Rozhovor s medžugorským františkánem, fra Tomislavem Pervanem

Myslím, že se to tak jeví zvenku, nemohu to posoudit. Zpravidla, jak se mi zdá, vycházím poslední ze zpovědnice. Jaký je důvod? Na tu otázku bych odpověděl nepřímo. Zejména bych uvedl podmínky, které klade sám Pán Ježíš pro všechny svoje následovníky: Být učedníkem, svědkem, být oblečen " v sílu shůry".  Učedníky volá do své společnosti, aby byli s ním (Mk 3,12). Být s Ježíšem znamená být tam, kde je On. Být s Ježíšem ve škole života. Být učedník neznamená přečíst mnoho knih, získat titul. Být profesor, ale dělit se s Ježíšem o všechno, existenciálně. Ježíš se modlí k Otci za učedníky, aby byli, kde je On (J 17,24) A kde je Ježíš? Ježíš, je podle Janova Evangelia, v náručí Otcově (J 1,18) - zahájil rozhovor fra Tomislav Pervan před 37. výročím medžugorských zjevení, která budou poznamenána i příchodem papežského vizitátora, mons. Henryka Hosera jako správce v Medžugorji.

Na nás je, abychom jako věřící a kněží byli s Ježíšem v Otcově náručí, tu se učit Ježíšově nebeské moudrosti a poznání. Ježíš je duchovní otec svých učedníků. On je zrodil v Duchu, zprostředkoval jim zkušenosti, které má a proto nemohli být bez Něho. Ježíš - věčnost v čase! Při rozchodu Ježíš svým praví: Budete mými svědky (Sk 1,8). Kdo je svědek? Ve sporech, u soudu? Jen očitý svědek. Tak je to i v otázkách víry. Jenom ten, kdo viděl, zakusil, může být svědek Ježíše Krista. Zkušený. Víra není křestní list, znalosti, katechizmus, nějaká modlitba, Youcat, nýbrž přátelení se s Ježíšem. Být  přítel Ježíšův, abys byl svědkem - vykládá fra Tomislav, dodávajíc, že to znamená - obléci se do síly shůry" (Lk 24, 49; Sk 1,8).

Ta síla je Duch svatý, který uchvátil apoštoly a skrze ně všechny, které Boží slovo probodlo v srdci, obrátili se, uvěřili, dali se pokřtít a tím začali sdílet Ducha svatého, zkušenosti, jako apoštolové (Sk 2,38), Ježíš učedníkům řekl, aby nezkoušeli nic sami, před tím než se oblečou do Síly Ducha. To jsou podle mne předpoklady, které má mít věřící. Zejména kněz, který jde do zpovědnice. A lidé tě budou hledat. Budeš jako kněz, zpovědník s dobrou pověstí, dnes, kdy jsou kněží pravidelně pomlouvaní. Být maják na rozbouřeném moři světa - tak vykládá on svoji úlohu zpovědníka, citujíc theologického velikána  Rahnera, který před půl stoletím řekl, že buď bude věřící zítřka mystik, to je ten, který něco zakusil a nebo  nebude vůbec".

Dnes vidíme velikou touhu po prožívání Boha. Když osoba nemá zážitky, víra mizí. Například na Západě. Kdysi se putovalo z Irska na Egyptskou poušť, aby se člověk učil pravému poznání Ježíše Krista u pouštních otců. Dnes to lidé hledají v Medžugorji. Musíme být skutečně "zkušení" ruští  "starci" , kteří jsou hledáni a zprostředkovávají zážitek Boha. Musíme být teofori, kristofori a pneumatofori; nositeli Boha (sv. Ignác Antiochijský), nositelé Krista ve světě silou Ducha. Kněz má být otec, který rodí v Duchu. Není nám dopřáno tělesné otcovství, ale zato Ježíš mluví o "stovkách bratří, sester, matek" (ne otců, protože jen jeden je otec!) , které jako kněží získáváme právě ve zpovědnici.  Myslím, že každý kněz se musí vydat do svého Damašku - zažít živého Boha a Ježíše v Duchu, což se u mne stalo při setkání s nezapomenutelným, zesnulým P. Tomislavem Ivančićem, v dávném 1979 roce - vypráví fra Tomislav Pervan.

A  na otázku co lidi tolik přitahuje do Medžugorje praví, že "poutníci putují do Lurd, aby se uzdravili tělesně, do Medžugorje, aby se uzdravili duchovně a duševně."

Od prvních dní jsem svědkem  ohromného počtu kajícníků pod širým nebem vedle kostela. Lidé přicházeli s břemenem hříchů a života. Komunizmus ubíjel Boha, duši, zanechával za sebou poušť a spoušť všude. následky toho cítíme i dnes. Viditelně zrod satana. Již žalmista zpívá:  "K tobě, jenž modlitby slyšíš, přichází veškeré tvorstvo. Přemohly mě nepravosti, našich nevěrností jenom ty nás zprostíš." Poutníci zpravidla navštíví Kopec zjevení a Križevac, Tam už mnozí prolévají kající slzy a přijdou kajícně do zpovědnice. Milost předchází hlubokou zpověď. Bůh dává milost kajícnosti za hříchy. Poutníci svědčí o zvláštním ovzduší v Medžugorji. Milost lidem rozpouští led v srdci a oni pocítí, že potřebují úlevu, zbavení břemen. Osoby ve zpovědnici si doslova začnou uvolněně dýchat. Něco je dusí na prsou. V hrdle mají "knedlík". Toto je doba strachu, rozpolcenosti, sebevražedných myšlenek, nenávisti, neklidu, tísně, apod. Již od počátku zničená manželství. Nad slunce jasnější je skutečnost, že hřích nikdy nikoho neudělal šťastným. Zpustoší duši jako jarní mráz pupence. Lidé hledají mír, volají po usmíření. To jim nabízí Medžugorje. Proto se stále znovu vracejí na toto místo prožívání milosti - vypráví fra Tomislav.

 Jsou případy, které vás zvláště dojaly?

Bezpočet je pozitivných reakcí osob, které byly před rokem, dvěmi, třemi nebo deseti roky u mne ve zpovědnici. Pravidelně svědčí o tom jak se jim život výrazně změnil. To je možná i důvod, že se přenáší od úst k ústům zkušenost a doporučení: Jděte k fra Tomislavovi! Pravidelně se modlím za kajícníky, za duševní i duchovní a také tělesné zdraví a vkládám na ně ruce. Modlím se před i po zpovědi za všechny, kteří přistoupí ke zpovědi i za ty, kteří u ní byli. Tu vidím že platí to co řekl kard. Ratzinger při mši za volbu Papeže: Zůstane po nás jen to, co jsme zaseli do lidských duší a srdcí. Ne to, co jsme vystavěli nebo napsali. Jsou i negativní zkušenosti. Chladný, tupý, skleněný, vzdorovitý pohled. Jako by člověk byl pod mocí zlého ducha. Odmítá modlitbu, má ruka ho „pálí“, stejně jako kříž. Odstrkuje kříž, nechce ho políbit. Naopak z očí mu vychází ledová nenávist. Cítí se být bezmocní před Ježíšem Kristem, vnitru jsou zpoutaní. Je zapotřebí vytrvalá modlitba, aby se osoba zklidnila a přijala Krista. Pravidelně žádám zřeknutí se hříchu, satana a přijetí Ježíše Krista, obnovu křestních slibů. Zvláště u osob, které jsou navyklé nadávat a rouhat se – vypráví fra Tomislav dále.

Ke skutečnosti, že fronta čekajících kajícníků přes zpovědnicemi v roce 2017 dojala i tehdejšího Papežova vyslance, mons. Hosera, říká, že ani to se nestalo náhodou.  - Na Západě máme převážně „kající bohoslužby“. To je návrat ke Starému zákonu, kdy se lid kaje za hříchy. V Novém zákoně se Logos-Slovo stalo osobou a tak musíme stát osobně, tváří v tvář, před Ježíšem Kristem a přiznat mu hřích. Kněz působí „in persona Christi“, ne jako vykonavatel! Je potřeba být tady na Festival mládeže, počátkem srpna, když tady zpovídají stovky kněží ve dne v noci! Věřím, že přitom bude mons. Hoser ještě více dojat až uvidí tolik mladých před zpovědnicemi. Při zpovědi se člověk setká s živým Bohem. Tady se Bůh osobně ptá: Adame, kde jsi? Má-li kněz zážitek setkání s živým Bohem, vrátí kajícníka k  Bohu! – vysvětluje fra Tomislav. V Evropě už nejsou zpovědi, není křížová cesta, adorace před Nejsvětější svátostí oltářní… a v Medžugorju právě toto vše žije?

- To, co zamýšlel Vatikánský sněm jako obnovu Církve, působí tady v Medžugorji již od roku 1982. Tady se uskutečňují směrnice obnovy Církve, které vydal Sněm a všichni papežové po něm. V centru není Maria, ale Kristus, svátosti, obrácení, obnova, nový život v Duchu. Maria ve službě svého Syna! Ona přivádí k Synovi – On odpovídá, a na otázku jaké jsou nejdůležitější plody Medžugorje za těchto 37 roků říká, že je možné je sledovat na různých úrovních.

- Chorvatský národ si vepsal Medžugorje do srdce a duše milionů poutníků, na globální úrovni. Napomohlo uznání Chorvatska a odstranění negativního obrazu o Chorvatech, které šířila jugoslávská diplomacie a tajné služby. Došlo k tomu na dělicí linii mezi Východem a Západem. Medžugorje urychlilo pád komunizmu, nejvýznamější událost druhého tisíciletí. Tady probíhalo setkání mezi Východem a Západem v období „železné opony“. Na samotném počátku vizionáři pozvedli na nohy partajní komunistickou  špičku a media proti sobě. Medžugorje je mnohem přítomější ve světě než Lurdy a Fatima, skrze modlitební společenství, tiskoviny, media. Miliony lidí byly tady a odnesly do světa obnovu Církve v Duchu. Tisíce mladých pocítily tady duchovní povolání a právem se nazývají „medžugorská povolání“. Mnohé humanitární akce a sdružení vznikly právě v Medžugorji – říká fra Tomislav Pervan, a na otázku, jak nahlíží na zpochybňování medžugorského fenomenu, protože, kdyby se jednalo o výmysly např. že zjevení trvají tak dlouho jsou jich desetitisíce, říká, že se „musí přestat s deistickými představami o Bohu“.

 - Bůh může působit a působí v dějinách. My nemůžeme „předpisovat“ co bude dělat. Maria se zjevuje silou Ducha Svatého právě v obdobích přelomů. Neodvažoval bych se nazývat medžugorské vizionáře lháři. Kdo je z jejich každodenního života 'katapultoval' do ohniště dění? Jejich touha, přání nebo vůle? Jim bylo ukradeno dětství a normální dospívání. Do krajnosti se zapojili od počátku do Božího plánu. Na počátku byli proti nim všichni, jak civilní tak církevní mocipáni. Jsou dostatečně zralí a dospělí, mají dokonce už i vnoučata. Je nezodpovědné je prohlašovat za podvodníky, když na nich byly konána vědecká vyšetřování, aby se potvrdila autentičnost jejich zážitků, a oni přistoupili na všechny experimenty – říká ten, který v prvních dnech zjevení, od středy do soboty onoho června 1981, byl s novici na výletu v klášterech v Bosně.

V sobotu večer jsme se vrátili na Humac(františkánský klášter), a už v neděli, 28. června, v Ljubuškách jsem při mši svaté v osm hodin mluvil o zjeveních. To je, věřím, první 'statement' o zjeveních od oltáře. Řekl jsem, že se nesmíme shánět po znameních, ale být sami znamením. Připomněl jsem i Gamalielovu radu: Je-li to od Boha, zůstane. Není-li od Boha, zanikne. Říkal jsem, že nesmíme zavdávat příležitost mediím a partaji, aby zesměšňovaly víru. Stalo se to rok po smrti diktátora, 40 dnů po atentátu na Papeže – vzpomíná fra Pervan.

 Jednou jste mi v rozhovoru říkal, že vizionáři ve skutečnosti posloužili jen jako „startér“ pro všechno to, co později následovalo v Medžugorji?

- Vizionáři byli, jak se říká, „startovací výstřel“ pro následující dění. Právě jako klíč nebo startér, který aktivuje motor. Když se motor nastartuje, klíč se musí stahnout. Tak je tomu u všech zjevení. Když  motor začne pracovat, pokud má palivo, uvede se do pohybu. Víme jaké je „nebeské palivo“ – od Starého zákona, zejména při Ježíšově kázání. Jak vidíme, „palivo“ stále ještě je, poutníci přijíždějí neustále, navzdory všemu zpochybňování. „Sensus fidei fidelium“ – cit věřících nám neklamně říká, že Bůh působí. Lex orandi vytváří legem credendi. Modlitební praxe a bohoslužba určuje čemu věřící lid věří. Modlitba v Duchu určuje  i víru, protože je v Církvi bohoslužba místem, kde se rodily náboženské pravdy. Věřící lid přijal zjevení jako skutečnost a pravdu – říká fra Tomislav, a na otázku proč se vizionářům vytýká jejich světský život, tj. že se nestali kněžími a řeholnicemi, odpovídá slovy papeže Františka – kdo jsem já, abych soudil a zasahoval do něčího soukromého života a rodiny.

- Měli bychom nejdříve zamést před vlastním prahem, ne před cizím. Vzpomeňme na první dny a měsíce těch všech zpochybňování, mučení a pronásledování, kterým byli vystavováni! Jestli dnes probíhá bitva za rodinu, základní buňku společnosti, což je zázrak, že se vizionáři rozhodli pro rodinný život? Ukázat světu, jak se v rodině žije, jak má rodina „fungovat“ – říká fra Tomislav, jehož kněžská cesta je také zajímavá.

Jak jste se rozhodl stát se františkánem?

- Tady mohu být osobní. Tři roky před smrtí mé matky, která zemřela v dubnu 2006, mi moje zesnulá svatá matka řekla, jak se s mojí babičkou každý den modlila růženec, když byla těhotná, aby se dítě stalo knězem. Během mše svaté o slavnosti Nejsvětější Trojice, někdy v červnu 1946, při obětování a proměňování, pocítila, že je dítě živé. A obětovala mne s mešní obětí Pánu slovy: „Pane, dítě žije. Tobě ho odevzdávám a zasvěcuji“. Od malička jsem býval při oltáři, oddaný Bohu, františkánům a oltáři. Když jsem měl nastoupit do semináře, farář se ani neptal jestli chci. Řekl jen, abych přinesl potřebné doklady. Věděl, že chci jít do semináře… - vzpomíná fra Tomislav. Když uvažuje o medžugorských zjeveních v kontextu těch předcházejících v Lurdech, Fatimě, Guadalupe, fra Tomislav Pervan říká, že jsou „Mariánská zjevení pravidelně odpovědí Nebe na potřeby Země“. Když byla v Mexiku  evangelizace nemožná, o čem svědčí dokumenty, Maria přivedla v 16. století do Církve za deset roků desítky milionů Aztéků. Zjevovala se čtyři dny Juan Diegovi, vtiskla nebeské znamení na obraz Panny Marie Guadalupské. Podobně je to i s Lurdy, když Evropou kroužilo strašidlo komunizmu, nebo Fatima, uprostřed světové války a vpředvečer Velkého října, komunistického převratu v Rusku. Tak i v Kibeho (Rwanda) i v Medžugorji, kde vytrvale vyzývala k obrácení a míru – říká. Mons. Henryk Hoser byl překvapen, že byl jmenován papežským vyslancem pro Medžugorje. - MONS. HENRYK HOSER: 'Zjevení v Medžugorji budou velmi brzy uznaná'.

Jaké je poselství Medžugorje dnešnímu světu? – Řekl bych, stálé a nadčasové, evangelijní. Kristovo z počátku ohlašování Radostné zvěsti v Galilei. Čas se naplnil. Království Boží je blízko. Je třeba se obrátit. Věřit Ježíšovým slovům. Ježíš má první i poslední slovo v čase a v prostoru. V čase popírání pravdy, jeho slovo je Pravda. On je Pravda našeho života. I poselství, že Bůh je! – prohlásil vpředvečer 37.výročí, které bylo charakterizováno příchodem papežského vizitátora. – Jsme vděční Svatému Otci, že rozpoznal Medžugorje na atlasu Katolické Církve. Je zapotřebí mít na mysli, že v prvních dnech medžugorských událostí  jedině Hlas Koncila informoval o Medžugorji. Potom „silenzio stampa“ a to až do dnes. Nad Medžugorjem se vznášelo embargo v církevních médiích. Miliony lidí prošly Medžugorjem, statisíce kněží se sem vrátilo. Ročně se podá až dva miliony svatých přijímání. Na velké slavnosti se shromáždí desetitisíce věřících-poutníků. O tom se v médiích nemluvívá! O Medžugorji se převážně píše ze zorného úhlu zpochybňování. Kněžská duchovní cvičení a  Festivaly mladých dokážou shromáždit více než 600 kněží z celé Církve (více než jedno promile kněží Církve!). To není psáno v tisku a ani v televizních programech. Možná chorvatská Církev zanedbala historický kairos v uplynulých 37 letech vzhledem k Medžugorji. Kdyby se alespoň držela Zadarského prohlášení z roku 1991 ohledně pastorační praxe a pomoci. To chce Papež napravit tím, že posílá osobně mons. Hosera jako Apoštolského vizitátora – říká fra Tomislav Pervan a dodává, že „Medžugorje nevytvořili  vizionáři, nevymysleli ho ani františkáni“. - Prvních deset roků jsme žili v civilizačně nemožných podmínkách, byl jsem tady farářem do roku 1988. Vizionáři byli „startér“, a františkáni přijali dar z Nebe. Medžugorje je charizma, a charizma je dar Ducha Svatého. Nemůžeme jím disponovat, ale dát se k dispozici, nesobecky, aby Duch naším prostřednictvím působil. To přeji všem, kteří jsou tady i kteří do Medžugorje přijdou. Věřím, že Medžugorje má budoucnost a že se skončí s postojem ignorování vůči Medžugorji. Medžđugorje se dávno stalo globální skutečností a událostí – prohlašuje populární medžugorský zpovědník