Panna Maria nás vyzývá k obrácení / fra Marinko Šakota /

K obrácení vyzývá Panna Maria například v poselství z 25. ledna  2019. Pravděpodobně by i toto poselství prošlo kolem nás bez povšimnutí, kdyby v něm Panna Maria nevyslovila jedno slovo: „Dnes vás jako matka vyzývám k obrácení.“ (25. 1. 2019)
V této větě, ve které Panna Maria vybízí k obrácení, je cítit něco mimořádného – její zvolání! Jako by už neměla způsob, aby svoje děti přesvědčila, jak je důležité obrácení, proto nám připomíná, že je Matka. Zdůrazněním, že je Matka, Ona doufá, že jí její děti budou slyšet a odpoví na její výzvu. Jako by nám chtěla říci: „Drahé moje děti, neslyšíte moje volání. Navykly jste si na ně a ona již neoslovují vaše srdce. Jestli mne nechcete poslouchat, prosím vás, poslechněte mne proto, že jsem vaše Matka!“ Přenesme se do Mariiny duše, do jejích pocitů, když vyslovuje ta slova, jako matka vás vyzývám“. Právě to slovo „matka“ může nám pomoci chápat Medžugorje. Maria, Ježíšova matka je  i naše Matka. Ježíš nám ji předal jako Matku z kříže a tehdy  jí nás všechny odevzdal. Maria přijala Ježíšovu „poslední vůli“ a úplně se věnovala svým dětem. Od té doby je její srdce zcela obrácené k nám. Od té chvíle jsme my její radost i žalost. S námi žije, raduje se i pláče. Maria se zjevuje, protože  je Matka. Matka přišla ke svým dětem. Je Matka – proto jí na nás záleží, na jejích dětech. Ona je v ráji, má úplný pokoj, ale protože  je Matka nemůže zůstat klidná, pokojná. Je zneklidněná, protože my, její děti, které jsme stále ještě na zemi, žijeme v nepokoji a šíříme nepokoj. Protože  je Matka, provází nás na naší životní cestě. A z toho důvodu nás poučuje jak máme najít mír. Připomíná nám důležité věci na které zapomínáme. Tolik se staráme o tělo, že zapomínáme na ducha, na hygienu a růst duše. Tolik se zabýváme hmotnými věcmi a myslíme jen na tento pozemský život, že ztrácíme z mysli vědomí věčnosti. Tolik pracujeme, že se zapomínáme modlit.  
Z toho slova  „matka“ můžeme chápat, proč Panna Maria s námi zůstala tak dlouhou dobu. Neodchází od nás, protože  jsme se ještě nenaučili chodit, pevně stát na vlastních nohách a umět rozlišovat mezi Božími a Satanovými cestami. Neodchází od nás, protože se nenechala unavit tím, že nás volá, „opakuje stále totéž“, a dělá to proto, že nás má ráda, protože je Matka. Maria je Matka, a matka je někdy bezmocná. Bezmocná je protože miluje, a v lásce dává svobodu svým dětem. Protože miluje, Ona trpí, když vidí, jak se děti „ve své svobodě“ rozhodují pro cesty, které nevedou ke svobodě a nevedou k míru, ale do propasti. Je bezmocná, ale i pak něco může  – může prostě být s námi. Jestli jsme se my od ní vzdálili, Ona nás neopustila. To dělá v tichosti a modlitbě. V modlitbě za nás, svoje milované děti. A čeká na nás. Trpělivě. Čeká na naše „Ano“. Na naše „Hle zde jsem , Pane, ať se mi stane podle Tvého slova!“ Pro tvoje i moje dobro. Ona je Matka, proto nás učí modlit se. Protože modlitba nás vede k setkání s Bohem, a v Bohu nacházíme mír. Učí nás jak od vnější modlitby vzrůstat k vnitřní modlitbě, k modlitbě srdcem. Vnější ticho umožňuje modlitbu srdcem. Ale, kromě vnějšího ticha je potřebné dovolit, aby tichost vnikla do našeho srdce, protože se v tichosti srdce odvíjí duchovní růst. Jako růst semene v brázdě. Když sledujeme rostliny, stromy, všímáme si jak jejich růst probíhá v tichosti. Nehlučně vyrůstá ze země maličký stromek a dorůstá ve veliký strom. Kromě  ticha je pro duchovní růst potřebné i teplo v srdci. Jako v přírodě. Obilné zrno vhozené do země začne klíčit, když sluneční paprsky zahřejí zemi. Teplo umožňuje klíčení. Totéž se děje s růstem zrna víry, naděje a lásky. Teplo v srdci je plodem  lásky, a láska je jako slunce, které hřeje naše nitro. Proto je důležité se přibližovat a otevírat Boží lásce v Eucharistii, ve svátosti zpovědi, v klanění Ježíšovi... Je dobré modlit se o lásku k Bohu, ale i o lásku k lidem, zvláště k těm kvůli kterým nastal chlad v našem srdci. Modlitba o lásku bude rozpouštět led v nás. Panna Maria se nenechala unavit tím, že je s námi a volá nás k cestě návratu k Bohu. Ale jak je to s námi, jsme my unavení z cesty s Pannou Marií? Jestli je odpověď „Ano jsme“, co by ta únava mohla znamenat? Snad nám chybí láska? Ano, to je správná otázka – máme Matku rádi ? Jestli máme rádi Marii, svoji matku, pak je pro nás Ona důležitá. Jestli ji máme rádi, pak je nám líto, když ji svými hříchy rozesmutňujeme, jakoby se nás její slova už netýkala. Musíme si odpovědět na otázky, které vyžadují odpovědi od každého z nás: Jak se chováme ke  své Matce? Jsme si vědomi toho, co si uvědomovala Alžběta, když zvolala: „Jak to, že mám takovou milost, že ke mně přichází matka mého Pána?“ (viz. Lk 1,43)
Chováme lásku k Té, které patří náš život?
Končí měsíc říjen. Měsíc, který je zvláštním způsobem i měsícem Panny Marie, Ježíšovy i  naší nebeské Matky. Způsob jakým můžeme obnovit svoji lásku k Marii je modlitba růžence. Zatímco naše prsty probírají zrnka růžence ať v našich srdcích klíčí láska k Marii a k Ježíšovi.  
( Publikováno v Glasniku Mira č. 5/2019,  mírně upraveno)