Oslavili jsme 40. výročí zjevení Panny Marie

26.06.2021 15:47
V Medžugorji jsme25. června 2021 oslavili 40. výročí mariánských zjevení. Mši svatou za přítomnosti mnoha věřících a za koncelebrace 358 kněží – což je rekordní počet kněží při mši svaté na výročí zjevení – vedl slavil fra Miljenko Šteko, provinciál Hercegovskí františkánské provincie.
Na počátku této mešní slavnosti, které předcházelo procesí se sochou Panny Marie fra Miljenko Šteko řekl: 
''Drazí bratři a sestry, drahé děti Mariiny, přeji vám šťastné oslavy 40. výročí milosti. Předávám vám blahopřání jeho excellence Henryka Hosera, apoštolského vizitátora pro farnost Medžugorje. Po pobytu v nemocnici kvůli koronavirusa, se dobře zotavuje a říká, že všechny svoje bolesti přinášel Pánu za Medžugorje. Veliká výročí se pravidelně označují nějakým darem. I my jsme přinesli Panně Marii co v nás uzrálo za těchto 40 roků. Když jsme šli v procesí před sochou Panny Marie viděl jsem tolik slzí ve vašich očích, všechno co jste přinesli  s sebou, všechny  svoje rány, bolesti. To všechno darujme Panně Marii… I ty svoje slabosti a hříšnost. Ať se za nás přimlouvá.  Připomeňme všechny nemocné, kteří se doporučili do našich modliteb i všechny ty, kteří kvůli pandemii nemohli být fyzicky s námi, ale jsou s námi duchem!'., 
 
ČTYŘICÁTÉ VÝROČÍ MEDŽUGORJE – fra Miljenko Šteko
Drazí bratři a sestry, drazí farníci a poutníci!
Medžugorje před čtyřiceti roky. Byla to doba nedostatku základních životních potřeb, doba ve které se na všechno čekaly dlouhé fronty, doba rafinovaného komunistického pronásledování a útlaku veřejných i tajných služeb s různými názvy. Rok 1981, blížil se konec června. Léto jaké může být jen v  Hercegovině. Slunce si hraje na rozpáleném kamení a nejsou náznaky, že by horko ustoupilo a dalo prostor večernímu chládku. Někde už je slyšet rodinou modlitbu. Mnoho dětí ještě není doma, hrají si a v horku hledají kapičku vody. Nikde není chládek, ale ony jak to jen děti dokážou a mohou, i v tom vidí krásu daného okamžiku. Prozřetelnost dovolila, že některé z nich, najednou, podle jejich vlastního svědectví, zažily něco neobvyklého. Později začaly přenášet detaily a to dělají až do dnes. Neoblomně a neochvějně, svědčí stejně jako i první den. Panna Maria, Královna míru, nejsvětější vtělení matky s Dítětem v náručí. Matka všech matek, pozvedla svoji něžnou ruku a tiše, jejími pohyby je zvala, aby se jí přiblížili…
Drazí bratři a sestry, to zůstalo historií. Nesmazatelná a překrásná historie, která přijala svoji jedinečnost ve fenomenu Medžugorje – který se zcela podřizuje Učitelskému úřadu Církve, protože jenom ten může rozhodnout o autentičnosti takového zjevení.
S největší pečlivostí shromažďujeme plody všech milostí, které nám dobrý a milosrdný Bůh tady seslal, my v pokoře a prostotě srdce dnes večer se žalmistou voláme: Jak je, Bože, drahocenná dobrota Tvoje nad námi; V Tobě je náš pramen života; Ve Tvém světle my světlo vidíme. Obejmi dobrotou všechny, kteří Tě tady uctívají (srov. Ž 35). Dnes večer v Medžugorji, plni vděčnosti, velebíme Otce a Syna se Svatým Duchem!
Díky Ti, Panno Maria, Blahoslavená Panno Maria, Matko naše, za tuto milostiplnou historii. Díky Ti, Královno míru, protože jsi nad trním mezi tímto kamením vtiskla polibek svojí lásky na naše životy, objala jsi nás svým nebeským objetím a dala nám teplo svého mateřského srdce! Díky Ti za každý ten pocit pokoje, kdy z uspěchanosti všedních dnů dojdeme před Tvoji sochu a jen se zastavíme. Zastavíme se a sepneme ruce s vděčností, že jsi právě k tomuto našemu ztrápenému lidu spustila svoji ruku a objala jsi ho svojí dobrotou a milostí. Lid, který po staletí vyzváněl k modlitbě a pozdravoval Tebe za úsvitu, v poledne a za soumraku, prožíval Tebe, Matku svoji, jak je o tom psáno v dávném výkladu biblických textů,  jako „stvoření ve své prvotní úctě a ve svém konečném rozkvětu, jak vyšlo z Boha za úsvitu své původní záře.“ (P. Claudel)
Matce Církvi, v čele s nejvyšším knězem Papežem Františkem, kterou synovsky milujeme, jsme vděční z hloubi své bytosti za drahocenné zkušenosti při kterých jsme tyto čtyři desetiletí tady mohli zakoušet, že je Církev svojí povahou lidská a božská, viditelnými i neviditelnými skutečnostmi obdarovaná, a že to lidské v ní je přesto vedeno a podřízeno božským, viditelné neviditelnému, a to současné budoucímu městu po kterém pátráme. (srov. Sacrosanctum concilium, 2: AAS, 56, 98.). Jsme vděční i za jedinečnou milost, že od května 2019 mohou být poutě do Medžugorje oficiálně organizovány z diecézí a farností, za doprovodu svých pastýřů každého řádu a stupně.
Nemůžeme nepoděkovat i všem služebníkům Kristovy milosti zde, počínaje nejúctyhodnějším, podle rozhodnutí papeže Františka, apoštolským vizitátorem, jeho excelencí arcibiskupem Henrykem Hoserem, a konče každým medžugorským knězem, který zpovídá a vede modlitebně-liturgický program. Svojí neúnavnou a oddanou službou zde oni viditelně ukázali, že zejména křesťanská liturgie, nevyvolává ve vzpomínkách pouze události, kterými jsme spaseni, ale je zde zpřítomňuje. (Srov. KKC, 1104) A služebníci tajemství dosvědčují , že sami rostli z milosti, kterou zprostředkovávali.
Díky zvláště vám, svědci, nezlomní přímí svědci dějin této milosti! Vám, kteří jste se zahleděli do  Blahoslavené Panny Marie v těch chvílích, kdy i Ona musela v sobě opakovat Elzbětino blahoslavení skrze svá vlastní „muku srdce” (srov. Redemptoris Mater, 17), když snášela ničivou moc různých pronásledování. Po tom všem, s papežským zástupcem v tomto státě i vy můžete opakovat: „Ve skutcích  apoštolských čteme: ...Protože nemůžeme nemluvit o tom co jsme viděli a slyšeli (Sk 4,20).“ A potom s ním i dodat: „Opravdu, za těchto 40 roků celý svět musel potvrdit působení Boží milosti u mnohých lidí ze všech sfér života, povolání i věku. Proto považuji za svoji povinnost zdůraznit primární úlohu, kterou  fenomen Medžugorje sehrál na životní a duchovní cestě mnohých křesťanů, zvláště těch, kteří sem přišli jako poutníci z celého světa.” (Španělský kongres o Medžugorji 2021)
Díky vám, neúnavní poutníci a vedoucí poutí! Čtyřicet roků milostiplného dění v Medžugorji, které dnes a skrze vás vyzařuje svoje plody v nejvzdálenějších končinách světa. Není země ve světě ve které se dnes nemluví o Medžugorji, kdysi malému, nepatrnému místu v této kamenité Hercegovině. Není země ve které se nemluví o Panně Marii z Medžugorje, Královně míru. 
Z tohoto místa se již čtyři desetiletí rodí výzvy k modlitbě, svátostnému životu, pokání a obrácení pro lidstvo, které žije v těžké a krajně nebezpečné situaci, vyvolané lidskými hříchy. Lidstvu, které překročilo každou míru v urážení Boha a všeho posvátného. Tento prorocký hlas z Medžugorje neúnavně vyzývá k obrácení a spojuje se do toho dávného u Izaiášova výkřiku: „Přestaňte činit! Zlo! Učte se dobrým skutkům: tíhněte ke spravedlnosti.“ (1,16)
Je to výzva světu, který se zapletl do své horizontály a ztratil vertikální dimenzi, svoji zaměřenost na Boha. Výzva světu, který žije prakticky jako by Bůh nebyl. Světu, který se blíží k okraji bezedné propasti svojí nevěry.
Bůh, který stvořil svět z lásky a vykoupil ho za nesmírnou cenu utrpení a smrti svého Syna, se ne přestává starat o svět ani tehdy, když se k Němu lidé obracejí zády a vzdalují se od Něj. Proto mu posílá svoje hlasatele, aby ho upozornili na závažnost situace a na potřebu a neodkladnost obrácení a na konečný cíl, a právě tomu nás učí i Katechizmus Katolické Církve: „Nebe je konečný cíl člověka a uskutečnění nejhlubších lidských tužeb, stav největšího a konečného štěstí“ (čl. 1024).
Víme, že skrze celé tyto dějiny spásy Boží hlasatelé – andělé, Blahoslavená Panna Maria nebo světci – nepřicházejí z vlastní iniciativy a vlastního rozhodnutí. Přicházejí, protože je posílá Bůh. Čteme, například v Knize Tobiáš, jak anděl Rafael, proměněn v člověka jménem Azarja, sledoval mladého Tobiáše na daleké a nebezpečné cestě od Ninive do Ekbate Medijské. Když Tobiáš chtěl odměnit svého průvodce, on mu odhalil, že je anděl Rafael a přitom mu říká: „Já jsem nepřišel proto že by se mi chtělo, ale na příkaz Boha našeho.“ (Tob 12, 18) To platí o všech kteří přinášejí Boží poselství. Oni všichni přicházejí z Boží vůle a rozhodnutí.
Církev nás učí i že: „veškerý spasitelný vliv Blahoslavené Panny Marie na lidi nevzniká z nějaké potřeby, ale z Boží dobrotivosti a vychází z přemíry Kristových zásluh…“ (LG, 60). A v komentáři Kongregace pro nauku víry (rok 2000) o fatimském tajemství je psáno: autorita soukromých zjevení, sice,  je podstatně odlišována od „veřejného zjevení“, ale ta se projevují jako „pomoc ve víře právě tím, že odkazují na jedno božské zjevení“.
Existuje i zvláštní důvod proč nám Bůh do této naší historické cesty na Zemi posílá právě  Blahoslavenou Pannu Marii. Zejména, „Na Golgotě se Maria, spojuje s obětí svého Syna, poskytuje spasitelnému dílu svůj mateřský příspěvek, který přijímá podobu bolestného rození, rození nového lidstva.“ (Generální audience sv. Otce, 17. 9. 1997.)
V tomto duchu je Mariina zprostředkovatelská služba v historii ve spojení vždy s její mateřskou úlohou. Víme, že je povinností všech rodičů, kteří svoje děti z Boží síly a milosti zrodili pro tento svět, aby udělali vše co je v jejich moci, aby je zrodili i pro nebe. Teprve to je pravé dokončení rození dětí. Rodiče, kteří to nečiní, neudělali mnoho pro svoje děti, i kdyby jim dali všechno ostatní.
A jaká teprve je Mariina mateřská péče o její duchovní děti, které chce přivést i na onen svět! Proto Ona, když vidí, jak mnohé její děti hodí po okraji propasti, mnohokrát podává svoji ruku, aby z Boží prozřetelnosti a Božího dopuštění zabránila zkáze svých dětí. Církev bez váhání přiznává úlohu Panny Marie, neustále ji zažívá a doporučuje srdcím věřících, aby se opřeli o tuto mateřskou pomoc a silněji spojili s Prostředníkem a Spasitelem. (srov LG, 62).
 
Nuncius BiH prohlásil:  „Medžugorje je jako pravý maják rozsvícený pro obrácení mnohých a proto se radujeme z celé té cesty, kterou jsme prošli, abychom došli k momentální pastorační organizaci. (...) Proto má Medžugorje dnes profil mariánského a kristologického centra, poznamenaného jak pečetí Univerzální Církve tak i zvláštní péčí Svatého Otce. Čtyři podstatné elementy katolictví se spojují v té pastorační pečeti: Kristus, Panna Maria, Církev, Papež.“
Bratři a sestry, dnes je 40. výročí vytrvalé péče Panny Marie nad tímto místem a jejích posesltví z tohoto místa předávaných celému světu. V Písmu sv. mají čísla nejen matematickou nebo množstevní hodnotu, ale i hodnotu symbolickou. Bible je plná čísel. Ona se skládá z 72 manších knížek, a jedna z nich dokonce má název Numeros (čísla). Jedním z nejčastěji uváděných čísel v Bibli je právě číslo 40. 
V biblickém smyslu je číslo 40 zaokrouhlené, označuje lidskou míru, znamená, že něco uzrálo a předchází nějaký nový počátek. Trvání něčeho po 40 roků je dostatečná doba, aby poznamenala celou epochu. 
Nemělo by se zapomínat, že i jako trvalý starozákonní památník jsou uváděni jedinci mezi vyvoleným lidem, tam při čtyřicetileté cestě pouští, kdy obraceli svoje srce i tváře k Egyptu, naříkali si a za každou cenu si přesevšechno přáli mít nějaké svoje zlaté tele k uctívání. Bezpochyby jsou někteří lidé stále nakloněni opustit cestu svatosti a obrátit se k teleti. A tento svět dnes nabízí tolik telat k uctívání. Jsou na každém kroku a v každé podobě. Nabízí nám rychlá řešení našich problémů, nabízí nám pozlátka a falešn= neony.
A Panna Maria je i nadále tady a sleduje svoje děti. A čeká. Ve své bělosti a prostotě Ona čeká a modlí se za svoje děti. Čeká kdy prohlédnou srdcem a znovu ho naplní původní Boží dobrotou a milostí. Panna Maria je „vedle svého Syna nejdokonalejší ikona svobody a osvobození lidstva a vesmíru. Církev na ní musí hledět, aby v plnosti pochopila význam svého poslání.“ (CDF, Libertatis conscientia, 22. 3. 1986., br. 97)
Matko a Královno míru, na dlani své věrnosti i nevěrnosti Ti dáváme dnes večer svoje srdce A prosíme Tě: Učiň srdce naše podle srdce svého a svého Syna! A dodám, jak se zpívá ve zbrusu nové písni: Zůstaň s námi až do konce světa! Amen.
 
V Medžugorji jsme25. června 2021 oslavili 40. výročí mariánských zjevení. Mši svatou za přítomnosti mnoha věřících a za koncelebrace 358 kněží – což je rekordní počet kněží při mši svaté na výročí zjevení – vedl slavil fra Miljenko Šteko, provinciál Hercegovskí františkánské provincie.
Na počátku této mešní slavnosti, které předcházelo procesí se sochou Panny Marie fra Miljenko Šteko řekl: 
''Drazí bratři a sestry, drahé děti Mariiny, přeji vám šťastné oslavy 40. výročí milosti. Předávám vám blahopřání jeho excellence Henryka Hosera, apoštolského vizitátora pro farnost Medžugorje. Po pobytu v nemocnici kvůli koronavirusa, se dobře zotavuje a říká, že všechny svoje bolesti přinášel Pánu za Medžugorje. Veliká výročí se pravidelně označují nějakým darem. I my jsme přinesli Panně Marii co v nás uzrálo za těchto 40 roků. Když jsme šli v procesí před sochou Panny Marie viděl jsem tolik slzí ve vašich očích, všechno co jste přinesli  s sebou, všechny  svoje rány, bolesti. To všechno darujme Panně Marii… I ty svoje slabosti a hříšnost. Ať se za nás přimlouvá.  Připomeňme všechny nemocné, kteří se doporučili do našich modliteb i všechny ty, kteří kvůli pandemii nemohli být fyzicky s námi, ale jsou s námi duchem!'., 
 
ČTYŘICÁTÉ VÝROČÍ MEDŽUGORJE – fra Miljenko Šteko
Drazí bratři a sestry, drazí farníci a poutníci!
Medžugorje před čtyřiceti roky. Byla to doba nedostatku základních životních potřeb, doba ve které se na všechno čekaly dlouhé fronty, doba rafinovaného komunistického pronásledování a útlaku veřejných i tajných služeb s různými názvy. Rok 1981, blížil se konec června. Léto jaké může být jen v  Hercegovině. Slunce si hraje na rozpáleném kamení a nejsou náznaky, že by horko ustoupilo a dalo prostor večernímu chládku. Někde už je slyšet rodinou modlitbu. Mnoho dětí ještě není doma, hrají si a v horku hledají kapičku vody. Nikde není chládek, ale ony jak to jen děti dokážou a mohou, i v tom vidí krásu daného okamžiku. Prozřetelnost dovolila, že některé z nich, najednou, podle jejich vlastního svědectví, zažily něco neobvyklého. Později začaly přenášet detaily a to dělají až do dnes. Neoblomně a neochvějně, svědčí stejně jako i první den. Panna Maria, Královna míru, nejsvětější vtělení matky s Dítětem v náručí. Matka všech matek, pozvedla svoji něžnou ruku a tiše, jejími pohyby je zvala, aby se jí přiblížili…
Drazí bratři a sestry, to zůstalo historií. Nesmazatelná a překrásná historie, která přijala svoji jedinečnost ve fenomenu Medžugorje – který se zcela podřizuje Učitelskému úřadu Církve, protože jenom ten může rozhodnout o autentičnosti takového zjevení.
S největší pečlivostí shromažďujeme plody všech milostí, které nám dobrý a milosrdný Bůh tady seslal, my v pokoře a prostotě srdce dnes večer se žalmistou voláme: Jak je, Bože, drahocenná dobrota Tvoje nad námi; V Tobě je náš pramen života; Ve Tvém světle my světlo vidíme. Obejmi dobrotou všechny, kteří Tě tady uctívají (srov. Ž 35). Dnes večer v Medžugorji, plni vděčnosti, velebíme Otce a Syna se Svatým Duchem!
Díky Ti, Panno Maria, Blahoslavená Panno Maria, Matko naše, za tuto milostiplnou historii. Díky Ti, Královno míru, protože jsi nad trním mezi tímto kamením vtiskla polibek svojí lásky na naše životy, objala jsi nás svým nebeským objetím a dala nám teplo svého mateřského srdce! Díky Ti za každý ten pocit pokoje, kdy z uspěchanosti všedních dnů dojdeme před Tvoji sochu a jen se zastavíme. Zastavíme se a sepneme ruce s vděčností, že jsi právě k tomuto našemu ztrápenému lidu spustila svoji ruku a objala jsi ho svojí dobrotou a milostí. Lid, který po staletí vyzváněl k modlitbě a pozdravoval Tebe za úsvitu, v poledne a za soumraku, prožíval Tebe, Matku svoji, jak je o tom psáno v dávném výkladu biblických textů,  jako „stvoření ve své prvotní úctě a ve svém konečném rozkvětu, jak vyšlo z Boha za úsvitu své původní záře.“ (P. Claudel)
Matce Církvi, v čele s nejvyšším knězem Papežem Františkem, kterou synovsky milujeme, jsme vděční z hloubi své bytosti za drahocenné zkušenosti při kterých jsme tyto čtyři desetiletí tady mohli zakoušet, že je Církev svojí povahou lidská a božská, viditelnými i neviditelnými skutečnostmi obdarovaná, a že to lidské v ní je přesto vedeno a podřízeno božským, viditelné neviditelnému, a to současné budoucímu městu po kterém pátráme. (srov. Sacrosanctum concilium, 2: AAS, 56, 98.). Jsme vděční i za jedinečnou milost, že od května 2019 mohou být poutě do Medžugorje oficiálně organizovány z diecézí a farností, za doprovodu svých pastýřů každého řádu a stupně.
Nemůžeme nepoděkovat i všem služebníkům Kristovy milosti zde, počínaje nejúctyhodnějším, podle rozhodnutí papeže Františka, apoštolským vizitátorem, jeho excelencí arcibiskupem Henrykem Hoserem, a konče každým medžugorským knězem, který zpovídá a vede modlitebně-liturgický program. Svojí neúnavnou a oddanou službou zde oni viditelně ukázali, že zejména křesťanská liturgie, nevyvolává ve vzpomínkách pouze události, kterými jsme spaseni, ale je zde zpřítomňuje. (Srov. KKC, 1104) A služebníci tajemství dosvědčují , že sami rostli z milosti, kterou zprostředkovávali.
Díky zvláště vám, svědci, nezlomní přímí svědci dějin této milosti! Vám, kteří jste se zahleděli do  Blahoslavené Panny Marie v těch chvílích, kdy i Ona musela v sobě opakovat Elzbětino blahoslavení skrze svá vlastní „muku srdce” (srov. Redemptoris Mater, 17), když snášela ničivou moc různých pronásledování. Po tom všem, s papežským zástupcem v tomto státě i vy můžete opakovat: „Ve skutcích  apoštolských čteme: ...Protože nemůžeme nemluvit o tom co jsme viděli a slyšeli (Sk 4,20).“ A potom s ním i dodat: „Opravdu, za těchto 40 roků celý svět musel potvrdit působení Boží milosti u mnohých lidí ze všech sfér života, povolání i věku. Proto považuji za svoji povinnost zdůraznit primární úlohu, kterou  fenomen Medžugorje sehrál na životní a duchovní cestě mnohých křesťanů, zvláště těch, kteří sem přišli jako poutníci z celého světa.” (Španělský kongres o Medžugorji 2021)
Díky vám, neúnavní poutníci a vedoucí poutí! Čtyřicet roků milostiplného dění v Medžugorji, které dnes a skrze vás vyzařuje svoje plody v nejvzdálenějších končinách světa. Není země ve světě ve které se dnes nemluví o Medžugorji, kdysi malému, nepatrnému místu v této kamenité Hercegovině. Není země ve které se nemluví o Panně Marii z Medžugorje, Královně míru. 
Z tohoto místa se již čtyři desetiletí rodí výzvy k modlitbě, svátostnému životu, pokání a obrácení pro lidstvo, které žije v těžké a krajně nebezpečné situaci, vyvolané lidskými hříchy. Lidstvu, které překročilo každou míru v urážení Boha a všeho posvátného. Tento prorocký hlas z Medžugorje neúnavně vyzývá k obrácení a spojuje se do toho dávného u Izaiášova výkřiku: „Přestaňte činit! Zlo! Učte se dobrým skutkům: tíhněte ke spravedlnosti.“ (1,16)
Je to výzva světu, který se zapletl do své horizontály a ztratil vertikální dimenzi, svoji zaměřenost na Boha. Výzva světu, který žije prakticky jako by Bůh nebyl. Světu, který se blíží k okraji bezedné propasti svojí nevěry.
Bůh, který stvořil svět z lásky a vykoupil ho za nesmírnou cenu utrpení a smrti svého Syna, se ne přestává starat o svět ani tehdy, když se k Němu lidé obracejí zády a vzdalují se od Něj. Proto mu posílá svoje hlasatele, aby ho upozornili na závažnost situace a na potřebu a neodkladnost obrácení a na konečný cíl, a právě tomu nás učí i Katechizmus Katolické Církve: „Nebe je konečný cíl člověka a uskutečnění nejhlubších lidských tužeb, stav největšího a konečného štěstí“ (čl. 1024).
Víme, že skrze celé tyto dějiny spásy Boží hlasatelé – andělé, Blahoslavená Panna Maria nebo světci – nepřicházejí z vlastní iniciativy a vlastního rozhodnutí. Přicházejí, protože je posílá Bůh. Čteme, například v Knize Tobiáš, jak anděl Rafael, proměněn v člověka jménem Azarja, sledoval mladého Tobiáše na daleké a nebezpečné cestě od Ninive do Ekbate Medijské. Když Tobiáš chtěl odměnit svého průvodce, on mu odhalil, že je anděl Rafael a přitom mu říká: „Já jsem nepřišel proto že by se mi chtělo, ale na příkaz Boha našeho.“ (Tob 12, 18) To platí o všech kteří přinášejí Boží poselství. Oni všichni přicházejí z Boží vůle a rozhodnutí.
Církev nás učí i že: „veškerý spasitelný vliv Blahoslavené Panny Marie na lidi nevzniká z nějaké potřeby, ale z Boží dobrotivosti a vychází z přemíry Kristových zásluh…“ (LG, 60). A v komentáři Kongregace pro nauku víry (rok 2000) o fatimském tajemství je psáno: autorita soukromých zjevení, sice,  je podstatně odlišována od „veřejného zjevení“, ale ta se projevují jako „pomoc ve víře právě tím, že odkazují na jedno božské zjevení“.
Existuje i zvláštní důvod proč nám Bůh do této naší historické cesty na Zemi posílá právě  Blahoslavenou Pannu Marii. Zejména, „Na Golgotě se Maria, spojuje s obětí svého Syna, poskytuje spasitelnému dílu svůj mateřský příspěvek, který přijímá podobu bolestného rození, rození nového lidstva.“ (Generální audience sv. Otce, 17. 9. 1997.)
V tomto duchu je Mariina zprostředkovatelská služba v historii ve spojení vždy s její mateřskou úlohou. Víme, že je povinností všech rodičů, kteří svoje děti z Boží síly a milosti zrodili pro tento svět, aby udělali vše co je v jejich moci, aby je zrodili i pro nebe. Teprve to je pravé dokončení rození dětí. Rodiče, kteří to nečiní, neudělali mnoho pro svoje děti, i kdyby jim dali všechno ostatní.
A jaká teprve je Mariina mateřská péče o její duchovní děti, které chce přivést i na onen svět! Proto Ona, když vidí, jak mnohé její děti hodí po okraji propasti, mnohokrát podává svoji ruku, aby z Boží prozřetelnosti a Božího dopuštění zabránila zkáze svých dětí. Církev bez váhání přiznává úlohu Panny Marie, neustále ji zažívá a doporučuje srdcím věřících, aby se opřeli o tuto mateřskou pomoc a silněji spojili s Prostředníkem a Spasitelem. (srov LG, 62).
 
Nuncius BiH prohlásil:  „Medžugorje je jako pravý maják rozsvícený pro obrácení mnohých a proto se radujeme z celé té cesty, kterou jsme prošli, abychom došli k momentální pastorační organizaci. (...) Proto má Medžugorje dnes profil mariánského a kristologického centra, poznamenaného jak pečetí Univerzální Církve tak i zvláštní péčí Svatého Otce. Čtyři podstatné elementy katolictví se spojují v té pastorační pečeti: Kristus, Panna Maria, Církev, Papež.“
Bratři a sestry, dnes je 40. výročí vytrvalé péče Panny Marie nad tímto místem a jejích posesltví z tohoto místa předávaných celému světu. V Písmu sv. mají čísla nejen matematickou nebo množstevní hodnotu, ale i hodnotu symbolickou. Bible je plná čísel. Ona se skládá z 72 manších knížek, a jedna z nich dokonce má název Numeros (čísla). Jedním z nejčastěji uváděných čísel v Bibli je právě číslo 40. 
V biblickém smyslu je číslo 40 zaokrouhlené, označuje lidskou míru, znamená, že něco uzrálo a předchází nějaký nový počátek. Trvání něčeho po 40 roků je dostatečná doba, aby poznamenala celou epochu. 
Nemělo by se zapomínat, že i jako trvalý starozákonní památník jsou uváděni jedinci mezi vyvoleným lidem, tam při čtyřicetileté cestě pouští, kdy obraceli svoje srce i tváře k Egyptu, naříkali si a za každou cenu si přesevšechno přáli mít nějaké svoje zlaté tele k uctívání. Bezpochyby jsou někteří lidé stále nakloněni opustit cestu svatosti a obrátit se k teleti. A tento svět dnes nabízí tolik telat k uctívání. Jsou na každém kroku a v každé podobě. Nabízí nám rychlá řešení našich problémů, nabízí nám pozlátka a falešn= neony.
A Panna Maria je i nadále tady a sleduje svoje děti. A čeká. Ve své bělosti a prostotě Ona čeká a modlí se za svoje děti. Čeká kdy prohlédnou srdcem a znovu ho naplní původní Boží dobrotou a milostí. Panna Maria je „vedle svého Syna nejdokonalejší ikona svobody a osvobození lidstva a vesmíru. Církev na ní musí hledět, aby v plnosti pochopila význam svého poslání.“ (CDF, Libertatis conscientia, 22. 3. 1986., br. 97)
Matko a Královno míru, na dlani své věrnosti i nevěrnosti Ti dáváme dnes večer svoje srdce A prosíme Tě: Učiň srdce naše podle srdce svého a svého Syna! A dodám, jak se zpívá ve zbrusu nové písni: Zůstaň s námi až do konce světa! Amen.
 
 

V Medžugorji jsme 25. června 2021 oslavili 40. výročí mariánských zjevení. Mši svatou za přítomnosti mnoha věřících a za koncelebrace 358 kněží – což je rekordní počet kněží při mši svaté na výročí zjevení – vedl fra Miljenko Šteko, provinciál Hercegovské františkánské provincie. Na počátku této mešní slavnosti, které předcházelo procesí se sochou Panny Marie, řekl: 

''Drazí bratři a sestry, drahé děti Mariiny, přeji vám šťastné oslavy 40. výročí milosti. Předávám vám blahopřání jeho excellence Henryka Hosera, apoštolského vizitátora pro farnost Medžugorje. Po pobytu v nemocnici (v Polsku) kvůli koronaviru se dobře zotavuje a říká, že všechny svoje bolesti přinášel Pánu za Medžugorje.

Na veliká výročí se pravidelně dává nějaký památný dar. I my jsme přinesli Panně Marii co v nás uzrálo za těchto 40 roků. Když jsme šli v procesí před sochou Panny Marie viděl jsem tolik slzí ve vašich očích, všechno to, co jste přinesli  s sebou, všechny  svoje rány, bolesti. To všechno darujme Panně Marii… I ty svoje slabosti a hříšnost. Ať se za nás přimlouvá.  Připomeňme všechny nemocné, kteří se doporučili do našich modliteb i všechny ty, kteří kvůli pandemii nemohli být fyzicky s námi, ale jsou s námi duchem!'

SLAVNOSTNÍ HOMÍLIE FRA MILJENKA ŠTEKA

Drazí bratři a sestry, drazí farníci a poutníci!

Medžugorje před čtyřiceti roky. Byla to doba nedostatku základních životních potřeb - kávy, oleje a paliva - doba ve které se na všechno čekaly dlouhé fronty, doba rafinovaného komunistického pronásledování a útlaku veřejných i tajných služeb s různými názvy. Psal se rok 1981, blížil se konec června. Léto jaké může být jen v Hercegovině. Slunce si hraje na rozpáleném kamení a nejsou náznaky, že by horko ustoupilo a dalo prostor večernímu chládku. Někde už bylo slyšet rodinnou modlitbu. Mnoho dětí ještě není doma, hrají si a v horku hledají kapičku vody. Nikde není chládek, ale ony jak to jen děti dokážou a mohou, i v tom vidí krásu danného okamžiku. Prozřetelnost dovolila, že některé z nich, najednou, podle jejich vlastního svědectví, zažily něco neobvyklého. Později začaly přenášet detaily a to dělají až do dnes. Neoblomně a neochvějně, svědčí stejně jako i první den. Panna Maria, Královna míru, Nejsvětější vtělení matky s Dítětem v náručí. Matka všech matek, pozvedla svoji něžnou ruku a tiše, jejími pohyby je zvala, aby se k ní přiblížily…

Drazí bratři a sestry, to zůstalo historií. Nesmazatelná a překrásná historie, která přijala svoji jedinečnost ve fenomenu Medžugorje – který se zcela podřizuje Učitelskému úřadu Církve, protože jenom ten může rozhodnout o autentičnosti takového zjevení.

S největší pečlivostí shromažďujeme plody všech milostí, které nám dobrý a milosrdný Bůh tady seslal, my v pokoře a prostotě srdce dnes večer se žalmistou voláme: Jak je, Bože, drahocenná dobrota Tvoje nad námi; V Tobě je náš pramen života; Ve Tvém světle my světlo vidíme. Obejmi dobrotou všechny, kteří Tě tady uctívají (srov. Ž 35). Dnes večer v Medžugorji, plni vděčnosti, velebíme Otce a Syna se Svatým Duchem!

Díky Ti, Panno Maria, Blahoslavená Panno Maria, Matko naše, za tuto milostiplnou historii. Díky Ti, Královno míru, protože jsi nad trním mezi tímto kamením vtiskla polibek svojí lásky na naše životy, objala jsi nás svým nebeským objetím a dala nám teplo svého mateřského srdce! Díky Ti za každý ten pocit pokoje, kdy z uspěchanosti všedních dnů dojdeme před Tvoji sochu a jen se zastavíme. Zastavíme se a sepneme ruce s vděčností, že jsi právě k tomuto našemu ztrápenému lidu spustila svoji ruku a objala jsi ho svojí dobrotou a milostí. Lid, který po staletí vyzváněl k modlitbě a pozdravoval Tebe za úsvitu, v poledne a za soumraku, prožíval Tebe, Matku svoji, jak je o tom psáno v dávném výkladu biblických textů,  jako „stvoření ve své prvotní úctě a ve svém konečném rozkvětu, jak vyšlo z Boha za úsvitu své původní záře.“ (P. Claudel)

Matce Církvi, v čele s nejvyšším knězem Papežem Františkem, kterou synovsky milujeme, jsme vděční z hloubi své bytosti za drahocenné zkušenosti při kterých jsme tyto čtyři desetiletí tady mohli zakoušet, že je Církev svojí povahou lidská a božská, viditelnými i neviditelnými skutečnostmi obdarovaná, a že to lidské v ní je přesto vedeno a podřízeno božským, viditelné neviditelnému, a to současné budoucímu městu po kterém pátráme. (srov. Sacrosanctum concilium, 2: AAS, 56, 98.). Jsme vděční i za jedinečnou milost, že od května 2019 mohou být poutě do Medžugorje oficiálně organizovány z diecézí a farností, za doprovodu svých pastýřů každého řádu a stupně.

Nemůžeme nepoděkovat i všem služebníkům Kristovy milosti zde, počínaje nejúctyhodnějším, podle rozhodnutí papeže Františka, apoštolským vizitátorem, jeho excelencí arcibiskupem Henrykem Hoserem, a konče každým medžugorským knězem, který zpovídá a vede modlitebně-liturgický program. Svojí neúnavnou a oddanou službou zde oni viditelně ukázali, že zejména křesťanská liturgie, nevyvolává ve vzpomínkách pouze události, kterými jsme spaseni, ale je zde zpřítomňuje. (Srov. KKC, 1104) A služebníci tajemství dosvědčují , že sami rostli z milosti, kterou zprostředkovávali.

Díky zvláště vám, svědci, nezlomní přímí svědci dějin této milosti! Vám, kteří jste se zahleděli do  Blahoslavené Panny Marie v těch chvílích, kdy i Ona musela v sobě opakovat Elzbětino blahoslavení skrze svá vlastní „muku srdce” (srov. Redemptoris Mater, 17), když snášela ničivou moc různých pronásledování. Po tom všem, s papežským zástupcem v tomto státě i vy můžete opakovat: „Ve skutcích  apoštolských čteme: ...Protože nemůžeme nemluvit o tom co jsme viděli a slyšeli (Sk 4,20).“ A potom s ním i dodat: „Opravdu, za těchto 40 roků celý svět musel potvrdit působení Boží milosti u mnohých lidí ze všech sfér života, povolání i věku. Proto považuji za svoji povinnost zdůraznit primární úlohu, kterou  fenomen Medžugorje sehrál na životní a duchovní cestě mnohých křesťanů, zvláště těch, kteří sem přišli jako poutníci z celého světa.” (Španělský kongres o Medžugorji 2021)

Díky vám, neúnavní poutníci a vedoucí poutí! Čtyřicet roků milostiplného dění v Medžugorji, které dnes a skrze vás vyzařuje svoje plody v nejvzdálenějších končinách světa. Není země ve světě ve které se dnes nemluví o Medžugorji, kdysi malému, nepatrnému místu v této kamenité Hercegovině. Není země ve které se nemluví o Panně Marii z Medžugorje, Královně míru. 

Z tohoto místa se již čtyři desetiletí rodí výzvy k modlitbě, svátostnému životu, pokání a obrácení pro lidstvo, které žije v těžké a krajně nebezpečné situaci, vyvolané lidskými hříchy. Lidstvu, které překročilo každou míru v urážení Boha a všeho posvátného. Tento prorocký hlas z Medžugorje neúnavně vyzývá k obrácení a spojuje se do toho dávného u Izaiášova výkřiku: „Přestaňte činit! Zlo! Učte se dobrým skutkům: tíhněte ke spravedlnosti.“ (1,16)

Je to výzva světu, který se zapletl do své horizontály a ztratil vertikální dimenzi, svoji zaměřenost na Boha. Výzva světu, který žije prakticky jako by Bůh nebyl. Světu, který se blíží k okraji bezedné propasti svojí nevěry.

Bůh, který stvořil svět z lásky a vykoupil ho za nesmírnou cenu utrpení a smrti svého Syna, se ne přestává starat o svět ani tehdy, když se k Němu lidé obracejí zády a vzdalují se od Něj. Proto mu posílá svoje hlasatele, aby ho upozornili na závažnost situace a na potřebu a neodkladnost obrácení a na konečný cíl, a právě tomu nás učí i Katechizmus Katolické Církve: „Nebe je konečný cíl člověka a uskutečnění nejhlubších lidských tužeb, stav největšího a konečného štěstí“ (čl. 1024).

Víme, že skrze celé tyto dějiny spásy Boží hlasatelé – andělé, Blahoslavená Panna Maria nebo světci – nepřicházejí z vlastní iniciativy a vlastního rozhodnutí. Přicházejí, protože je posílá Bůh. Čteme, například v Knize Tobiáš, jak anděl Rafael, proměněn v člověka jménem Azarja, sledoval mladého Tobiáše na daleké a nebezpečné cestě od Ninive do Ekbate Medijské. Když Tobiáš chtěl odměnit svého průvodce, on mu odhalil, že je anděl Rafael a přitom mu říká: „Já jsem nepřišel proto že by se mi chtělo, ale na příkaz Boha našeho.“ (Tob 12, 18) To platí o všech kteří přinášejí Boží poselství. Oni všichni přicházejí z Boží vůle a rozhodnutí.

Církev nás učí i že: „veškerý spasitelný vliv Blahoslavené Panny Marie na lidi nevzniká z nějaké potřeby, ale z Boží dobrotivosti a vychází z přemíry Kristových zásluh…“ (LG, 60). A v komentáři Kongregace pro nauku víry (rok 2000) o fatimském tajemství je psáno: autorita soukromých zjevení, sice,  je podstatně odlišována od „veřejného zjevení“, ale ta se projevují jako „pomoc ve víře právě tím, že odkazují na jedno božské zjevení“.

Existuje i zvláštní důvod proč nám Bůh do této naší historické cesty na Zemi posílá právě  Blahoslavenou Pannu Marii. Zejména, „Na Golgotě se Maria, spojuje s obětí svého Syna, poskytuje spasitelnému dílu svůj mateřský příspěvek, který přijímá podobu bolestného rození, rození nového lidstva.“ (Generální audience sv. Otce, 17. 9. 1997.)

V tomto duchu je Mariina zprostředkovatelská služba v historii ve spojení vždy s její mateřskou úlohou. Víme, že je povinností všech rodičů, kteří svoje děti z Boží síly a milosti zrodili pro tento svět, aby udělali vše co je v jejich moci, aby je zrodili i pro nebe. Teprve to je pravé dokončení rození dětí. Rodiče, kteří to nečiní, neudělali mnoho pro svoje děti, i kdyby jim dali všechno ostatní.

A jaká teprve je Mariina mateřská péče o její duchovní děti, které chce přivést i na onen svět! Proto Ona, když vidí, jak mnohé její děti hodí po okraji propasti, mnohokrát podává svoji ruku, aby z Boží prozřetelnosti a Božího dopuštění zabránila zkáze svých dětí. Církev bez váhání přiznává úlohu Panny Marie, neustále ji zažívá a doporučuje srdcím věřících, aby se opřeli o tuto mateřskou pomoc a silněji spojili s Prostředníkem a Spasitelem. (srov LG, 62).

Nuncius BiH prohlásil:  „Medžugorje je jako pravý maják rozsvícený pro obrácení mnohých a proto se radujeme z celé té cesty, kterou jsme prošli, abychom došli k momentální pastorační organizaci. (...) Proto má Medžugorje dnes profil mariánského a kristologického centra, poznamenaného jak pečetí Univerzální Církve tak i zvláštní péčí Svatého Otce. Čtyři podstatné elementy katolictví se spojují v té pastorační pečeti: Kristus, Panna Maria, Církev, Papež.“

Bratři a sestry, dnes je 40. výročí vytrvalé péče Panny Marie nad tímto místem a jejích posesltví z tohoto místa předávaných celému světu. V Písmu sv. mají čísla nejen matematickou nebo množstevní hodnotu, ale i hodnotu symbolickou. Bible je plná čísel. Ona se skládá z 72 manších knížek, a jedna z nich dokonce má název Numeros (čísla). Jedním z nejčastěji uváděných čísel v Bibli je právě číslo 40. 

V biblickém smyslu je číslo 40 zaokrouhlené, označuje lidskou míru, znamená, že něco uzrálo a předchází nějaký nový počátek. Trvání něčeho po 40 roků je dostatečná doba, aby poznamenala celou epochu. 

Nemělo by se zapomínat, že i jako trvalý starozákonní památník jsou uváděni jedinci mezi vyvoleným lidem, tam při čtyřicetileté cestě pouští, kdy obraceli svoje srce i tváře k Egyptu, naříkali si a za každou cenu si přesevšechno přáli mít nějaké svoje zlaté tele k uctívání. Bezpochyby jsou někteří lidé stále nakloněni opustit cestu svatosti a obrátit se k teleti. A tento svět dnes nabízí tolik telat k uctívání. Jsou na každém kroku a v každé podobě. Nabízí nám rychlá řešení našich problémů, nabízí nám pozlátka a falešné neony.

A Panna Maria je i nadále tady a sleduje svoje děti. A čeká. Ve své bělosti a prostotě Ona čeká a modlí se za svoje děti. Čeká kdy prohlédnou srdcem a znovu ho naplní původní Boží dobrotou a milostí. Panna Maria je „vedle svého Syna nejdokonalejší ikona svobody a osvobození lidstva a vesmíru. Církev na ní musí hledět, aby v plnosti pochopila význam svého poslání.“ (CDF, Libertatis conscientia, 22. 3. 1986., br. 97)

Matko a Královno míru, na dlani své věrnosti i nevěrnosti Ti dáváme dnes večer svoje srdce a prosíme Tě: Učiň srdce naše podle srdce svého a svého Syna! A dodejme, jak se zpívá ve zbrusu nové písni: Zůstaň s námi až do konce světa! Amen.

 

 

Zpět