Postní doba vede ke Vzkříšení

Zamyšlení nad poselstvím z 25. 2. 2025 

Jaro a Postní období zdánlivě nemají nic společného. Jaro mluví o radosti života a Svatopostní období o sestoupení ke smrti. Ale když se nad tím trochu hlouběji zamyslíme, pochopíme, že obojí  přináší stejné poselství o životě, který se rodí ze smrti. 

Jako nový květ vzniká odumíráním rostliny, tak se i nový život duše rodí z Ježíšovy smrti na kříži. Cyklus života pohání síla lásky, která vychází z oběti a darování sebe sama za druhého. Možná nás právě proto i Panna Maria v poselství povzbuzuje, abychom při pohledu na jarní čas a to svérázné  „vzkříšení“ přírody po zimním odpočinku i my pochopili nakolik je obrácení, modlitba a láska k Bohu, určitou svéráznou smrtí našeho hedonizmu, významnou pro naše osobní „vzkříšení“. (srov. Ať vám tento jarní čas bude povzbuzením k osobnímu obrácení…“ 25. 2. 2025.)

Fra Slavko v komentáři k svatopostnímu poselství z 25. března 1995. roku napsal: „Postní období je čas otevírání srdce. Je zapotřebí se odvážně zahledět do svého srdce a učinit všechno, abychom se osvobodili od všeho čemu jsme uvěřili a vrátit se srdcem k Bohu. Srdcem pochopit, že náš mír závisí prvořadě na našem vztahu s Bohem. Je potřeba vyjít z vlastní uzavřenosti do začarovaného kruhu tohoto klamného světa, dovolit Bohu, aby se v nás vtělil a byl s námi, protože Jeho jméno je Emanuel – Bůh s námi a Bůh pro nás. Tím se osvobodíme od pokušení obviňovat druhé lidi, tento svět, tuto dobu a začneme být svobodní a schopní nabídnout světu lepší řešení. Vzkříšení je to lepší řešení. Do vzkříšení se vstupuje umíráním sobě, světu i slibům, které svět dává a také nasloucháním slovům, která slyšela Maria i ženy, které Pána hledaly u hrobu: Pokoj tobě! Neboj se! Neplač! Já jsem to! Jdi a řekni to druhým! Tak se dostáváme k prostému receptu na vzkříšení: milovat, zemřít sobě, rodit se pro nový život míru!“

Tak to před 30ti lety napsal fra Slavko a odhalil, že již dávno pochopil tento jednoduchý recept Panny Marie pro spásu lidstva, jedinou šanci pro mír v srdcích, v rodinách, ve společnosti a ve světě: umíráním vlastnímu egu, hříchům a sobeckosti vytváříme podmínky pro mír a život. Bohužel, i když  to všechno máme tak jasně před sebou už roky černé na bílém tak svět ani my sami ve svém nitru jsme ještě nikdy nebyli rozpolcenější než teď.

ROZPOLCENÝ SVĚT

Rozpolcenost světa vidíme každý den: svět Východu a Západu, svět Severu a Jihu, svět míru a války, svět bohatých a chudých, svět velkých a malých, svět ozbrojených a neozbrojených, svět vlivných a svět bezvýznamných, svět žen a svět mužů…

I Panna Maria k nám v únorovém poselství mluví o tom jak je svět rozdělený, ale Ona ho nerozděluje jako my podle nějakých vnějších standardů. Ona dělí lidi na ty, kteří milují a kteří nemilují, na ty, kteří se modlí a kteří se nemodlí, na ty, kteří si přejí mír a kteří si ho nepřejí (srov. Děti moje, buďte mýma rukama míru a modlitby, buďte láskou pro všechny, kteří nemilují, nemodlí se a nepřejí si mír. 25. 2. 2025.) Tedy, dělení lidstva ve světě je nevyhnutelné. I Ježíš sám řekl: „Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. Neboť jsem přišel postavit syna proti jeho otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni; a nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina‘. Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mne hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mne hoden.Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden. Kdo nalezne svůj život, ztratí jej; kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.“ ( Mt 10, 34-39). Proto bychom se zbytečně snažili pochopit něčí rozhodnutí, světové události, způsob oblékání, výběr nejlepších filmů nebo písní… Protože všechno se zužuje na jedinou otázku – pracuješ pro Pána Života nebo pána Smrti?
Svatopostní období před nás klade Ježíšův život a Ježíšova rozhodnutí. Ta v očích světa jsou  bláznovstvím, ale On nám ukázal, že každé Jeho rozhodnutí vycházelo z toho, aby následoval  Otcovu vůli, což Ho nakonec dovedlo ke Vzkříšení. A to je to co mi tak těžko chápeme, že jsme při každém rozhodnutí, i tom nejmenším, vždycky na rozcestí těch dvou cest: k životu nebo ke smrti. A jako je každé období zvláštní se zvláštními milostmi, i toto Postní období je nové a zvláštní, protože pro nás vyžaduje rozhodnutí pro tento čas.

Toto Postní období je mimořádné i pro Medžugorje, protože doposud nikdy Medžugorje nebylo z pohledu Církve a světa na tak privilegovaném místě jako nyní jjak vzhledem k geopolitické situaci (kvůli válce v Izraeli je stále nejistá možnost organizace poutí do Svaté země), tak s ohledem na nová rozhodnutí Dikasteria pro nauku víry (nota Královna Míru a 'Nihil obstat' a též Dekret o úplném odpuštění, který byl udělen kostelu sv. Jakova v Medžugorji) a též i kvůli 2025. jubilejnímu roku, protože mnohé poutě do Říma, zejména ze zaoceánských zemí, budou pokračovat do dalších mariánských poutních míst v Evropě). Medžugorje již má zaregistrovány mnohé přihlášky a rezervace. Ta skutečnost je důvodem k velké radosti, protože z toho vidíme, že v srdcích lidí je volání Panny Marie stále ještě velmi silné a Ona si velmi přeje obrácením srdcí zachránit co nejvíce Božích dětí. Ale je to současně i jedna veliká výzva pro nás všechny, kteří jsme se „zapsali“ nebo už dokončili školu lásky a života Panny Marie: musíme svým příkladem dosvědčovat jak dobrý je tento program spásy nebo jak by řekl fra Slavko „Recept na vzkříšení“, takže se budeme modlit a milovat Boha nadevšechno, za všechny ty, kteří to potřebují.

Paula Tomić/Glasnik Mira