Dokud se neobrátíš jako celník Zachee nevejde Boží požehnání do tvého domu

Fra Mario Knezović:

Bratři a sestry, jeden kněz teprve na počátku své pastorační činnosti dostal úkol pečovat o vězně. Chodil k nim slavit mši svatou, udělovat svátosti a na duchovní rozhovory. Když měl poprvé odejít do vězení slavit mši svatou byl velmi neklidný. Co já mám říkat těm lidem, kteří jsou tady proto, že se něčím provinili. Jsou mezi nimi i zločinci a podvodníci. Lidé, kteří se dopouštěli největších zvěrstev. Trápil se: Pane co jim mám říct? Jak se k nim přiblížit? Což je může něco oslovit, když mají tak ztvrdlé srdce? Přišel, jak říká příběh, do toho vězení s myšlenkami: co jim jen řekne, vězni tam už nonšalantně seděli, a on upadl. Klopýtl, přišlápl si okraj šatu a natáhl se jak dlouhý tak široký. A oni upadli do smíchu, rouhání... Jeden prohodil: Chytil jsi zajíčka?! My tady vytřeme, nemusíš tu ty vytírat! On vstal a zahájil mši svatou. A řekl toto: Drazí bratři, drazí vězni. Stala se veliká věc. Já jsem před vámi padl. Ale ještě důležitější než to: Povstal jsem. Já jsem vstal, jako by se nic nestalo. Už tehdy ho začali se zájmem poslouchat. Jako by mu Pán řekl: Můj knězi, tohle jim budeš vyprávět, jak jsi padl, jak jsi byl zesměšněný, jak si prožil výsměch a rouhání od těch, kterým by bylo možné se vysmívat. Ale není potřeba. A potom vedl celou promluvu dále o tom jak je možné znovu vstát, jak je možné začít od počátku. Jak Pán dává možnost i jim, kteří porušovali zákony Boží i lidské, aby mohli začít nový život!. Jak je to krásné.

V evangeliu čteme o člověku Zacheovi, vzrůstem malý a velitel celníků. Je to podivuhodné. Zachee je odpověď na to co znamená, když se setkáš s Pánem. Co znamená opravdu se setkat s Pánem a jaké kroky udělat. Za prvé, za druhé, za třetí... Celníci nebyli oblíbení tehdy a nejsou ani dnes.  Ale Zachee zaslechl: Přišel mezi nás někdo, kdo se nedívá našima očima, kdo se nedívá na všechno přes peněženku, hmotné hodnoty, ale srdcem. Dozvěděl se to Zachee a měl jenom jedno přání, to co i my potřebujeme: Setkat se s Ježíšem. Nechce dělat nic proto, aby si ho Ježíš všiml. Pro něj je důležité vidět Ježíše. Jen pohledět na toho, který je jiný než všichni ti, kteří chodili po této zemi. Vylezl na jediný strom, který tam byl,  na fíkovník, a očekává Ježíše. Vůbec nemyslí na to, jestli ho Ježíš uvidí. Předpokládá, že ne. Vylezl na strom, protože byl malé postavy, aby viděl Ježíše. Teď byl i malý srdcem. Pokorný. Lidé, kteří se ve velkém množství shromáždili kolem cesty a viděli jak leze nahoru, uvažovali o něm jinak: Vidíte toho blázna! Vystavuje se na strom, aby ho tam Ježíš viděl, chce od Ježíše asi vybírat clo... Ježíš uvažoval jinak. Přirozeně, jak už jsme řekli, Ježíšovo srdce ví, kde jsme, nemůžeme se před Ním skrýt. Víme z Evangelia, když k Němu přichází Filip, Ježíš mu říká: Vím o tobě, vím co jsi dělal... Ježíš zná všechno! Nyní Ježíš zastavil kolonu. Já mám rád právě takového Ježíše, osobního. Vždy, když vstupuje do komunikace s lidmi, je to osobní setkání. Věnuje čas, myšlenky, pohledy, gesta, emoce, sílu. Dochází k pravému setkání. V tu chvíli je pro Ježíše důležitý Zachee. Protože se Ježíš setkal s věřícím člověkem. Ježíš se setkal s věřícím a přitom bylo kolem tolik lidí, že Zachee musel vylézt na fíkovník... A Ježíš mu říká: Rychle slez dolů!  Nebylo to tak jak vypadají naše setkání: A, víš, snad si někdy najdeme čas. Vidíš teď je tady nával. Možná tak za měsíc se mi ozvi, ahoj! Ježíš, říká: Zachei, rychle slez dolů! A potom dodává spasitelná slova: Dnes mám přebývat v tvém domě! To je Ježíšův model: On skutečně opouští 99 ovcí – tohle opravdu byly ovce, protože nevěřily. Ježíš opouští tu masu lidí z Jericha a odchází k údivu všech do domu člověka se špatnou pověstí, jehož společnost byla zakazována. Všichni žasnou. Kdyby byli praví věřící, kdyby měli srdce Ježíšovo, věděli by, připomněli by si, že Ježíš přišel právě kvůli Zacheovi, kvůli hříšníkovi, který nedodržuje zákon. Nepotřebují zdraví lékaře. Ježíš řekl: Dnes mám přebývat v tvém domě. A tady začíná rozhovor, který nám má říci co my máme dělat jestli chceme opravdu skrze modlitbu měnit sebe i tento svět. Jak napsal Albert Schweitzer: Modlitbou změníš sebe a potom bude modlitba měnit svět. Vešli do domu a první co Zachee učinil bylo pokání. To je začátek. Pokání: Pane, já vím, že ty všechno znáš. Znáš všechno co jsem dělal. Jak jsem podváděl, jak jsem vymáhal peníze, jak jsem nikdy neměl dost! Pane, jsi v mém domě. Vstoupil jsi do mého srdce... a teď konkrétní čin: Jestli jsem se dopustil nespravedlnosti vůči někomu, čtyřnásobně to vynahradím! Vidíte, jak je to silné!? To není jen spravedlnost: jestli jsem někomu něco vzal, já mu to vrátím. Nemůžeš nikomu vrátit, když si někomu vzal co mu bylo tak potřebné a on kvůli tomu musel doma plakat. Můžeš vrátit peníze, ale jak vynahradíš slzy, emoce, zradu?! Zachee říká: čtyřnásobně to vynahradím! Slyšte to! A o polovinu všeho ostatního se rozdělím s chudými! To je konkrétní čin při setkání s Pánem. Můžeme jen pomyslit, bratři a sestry, jak by naše vlast byla bohatá, kdyby začali ti „naši“ vracet čtyřnásobně. Drahý Bože! Švýcarsko by nám závidělo! Ale nemáme ten fíkovník, aby na něj vylezli. Chybí jim  ta pokora! To je důvod, proč je Pán od nás daleko. Proto Pán neříká, přijdu do tvého domu, protože jsi svůj dům uzavřel. Zavřel jsi ho vlastními zájmy. Ale Zachee dokázal využít ten okamžik. On ví, Ježíš je se mnou! Nic jiného už není důležitého. Škodu vynahradím čtyřnásobně. Polovinu dám potřebným. Jestli ještě někdo něco potřebuje, tady jsem.

A co se teď děje? Teď pochopíte, že je důležité, kdo nám žije v domě a s kým žijeme ve farnosti a ve vlasti.

Ježíš neřekl: Zachei, přišlo k tobě spasení. Trochu mimořádné, že? Domácí lidé jeden, jak druhý, mlčí. Jeho žena pravděpodobně obsluhovala u stolu jako Marta. Máš hlad, Pane? Ostatní snad zůstali úplně šokovaní, že Pán vůbec vešel do domu hříšníka, jak později i říkali.

Co řekl Ježíš? Zachei, dnes přišlo spasení tomuto domu, této rodině. Tedy, ty jsi Zachei, byl doposud brzdou spasení v tomto domě, ve své rodině. Vidíte jaká je na nás zodpovědnost!? Vidíte jaká je zodpovědnost na jednom člověku?! Proto skrze jednoho člověka na tento svět přišel hřích a skrze druhého přišlo spasení. Do tvého domu přišlo spasení, můj Zachei, protože vidím, že měníš svoje srdce. Vidím, že měníš svoji mentalitu. Začínáš se podobat Kristu. Usídlila se tu Boží pravda, Boží spravedlnost! Tvůj dům je spasený. Jedině Bůh nás udržuje. Jedině Bůh nás podpírá skrze vaše modlitby a věřím i skrze vaši spravedlnost.  To si můžeš myslet, že když máme tolik těch, kteří dělají zlo stokrát větší než Zachee, nijak se nekají, nic s tím nedělají, žijí si povýšeně, staví babylonské věže a o nějaké pokoře, aby jako Zachee vylezli na fíkovník, je zbytečné mluvit.

A potom si stěžujeme, že nemáme požehnání... Neklid vládne ve světě. Vznikají války. Nenávist se stala modelem života. Chtivost, nenasytnost, nikdy nemáme dost! To je ďábelská hniloba. Nikdy není dost. Ďábel nemá nikdy dost, jak říkáme. Že je to tak? To už není člověk, ale ďábel v něm. Nemá nikdy dost! Nenasytnost! Proto, dokud se my, každý z nás, opravdově nesetká s Pánem. Dokud se nevyrovnáme se svědomím, se zloduchem a s tímto světem, nemůže Ježíš upřímně říci: přišla k tobě spása! Přišla spása do tvého domu! Přišla spása tvému národu! Ne. Skrze hříchy mnohých vstupuje zlo na tento svět. A můžeme být omyti jedině krví Ježíše Krista!

Proto se učíme od toho člověka. A nebojte se: Jestli jste padli, je možné opět povstat. Vzpomeňte na toho mladého kněze, jak mu Pán dal o čem má kázat, když padal. Když se sesypal, teprve tehdy se setkal sám se sebou. Když se sesypal. Jaké to máme myšlenky! Já i sebe někdy testuji: Pane můj, neodešel fra Mario náhodou jen do toho rozumování!? Že začne někdy snad říkat jen ty racionální věci, zdůvodněné a logické. Ale Bůh je nelogický. Bůh je v podstatě sama logika, ale říkám vám, On je nelogický ve srovnání s naší logikou. Vše jeho je nelogické, protože my žijeme logiku hříchu a mentalitu setby zla synů propasti.

Proto modleme se, aby se rozpadly ty naše mýdlové bublinky.

Nedávno za mnou přišel jeden člověk o kterém jsem si já myslel, že je opravdu vzorný. I teď si myslím, že nakonec je. Lituje některých svých slabostí a hříchů, zlozvyků... a když odcházel řekl: Fra Mario, já cítím, že ty o mně smýšlíš dobře, ale před tebou stojí jedna lidská „zrůda“ – takové slovo on užil. Zrůda! Ale je si toho vědom a Bůh ho napraví opět k obrazu Božímu. My si tohle potřebujeme přiznat, začít být pokorní. Dokázat sobě říci: Já, Pane, nejsem nic. Když jsme tady před lidmi, myslíme jak musí být všechno v pořádku. Předvádíme se, aby si mysleli jak jsme obdivuhodní, krásní, milí... Jak u nás všechno klape. A doma? Tam žijeme peklo! Protože je pro nás důležitější co je kolem domu než to co je v domě.

Tedy, kéž nás Pán vyslechne, vyslyší a může nám říci: Spasen jsi! Do tvého domu přišlo spasení! Amen.