Rozhovor s Mons. W. Mixou

Když analyzujeme poselství Panny Marie, pochopíme, že směřují k hlubšímu spojení s Kristem. Poselství jsou voláním, abychom obnovili a prohloubili spojení s jejím Synem. Když nás vyzývá ve svých poselstvích ke konkrétní spolupráci na mši svaté, ukazuje Panna Maria, co by mělo být a co je centrem života křesťanského společenství, a to je mše svatá.

Koncem listopadu 2017 byl v Medžugorji na soukromé návštěvě penzionovaný biskup Agsburgu a bývalý vojenský ordinátor Německa, Mons. Walter Mixa. Byla to jeho druhá návštěva Medžugorje.

Při té příležitosti jsme požádali Mons. Mixu o krátký rozhovor.

Excelence, chci vás nejdříve pozdravit a poděkovat za rozhovor.

Já vám děkuji za pozvání.

Jste v Medžugorji poprvé?

Ne, nejsem v Medžugorji poprvé. Tentokrát jsem přijel podruhé. Poprvé jsem byl v Medžugorji před dvěma roky s otcem Dietrichom von Stockhausenom a skupinou poutníků, kterou on provázel. Toto místo ve mně zanechal hluboké vzpomínky.

Kdy jste poprvé slyšeli o Medžugorji?

Už si nevzpomínám přesně, ale myslím, že to bylo na konci roku 1981. Zprávu o zjeveních mi přinesli farníci, kteří už tehdy jezdili na poutě do Medžugorje.

Předtím než budeme pokračovat v našem rozhovoru, řekněte nám něco o sobě...

Narodil jsem se 25. dubna 1941, na svátek sv. Marka v Konigshutteu v Oberschlesienu v době největšího válečného strádání, které se nevyhnulo ani naší rodině. Otce, který již na počátku války odešel na frontu jsem poprvé viděl, když mně bylo pět roků, když se vrátil z ruského zajetí. Téměř celé moje dětství bylo charakterizováno útěky. V roce 1945 jsme kvůli přesunu východní fronty museli utéci za Vídeň a potom do Linzu. Ale ani tady nebyl konec našeho trápení. Z Linze jsme potom přešli do Schweinfurtu, abychom se konečně usadili v Heidenheimu na řece Brenz, kde jsme se dočkali i našeho otce.

V Heidenheimu jsem dokončil základní školu i gymnázium. Rozhodnutí pro duchovní povolání, které jsem cítil od od raného dětství konečně uzrála a já se po gymnáziu rozhodl, že moje životní povolání bude služby Pánu.

Přitom již při prvních krocích jsem narazil na problém. S přírodovědeckým gymnáziem, které jsem dokončil, jsem nesplňoval podmínky pro studia teologie. Bylo třeba složit doplňující zkoušky z několika předmětů, abych dosáhl potřebný status, což jsem ve škole pro pozdní duchovní povolání v Konersreuthu učinil. Po maturitě jsem se zapsal na studia filosoficko -teologické fakulty v Dillingenu, kterou jsem s úspěchem dokončil. Na kněze jsem byl vysvěcen v roce 1970. I když mojí touhou bylo působit v pastoraci, tehdejší biskup Augsburgu, dr. Jozef Stimpfl se mnou měl jiné plány. Protože jsem teologická studia dokončil s výborným prospěchem, byl jsem jmenován teologickým asistentem na nově otevřené teologické fakultě v Ausburgu.

Tehdy mladý v plné síle jsem se přes všechny povinnosti na fakultě mohl zabývat i pastorací. Na vlastní žádost mi byla přidělena farnost Schrobenhausen, ve které tehdy bylo nějakých deset tisíc věřících. Tam jsem zůstal téměř 23 roky. V roce 1996 jsem byl vysvěcen za biskupa v diecézi Eichstädt. Od roku 2000 jsem vykonával službu vojenského ordinátora. Jako vojenský ordinátor jsem chodil na všechna místa, kde byla ve službě německá vojska a tak také do všech zemí bývalé Jugoslávie. Na podzim 2005 jsme kromě služby vojenského ordinátora na přání papeže Benedikta XVI. Převzal i diecézi Augsburg. V létě roku 2010 jsem odešel do důchodu. A nadále jsem aktivní v Dikasteriu pro prosazování celkového lidského rozvoje.

Abychom se vrátili k Medžugorji - Když se řekne Medžugorje, jaká je vaše první asociace?

Místo intenzivní touhy po obrácení a osobním prohloubení víry. To co na mne tady osobně velmi působí je ochota mnoha věřících různého věku, kteří touží přijmout svátost smíření, a to zvláště intenzivním, hlubokým a upřímným způsobem.

Co je důvodem k tomu, že se zde v Medžugorji lidé snadněji otevírají pro zpověď?

Tady působí Nebe.

Co byste nám mohl říci k tomu, že i když Medžugorje ještě nemá oficiální status svatyně, mnozí je svatyní nazývají?

Medžugorje každý rok navštíví přibližně dva miliony poutníků z celého světa a to říká dost. Osobně bych je raději nazýval zvláštním místem modlitby, což je přibližně v souladu s tím co o Medžugorji prohlašuje zvláštní papežský vyslanec, arcibiskup Hoser. Ostatně, podle jakých kritérií by se měly vynášet určité statusy? Osobně myslím, že jsou to plody. A jestli je tady něco viditelného a skrze co je Medžugorje i známé, to jsou právě plody.

I když je zde v centru právě Eucharistie a klanění Ježíšovi v Nejsvětější svátosti oltářní, jsou i takoví lidé, kteří Medžugorji chtějí nalepit etiketu, že není dostatečně Kristocentrické.

Nechápu proč by chtěli nalepit nálepku, že Medžugorje není Kristocentrické. Od samotných počátků zjevení se Panna Maria řadí na druhé místo a určuje sobě druhořadou úlohu. Když analyzujeme i její poselství, chápeme, že ona směřují právě k hlubšímu spojení s Kristem. Posesltví jsou voláním k tomu, abychom prohloubili spojení s jejím Synem. Ve svých poselstvích nás vyzývá k hlubší spoluúčasti na mši svaté, ukazuje co by mělo být a co je centrem života křesťanského společenství. Je to mše svatá.

Proč se lidé rádi vracejí do Medžugorje?

Ano, opravdu se tu jedná o zvláštním fenomenu a i to je svým způsobem ochranný znak Medžugorje. Místo, kam se lidé rádi vracejí. Možná jsem na tuto otázku odpověděl i ve svých předcházejících odpovědích. V Medžugorji se vracíme ke svým kořenům. Tady lidé obnovují svoji víru. Tady lidé obnovují spojení s Kristem. Podívejte se jaké jsou tu jen řady před zpovědnicemi. Já jsem vždy hluboce dojatý, když tu slavím mši svatou. S jakou pozorností a s jakou pokorou tady lidé slaví mši svatou.

Zjevení Panny Marie vždy spojujeme s určitými událostmi ve světě. Je možné i události v Medžugorji uvádět do určitého kontextu?

My často nemůžeme ani tušit a tím méně předvídat jakým směrem se vyvíjejí globální události. Proto je tu Nebe, které nám v určitém směru posílá znamení. Rozhodně se všechna mariánská zjevení v dějinách mohou zařazovat do určitého kontextu. Proto, jak Medžugorje tak Fatima jsou znamení určité doby. Obě zjevení předcházela událostem, která proměnila svět. Je možné často slyšet, že všechno to co se v Medžugorji děje jsou dokončováním příběhu, který začal ve Fatimě. Osobně bych raději řekl , že je toto jen pokračováním toho příběhu, neboli pokračování Kristova působení skrze Marii.

Na závěr rozhovoru chci požádat jestli byste mohl něco vzkázat čtenářům "Glasniku Miru"?

Můj vzkaz je, abychom pochopili výzvy Panny Marie k obnově naší osobní víry a abychom byli vděční za všechno co nám Panna Maria říká a abychom to dále šířili. Osobní obnova našeho života i konstantní obnova v Církvi je možná pouze ve spojení s živým Ježíšem Kristem.

Excelence, děkuji vám za trpělivost i za čas, který jste věnoval tomuto rozhovoru.

Děkuji vám.