Pátá Svatopostní meditace: Fra Stanko Mabić o zkoušce a pokušení -pokračování

Ve své třetí Svatopostní meditaci pokračuje fra Stanko Mabić v úvahách o zkoušce a pokušení.  Na počátku se zaměřil na svatého Josefa (jehož slavnost jsme v těchto dnech oslavili), který ''také byl zkoušen''.

''Svatému Josefovi se Bůh zjevil ve snu a řekl: Vezmi dítě a matku jeho a uteč do Egypta, Herodes zabíjí děti (srov. Mt 2,13). To je skutečně zkouška. Kdybych byl na Josefově místě, řekl bych: Dobře, Pane, Ty který jsi všemocný, který jsi rozdělil Rudé moře, který jsi stvořitel – na Tvoje slovo všechno vzniká a nikdo Ti není roven – a že by tamhle ten nějaký Herodes mohl zabít Tvého Syna? Což by jsi ho Ty nemohl zastavit a ne abych já teď musel s Ježíšem utíkat na oslu… Je to dlouhá cesta pouští do Egypta… To je zkouška. Moje  myšlenky by se vzpíraly Pánu. Jsi to opravdu Ty, Pane, je-li to Tvůj Syn? Jestli ho Ty nemůžeš ubránit, kdo už Ho může ubránit?.... Ale Josef beze slova, bez odporování a vyptávání jak a proč, kudy nebo ale. Bere matku a dítě a podle Božího slova jde do Egypta. Jenom proto, že byl Josef v tichosti, protože naslouchal Božímu slovu, dokázal je rozpoznat a byl poslušný až do krajnosti'', říká nám fra Stanko Mabić a předkládá nám i příklad kardinála Alojzije Stepince (mučedníka z období komunistické Jugoslávie) u kterého také vidíme současně zkoušku i pokušení.

''Bůh od něj žádá, aby zůstal věrný jeho slovu, aby zůstal věrný jeho Církvi, aby zůstal věrný svému (chorvatskému) národu. Stepinac ví, že bude pronásledován zůstane-li věrný, že bude mučen, že ztratí svobodu, že možná zemře mučednickou smrtí, že jeho lid možná za to bude trpět… To bylo trpké, těžko přijatelné. Z druhé strany, jestli přijme to, co žádá komunistická vláda, bude mít privilegia, pocty, všechno dobré… Byl vystaven tomu dvojímu: zkouškám a pokušením. On si dokázal zvolit zkoušku, bez ohledu na to kolik bude trpět. To by nemohl, kdyby nežil svatě od svého dětství a kdyby neodevzdával srdce Bohu a nenaslouchal Jeho slovu'', prohlásil fra Stanko, a dále ujasňoval otázky našich každodenních zkoušek.

''Matka počne dítě, na ultrazvuku vidí, že je nemocné, hendikepované, že bude mít problémi ve vývoji, že má Downův syndrom – mnohé matky se hned rozhodnou pro potrat, protože nejsou ochotné přijmout takové dítě, které potřebuje mnohem více času. Potřebuje cvičení každý den, jezdit s ním k lékaři, a jak takové dítě vypadá… Je to zkouška. Nebudu mít čas na sebe, na svojí zábavu, na turistiku… velmi mnoho problem - zkouška. Lúkař pak řekne: dítě není zdravé, je hendikepované, nejlépe by bylo je potratit. A matka se tedy ocitá mezi zkouškou a pokušením.

Všechny rodiny, které dostaly tuto tíživou informaci, že je dítě hendikepované, že má Downův syndrom, se ptaly: Jak budeme moci žít s takovým dítětem? Dokážeme to všechno?  Je to veliká zkouška, ale mnohé rodiny, téměř všechny, které já znám, které mají takové dítě, s tím dítětem přijaly požehnání. Když na rodinu dolehla krize, to dítě ji z ní dokázalo vytáhnout. Ne jenom rodiče v tom dítěti přijali požehnání, ale i bratří a sestry, protože přijali zkoušku, která se proměnila v požehnání'', říká fra Stanko a pokračuje ve své meditaci: ''jedním z největších zkoušek je apokalyptická zkouška''.

''Je dost citátů z Písma Svatého, které mluví o té zkoušce, která půjde až do konce našich sil a bude je i přesahovat. To je zkouška na konci světa, jak říká Matouš ve  svém Evangeliu v 7. kapitole (15-20) a 24: bude to čas těžké zkoušky. Objeví se falešní proroci, falešní mesiáši. Kniha Zjevení 3,10 říká: „Protože jsi zachoval mé slovo a vytrval, zachovám tě i já v hodině zkoušky, která přijde na celý svět a prověří obyvatele země.“… bude to čas veliké zkoušky. Ježíšovi učedníky bude mrazit, budou předváděni „před správce a krále“ (Mt 10,18). Ježíš upozorňuje: „Buďte opatrní, nenechte se svést” (srov. Lk 21,8), „Buďte bdělí a proste v každý čas, abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se bude dít, a mohli stanout před Synem člověka.“ (Lk 21,36) Už nebude víra na Zemi, říká Lukáš. „a protože se rozmůže nepravost, vychladne láska mnohých”, říká Matouš ve svém Evangeliu (Mt 24,12). Tady Ježíš myslí na zkoušku posledního času, na apokalyptickou zkoušku. Ježíš nám neříká, abychom prosili Boha, aby nenastala ta veliká tíseň, zkouška konce světa, ale abychom se modlili a ne ustupovali, ale abychom se na Něj neustále obraceli'', říká fra Stanko a ve  své meditaci se zmiňuje i o pokušení, které jak jsem již říkal, pochází od satana a znovu se vrací k příkladu blahoslaveného kardinála Stepince.

''U Aloijzije Stepince máme stejný příklad. Jestli jenom podepíšeš, získáš všechna možná privilegia – ale on nepodepsal i když to bylo velmi lákavé, protože nemluvil se zdrojem svého pokušení, ale se svým Pánem.

Potřebujeme jasně vědět, že satan, ďábel, není nějaké hloupé stvoření s rohama a ocasem, které děsí lidi. To je velmi inteligentní bytost, která je v sobě nešťastná a která svádí lidi. Je to padlý anděl, svůdce, Lucifer'', říká nám fra Stanko Mabić a uvádí i pořekadlo, že světce mučí dva ďáblové, a nás ostatní jenom jeden.

''Jinými slovy: pravé zkoušky a opravdová pokušení na nás začnou doléhat tehdy, když se rozhodneme pro radikální život s Ježíšem. Dokud nezačneme opravdově žít evangelium, nebudeme mít ani pravá pokušení ani pravé zkoušky'', říkal fra Stanko, který nakonec citoval svatého Augustina: „Ve křtu svatém vy zanecháte hřích, ale ne žádostivost; proti ní musíte i po znovuzrození bojovat. Boj mezi dobrem a zlem ve vás zůstává. A váš hlavní nepřítel je ve vás a ne kolem vás.“

Na konci své meditace nám fra Stanko vysvětluje i to jak odporovat těm pokušením.

''Podívejme se jak to udělal Ježíš a ukázal nám cestu. Ježíš neodešel na poušť ze zvědavosti nebo z ambicí. Jakmile byl pokřtěn na řece Jordánu, Duch Svatý ho odvedl na poušť. Tedy, jdu tam kam mne vede Duch Svatý, a ne můj lidský duch, který je raněn žádostivostí, prvotním hříchem, a který mne zavádí na scestí. Tedy, jdu tam kam mne vede Duch Svatý. Ježíš se 40 dnů modlil, postil se a rozmlouval se svým nebeským Otcem. Cesta, jak se vzepřít pokušením je tedy odevzdat se vedení Ducha Svatého, poslouchat jeho podněty, a ne podněty mojí povahy, která je raněná hříchem, modlit se a postit a budeme mít potřebnou sílu. Modleme se k Ježíšovi, ne aby nás osvobodil od každé zkoušky nebo pokušení, ale, aby byl s námi v našich zkouškách. Když jsme pokoušeni, budeme silnější, a proto nám Bůh posílá zkoušky.

Zakončil bych Žalmem 16(15), 8-9

Hospodina stále před oči si stavím,

je mi po pravici, nic mnou neotřese.

Proto se mé srdce raduje a moje sláva jásá,

v bezpečí přebývá i mé tělo.

Navzdory všem zkouškám a pokušením''.