Svědectví jedné řeholnice o Medžugorji

S. Rastislava Ralbovsky patří do řádu Milosrdných sester sv. Kříže chorvatské provincie v Đakovu. Začala organizovat poutě do Medžugorje pro invalidní osoby. Letos v červnu se bude organizovat již po páté. 

S. Rastislava na Festivalu mládeže v roce 2015. hovořila o souvislostech s Medžugorjem do kterého přijela prvně v srpnu 1981: 

„Většina lidí, kteří přicházejí do Medžugorje má nějaké zvláštní úmysly a potřeby. Tak tomu je i mezi mladými, kteří přišli se mnou na pouť. Někteří prožívali životní krize kvůli rodinným problémům, kvůli závislosti, kvůli psychickým problémům. A naše skupina vznikla s cílem pomoci právě takovýmto mladým. Ta skupina se časem rozvíjela a dnes patří mezi programy, kterým věnujeme mnoho péče a lásky. Za pomoci fra Slavka jsme v roce 1997 začali s poutěmi pro osoby s invaliditou. A od té doby jsme přijížděli každý rok až dodnes. To k všeobecné radosti přerostlo v mezinárodní setkání. A je to veliká věc, že farnost Medžugorje poskytuje těmto poutníkům kromě dobře organizovaného programu i ubytování a stravu zdarma. A tady u Matky Boží se my, zdraví, učíme nacházet hodnotu takových osob, a současně objevujeme, že od nich přijímáme mnoho upřímné lásky a radosti. Farníci Medžugorje, kteří hostili tyto poutníky podávají svědectví právě o tomto: 'Mnohem více jsme přijali, než jsme dali'. Já jsem do Medžugorje provázela i skupiny s jinými programy. A všechno se rozvíjelo jako plod Medžugorje, potichu, bez reklamy. 

Co to znamená duchovní pomoc? Obyčejně myslíme, že to znamená zbavit člověka nějakého kříže. To není vždycky možné. Na příklad, když se u osob s hendikepem, nebo u psychicky nemocných osob, které mají nějakou trvalou diagnozu,  ocitneme v situaci, kterou je těžké měnit. Bůh vždycky může učinit zázrak. Ale pravidelně jsou to stavy, které trvají celý život a zůstávají se svými důsledky. Kříž stále zůstane tajemstvím. Já jsem se pokoušela žít to, co jsem se od Panny Marie učila. Být s takovými lidmi, být pro ně tu, i když nevíš, co bys pro ně mohl udělat. Vytvořit pro ně koutek, kde se budou cítit přijímáni, budou cítit, že je má někdo rád a budou tam cítit svoji důstojnost. Bůh má rád takové lidi a nedělá žádné rozdíly mezi nimi a námi zdravými. To považuji za důležité, zprostředkovat jim prožitek, že jsou milováni, že mají svoji cenu a důstojnost, přes to že jsou nemocní, že byli na psychiatrii nebo, že stále musí chodit na terapie apod. Pro ně je potřeba toho mnoho dělat. Pro ně je potřeba toho mnoho dělati. I v tom mne Panna Maria poučovala, jak je potřeba to, co Ježíš zanechal své Církvi, přinášet na duchovní dimenzi. Tak se rodily dvě věci: Terapeutická dílna sv. Josipa, ve které se scházejí osoby s mentálními potížemi a jejich rodiče a přátelé, se zapojila do mezinárodního hnutí 'Víra a světlo', vyprávěla sestra Rastislava.