Svědectví české poutnice

Dlouhá léta dlužím Panně Marii, naší drahé Matce, svědectví o mém uzdravení v Medžugorji. I když jsem o tom příležitostně často vyprávěla, nikdy jsem o tom nenapsala.

Je to již hodně let. V roce 1990 jsem slavila padesátiny. V té době jsem mívala hrozné bolesti bederní páteře. Zvlášť ráno jsem se nemohla ani otočit na posteli ani když jsem si všelijak pomáhala. Bylo mi zle od žaludku a hodně mne bolívala hlava, ale musela jsem to překonat a jít do práce.

Mým přáním bylo navštívit místo, kde se zjevuje Panna Maria. To se vše, díky mé známé, vyplnilo na svátek Povýšení Svatého Kříže. Do Medžugorje jsme přijeli v době, kdy byla na Križevaci sloužena slavnostní mše svatá.

Mně po cestě autobusem bylo hodně zle. Páteř, žaludek a hlava na prasknutí. Přijeli jsme ráno, když už všichni poutníci byli na kopci a my cestou poslouchali z reproduktorů mši svatou. Přišli jsme až na konec bohoslužby, ale ještě jsme dodatečně stihli přijetí svátosti. Cítila jsem se hrozně a vyčítala Jsem si, že jsem v tom třicetistupňovém vedru nezůstala raději na ubytovně.

Po mši svaté vznikl kolem rozruch, protože za křížem nějaký kněz dával požehnání. Toho jsme chtěli využít a poprosit o zdraví pro naše nejbližší. Kněz byl z Irska, oblečen v bílém, bílé vousy, ale mladiství vzhled a měl úsměv na tváři. Víc jsem o něm nevěděla. Ani jakou řečí mlví, ale on mi rozuměl. Ukázala jsem mu posuňky co mne trápí, on se usmál, vložil mi ruce na hlavu a modlil se. Najednou jakoby mnou projel blesk , jako když se udeří do brňavky. Zatmělo se mi před očima a po chvíli, když jsem se vzpamatovala jsem zjistila, že mne už nebolí hlava, ani žaludek, ani páteř. Bylo to šokující. Šla jsemza kříž poděkovat za uzdravení.

Díky Panno Maria za přímluvu u Pána Ježíše, tvého Syna. A díky tomu knězi, jehož prostřednictvím jsem byla uzdravena. MEDŽUGORJE JE SVATÉ MÍSTO a člověk tam načerpá hodně duchovních sil.

Měla jsem tam hodně zážitků. Zmíním se alespoň o dvou.

V malém obchůdku jsem si koupila růženec. Prodavač, mladý chlapec mi jej vhodil do male obálky a za ním ještě volně jednu zázračnou medailku Panny Marie. Pak jsem se šla modlit na Podbrdo. Tehdy tam stál velký kříž a na něm vlály pentle. Modlila jsem se a všimla jsem si, že se poutníci dotýkají zakoupenými předměty toho kříže, aby si je tak posvětili. Vyndala jsem růženec, ale medailka v sáčku nebyla. Mrzelo mne to, že jsem jí ztratila. Ale pak jsem k mému úžasu zjistila, že je pevně připojena k medailce medžugorské, která je součástí toho růžence. Mám ji tam dodnes.

Další zážitek: Byli jsme na výletě, tak jsme neviděli znamení při západu slunce o kterém vyprávěli poutníci. Mrzelo nás to, protože už příští den jsme odjížděli domů. Bylo zataženo, ale pak najednou se nad špičatou horou, kde slunce zapadalo, se začaly mraky vodorovně trhat a před ně vystoupil krásný, rudý kříž. To bylo velké znamení.

I když je to už řada let, často vzpomínám a prosím Pannu Marii o stálou přímluvu.                  J. B.