Pět františkánů Hercegovské františkánské provincie oslavilo svoji zlatou mši

24. července, večerní mší svatou, které předsedal apoštolský
nuncius v Bosně a Hercegovině arcibiskup Luigi Pezzuto, pětice františkánů
Hercegovské františkánské provincie, fra Ivan Dugandžić, fra Tomislav Pervan,
fra Ante Kutleša, kteří jsou ve službě v Medžugorji, a fra Vitomir Musa ve
službě na Širokém Brijegu a fra Ante Leko ve službě v Posušju, oslavili svoje
zlaté mše, totiž 50 roků od své primice.

Na počátku všechny pozdravil medžugorský farář, fra Marinko Šakota.
Prohlásil, jak velikou radostí tato událost  je v  Medžugorji
v předvečer oslav patrona farnosti, svatého Jakuba,  kdy s 'vděčností Bohu i stavitelům si
slavnostně připomínáme 85 roků od dostavby kříže na Križevaci a 50 roků od
dokončení našeho farního kostela'.

-Slavíme eucharistii, na kterou nás náš Spasitel Ježíš Kristus zve, abychom
ji slavili s ním a abychom se naslouchajíc jeho slovům a sytíc se jím, který je
Chléb života, stávali jemu stále podobnějšími. Díky Ti, Pane, za dar těchto
pěti důstojných a zasloužilých našich bratří, Tvých kněží! Díky vám, drazí
bratří, za vzorný život a plodné působení na vinici Páně, řekl fra Marinko.

Mons. Pezzuto na počátku mešní slavnosti všechny pozdravil a zdůraznil, že
tato slavnost je výslovně františkánská a ''my všichni se připojíme nejen
milými blahopřáními, ale i modlitbou za těchto pět bratří františkánů, kteří
slaví padesát roků kněžství''.

- Modlitba křesťanského společenství je velmi důležitá pro kněze v Církvi,
a spolu s modlitbou je důležitá i podpora, solidarita, emocionální podpora těm,
kteří vydali svůj život pro druhé, řekl mons. Liugi Pezzuto, který se ve svém
kázání zaměřil na žádost matky synů Zebedeových ''na výsady pro dvojici synů v
království, které Ježíš ohlašoval''.

- Podle evangelijního poselství a podle křesťanské kultury, pojmy
"autorita" a "zodpovědnost"  jsou synonymem pro
"ochotu ke službě". Tak do ´hry´ vstupuje idea o "službě", protože
"Syn Člověka", to je, Představený mesiášského království "nepřišel,
aby se mu sloužilo, ale aby sloužil."

To znamená, že mezi námi, kteří následujeme Krista, "není místo pro
dominantnost, autoritativnost, ambicióznost a touhu po moci". A jestli
jste si všimli, všechno to (dominance, autoritativnost, ambice a moc) narušuje
společenské a církevní společenství, jak se v podstatě stalo, když se matka synů
Zebedeových obrátila k Ježíšovi, aby žádala něco ve prospěch svých synů:
ostatní apoštolové se  rozhněvali na
dvojici bratří, na Jakuba a Jana, protože chování těch dvou vypadalo jako neloajální
konkurence ve společných  ambicích, řekl mons.
Pezzuto, vysvětloval tím, jak 'v církevním společenství, které následuje
teologickou vizi Církve, kterou nám  představil
ekumenický Druhý vatikánský sněm, a v kontextu  všeobecné hierarchické  struktury, kterou chtěl a založil samotný
Kristus, každý člen Církve je významný, v souladu se "statusem" a
"posláním", které je mu svěřeno''.

- To znamená, že jako pokřtění a biřmovaní, máme všichni právo hlasování a
všichni jsme zodpovědní za Církev, i když různým způsobem. Proto jsme my
všichni bez ohledu na hierarchické postavení, které zaujímáme v Církvi, povinni
být přítomní a činorodí v  našich diecézích,
v našich farnostech, v našich řeholních společenstvích, v našich křesťanských a
katolických sdruženích, přijímajíc Ježíšův životní styl, služebníka Boha Otce a
lidí. Ale my nebudeme moci důstojně uskutečnit toto společenství ve službě
zdarma, když nepřevezmeme i stejný Kristův osud, který přišel, nejen aby
sloužil, ale také, aby "dal svůj život jako výkupné za mnohé", říkal arcibiskup
Pezzuto, který vyzval všechny, ale zvláště františkány, kteří slaví padesát
roků kněžství, abychom "pozvedli svoji hlavu a byli vděční Nejsvětější Trojici
za to, co se odhodlala dát každému z nás osobně, i skrze vás, svaté Matce Církvi''.

- K našim díkům se jistě připojuje i Panna Maria, ke které je chována
zvláštní zbožnost v této farnosti. K ní se obraťme, "my vyhnaní  synové Evy... v tomto slzavém údolí: ať se za
nás přimlouvá u Syna, který hledíc na Matku svojí a Matku naší, neopomene na
nás vylít svoje milosrdenství", jsou slova, kterými apoštolský nuncius v
BiH, Luigi Pezzuto, uzavřel svoje kázání. 

Provinciál Hercegovinské františkánské provincie, fra Miljenko Šteko, na závěr
oslovil oslavence zlatého kněžského jubilea a blahopřál jim slovy: ''Veliké věci
učinil Nejvyšší. Před padesáti roky vás zařadil do řádu svých kněží, označil
vás nesmazatelnou pečetí kněžství a svěřil do vašich rukou svoje svaté svátosti,
a vložil do vašich úst svoje slovo, a poslal vás do světa vyzývat k obrácení a
přijímání nabízené spásy a abyste to dělali všemi způsoby, ze všech střech ve
vhodnou i nevhodnou dobu''.

- Děkujeme Pánu za dar vašeho života, povolání a služby, a každému z vás za
oddaný život a práci. Všechno, co se přehnalo touto  Hercegovinskou františkánskou provincií a
tímto krajem v těchto padesáti letech, dotklo se i vás, jako členů této
provincie, říkal dále fra Miljenko. Zdůraznil, že prošli těžkou dobou a že
vedle mnoha radostí nechyběly ani bolesti a slzy.

Fra Ivan Dugandžić na závěr, jménem všech kněží slavících zlaté jubileum
poděkoval všem za organizaci a též těm, kteří svým příchodem zvýšili
slavnostnost této oslavy. Fra Ivan připomněl i trojici bratří, kteří již odešli
na věčnost, a měli by teď spolu s nimi slavit tuto zlatou mši. Jsou to: fra
Jozo Vasilj, fra Ljubo Vlašić a fra Dragan Škrobo.

Dary od papeže Františka, oslavencům předal mons. Luigi Pezzuto, se kterým při
mši kromě arcibiskupa Hosera a biskupa Ascolie, mons. Giovanni D'Ercole,
koncelebrovalo dalších 137 kněží.