Aktualita PLNÁ RADOSTI: Svědectví medžugorského faráře fra Marinka o setkání s papežem Františkem

«Siate obedienti al mons. Hoser» (Buďte poslušní mons. Hosera), jsou slova papeže Františka, která mi řekl po tom, co jsem mu řekl, že jsem medžugorský farář a že mu přináším pozdrav od mons. Hosera.

Bylo to nezapomenutelné setkání, které se uskutečnilo ve čtvrtek, 29. listopadu tohoto roku (2018) v Sále regia Apoštolského nádvoří ve Vatikánu asi ve 12,15 na závěr mezinárodního kongresu správců svatyní světa a spolupracovníků. Kongres  trval od 27. do 29. listopadu, a organizavala ho Pontifikální rada pro šíření nové evangelizace pod vedením mons. Rine Fisichelle.

Tématem bylo: Svatyně – otevřená brána pro novou evangelizaci.

Na závěr kongresu jsme očekávali, že se uskuteční setkání s Papežem Františkem pro celou naši skupinu, která čítala více než 600 osob. Mons. Fisichella nám den předem oznámil, že lze sotva očekávat, že by papež mohl každému z nás podávat ruku, a proto byli vybráni zástupci nás všech. Přirozeně, že všichni jsme měli velikou touhu alespoň se dotknout papežovy ruky, ale přesto pro veliký počet účastníků, jsme chápali, že je veliké už to, když budeme moci vidět papeže zblízka.

Bylo nám řečeno, abychom na Náměstí Svatého Petra nepřišli všichni najednou, aby nebyl nával, ale abychom přicházeli po skupinách od 8 do 9,30 hod. Ale přesto nás všech 600 přišlo ve stejnou dobu - v 8 hodin! Je to pochopitelné, všichni chtěli mít místo co nejblíže papeži Františkovi.

Prošli jsme tedy bezpečnostní policejní kontrolou a stáli jsme před dlouhým, impozantním schodištěm,  které vedlo do výše k interiéru vatikánských prostor. Čekali jsme s netrpělivostí, kdy překročíme  práh Sálu regia ve kterém uvidíme papeže. Vpouštěli nás po skupinách několika desítek osob. Když jsme vešli do Sálu regia, oči se nemohly nasytit pohledu na obrazy, které namaloval Michelangelo. Doslova celý sál je vymalovaný rukou toho velikého umělce.

Nejdříve nás pozdravil mons. Fisichella, a potom představitelé velkých světových svatyní za 10 minut, které každý z nich měl k dispozici, představili nejdůležitější elementy svých svatyní, se zvláštním důrazem na práci s mladými. Tak jsme slyšeli o zkušenostech jak ze světově známých svatyní jako Lurdy, Fatima, Guadalupe a Svatá země, tak i zkušenosti menších, jako ty v Jižní Koreji i druhých částech světa.

Přesně podle programu, v 11,30 hod. se ve dveřích objevil papež František. Všichni jsme vyskočili na nohy, když do překrásného sálu vstoupil Pastýř v bílém. Následoval  veliký aplauz s nadšením v tvářích všech přítomných. Ruce s mobily a fotoaparáty se pozvedly do vzduchu. Všichni chtěli zaznamenat  ten mimořádný okamžik.

Když jsme se po několika minutách vrátili na svoje sedadla, mons. Fisichella jménem všech účastníků Kongresu pozdravil Papeže Františka, poděkoval mu nejen za příchod, ale i za iniciativu,  jejímž plodem je samotný Kongres, a seznámil ho s jeho prací. Potom Papež František oslovil  nás všechny. Zdůraznil úlohu svatyní pro novou evangelizaci a povzbudil nás, že se ještě s větším žárem máme věnovat  té práci. Kladl nám na srdce význam otevřenosti srdce a srdečného přijímání poutníků a všech, kteří přicházejí do svatyně.

Když Papež skončil svůj proslov k přítomným, přišli k němu zástupci svatyní. Po setkání s nimi měl Papež pokračovat ve svém programu a odejít ze sálu. Ale tehdy se stalo něco neočekávaného: Papež František vyjádřil touhu osobně pozdravit všech nás 600! Měli jsme bezmeznou radost! Jak aplauz, který se rozléhal překrásnou dvoranou tak i oči, které zářily a úsměvy, které neopouštěly tváře, svědčily o velikém překvapení nás všech!

Řada po řadě se vyprazdňovala, lidé pomalu vycházeli jedni za druhými, pozdravili Papeže a potom radostní opouštěli sál. Jak se blížilo i moje zařazení se do řady uvažoval jsem co Papeži darovat. Z Medžugorje jsem vyjížděl s úmyslem, že jestli dojde k setkání, odevzdám Papeži růženec, modlitební knížku a brožůrku v italštině o nejdůležitějších záležitostech souvisejících s Medžugorjem. Všechno jsem to měl v tašce, ale z praktických důvodů jsem se rozhodl pro růženec – růženec vyrobený z plodů našich hercegovských křovin. Ten jsem vzal do ruky a postupoval jsem k Papežovi.

Viděl jsem, že u těch, kteří byli předemnou nebylo žádné zdržování s Papežem, jenom stisk ruky. Pochopil jsem, že je « méně více », že musím co nejméně slovy říci kdo jsem a odkud přicházím. Když jsem přišel k Papežovi, podal jsem mu ruku ve které byl růženec a hledíc do usměvavé a dobrotivé Papežovy tváře jsem jedním dechem v italském jazyce vyslovil následující slova: « Medžugorský farář. Pozdravuje Vás mons. Hoser! »

Když Papež slyšel moje slova, podržel ruce na mých rukou, zastavil se na několik okamžiků a pak mi řekl: «Buďte poslušní mons. Hosera.» Zatímco vyslovoval ta slova, hleděl jsem s úsměvem do Papežovy tváře. Nevím jestli jsem v těch chvílích stál na zemi nebo se vznášel. Možná to Papež vycítil, že jsem byl velmi radostný ze setkání s Ním, proto opakoval již vyslovená slova: «Buďte poslušní mons. Hosera.» Potom dodal: «Ano?» To slůvko ve formě otázky bylo jako nějaké znamení, kterým chtěl prověřit a poznat jestli jsem rozuměl a dostatečně vážně přijal to, co bylo jeho záměrem mně říci. Odpověděl jsem: «Ano, ano!» Držíc růženec v ruce se mne na závěr zeptal: «Ten růženec je pro mne?» Řekl jsem: «Ano, pro Vás!» Odpověděl: «Děkuji.» Odpověděl jsem «Děkuji Vám!», a potom mi bylo dáno ze strany znamení, abych se vzdálil a uvolnil místo druhým, aby přišli k Papežovi.

Vyšel jsem ze sálu a začal jsem sestupovat prostorným vatikánským schodištěm poskakujíc radostí a téměř jsem nevěřil tomu co se mi stalo. Chodil jsem po Náměstí Svatého Petra díval jsem se, ale neviděl jsem nic, protože v myšlenkách jsem procházel těmi okamžiky, které se staly jen před několika minutami. Snažil jsem se rekonstruovat každý okamžik setkání s Papežem, každé jeho gesto a každé slovo. Ptal jsem se co mi Papež řekl a co mi několika slovy chtěl sdělit.

Měl jsem dojem, že mě, všem spolubratřím ve službě ve farnosti Medžugorje jako i všem farníkům a poutníkům, otcovskými, vřelými a současně velmi vážnými slovy, chtěl sdělit vzkaz, který vycházel z jeho srdce. Bylo mi zcela jasné, že mi těch několik slov neřekl z kurtoazie, jen, aby něco řekl, ale pocítil jsem, že mu velmi leželo na srdci, aby nám všem vzkázal důležité poselství. To jsem pochopil, když jsem si vracel zpět film a připomínajíc si zvláštní pozornost se kterou Papež vyslovoval uvedená slova. Když jsem se ptal, proč opakoval stejná slova, došel jsem k závěru, že možná pocítil, že to, co mi poprvé řekl, jsem buď dostatečně dobře neslyšel nebo nevzal dostatečně vážně. Zřejmě mu velmi záleželo na tom, abych si slova a vzkaz dobře zapamatoval a přenesl do Medžugorje.

Z uvedených Papežových slov jsem vyčetl i velikou důvěru, kterou Papež František má k arcibiskupovi Henryku Hoserovi. Jako by nám chtěl říci: Když posloucháte mons. Hosera posloucháte mne, posloucháte Církev. V opačném případě: Když neposloucháte mons. Hosera, neposloucháte mě, neposloucháte Církev.

V několika slovech, která mi řekl jsem pocítil, že Papež František nosí Medžugorje v srdci, že mu velmi záleží na  Medžugorji a že je jeho přání, abychom všichni vážně  odpověděli na úkol, který nám je svěřený. V Papežových slovech jsem pocítil povzbuzení, ale i velikou zodpovědnost, kterou všichni neseme za Medžugorje. 

Fra Marinko Šakota, medžugorský farář

/přeloženo z medjugorje.hr/