Svatý František a Panna Maria

Svatý František z Assisi miloval Pannu Marii nevýslovnou láskou a zvláštním způsobem ji vybral  za ochránkyni  a přímluvkyni svého řádu. Maria je podivuhodná spolupracovnice Božího spasitelného plánu. Především je Ona pokorná služebnice Pána a proto jí František přijímá za vzor svým bratřím. Ona se pro ně stává příkladem skrytosti a skromnosti a v tom ji i svatý František Duch Svatý a Církev nazývají Alma Mater – Matka skromná a skrytá. Její pokora byla tak hluboká, že jí nic na zemi silněji a trvaleji nepřitahovalo jedině skrývat se sama sobě a každému tvoru, aby byla známa jedině Bohu. Bůh slyšel její modlitby, kterými Ho prosila, aby jí skryl, aby jí nechal zchudnout a pokořil, tehdy jí rád skryl pohledu téměř každého lidského stvoření v jejím početí, v jejím životě, v jejích tajemstvích, v jejím vzkříšení i v jejím nanebevzetí. Ani samotní její rodiče jí nepoznali. Andělé se často ptali jeden druhého: Kdo je ona? Protože i před nimi Nejvyšší skrýval; nebo, když jim i odhalil nějaké její rozhodnutí, přesto před nimi mnohem více skrýval.“

Svatý František toužil, aby on a jeho řád byli tak pokorní a jedině Bohu známí. Proto je pokora zdroj úplné odevzdanosti a zasvěcení, protože jenom ten, kdo je pokorný může mít úplné srdce. On si přál, aby jeho bratří měli úplné a posvěcené srdce, svobodné jenom pro Pána. V hymnu Magnificat nás Maria učí, jak máme milovat a velebit Boha svobodným srdcem, nehledajíc v něm svůj zisk. Ona byla zcela disponovaná slyšet každé Boží slovo a ochotná přijmout každý jeho pokyn. Stejně tak si bratr František přál, aby i jeho spolubratří budou ochotní slyšet Boží slovo a odpovídat na jeho výzvy. Františkovi byla milá Mariina slova: „Cokoli vám řekne, učiňte!“ Poslouchajíc Marii, chtěl poslouchat Pána.

Ve Františkově životě měla Porciunkula zvláštní místo. Po svém obrácení přišel František plný Boží lásky do opuštěné benediktinské kaple a obnovil ji vlastníma rukama a za pomoci svých bratří. V ní slyšel evangelijní poselství o rozeslání apoštolů a tam k němu Pán ještě hlouběji promluvil, aby i sám shromáždil své bratry a poslal je do celého světa. Porciuncula se stalo místem setkání a shromažďování bratří. On je nazval svaté Marie Andělské, protože toto maličké místo bylo Panně Marii velmi milé a zde udělovala veliké milosti.

Ptám se, jestli se Medžugorje nestalo stejným místem, kde Maria rozlévá svoji milost? Což i zde Panna Maria skutečně nedává lidem nejrůznější milosti? Což není toto místo zvláštním způsobem naplněné mateřskou láskou? V tom je možné odhalovat podivuhodnou symboliku a spojitost mezi Marií a Františkánským řádem. Zejména, František nikdy nechtěl, aby bratří opouštěli Porciuncule. Možná právě proto přání a lásku Panna Maria zůstává Panna Maria přítomná v životě řádu Menších bratří. To je vzájemná láska podobná té, kterou matka miluje svoje děti a děti svoji matku. Jsou spojení v lásce.

Medžugorje je skrze jeho bratry, kteří pastoračně působí ve farnosti, i Františkovo místo. Tady probíhá setkání Panny Marie a františkánů, protože tady poslouchajíc Marii je slyšet Pána. Mohli bychom říci, že Medžugorje jsou nové Porciunculy světa. Jako František věřil, že pro Marii jsou Porciunculy velmi oblíbené místo, stejně tak věřím, že je Medžugorje privilegium františkánského řádu. Jako je Řád hrdý na Porcuncule, tak by měl být hrdý na Medžugorje, protože ve světě krizí a rozkladu Panna Maria znovu vztyčuje nové Porciunculy – Medžugorje. Svatá Panna Maria Andělská i dnes promlouvá mocnou milostí  jak k Církvi tak ke světu. Jestli ve Františkově době obnova Církve začala v Porciunculách, tatáž obnova dnes pokračuje v Medžugorji.

Což není prozřetelnost Boží v tom, že papež Jorge Mario Bergoglio přijal jméno František? Alespoň mně se zdá, že ano. Toto je veliká doba, protože i dnes je slyšet hlas: „Františku jdi a oprav moji církev, která se hroutí!“ František a Porciunkule. František a Medžugorje.

 (Glasnik Mira, č. 10, 2017)