Svaté panny mučednice

Mučednice Drinské

( z homílie Fra Maria Knezoviće )

Drazí bratři a sestry, život těchto pěti mučednic nás opět po roce shromáždil na této slavnosti v kostele ve Splitu.

Jak je to jen krásné vědět, že se někdo nestydí za Ježíše. A ony, když přišly před Ježíšovu tvář, po mučednické cestě se neměly za co stydět, protože ne jen, že nezapřely, ale tím nejvyšším možným způsobem vyznaly: Ježíši, Tobě patřím! Ježíši, pro Tebe jsem se rozhodla. Ježíši, pro Tebe na smrt! Jaké je to jen svědectví, drahé mučednice a panny, díky vám!

Vidíte, ony uskutečnily Ježíšovu nabídku. A my, když jdeme na nějakou nabídku v souvislosti se svým angažmá, zaměstnáním, pak mluvíme o tom, co jsme vše dokázali, co jsme získali... A vidíte, Ježíš nabízí něco jiného. Ježíšova nabídka je: Zřekni se sám sebe. Vezmi svůj kříž a následuj mne. Kříž je Ježíšova nabídka. Uvažujíc nad tou skutečností těch jejich bolestných 8 dnů od 15. prosince 1941 - zkusme se trochu přenést do těch chvil: Je zimní počasí, do kláštera vnikají násilníci, členové četnických jednotek, vyhánějí řeholnice z kláštera a tím začíná jejich křížová cesta. Mučení, výsměch, podceňování, mučednictví, od jednoho místa k druhému, vyšetřování, jestli by neřekly cokoli, aby se zřekly Boha. Ale ony jsou vytrvalé. Jedna z nich nemocná, už nemohla ani chodit, tak ji vozili na  koňském povozu na další místo, ale později byla nalezená, že jí hodili do řeky Driny. A ty panny jdou dál s těmi zločinci a pravděpodobně se jen  modlí v srdci k Ježíšovi to co sestra Julija Ivanišević zvolala, když skočila z okna, když bránila svoji čest, bráníc lásku k Ježíšovi : Ježíši, spas nás! Ježíši, spas nás! Protože ani stín nějaké jiné naděje na té cestě neměly, ani stín milosti, ani kapička lidského soucitu, jenom pokořování, jenom urážky. Bolest za bolestí, rána za ránou. A ony stále pevněji s Pánem. A když je přivedli po těch dnech, mysleli, že už změkly, ustoupily... Dovedli je do posledního domu v Goraždu, aby na nich vykonali hanebný skutek, poskvrnili to co zaslíbily, svoji čistotu, svoji nevinnost, ony vyskočily ven oknem... To co už dávno řekl svatý Augustin: In fuga salus - v útěku je záchrana, když přijde pokušení a zlo. Oknem vyskočily, drazí bratři a sestry! Bráníc svoje panenství, bráníc čistotu na úrovni sexuality.

Jak se můžeme my jenom stydět! Jak by tato naše doba měla přijít před tyto panny a meditovat a modlit se: Bože, dej tu milost, abychom dokázali bránit čest posvátné čistoty, předmanželské čistoty, čistoty v manželství, věrnosti, věrnosti mužovi, věrnosti ženě. Hle, tady máme ochránkyně, tady máte ochránkyně! Ony skáčou do smrti, aby se uchránily od toho bláta a špinavé práce. A potom je takto polámané – v horách, ve sněhu – vhazují do řeky. Zachraň nás, Ježíši, volaly ty sestry.

Drazí bratři a sestry! Před námi jsou podobné volby. Před námi jsou jenom jiná okna, kterými musíme někdy projít, vyskočit, abychom se zachránili ze zvrácenosti, která se nám  vnucuje jako styl života.

Mně včera poslal internetem jeden student natočené záběry a pravděpodobně to viděli už všichni studenti tam na kolejích v Záhřebu: smilstvo na pokoji v koleji. A to si už ani nevzpomněli, že by mohli stáhnout roletu. A všichni sledují to hanebné smilnění něčí dcery a něčího syna, které rodiče poslali do Záhřebu a pravděpodobně na to těžce vydělávají a oni před celým auditoriem studentů, kteří v oknech natáčejí na mobily a prohlašují: chybí nám k tomu jen buráky a Cola, abychom se cítili jako v pravém porno kinu! Teď se okny sleduje jak se páchá smilstvo a naše mučednice okny skákaly ven, aby zachovaly svoji důstojnost, drazí bratři a sestry. Časy jsou stále stejné, jenom lidé nejsou. Výzvy jsou stále, jenom my lidé na ně nejsme připraveni, protože my dnes utíkáme před křížem a ne před pokušením, ne před zlým, ale poddáváme se. Proto se musíme, drazí bratři a sestry opravdu vytrhnout ze svého sna a chápat, že nás Ježíš vybízí, abychom vzali kříž, tu sladkost života. Možná naše doba očekává něco jiného. Když svatý Pavel přišel kázat, řekl: Já nevím, co budu ještě povídat – proč- řekl: Řekové hledají moudrost, hledají filosofii, hledají rozum, Židé žádají znamení, zázraky, ale já jsem přišel jen kázat Ježíše Krista Ukřižovaného, bratři a sestry. Já nemám co jiného nabídnout, kromě Ježíše Krista, který je přibitý na kříži, který vykrvácel mučednicky, aby obmyl bídu našich hříchů. Jaká moudrost. My vidíme, že jsme se v naší době zapletli do nějakého mudrování, vědecké dokazování, překonávání druhých, vědecká literatura, každý něco vydává, ale není řešení...To proto, že jsme dnes zapomněli, že máme hlásat Ježíše Krista. Naše Mučednice Ho hlásaly. Ony o Něm vydávaly svědectví. Snad mohly udělat kompromis. Jako se to mně a tobě dnes nabízí – udělat kompromis a projít snadněji tímto světem. Projít bez výzev, bez provokací, projít bez kritiky, projít bez křivých pohledů, ale to nemá nic společného s Ježíšem. Ježíš Kristus byl poplivaný, Ježíš Kristus byl zbičovaný, Ježíš Kristus byl pomlouvaný a zesměšněný každým kdo měl ústa a dar řeči! Ale to je cesta lásky. To je cesta těchto panen, mučednic. A my nechceme kříž. V jednom žalmu se říká: hromadí své utrpení, kteří následují cizí bohy. Ano, a my jsme tak snadno začali následovat cizí bohy ... já opravdu žasnu. V tomto kostele se 30 roků slaví mše a nám se nějak nedaří přijímat Ježíšovu mentalitu! Ale velmi snadno se nám daří si přivlastňovat mentalitu tohoto hříšného světa, cizoložné generace! Jak snadno to vpouštíme do svého domu. Protože následujeme cizí bohy. Bohy konzumizmu, bohy reklamy, bohy propagandy, bohy osobních zájmů, bohy moci, bohy vlastního zisku. Všechno jsou to bůžkové, kterým my sloužíme a to pokorně, oddaně a věrně.