Panna Maria mi dala znamení

Don Marco ve svém svědectví říká: „Když jsem poprvé přišel do Medžugorje to byl rok 1994. Mám-li být upřímný, musím přiznat, že mne přivedla spíše zvědavost, než že bych věřil tomu co se tady děje. A kvůli neznalostem a nejistotě kolem toho co bych tady mohl prožít, nesl jsem si s sebou i konsekrované hostie v dozičce ve které se nosí sv. Přijímání nemocným. Dělal jsem to se záměrem, že jestli nenajdu v Medžugorji nic věrohodného, mám u sebe Nejsvětější svátost a budu se moci někde o samotě věnovat modlitbě. Hlavně, abych tedy neztrácel čas.

V Medžugorji v těch dnech bylo velmi málo poutníků. To bylo ještě období války a já si vzpomínám, jak jsem toho dne, posledního dne mé poutě, v pátek 30. září 1994 byl já jediný italský kněz, a tak mne požádali, abych slavil mši pro italské poutníky. Sakristián, který mě tehdy připravoval na mši, mě pozval, abych přišel večer a zúčastnil se zjevení Panny Marie pro vizionářku Mariji (zjevení tehdy ještě probíhala v sakristii kostela).

Přišel jsem přesně, pomodlili jsme se růženec a potom jsme se začali modlit i 7 otčenášů… Já jsem s sebou neustále nosil tu dózu s hostiemi ve vnitřní kapse bundy. Několik okamžiků před zjevením jsem pocítil, že se něco děje v mojí kapse: hostie v dózičce začaly poskakovat. Bylo to tak silné, že jsem vztáhl ruku a přikryl jsem jí dozíčku, protože jsem měl pocit, že i jiní uslyší ten pohyb a klepání hostií jedné o druhou. Současně s tím „poskakováním Hostií“  Marija přerušila modlitbu, zadívala se vzhůru a já pochopil, že začalo zjevení, tedy ve stejnou dobu, kdy jsem začal vnímat pohyby Hostií v dozičce.

To pro mne bylo veliké znamení věrohodnosti zjevení a veliké potvrzení, že se zde opravdu zjevuje Matka Boží.

(přeloženo z medjugorje info.com)