Příběh protestanta, který zažil "všechny" zázraky Medžugorje

25.03.2019 21:43

Jako dobří katolíci můžeme jedině být spokojení pozitivním vlivem, který měla mariánská zjevení v Medžugorji v posledních letech.

Proto radíme všem kdo ještě nenavštívili Kopec zjevení, aby se nad tím vážně zamyslili. I dnes vám přinášíme zprávu o událostech v tom malém chorvatském místě. Tentokrát se jedná o skupinu  protestantů. Vyprávění a svědectví o obrácení otiskl italský portál La Luce di Maria.

Příběh Pietra (který sám sebe nazýval nepřítelem kněží) začíná cestováním a tím, co k němu pohnulo jeho i jeho přátele: „Dobře, tak katolíci možná mají Ducha svatého, dokonce i když klečí před sádrovými sochami, ale chci si ujasnit, co se to říká o mariánských zjeveních.“ Jako  protestant, kterým se stal teprve nedávno, Pietr nechápe zjevení a proto, se skupinou přátel a s rodinou, odjíždí na duchovní cestování, které vede nejdříve do Arsu, potom do Říma a nakonec do Medžugorje. Až do Medžugorje cesta ani trochu nezměnila jeho vidění světa a víry a i nadále pochyboval. 

Příjezd do té vesnice mezi horami ho ještě více zbavil odvahy, nemyslel, že by našel nějakou odpověď. Den potom, když četl Bibli v kostele, někdo přerušil jeho koncentraci na modlitbu výkřikem v chorvatštině. Protože nevěděl dobře o co se jedná, provázel muže,  kteří po tom co se spěšně pokřižovali a odcházeli ke Križevaci. To, co viděl, začalo podrývat jeho pochybnosti: „Padesát chlapů zírá ke Križevaci. Poulím oči, které se naplňují nekonečným množstvím  světel, která se šíří kilometry kolem kříže. Nebe tančí kolem kříže, jakoby se nekonečný počet sluncí, neznámé bleděmodré barvy, zvedl a najednou zmizel.“

Pietro nevěří svým očím a myslí, že se jedná o halucinace, ale objevují se i pochybnosti. Další den s přáteli a rodinou odchází na piknik na louku blízko kopce. Všichni mluví o všem možném a děti si hrají na vinici. Najednou uviděl, že něco upoutalo pozornost jednoho dítěte. Podíval se. To, co viděl, dále podrývalo jeho přesvědčení: „Ohromný kříž se otáčí". Nepřesvědčitelný si opět myslí, že má halucinace, dotýká se země, volá svého přítele Alexa a žádá ho, aby se podíval na kopec a řekl co tam vidí. Ten překvapeně odpovídal: „To není možné, kříž se točí!“. Dva přátelé přivolali druhé a všichni společně zírají na ten fenomen. Znamení pokračují a nastává okamžik, kdy všechen odpor zmizí. Bylo to, když Pietro (rozvedený přítel, který se pokusil o sebevraždu  nožem) si všiml, že už nemá onu jizvu.

Ten večer Pietro, naplněný vnitřním rozrušením, prosíc Pána, aby mohl být jednou přítomen při zjevení Panny Marie, došel ke kapli a modlil se v srdci k Pánu, aby ho zachránil od zla. Kněz ho ze dveří volal, aby přišel do kaple, že přišli vizionáři. V kostele se všichni modlili a očekávali zázrak, najednou se ozval ohlušující  zvuk a vizionáři  padli všichni současně na kolena, on se přiblížil, aby se přesvědčil, že to nehrají. Přiblížil se k Vicce, dotkl se jí, štípl jí, ale nebyla žádná reakce, proto se rozhodl ji povalit (dočetl se, že když jsou vizionáři v extázi začnou být těžcí jako kámen), ale nepodařilo se mu to, pozvedá pohled a začal prožívat něco překrásného: „Objevuje se světlo, paprsky slunce procházejí oknem, ale ten proud světla je silnější než strom a vidím, jak se ten proud světla spouští ke mně. Jakmile se proud světla dotkl mých prsou, pocítil jsem, že se všechny moje starosti rozplynuly, zmizely.“   

Ten pocit vnitřního míru jindy nepocítil.  Když se vrátil ke svým přátelům, říkali mu, že měl ve tváři nějaké podivné světlo, nějaký blažený výraz tváře, říká, že od té chvíle začalo být všechno jiné a že tři měsíce prožíval pravou nadpřirozenou blaženost. (přeloženo  z Medjugorje-info.hr, mírně upraveno.)

Zpět