením jedné jeho buňky. Mnoho zdravých buněk tvoří zdravý organizmus. Tak i mnoho zdravých rodin tvoří zdravou společnost.

Rodinný odpočinek

Panna Maria jako Matka ví v čem spočívá kořen problému a proto v Adventě vybízela k modlitbě rodin. Nežádala 'modlitbu v rodině', ale 'modlitbu rodin'. To pro mne zní jako výzva, ne jen, aby se lidé v rodině v jednu chvíli dne společně pomodlili nějakou modlitbu, ale spíše, aby se při té slovní modlitbě snažili dosáhnout toho, aby se celý rodinný život - všechno obrácení, práce, slova, vztahy - stával živou modlitbou. Takový určitý veliký nácvik lásky a pokoje při všem tom co rodina každý den prožívá. A to všechno proto, že tato naše společnost, která je pod nadvládou zla, soustavně ničí rodinu a všechny zdravé vztahy, hodnoty a cíle. Místo místa pokoje, útočiště, společenství a lásky, se rodiny stávají místy bojů, vystavenosti vlivu společenských sítí, nesouladu a netrpělivosti. Ze zraněných dětí vyrůstají zranění lidé, kteří vstupují do nezralých vztahů a nejsou schopní předávat zákon života. Nezralí lidé neumějí dávat druhým, ale požadují jen pro sebe. Nejsou schopní uspokojovat potřeby druhých, ale sobecky, dětinsky, vyžadují uspokojování vlastních potřeb a pohodlí. Namísto požehnané prosperity, vidíme jak se nám společnost hroutí v prokleté soběstačnosti, izolace a umírání. Pomalu mizí Láska a rodí se civilizace strachu, požitku, moci a smrti. Vracíme se do období pohanství a falešných bohů.

Mohli bychom říci, že Ježíš mluvil o současnosti a časech, které přicházejí: „Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných, kam se skrýt před řevem valícího se moře.

Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět. Neboť mocnosti nebeské se zachvějí. A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou. Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko. (Lk 21, 25-28.) Což nejsme svědky neobyčejných západů slunce, neobyčejných tvarů oblaků, neobyčejné hry slunečního světla, kterou odborníci nazývají 'polární záře', i když se objevuje po celém světě a ne jen u severního pólu? … Což nejsou kolem nás otřesy země a záplavy, strach a tíseň lidí kvůli tzv. klimatickým změnám, které vytvářejí lidé záměrně i nezáměrně a každodenní očekávání třetí světové války …? Materializmus a digitalizace zcela otupily lidský rozum, všechno se vysvětluje racionálně, kvocient inteligence se všem znatelně snížil kvůli závislosti na společenských sítích, aplikacích a vzájemnému nekomunikování. Zakrněly rozhovory, vyjadřování emocí... Eutanazie – záměrná smrt vykonána s pomocí lékařů- se stává synonymem pro lásku  k bližnímu, kterého chceš uchránit od utrpení na zemi, a tak ho posíláš na mnohem horší a delší muka v Očistci.

Tíseň vzrůstá v tomto světě bez víry, ve kterém nic nemá smysl, ale žije se jen pro přítomný okamžik a pro sebe. Pro to člověk stvořen není. Říká se, že v okamžiku početí člověka, okamžik před tím než Bůh poslal duši do těla, ukázal jí svou otcovskou tvář, svoji lásku. První vzpomínka lidské duše  tedy tvář Lásky, tvář Otce na nebesích. Proto je v lidské duši stále ta vrozená touha po Bohu, po Lásce.

Tíseň vzniká, když člověk uzavřený pro věčnost  je donucován zapomenout na věčnou touhu svého srdce, a tou je opětné setkání s Otcem. Když dovolí, aby ho vedl jeho rozum, aby všechno logicky vysvětloval, aby si udělal z vědy svého boha, aby kvůli  své pohodlnosti ztratil svobodu rozhodování, když ztratí pojem o pravdě kvůli svojí tolerantnosti, která je mu vnucována – tehdy člověk ztratil víru. Proto je tolik pravdivá ona Ježíšova otázka položená v Evangeliu: „Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?“ (Lk 18, 8)

Před mnoha lety, se antropoložky Margaret Mead zeptal jeden student co ona považuje za  první znak civilizace v kultuře. Student očekával, že profesorka řekne, že je to vynález udice, nebo hliněné nádoby nebo zbroušený kámen. Ale ne. Prof. Mead řekla, že prvním znakem civilizace v dávné kultuře byl nález zlomené a vyléčené bederní kosti člověka. Studenti nechápali kvůli čemu je ten nález tak významný, proto jim to paní profesorka  vysvětlovala: „V říši zvířat, když si zlomíš nohu, umíráš. Nemůžeš utéci před nebezpečím, dojít k řece, uhasit žízeň nebo si ulovit potravu. Ty jsi maso pro šelmy, které na tebe číhají. Ani jediné zvíře nebo člověk nemohl přežít zlomení nohy tak dlouho, aby kost měla čas srůst. Nález zlomené bederní kosti, která srostla je důkazem, že si někdo udělal čas, aby zůstal u toho, kdo je zraněn, obvázal mu ránu, přenesl tu osobu do bezpečí a vyléčil ji. Pomoc druhému člověku v obtížích je počátek civilizace, vysvětlila profesorka Mead.

Škola lásky a života Panny Marie nám pomáhá žít naši katolickou víru, následovat Ježíše, tedy vytvářet pravou civilizaci lásky. Dnešní svět, bohužel, vytváří civilizaci smrti, která spočívá v zákonech vědy, logiky a umělé inteligence, která eliminuje slabé a všechny nás přetváří na čísla, která potřebují přinášet profit. Jestli nejsme výnosní, považují nás za přebytečné a býváme eliminovaní.

V civilizaci lásky pro kterou nás Panna Maria zde chce vychovat, má každý hodnotu, protože je milované Boží stvoření, a to nejslabší, jako Dítě v jesličkách, se stává největším pokladem, protože Bůh se může oslavovat jedině v naší slabosti. Tajemství Boží logiky je možné odhalovat jedině klíčem víry. Ať je vám tedy tato vánoční doba naplněna příchody k druhým lidem a s každým takovým příchodem ať je láska ve vás stále podobnější lásce Toho, který Jest.

Paula Tomić / Glasnik Mira 12/2024.