První interview s apoštolským vizitátorem pro farnost Medžugorje, mons. Aldo Cavalliem

27. listopadu 2021 papež František jmenoval arcibiskupa Aldu Cavallia apoštolským vizitátorem se zvláštní úlohou pro farnost  Medžugorje kam přijel na svátek Panny Marie Lurdské. Medžugorje radostně uvítalo svého nového apoštolského vizitátora, a radostní jsme i my, že si hned první den našel čas na hostování v programu Radiostanice Mir Medžugorje a videoplatformách Informativního centra Mir Medžugorje.

Otče arcibiskupe, buď pochválen Ježíš a Maria. Vítejte mezi námi!

''Děkuji vám, že jste mne pozvali na tento rozhovor. A díky Pánu a Panně Marii, Svatému Otci, který mne sem jmenoval. Nikdy jsem tady nebyl. Ale mnoho lidí z mojí země a z mojí farnosti tu bylo. A po návratu jsem si vždycky všímal jedné velmi hluboké skutečnosti: vraceli se plní dobré vůle, naplnění touhou žít dobře, přijímat Pána, naplnění dobrem pro Pannu Marii a touhou modlit se růženec. Všímal jsem si mnoha pozitivních věcí. Ale nikdy jsem tu nebyl. Když mne tedy papež jmenoval v mých 75 letech, byl jsem spokojený. A bylo mi to milé, že sem mohu jet. Přijel jsem rád, opravdu velmi rád.''

Jaké máte první dojmy po příjezdu do Medžugorje?

''Přál jsem si mluvit s otci františkány, kteří jsou tady již dlouhou dobu a kteří vykonali mnoho dobra. A pokračují ve své práci velmi dobře.  A viděl jsem, že mají rádi toto místo. Rádi zpovídají, rádi kážou, jsou k dispozici milosti Boží. A to je velmi pozitivní. Dnes ráno jsem si prohlédl kostel, místa kam lidé přicházejí. Vždycky mne napadá jedna hluboká otázka: Proč sem přichází tolik lidí? A je jedno hluboké „proto“. Nepřicházejí pro zábavu, ale z jiných důvodů... Vždycky jsem si všímal, že přicházejí s touhou setkat se s Pánem, modlit se a být ve společnosti  Panny Marie. Dvě věci spolu: setkat se s Pánem, modlit se, měnit život a být ve společnosti Panny Marie. Když se moji známí lidé odtud vraceli, to byly dva základní body. A teď následuje výsledek: Co mám udělat já? Co dělají otci františkáni velmi dobře? My spolupracujeme s milostí, abychom nejlepším možným způsobem pomohli osobám, které přicházejí, aby se setkaly s Pánem a byly ve společnosti Panny Marie. To je náš cíl. Společně s františkány, mostarským biskupem a s četnými laiky, kteří zde působí jako i vy, spolupracovat s těmi lidmi, kteří přicházejí s jedním jediným cílem: setkat se s Pánem na nějakém posvátném místě a toto se stalo svatým místem, setkat se s Pánem v Eucharistii, setkat se s Ním v evangeliu, setkat se s Ním při klanění, setkat se s Ním ve zpovědi a pobývat ve společnosti Panny Marie. V tom potřebujeme spolupracovat, ne v něčem jiném. Spolupracovat s Duchem Svatým, abychom pomohli věřícím v tom směru.''

Říkal jste, že jste nikdy ještě v Medžugorji nebyl, ale měl jste příležitost setkat se s lidmi, kteří tady byli na pouti. Nakolik jste se již ve skutečnost seznámil s medžugorským fenoménem a se vším co se tady dělo i vším co se tady dělo v uplynulých 40 letech?

''Já jsem Ital. V mé zemi se Medžugorje stalo opěrným bodem. A když lidé mají určitý výchozí bod, chápou, že se tam setkají s tím co si přejí, a to je Pán a Panna Maria. A v tom je nikdo nemůže zastavit, nikdo. A to je velmi pozitivní. Lidé sem jezdili jezdí a přijíždět budou ještě více. Ale my musíme uchovat toto místo jako hluboce duchovní místo. Je přirozené, že když sem lidé přijíždějí potřebují tu být objekty, kde je přijmou, to znamená, že když sem lidé přijíždějí, potřebují tu mít kde žít. Kde mají žít? Je tedy potřeba vystavět nějaký objekt, kde budou jíst, jiný objekt ve kterém i nakoupí dary spojené s jejich zážitky… My to dáváme k dispozici, a to jsou normální lidské záležitosti, potřebné k tomu, aby se tu žilo. A je to normální, normální. Na každém svatém místě mají lidé potřebu objektů. Vždycky to tak je. V Římě stejně. Lidé přijíždějí do Říma, protože je tam papež. To je nejdůležitější záležitost, a v Římě je mnoho krásných věcí, Řím je sám překrásný, ale je tu papež. A když přijdou, kde budou? V hotelích, institucích… I to je potřebné. Chtějí nakoupit suvenýry, i ty jsou užitečné, aby jim připomínaly duchovní prostředí ve kterém byli. Tak je to i s Medžugorjem.''

Velkou část života jste strávil v diplomacii. Koncem ledna jste dokončil službu apoštolského nuncia v Holandsku. Nyní vám papež svěřil službu, která má především pastorační charakter. Jak jste přijal tu zprávu o jmenování apoštolským vizitátorem se zvláštní úlohou pro farnost Medžugorje?

''Podívejte se, co jsem knězem, je pro mne všechno pastorační služba. Rozdělení mezi diplomacií a pastorací pro nás, pro mne neexistuje. Proč? Protože osoba má pastorační schopnost, a ne funkci. Funkce ta přijde až dodatečně. V nitru máme pastorační schopnost, takže všechno co činíme se stane pastorací. A to je velmi pozitivní. Setkají se velvyslanci, to jsou lidé, kteří představují země. A mají svoji důležitost, protože představují určitou celou zemi. A tady je veliká zodpovědnost. Přistupujeme k ní jako apoštolský nuncius, velvyslanci, ale i jako kněží. A oni to vědí. Ať jdu kamkoli, do jakékoli části světa, když se setkáme na koktejlech, večeřích, na setkáních, národních slavnostech, já přicházím oblečený stejně jako teď. A to všichni vědí. Mluvím jako ostatní, jím a piji jako ostatní, hovořím se všemi, ale oni vždy, opravdu vždy, začnou řeč o Pánu, o papeži, o Církvi… vždycky. Protože jsou to duchovní témata, která my všichni máme v nitru. I oni je mají vnitru. Využívají příležitost, že je tu osoba, která představuje tak neviditelný a tak hluboký svět. Rozvíjí se rozhovor, který je vždycky hluboký a  duchovní. I to je pastorace.''

Otče arcibiskupe, co pro Medžugorje znamená pokračování služby apoštolského vizitátora?

''Papež představuje všeobecnou Církev a proto posílá vyslance, a vyslanec s Papežem představuje všeobecnou Církev. To znamená, že všeobecná Církev je pozorná k tomuto fenomenu, velmi pozorná. Viděl jsem ve farním kostele jeden obraz, překrásný je, hluboký obraz, umístěný v kanceláři apoštolského vizitátora. Představuje Medžugorje, kostel, tento kostel je symbolem pro celý svět… Je na něm Medžugorje, dále Maria a celý svět blízko Ní, a paprsky, které z  Medžugorje jdou do celého světa. Takovými se potřebujeme stát: Paprsky Pána, paprsky Panny Marie v celém světě. A papež představuje celý svět, duchovní svět, návštěvu Božího Syna mezi námi. To je význam apoštolského vizitátora. Celá Církev, která hledí na Medžugorje. Medžugorje má hledět na celou Církev i v celém světě. Prostředek (internet, rádio), kterého jsem si tady všiml je velmi významný: jde do celého světa. Tyto prostředky jsou dnes normální, užíváte je nejlepším možným způsobem a s nejlepší možnou technikou, aby dosahovaly do celého světa. To je něco velmi pozitivního.''

Vy jste se setkal se Svatým Otcem po tom co jste byl jmenován apoštolským vizitátorem. Když vás papež poslal do Medžugorje víme, že mu záleží na Medžugorji  a na všem co se tady děje. Tedy jak na to papež hledí a co řekl?

''Papež mne velmi hezky přijal. Řekl mi několik slov o Medžugorji. Řekl mi:'Jdeš tam, buď tam, Klidný, pokojný a vyrovnaný, buď tam a provázej lidi. A to je to''. A zbytek rozhovoru s papežem? Papež se mnou vždycky takto jedná. Hovoříme o tom jak přinášet Evangelium dnes všem, do té naší společnosti. Společnost má svojí kulturu, a ta se mění. Při proměnách kultury my nesmíme odsuzovat ani kritizovat, ani soudit, musíme být v ní, protože je to naše kultura. Jak hlásat Evangelium uvnitř té kultury? Tak jak to dělal Pán, který vešel do určité kultury a hlásal Evangelium uvnitř té kultury: jazykem, způsobem jednání, Pán byl Žid, tedy způsobem chování typickým pro tu kulturu. Jak dojít do té kultury? V tomto dílu našeho světa, západního světa, byla kultura  dříve zcela křesťanská, zcela, ale různým způsobem: protestanti, anglikáni, všechno možné, ale morálka byla zcela křesťanská. Evropa byla křesťanská. Teď máme neuvěřitelnou změnu kultury. Jsou lidé zlí? Ne, rozhodně ne, vůbec ne. Jenom žijí v jiné kultuře. A jsou velmi otevření. Když jsem byl v Holandsku, a Holandsko je charakterizováno tou druhou kulturou, je to silná země, to vám mohu říci s jistotou. Silná tady znamená, že jsou to lidé, kteří vytváří inovace. Každým rokem jsem na nunciatuře přijímal skupiny mladých, mladé studenty ze všech končin světa. Všechny holandské university jsou dvojjazyčné, a vidím, že i vy zde překládáte pro celý svět. Ve všech univerzitách se mluví flámsky a anglicky. Tedy mladí z celého světa přicházeli ve skupinách po patnácti. Co oni věděli o Ježíšovi? Skoro nic. V této kultuře, je Ježíše jeden z mnoha. Co o Bohu? To je něco plně nejasného. O Církvi? Málo, ale znali Vatikán, protože Vatikán je Vatikán. Znají papeže, protože papež je papež a jezdí do mnoha zemí. Chtěli se dozvědět proč má papež vyslanectví. A přicházeli ke mně a já jsem jim začal vykládat. Počínaje Ježíšem Kristem. Když nevyjdeme od Něho, neujasní se nic. Byli velmi, velmi pozorní! Mluvíval jsem půl hodiny, když jsem vykládal situaci od Ježíše Krista až po dnes. Dobře jsem jim to vykládal a oni byli velmi vnímaví. A kolik potom následovalo otázek! Kolik zájmu projevovali! Nikdo nebyl proti nám, nikdo! Ale neznali nás, protože naše poselství málo vnikalo do jejich kultury. Co je zapotřebí dělat? Přijmout je, žít s nimi a být s nimi. To je velmi důležité. S Papežem jsem hovořil o jednom velmi důležitém listu z prvního století kolem roku 100-110, o Diognetovu listu. Jak žijí křesťané? Kdo jsou křesťané? Na to se vyptávali lidé již v té době. V době hned po apoštolské době. My žijeme jako ostatní: oblékáme se jako ostatní, jíme jako ostatní, pracujeme jako ostatní, platíme daně jako ostatní, uzavíráme manželství jako ostatní, ale žijeme jako křesťané. Tedy to je to co máme dělat. Žít se všemi, nekritizovat, neodsuzovat, ale žít jako křesťané. Přenášet život Ježíše Krista jako to On činil, přenášet ho na druhé. Ale v tom musíme změnit jednání. Není potřeba měnit metody, protože metody nevytvářejí křesťanský život. Chování mění křesťanský život. A chování znamená to něco uvnitř co mění, co vnímá osoby tak jak je mění Pán. Lidské osoby, které je zapotřebí mít rád a sloužit jim a žít vnitřní život beze strachu o život ve společenství s nimi. Beze strachu, ale jako křesťané.''

I když je služba apoštolského vizitátora především pastorační, mluvil arcibiskup Hoser pozitivně o medžugorském fenomenu, vizionářích, mariánské zbožnosti, zvláště zdůrazňoval kristocentričnost a slavení svátostí. Nakolik jste seznámen s prací svého předchůdce, zesnulého arcibiskupa Hosera?

''Nikdy jsem se s ním nesetkal, ale jedno jsem o něm pochopil: měl Medžugorje rád. Měl je rád. To je postoj, mít rád  Medžugorje a být šťastný z toho, že v něm žiješ. To je to co jsem poznal. Medžugorje měl rád a byl spokojený. Choval hlubokou zbožnost k Panně Marii, velikou… A také velikou lásku k Církvi. Dvacet roků byl v Ruandě, v těžké době a dobře mu rozumím, protože jsem pět roků byl v Burundu, které je blízko Ruandě a dobře znám situaci. On byl lékař a dělal mnoho dobrého i na této úrovni. Byl biskupem ve Waršavě. A pak ho poslali sem, když byl starý, stejně jako mne. Zamiloval si to. Ve farním domě jsem řekl: ''Prosím vás nechte tady ten obraz mons. Hosera, nechte ho tady''. To je příběh, krásný příběh člověka, který tady daroval život a prakticky tu dožil. Je to krásný příběh a je potřeba ho uchovat. Protože historie se nemá mazat. Nikdy se nesmí smazat. Bratří mi na faře ukázali kolik lidí zemřelo v minulé době, ne tak dávné, zemřeli jako mučedníci, tolik lidí bylo zabito. To je historie. Nemůžeme nikdy zapomínat, že jsme plodem té historie. Já jsem přišel sem potom co tu mons. Hoser dobře působil tři, čtyři, pět roků. Dobře pracoval, ve smyslu, že dal život za Medžugorje.'

'

Začátkem srpna se i tohoto roku bude v Medžugorji konat Mladifest na kterém se shromažďují desetitisíce mladých z celého světa. Mladí zdůrazňují, že je zvláště dojímají adorace, mše svaté při kterých koncelebruje více než 500 kněží z celého světa. Poslední roky byli s mladými na Mladifestu v Medžugorji církevní hodnostáři a vzkazovali mladým svoje poselství. Bude to tak i na letošním Mladifestu?

''Tady jsou organizační pracovníci, kteří umí dělat svoji práci. Mluvili jsme o tom setkání mladých v srpnu a zdá se mi, že se před dvěma roky, když ještě nebyl kovid účastnilo nějakých 50 tisíc mladých během celého toho týdne. A vždycky se ptáme: Proč přijeli? Modlili se, mnozí se postili, poslouchali přednášky, účastnili se eucharistického klanění, ve dne v noci. Proč se to děje? A to jsou mladí z celého světa. Proč se to děje? Proč sem mladí přijíždějí? Co očekávají, že tady potkají? Pána Ježíše, bez pochyby. A Pannu Marii, bez pochyby. A my, jak my můžeme spolupracovat s Ježíšem a Pannou Marií, abychom těmto mladým pomohli setkat se s Ježíšem a s Pannou Marií!? Farář Arský pochopil hlubokou skutečnost: tisícovky lidí k němu přicházeli ke zpovědi, zpovídal patnáct, osmnáct hodin denně a vždycky to dělal dobře, klidně, pokojně, poslouchal každého a všechny, mile je přijímal. Pochopil, že Ten, který zval všechny ty osoby, nebyl on, ale Pán Ježíš. Ale on byl prostředník ve kterém se všechny ty osoby setkávaly s Pánem Ježíšem. Tedy, byl tady Pán Ježíš, všichni ti lidé a on jako prostředník. Pochopil, že byl užitečný prostředník, velmi užitečný, jak duchovně tak po lidské stránce. Vždycky každého hezky přijímal. Tak to musíme dělat i my. Kdo zve ty mladé? To nejsme my. Kdo tedy? To je Pán Ježíš a používá Pannu Marii, což je velmi důležité. A co jsme my? My jsme prostředky. Máme mít schopnost otevřenosti, přijímání, radostnosti, abychom tak byli užitečné nástroje k tomu, aby se druzí lidé setkali s Pánem Ježíšem..'

Když jste teď přijel do Medžugorje, jaké máte plány a jaké chcete udělat první kroky?

''Podívejte, to je velmi prosté. Ani já jsem neočekával, že sem budu poslaný. A když mne poslali, Pán a Panna Maria, papež, Církev, je k tomu důvod, a já ho neznám. První věc je spolupracovat. Spolupracovat s otci františkány, kteří jsou tady a mají mnoho práce, spolupracovat s mostarským biskupem, který je biskup celé této části Církve, spolupracovat s laiky, kteří zde dobře pracují… Spolupracovat. To je první věc, kterou mám dělat. Ale spolupracovat znamená pracovat společně, mám s nimi pracovat. Protože ve spojení se může udělat mnoho a dobře. To je první věc, kterou učiním. Dále, modlit se, modlit se a modlit se, protože  my jsme bez modlitby prázdní, prázdní jsme. Můj otec, který uměl jen číst a psát, chudý člověk, mi nikdy nic neříkal. Ale jednou, když jsem se už stal knězem, mi řekl: „Víš proč kněží dnes už nejsou tak dobří? Protože se nemodlí.“ Můj otec, který mi nikdy nic neříkal, řekl: „Protože se nemodlí.“ Já něco pochopil z jeho pokory a chudoby: naší silou je modlitba. Protože, jak jsem už řekl, my jenom představujeme Pána Ježíše, ale naším opěrným bodem i naším cílem je Pán Ježíš. Bez modlitby začínáme být prázdní. Proto je potřeba se modlit. A potom činit to co mám činit  beze strachu z ničeho.''

Otče arcibiskupe, velmi vám děkuji za tento rozhovor a za všechna poselství, která jste předložil našim divákům, posluchačům (a čtenářům). Já upřímně doufám, že toto bude počátek krásné spolupráce s vámi. Ať vaší silou jsou modlitby všech farníků farnosti Medžugorje i našich poutníků.

'Děkuji, velmi děkuji. Děkuji vám všem, děkuji vám za to co děláte pro celý svět. Oslovujete mnoho lidí ke kterým my přijít nemůžeme, ale presto tímto způsobem k nim dosáhneme. Mnozí vás sledují. Velmi vám děkuji, díky za vaše schopnosti, protože mně se zdá, že pracujete dobře. Co jsem viděl, děláte velmi odborně, a tak to má být. Díky vám a ať vám Pán a Panna Maria žehnají. Děkuji.''