Svátek Uvedení Páně do chrámu

Jak je obvyklé, v této době v Medžugorji vládne mírnější období s menším počtem poutníků.

Tak ve čtvrtek 2. února medžugorští farníci, s menšími skupinami poutníků z USA, Itálie, Německa, Polska a Španělska, slavnostně oslavili svátek Obětování Páně v chrámě.

Toho dne, kdy se slaví i Den zasvěceného života, bylo v Medžugorji slaveno sedm mší svatých, a z toho tři v chorvatském jazyce.

Mši svatou v 11 hodin vedl fra Karlo Lovrić, který v kázání kromě jiného řekl:

„Maria, Josef a dítě Ježíš, poslušní Mojšíšova zákona přicházejí do chrámu. Proč přicházejí? Oni poznávají v  mateřství veliké tajemství, které je spojuje se samotným Bohem a rozpoznávají v Synovi dar, který přichází od Otce.

Jak krásná vize života. A my, křesťané, se nikdy nesmíme unavit v její obraně. Život je Boží a život je svatý. Pošlapávat život znamená odmítat Boga, a to je vždycky veliké neštěstí.

Dnes se potrat, tedy zabití nenarozeného dítěte, natolik rozšířilo, že můžeme říci, že se civilizace vrátila zpět o několik století. Církev, i když bohužel osamocená, pokračuje v obraně nenarozeného života a protiví se zabíjení dítěte. Je třeba si připomenout, že když je život raněn v jednom bodě, otevírají se dveře zraňování celého lidského života. Tehdy končí důstojnost a úcta ke každé osobě. Církev je s Marií a Josefem, chválí Boha za dar života. Silně cítí svatost a nedotknutelnost života každého jednotlivce. V chrámě probíhá významný výjev - zatímco pokorná nazaretská rodina žije svoji víru, zachovává Mojžíšův zákon, málo  je těch, kteří si všímají toho, co se děje. Samotní chrámoví kněží jsou slepí, ani oni si ničeho nevšímají. U nich se projevuje spíše zvykovost než víra. Návštěvníci chrámu pospíchají přinést v oběť obětní zvíře a možná se pomodlí, aby Hospodin seslal přislíbeného Mesiáše. Ale jejich modlitba je, řekli bychom, proti Bohu. Ona je zabarvena nějakým jejich očekáváním, které Bůh nebude nikdy moci přijmout. Mesiáš je už tady, příslib je splněn, ale mnozí to nevidí. A Bůh má zvláštní vzhled, nemůžeme si Ho představovat podle našich přání. Kdyby to bylo možné, pak by to byla jen obyčejná modla. Boha můžeme najít, objevit, přijmout a Boha můžeme poznat. Často Boha nehledáme, ale jdeme jen stínem vlastní pýchy. My bychom chtěli Bohu určovat, jak by se měl On chovat. Ale tímto způsobem se nedosahuje víra, protože víra vzniká na základě, který se nazývá pokora.”

Večerní modlitebně-liturgický program byl zahájený modlitbou růžence, kterou vedl fra Slavko Soldo, a  mši svaté v 18 hodin předsedal fra Vjekoslav Milićević za koncelebrace pěti kněží. Po večerní mši svaté věřící zůstali při pobožnosti Klanění Ježíšovi v Nejsvětější Oltařní Svátosti do 20 hodin. (www.medjugorje.hr)