Promluva fra Marinka Šakoty na závěr 33. Mladifestu

Letos jsme si jako heslo Mladifestu zvolili Ježíšova slova: Učte se odemne a naleznete mír. Co znamená učit se od Ježíše? Znamená to dvojí: předně to znamená učit se od Ježíše, protože je mnoho učitelů. Dnes zvláště. Prostřednictvím různých masmédií, společenských sítí, internetu atd. Se nám nabízejí různí učitelé, kteří nabízejí svoje učení, svoje perspektivy, ideologie, trendy. Chtějí nás přesvědčit, že je ta jejich cesta správná, že je pravá.

Učit se od Ježíše, k tomu jsme pozváni. On říká, kdo chce být můj učedník ať jde za mnou. Další co znamená učit se od Ježíše znamená poznávat Ježíše. A to může dvěma způsoby: Vnějšně a vnitřně. Učedníci poznávali Ježíše. Poslouchali Jeho slova, viděli Jeho skutky. Chodili s Ním. Připomeňme si jen tu trojici Ježíšových nejbližších spolupracovníků: Petra, Jakuba a Jana, jak jsme včera slyšeli. Petr nechce ani slyšet o kříži a utrpení Kristově. Slyšeli jsme to včera. Jakub a Jan chtějí, aby  udeřil hrom do jedné samařské vesnice, protože je tam nepřijali. Kromě toho chtějí dvě přední místa po Ježíšově levici a po pravici.

Poznali oni Ježíše? Ano, ale vnějšně, a to nestačí. Je třeba ještě něco: Poznávat Ježíše, znamená poznat Jeho srdce! To je, drazí přátelé, podstata modlitby! My můžeme slavit mši svatou, všechno správně konáme, modlíme se, můžeme znát Boží slovo, evangelium... Znát Ježíše vnějšně - například, když řekl Zacheovi: Sestup rychle dolů. Dnes večer chci večeřet v tvém domě. A vešel do jeho domu... a víme, že nějací lidé to komentovali: Vešel k hříšníkovi!... To my známé! Ale je potřebné  naslouchat Ježíšovu srdci! Proč On vešel do Zacheova domu? Co tím chtěl říci? Jaké měl záměry? Byl to skandál. Vejít do domu nějakého hříšníka. To bylo pohorčující! Ale co tím chtěl Ježíš říci? Je potřebné naslouchat Ježíšovu srdci.

Jak poznat Ježíšovo srdce? Je několik podmínek, já vám teď uvedu jen několik z nich. 

První podmínkou je mít otevřené srdce. Co znamená otevřené srdce? To znamená být ochotný slyšet něco nového! Být ochotný slyšet něco jinak než jak jsem si já představoval. To znamená mít otevřené srdce!

Maria má otevřené srdce. Nikdy netušila, že by se jí někdy něco takového mohlo stát. A ani nechápe, jak je to možné, ale Ona má otevřené srdce a tak říká: Hle, zde jsem. Ať se mi stane podle Tvého slova. To je otevřené srdce pro něco neočekávaného, pro něco neznámého. Pro něco neuvěřitelného.

V těchto dnech jsme slyšeli svědectví mnohých lidí, kteří měli své plány, svoje touhy, svoje záměry v životě a tehdy se jich Bůh dotkl a oni se otevřeli životu. Otevřelo se jim srdce pro to nové, pro to jiné než co mysleli a jejich život se proměnil.

Mohu se ptát: proč se moje modlitba nemění. Proč nepřináší plody? To proto, že nemáš otevřené srdce. Nemáš otevřené srdce k něčemu novému co ti Bůh chce říci. Možná nemáš dobrou komunikaci s druhými lidmi, v rodině, ve svém společenství. To je možná proto, že nemáš otevřené srdce pro jiné myšlení, k něčemu novému. Já myslím, jak myslím. To je normální, že mám svoje názory, ale jsou i jiné názory i ty mohou být správné, pravdivé. Tedy být otevření. A takto budeme poznávat Ježíšovo srdce.

Druhou podmínkou k tomu je, že když se setkáváme s Ježíšovým  srdcem, setkáváme se s paradoxem. Paradox. Proto se mnozí mladí zastavují jako před zdí. A opustí Ježíše, opustí Církev. Ustoupí od modlitby, od víry, protože se setkají s něčím paradoxním, co nemohou nijak pochopit. Přijde jim to hloupé, hloupé, neuvěřitelné, neužitečné, nesmyslné. Prostě paradoxní. Paradox je řecké slovo a to znamená odporující mému myšlení, v rozporu s mým očekáváním. Slyšeli jsme paradox v evangeliu: Kdo chce být mým učedníkem ať vezme svůj kříž... To je paradox! Jak teď přijmout kříž? Nebo: Kdo chce zachránit svůj život, ztratí ho. To je paradoxní způsob smýšlení. A kdo ho ztratí nalezne ho... Boží působení je paradoxní. Nikdo by neočekával, že by Bůh působil prostřednictvím malého národa, že by začal veliké proměny ve světě prostřednictvím malého národa. Všichni bychom mysleli, že to udělá prostřednictvím velikého, mocného národa a ne pomocí malého izraelského národa. Všichni bychom očekávali, že Bůh bude působit skrze moudré, silné, vzdělané lidi a ne přes prosté, malé, jako Maria a Josef... Ježíš spolupracuje s rybáři, celníky, hříšníky... Boží způsob bratři a sestry je takový. Věřit, bratři a sestry je takový. Ty věříš v Boha, kterého nevidíš svýma očima! To je paradox! Ty vkládáš svoji důvěru Bohu, kterého nevidíš svýma očima a tak jako bys vystavoval svoji existenci riziku!

Milovat, zvláště milovat nepřátele, je paradox!

Odpouštět! Zvláště, když tě někdo těžce urazil. Zabil ti - zvláště ve válce - někoho, jak se to stává i teď... Jak tohle odpustit! To je paradoxní.

V Medžugorji, bratři a sestry, se Panna Maria zjevila před 41 roky, paradoxním způsobem. Ne na místě, kde bychom my očekávali, ne způsobem, který bychom my očekávali. Ona se zjevila na nějaké hoře. Ne prostřednictvím osob, které my bychom si přáli a očekávali. Zjevila se ve farnosti Medžugorje, ve vesnici Bijakovići, na místě Podbrdo. Tam kde končila cesta, tehdy cesta už nevedla dál. Tam kde všechno podle lidských představ končilo, tam Bůh skrze Marii začal něco nového, něco mocného, nevídaného, něco obdivuhodného!

Další důležitou podmínkou, abychom poznali Ježíšovo Srdce je srdce. Pascal, známý myslitel řekl: Srdce má svoje důvody, které rozum nezná. A v tom je tajemství! Ten starší syn z Podobenství o milosrdném otci a marnotratném synu nedokázal otce pochopit. Proč jsi přijal zpátky toho mladšího syna, který  odešel z domu, nemorálním životem promarnil všechno. Teď se vrátil a ty jsi ho přijal do domu a ty jsi teď pro něj přichystal i slavnost! On to nemůže pochopit, protože srdce má svoje důvody, milosrdný otec má svoje důvody... Otec říká: Tento můj syn byl mrtev a ožil a to je důvod, abych ho přijal, abych pro něj připravil slavnost!

Rozum nemůže pochopit víru v Boha, kterého není vidět. Víra vkládá všechnu svoji naději v Boha, kterého nevidí. Tady rozum končí. Rozum nemůže pochopit lásku k nepřátelům, nemůže pochopit odpuštění. Jak můžeš odpustit někomu, kdo ti způsobil nespravedlnost a zlo?! A rozum nemůže pochopit přijímání kříže. To může jenom srdce, které má svoje důvody, které rozum nepoznává.

Čtvrtou podmínkou pro to jak poznat Ježíšovo Srdce je proměna srdce. Co je to proměna srdce? Svatý František to zakusil, když objal malomocného. Políbil ho a řekl: Co mi bylo hořké mi začalo být sladké! To je to proměnění. Co pro mne bylo těžké, nesnesitelné, odporné mi začalo být sladké. Nastalo proměnění u Františka. A sv. Pavel říká, že prosil Pána třikrát, aby ho vysvobodil od toho trnu v těle a Pán ho nevyslyšel. A když Pavel přijal to, že ho Pán nevyslyší, protože pochopil, že mu dá ještě něco mnohem většího než to, pak nastala proměna v Pavlově srdci. A Pavel říká: od teď se budu pyšnit svými slabostmi, těžkostmi. Díky Ti, Pane, za to. Protože jsem odhalil skrze to ještě něco mnohem většího. Těším se ze slabostí, pronásledování, těžkostí. Těším se z toho, protože jsem objevil něco většího! Když jsem slabý tehdy jsem silný. Dvojice učedníků jdou z Jeruzaléma do Emauz. Zklamaní, smutní. Ale zůstali při Ježíšovi. A na cestě nastává proměna v jejich srdci. Před Emausy oni prosí: zůstaň s námi, Pane. Zůstaň s námi! Uskutečnila se v nich proměna. Co je teď důležité, bratři a sestry. Důležité je, že existuje perla. Existuje perla, kterou nevidíme hned, nepovšimneme si jí hned. Nechápeme to hned. Ale existuje perla – něco drahocenného, nejdrahocennějšího co existuje. A co je to!? To je Ježíšovo Srdce. To je Boží láska a milosrdenství.

Kde můžeme nalézt tu drahocennou perlu? V Eucharistii! V eucharistii je ta perla. V Eucharistii jsou různé obřady, různé úkony, slova. Ale je tu ta perla. Ta Boží láska, která se nám dává. Stává se pokrmem. Obětuje sebe za nás. Tu je Beránek Boží, který snímá hříchy světa, snímá z nás břemena. To je perla. Zpověď je perla, protože v ní na tebe čeká Milosrdný otec, aby tě objal jako mladšího syna, aby ti řekl: Miluji tě, synu můj, dcero moje! Odpuštěno ti je, jdi v pokoji! To je perla. Boží slovo je perla, protože slyšíš slova: Neboj se! To je perla, protože slyšíš slova: Bůh tě miluje. To je perla. Přijímání kříže, to je perla. Odpuštění je perla a to může chápat jenom srdce, které se mění a které má potom svoje důvody, které rozum nezná.

Panna Maria nás, drazí bratři a sestry, učí modlit srdcem, abychom objevili tu perlu.

Jeden mladík měl veliké životní potíže a tak šel za jedním knězem,  duchovním vůdcem a říkal mu: Všechno mi bere mír a radost. Mám tolik potíží v životě. Nevím co mám dělat. Jak žít dál! A ten kněz vzal špetku popela a vhodil do sklenky čisté vody a ta voda se hned zakalila. A protože bylo blízko moře vhodil stejné množství popela do moře a v moři nenastala žádná změna, všechno zůstalo stejné. Popel prostě v moři zmizel... a kněz mu řekl: Mladíku, každý den se rozhodni jestli chceš být jako sklenice vody nebo jako moře!

Matka Maria nás učí modlit se srdcem, abychom poznali to Ježíšovo Srdce, které je jako moře, tak hluboká láska, setkání s přítelem. Aby se nám modlitba stala setkáním s přítelem, který nás tak nesmírně miluje. Ale, bratři a sestry, perlu je možné nepoznat!

Ale perla zůstane perlou i když jí nepoznáváme. Mše svatá zůstává perlou i když na ní nepůjdeme!  I když procházím kolem kostela a nic to pro mne neznamená. Protože tady se Bůh dává mně, projevuje svoji lásku. Dává sebe za pokrm, aby mne nasytil. To je perla!

V jedné západoevropské zemi jsem viděl, že ve zpovědnici bylo koště a čisticí prostředky. Ale, bratři a sestry, zpověď je perla, protože v ní se ti dává Boží milosrdná láska a jestli to nepoznáváme a nepraktikujeme svatou zpověď, mše svatá je perlou. Kdybych měl 100km jet automobilem, pojedu jen abych se vyzpovídal. Protože to je perla, to je něco tak drahocenného a tak velikého!

A ještě něco o hříchu. Co je to hřích? Slyšel jsem na vlastní uši a je to slyšet i v médiích, že Církev nechce, aby lidé byli šťastní. Že Církev umenšuje štěstí, protože ukazuje na hřích! Církev lidem kazí štěstí, protože lidem poukazuje na hřích. No je to opravdu tak? Naše nebeská Matka nám říká: Přeji si, abyste byli šťastní tady na zemi a jednou se mnou v Nebi. Ale jako pravá matka na jiném místě říká: Přeji si, aby každý z vás byl šťastný, ale s hříchem to nikdo být nemůže. Hřích je to co bere štěstí. Hřích kazí pravé štěstí. Hřích nám bere pravou radost a pravý mír. Na první pohled je mír něco příjemného, pěkného, něco přitažlivého. My si můžeme užívat hřích, můžeme si užívat alkohol, drogu, pornografii. Užíváme si to. Užívám si život, který není správný. Já to neznám, já to nevidím. Proto se Ježíš na kříži modlil: Otče, odpust jim, protože nevědí co činí. Tady je problém, bratři a sestry, hlavní problém, ne že hřešíme... Všichni jsme lidé, slabí, hříšní. Problém je, jestli jsme slepí. A úloha Církve je, aby nám otevírala oči, jako to dělá matka, která říká tohle není dobré. Ta cesta není správná. Ta cesta tě nevede k pravému štěstí, pravému míru, pravé radosti. Vymyslel lékař nemoc? Ne. Je vinen, když odhalil nemoc? Ne. Vymyslila Církev hřích? Ne. Ale lékař tu není, aby jen odhalil nemoc. Lékař tu je, aby nám nabídl lék. Církev tu není, aby nám odhalila hřích, ale je tu, aby nám nabídla lék. A Matka nám tady ukazuje lék. Říká: Jděte k mému Synu, tam najdete lék – v Eucharistii, kde se setkáte s tou Boží láskou, která se dává zdarma, kde se setkáte s Beránkem Božím, který snímá hříchy světa. Který z tebe snímá břemena. Ve zpovědi je lék, protože tam se setkáváš s Bohem, Milosrdným otcem, který uzdravuje tvoji duši snímajíc z tebe břemena. Osvobozuje tvoje srdce a říká: ty máš teď znovu důstojnost člověka. Jdi v pokoji. Žij v pokoji. Žij bez hříchu! Žij v radosti. Žij v lásce. V Božím slově je lék. Slyšíme slova: Neboj se! To je lék. Odpuštěno ti je! To je lék pro duši.  Bůh tě miluje! To je lék pro duši. Jenom věř, to je lék pro duši! V odpouštění je lék. V přijímání kříže je lék. V půstu je lék...

A na závěr, drazí bratři a sestry, Panna Maria nám nabízí alternativu. V té dnešní době ve které žijeme, nám nabízí alternativu. Fra Slavko Barbarić, který začal s tímto Mladifestem, vyprávěl jak jeden mladý kněz v jedné západoevropské zemi se stal velmi brzy po vysvěcení farářem v jedné farnosti. Byl ambiciozní a velmi se namáhal, ale lidé nechodili na mši a nemodlili se. Všechno o co se snažil bylo zbytečné. A on došel k závěru: Tito lidé Boha nepotřebují. Tedy nepotřebují ani mne jako kněze! A rozhodl se odejít z kněžské služby a oženil se. Po mnoha letech přijel s rodinou na dovolenou k Jadranu. A náhodou, můžeme-li mluvit o náhodě, se zastavil v Medžugorji. A když tady viděl vedle kostela kněze, jak oni tady venku zpovídají, jak se lidé modlí tady v Medžugorji, jeho srdce se pohnulo a on řekl: Tito lidé hledají Boha a jestli potřebují Boha, pak potřebují i mne jako kněze. A rozhodl se, že se vrátí ke kněžství! Domluvil se se svojí manželkou, že až bude nejmladšímu dítěti 18 roků, že se vrátí ke kněžství. Domluvil se se svým biskupem a svoji druhou primici slavil tady v Medžugorji.

Drazí bratři a sestry, Medžugorje je alternativa. Panna Maria nám říká: Modlete se! Protože lidé se nemodlí, vzdalují se od Boha. Vzdalují se od přátel. Maria nás vyzývá, abychom se modlili srdcem, abychom nezůstali na povrchu, u toho vnějšího, protože jenom tak poznáme tu perlu, Ježíšovo Srdce! Mladíku, dívko, až se vrátíš domů, všímej si té perly, která je vždy poněkud skrytá, protože taková je láska Boží! Ona se nevypíná. Ona není taková, že by se veřejně předváděla, ale je tichá, jemná, prostá, skromná. V prostém chlebě, s prostými osobami. V prostém úkonu zpovědi, kde se všechno děje prostým způsobem. Taková je láska, ale ty buď trpělivý a odhal tu perlu i když to nejde hned snadno. Ale modli se k Duchu Svatému ať On otevře tvoje srdce. A máš-li otevřené srdce, odhalíš tu perlu.

Blaze tobě, mladíku, dívko, jestli jsi v těchto dnech zde v Medžugorji objevila tu perlu. Blaze tobě, jestli se učíš od Ježíše, protože nalezneš pravý mír, pravou radost! A ještě více blaze tobě, jestli se rozhodneš i těm druhým pomoci, aby našli tu pravou perlu! Amen.