Přednáška Saveria Gaete na Mezinárodním setkání vedoucích poutních skupin

II.část

(Setkání se konalo v únoru 2018)

Přednáška je určená osobám, které dobře znají historii a protagonisty medžugorských zjevení, proto bych se nezdržoval u základních skutečností, které vy všichni jistě dobře znáte, nýbrž bych raději odpověděl na některé z připomínek vzešlých ze strany kritiků během všech těchto roků. Ale chtěl bych už na počátku zaujmout jasný postoj: po několika letech zkoumání a prohlubování této tématiky jsem osobně přesvědčený o věrohodnosti těchto mariánských zjevení, i když jsem si vědom některých otázek a problematiky, které až do dnes zůstaly neobjasněné.

Jeden z nejstarších sporů souvisí s myšlenkou, že zjevení budou trvat jen deset dnů a že tedy skončí 3. července 1981. Všechno se opírá o slova Mici Ivankovićové a Ljubici Vasilj-Gluvićové, které 30. června 1981 odpoledne odvezly děti na výlet z vesnice a zjevení se za těchto podmínek uskutečnilo na Cernu. Poslední otázku Panně Marii položil Jakov, který se jí zeptal kolikrát se ještě zjeví. Mica slyšela, že vizionáři na hlas říkají: „Třikrát“. Ona sama tím byla velmi nadšená a vyprávěla fra Jozovi: „To znamená do pátku, tedy mohu klidně v sobotu odjet. Ona (Panna Maria) to organizovala pro mne. Může tu být nějaká souvislost? Odjíždím v sobotu, jedu do Německa v sobotu. Koupila jsem si jízdenku před 15 dny. Já jsem za ně (vizionáře) zodpovědná. Odpovídám za ně jako sociální pracovnice a jejich sousedka.

Ale přepis výslechů, kterým fra Jozo podrobil vizionáře téhož dne, 30 června, ráno, umožňuje dělat jasný závěr, že od té doby vizionáři považovali za pravděpodobné, že zjevení brzy skončí, což projevuje i Mirjanina věta, kterou nahlas vyslovila: „Dnes se Tě také chci zeptat, jak dlouho ještě s námi zůstaneš. Abys nám řekla přesně, kolik dnů můžeš s námi zůstat, protože je to dnes večer již posedmé.“

Hned potom vyslovila několik vět, které skutečně byly pravou „bombou“. Když odpovídala na farářův podnět: „Co myslíš? Kolik dnů ji budeš ještě vídat? Dívka odpověděla: „Něco mi říká, jenom ještě dva nebo tři dny. Tak mi něco říká. Zrovna jsem o tom uvažovala. Řekla jsem vám: něco uvnitř mi to říká.“ Podobný názor vyjádřila i Vicka, která stále odpovídala na otázku fra Joze o tom, co myslí, kdy zjevení skončí: „Já myslím, že kdybychom my přestali tam chodit (na kopec), nebo kdyby nám zanechala nějaké znamení, že by jistě přestala.

René Laurentin nabídl jedno rozumné vysvětlení tohoto problému, a to je, že se „v extrémních potížích se kterými se vizionáři snažili bojovat, když čelili rozporuplným požadavkům masy lidí, kněží, policie a Panny Marie, závěr zjevení zdá být jediným možným řešením a tudíž se ten předpoklad  táhne tu i tam v průběhu celého dialogu a ještě i v některých dalších.“ Skutečností je, že zpráva o tom, že zjevení budou trvat už jen tři dny, odvrátila policii od zaujímání vážných kroků vůči dětem, jenom jim hrozili vězením a násilně je dovezli na psychiatrickou kliniku. Ta ustaranost byla zcela jasná v jejich hlavách, jak Mirjana svěřila fra Jozovi 30. června večer:  „Lekáme se. Včera jsme říkali: „Dnes nebo zítra nás odvezou do blázince nebo do nemocnice.“

Tak začíná být srozumitelnější i to, co se stalo následujícího 3. července, po skončení zjevení ve farnosti sv. Jakova. Podle deníku fra Umberta Lončara, který citoval mons. Laurentin, „Vicka řekla: ´Dnes večer se Panna Maria zjevila naposledy a řekla: „Andělé moji, andělé moji! Žehnám vám, budete šťastní a dojdete do náruče svého Otce. Chraňte svoji víru.“ Přísně logicky, může se jasně potvrdit, která slova vyslovila Panna Maria, a že se nevztahují  ke skutečnosti, že se jednalo o poslední zjevení, a co se domnívala dívka, zahrnujíc i svoje prohlášení: „Dnes večer se zjevila naposledy“, připisujíc Panně Marii ještě jednou svoje osobní tvrzení.

Srovnání s druhými zjeveními

Mezi připomínkami vznesenými kritiky, které jsou nedávno shrnuty do Epitetu „velmi neobvyklá a velká věc“ je připisována skutečnosti, že „Ta, která se zjevuje dovoluje mase lidí ne jen, že šlapou po jejím dlouhém závoji, který padá na zem, nýbrž i aby se dotýkali jejího těla. Vicka se jí dotkla hned druhý den: „A když se jí dotýkáš, důstojný pane, prsty ti takhle poskakují“. Totéž opakovala Ivanka, a dodala, že dotýkajíc se jejího těla, cítí něco jako vzduch, jako hedvábí, něco, co vrací naše prsty zpět, tak, když se jí dotýkáme, prsty se nějak samy vracejí zpět“.  Dovolili i jedné lékařce, aby se dotkla šatu Té, která se zjevila: „Tedy, vy, paní doktorko, jste se dotkla jejího šatu“. Taková vyprávění o dotýkání se těla Panny Marie, jejího šatu a o šlapání po jejím závoji, v nás vyvolávají pocit a přesvědčení, že se jedná o něco nedůstojného, neuvěřitelného a skandálního. Katolická Panna Maria s tímto nemá nic společného!“  Ale pro příklad, při zjevení "Panny Marie od zázračné medailky", kterou Církev oficiálně slaví každým rokem 27. listopadu, vizionářka sv. Chaterine Labouré také v noci 18.července 1830 prožila: „Pozvedla jsem tehdy pohled k tváři Panny a bez otálení jsem k Ní vyskočila a vrhla jsem se na kolena na schody oltáře, opírajíc ruce na kolena přesvaté Panny.“