»Se mnou je Hospodin jako mocný junák!« A nebojme se ničeho!

Homíle fra Zvonimira z večerní mše svaté v Medžugorji, 3. dubna 2020 

            Židé chtěli Ježíše kamenovat, ale On jim unikl z rukou. Vztah mezi Ježíšem a Židy, kteří nepřijímají jeho ani jeho nauku je stále netrpělivější. Do teď to byly tiché výpady, pomlouvání mezi sebou navzájem, ale teď nám evangelista přináší velmi napjatou situaci ve které oni berou do rukou kameny, aby sami provedli trest, který si On podle nich zasloužil – a to je kamenování a smrt. Ale Ježíš jim uniká z rukou. Stále ještě nepřišel jeho čas. Ten teprve přijde. 

            Jestli pohlédneme na vztah mezi Židy a Ježíšem, uvidíme že byli ti, kteří ho, podle evangelijních zpráv, snadno přijímali, ale byli i takoví, kteří ho vůbec přijmout nemohli. Ti druzí byli převážně představitelé kněží a písmoznalci se kterými měl Ježíš stále spory. Tentokrát jim nevadily Ježíšovy skutky, ale jeho slova. Nazýval  sám sebe Bohem. Tedy Boha nazýval svým Otcem, a to znamená, že je mu On Syn, tedy, že je i On sám Bůh. Pro Žida to bylo nemyslitelné. Protože v základech jeho víry v Bohu je skutečnost, že Bůh je jeden a že není jiný Bůh. Ale teď se objevuje někdo – Ježíš – který o sobě tvrdí, že je Syn Boží, že je Bůh. A tím je v jejich srdcích odsouzený – protože o sobě prohlašuje, že je Bůh.

            Tady bychom mohli udělat závěr, že oni nebyli špatní, nýbrž jenom  ránili svoji víru od jednoho možného rouhání. Ale také můžeme udělat závěr, že nebyli ani dostatečně otevření Božímu vedení, a zejména pro všechno to, co Ježíš konal v jejich národě. A zvláště je důležité to, co Ježíš konal. I On sám o svých skutcích říká, že jeho skutky jsou dobré, a tak se jich i sám ptá za který z těch skutků ho odsuzují? Skutky jsou dobré a za ně není odsouzen, ale slova jsou nebezpečná a za ta bývá odsuzován. Proto oni ve svých srdcích odsuzují Ježíše, ale ještě nevykonávají svůj rozsudek, protože nenastala jeho doba. 

            Bratři a sestry, dnešní evangelijní úryvek říká, že je nemožné přijmout Ježíše částečně. Tedy přijmout ho v něčem a v druhém ne. Ježíše musíme přijmout zcela. Jinak sami sobě napíšeme rozsudek. Ježíše není možné rozsekat na kousky a pak si vzít to, co se nám líbí, a odhodit nebo zamlčet to, co se nám nelíbí. I když dnes vidíme,  jak to mnozí dělají. Přijímají od Ježíše jenom to, co je pro ně snadné dělat a věřit, a všechno to, co se jim zdá být příliš těžké zahazují. Ale takoví v tom případě nepřijímají Ježíše, ale přijímají své vlastní zájmy, své vlastní idey a náklonnosti – tak je balí do Ježíšových slov, vůle nebo učení. To je jedno veliké pokrytectví a ohromný klam. To je cesta do propasti ze které se těžko vrací.

            Dnes se věřící bojí svědčit o tom Kristu, který chodil po této zemi a zaséval lásku, který přijímal všechny v lásce. Ten Ježíš nikoho neklamal, ale nezavíral  oči před hříchem, nepodporoval žádné zvrácenosti, zvrhlosti. On přijímal lidi, kteří upadli do takových stavů, ale On je zachraňoval z těch situací. 

Ale dnes mnozí od křesťanů vyžadují, aby ve jménu Božím, ve jménu Ježíše Krista, přijímali každou zvrácenost, každé bláznovství a každou zhýralost jako něco normálního, dobrého a hodnotného pro společnost. Ježíš přijímal všechny lidi, ale odvracel je od zla, osvobozoval je z hříchu a otroctví Satanovi, léčil je z nemocí a nikdy nepřijímal hřích. Ale osvobozoval lidi od hříchů. Proto, ani my dnes nemůžeme přijímat něco co je hřích. Musíme kázat o lásce Boží a Zákonu, který vepsal do našich srdcí. Láska, která léčí srdce zlomená hříchem, i Zákon, který chrání člověka od ztráty vlastní důstojnosti. 

            Ten, kdo je ochotný ve všem následovat Ježíšova slova, se často cítí jako prorok Jeremiáš, který se cítí být velmi zrazen od svých přátel a pomlouván ze všech stran. Kolikrát se nám stane, že právě tehdy, když doslovně následujeme Ježíšova slova, po nás společnost plivá, lže o nás, jednoduše nás nepřijímá. V podstatě nepřijímají Ježíše. A myslí, že když mohou umlčet nás, že umlčí i Ježíše a že zruší jeho Zákon. Ale Církev ani vrata pekelná nepřemohou, protože je s ní stále její Hlava – Ježíš Kristus, který ji svým Duchem řídí správnou cestou a chrání od každého bludu a tak ji vede jistou cestou do Otcova domu.

            Uvědomme si, bratři a sestry, že nám nebude lehko v tomto světě dokud budeme kázat Ježíšovo učení, ale buďme si jistí, že stále máme pomoc od Boha, právě jako prorok Jeremiáš, který jásá:

 »Se mnou je Hospodin jako mocný junák!« A s námi je Pán vždy, když žijeme podle jeho slov. Ta slova jsme právě slyšeli a rozlomili jsme je jako chléb a nasytili jsme se jimi. Slyšíme neustále jeho slova. Sytíme se jím a ať ono plně ovládne naše srdce! Ať zostří naše svědomí, abychom stále chodili pravou křesťanskou cestou víry, naděje a lásky! 

            A v současné době v srdci stále opakujme slova proroka Jeremiáše: »Se mnou je Hospodin jako mocný junák!« a nebojme se ničeho!