Svědectví manželů z Austrálie – Modlitba v Medžugorji mění lidem život

Na programu Radiostanice Mir Medžugorje 24.4.2024 bylo uvedeno svědectví Davida a Angeliny Wilkes, manželů z Austrálie. Angelina Wilkes poprvé navštívila Medžugorje v  1995. roce, a David na toto místo modlitby a míru přijel prvně o dva roky později. V roce 2023 začali organizovat poutě do Međugorje z Austrálie.

Angelina vyprávěla, že její rodiče do Medžugorje přijeli, když jí bylo 17 roků.

”Tehdy jsem měla velké problémy s jedním chlapce. S těmi problémy jsem se rodičům nesvěřovala. Přestala jsem chodit do kostela, ani v neděli jsem už na mši nechodila. Když se rodiče vrátili z Medžugorje, byli změnění.Sledovala jsem, jak se začali postit ve středu a pátek, modlili se růženec a každý večer zapalovali svíčku. Žili pět "medžugorských kamenů". Co bylo nejzajímavější a nejdůležitější na jejich obrácení byla láska v jejich srdci, zvláště u mého otce, který byl uzavřený. On se otevřel jako květ. Tehdy jsem chodila s chlapcem, který byl závislý na drogách. Oni mi k tomu nic neříkali. Chápali, že je mi těžko ho opustit. Modlili se za mě. Změny v mém životě začaly, když mi matka dala obrázek Pána Ježíše. Na tom obrázku Ježíš plakal. Ptala jsem se proč mi dává ten obrázek. Matka neodpověděla, ale ve mně se tehdy něco změnilo, když jsem se dívala do Kristových očí, které byly plné lásky, ale i smutku. Začala jsem se vracet na nedělní mši svatou. Tehdy jsem i poprvé otevřela srdce Kristu. A Kristus mi ukázal kdo On skutečně je a jak mne miluje. A ta láska o které jsem myslela, že jí dostávám od svého chlapce, že není pravá láska. Teprve tehdy jsem pochopila, že ho mohu opustit… 

Zamilovala jsem se do Ježíše.Potom mne velmi zajímalo přijet sem do Medžugorje, protože jsem viděla jak silně Medžugorje zapůsobilo na rodiče. Tehdy jsem se také modlila:Ježíši, prosím Tě, Ty vyber mého budoucího muže, ale jenom ať je to věřící člověk. Potom jsem přijela do Medžugorje. Bylo to překrásné. Vypravila jsem se na jednu cestu při které jsem navštívila řadu evropských zemí. Také Řecko a Itálii. Mnoho krásných míst a přijeli jsme také do Medžugore. Když jsem poprvé přišla do kostela, všichni se modlili růženec. Tak hluboký byl ten pocit svatosti, že jsem cítila, že musím kleknout na kolena, ale byl problém, že mne kolena nějak bolela, nějak příliš. Měla jsem pocit, že je zde tak posvátná atmosféra, že pokud si nemohu kleknout, musím odejít z kostela.  Právě v tu chvíli, kdy jsem se už rozhodovala, že musím odejít, mne napadla modlitba. Bylo to jako by to přicházelo odněkud jinud, jako by to bylo napsáno v mé hlavě: Pane, odejmi ode mne tu bolest, abych mohla před Tebou pokleknout. Hned jsem pocítila nějaké brnění v nohách a měla jsem pocit jako bych klečela na oblaku. Modlila jsem se v kleče růženec a potom i při mši na kolenou. To byl pro mne opravdu velmi zvláštní výlet.

Ano, to je opravdu velmi zvláštní svědectví. A teď vy Davide, můžete nám vy vyprávět své svědectví?

-Moje svědectví je příběh lásky. Já jsem se zamiloval do této krásné ženy, kterou jste nyní poslouchali. Byla to láska na první pohled. A teprve co jsem přišel do Medžugorje mohu říci, že jsem byl zamilovaný do ní i do Ježíše najednou. Protože já jsem Ježíše vůbec neznal! Já nebyl vychovávaný ve víře. Věřil jsem, že možná existuje Bůh, že jsou možná i nějací mimozemšťané. Všechno možné. Nějak jsem se stranil lidí, kteří mluví o víře a nadpřirozených věcem. Ale co jsem neznal je, že když Boha o něco požádáš ne jen že tě slyší, ale i odpovídá na ty modlitby. Já jsem si o ní myslel, že z ní bude řeholnice, protože byla velmi svatá. Nevěděl jsem, co je to růženec. Myslel jsem, že je to něco kultovního, nějaká podivná modlitba. Byl jsem velmi světský. Snad dokonce démonický. Ona měla v plánu další cestu kolem světa, já se s ní chtěl oženit, ale ona potřebovala jet na Světové setkání mládeže a další místa spojená s vírou… Odjížděla dříve a já se k ní připojil až v Paříži. Potom jsme společně cestovali po Irsku a Evropě. Když jsme byli na řeckých ostrovech, pohádali jsme se na lodi. Já už byl bez sebe. Řekl jsem: Bože, jestli jsi, ona je příliš svatá a já jsem nevěřící. V tom jsem uviděl, jak na nebi padala hvězda. Pochopil jsem to jako Boží odpověď, že Bůh je. Ale netušil jsem co Bůh vykoná. Když jsme vystoupili, já se jí omluvil. Ona pochopila, že máme jet co nejdříve do Medžugorje, že bych mohl brzy na ten zážitek zapomenout... Něco mi vysvětlila o vizionářích a řekla mi něco o tom, že někteří lidé mají v Medžugorji také různé zážitky. A já uvažoval, že jestli ona bude mít v Medžugorji nějaké zážitky a já bych přitom nebyl s ní, že už bych to nikdy nemohl nahradit. Proto jsem řekl – dobře, pojedu tam s tebou a přitom jsem myslel: OK, ona ať si chodí do kostela a já mohu být na koupališti a hrát tenis. Možná se tam mohu i trochu procházet po okolí. Přijeli jsme sem a bazén tu nebyl a ona mne pozvala, že půjdeme společně do kostela. Přišel jsem ke dveřím a celý jsem se třásl. Měl jsem pocit: To je pro katolíky, pro svaté lidi, kteří chodí do kostela stále. To není pro mne. Měl jsem pocit, že chci být velmi malý, aby mne nebylo vidět, tak jsem došel jen ke dveřím a nenápadně jsem se posadil na zem. A něco se začalo dít. V dalších dnech jsem se vracel s bázní do kostela. Cítil jsem, že já bych neměl být uvnitř, protože tohle je příliš katolické. Musím opustit Medžugorje. Musím opustit jí. Ona bude řeholnice, já ne. Mezi námi jsou příliš veliké rozdíly. Ona je na špičce jedné strany a já úplně na opačné straně! A tak jsem odešel. Šel jsem tam, kde je ten stožár na přenos radiosignálu. Prosil jsem Boha, aby mi pomohl. Šel jsem na kopec. Už jsem si nemyslel, že bych byl až tak úplný ďábel a že bych musel opouštět Medžugorje a že bych se snad i měl vrátit, abychzase viděl Angelinu. Ale ono se mezitím setmělo. Myslel jsem, že najdu nějakou zkratku z kopce, ale padl jsem. Ležel jsem v té tmě a prosil jsem o pomoc Pannu Marii, a Ona mi pomohla. A Ježíš ke mně přišel a On mi ukázal všechny věci, které jsem v životě udělal, a řekl mi, ať se jdu vyzpovídat. A já to udělal. A to je jeden z nejkrásnějších okamžiků v mém životě. Ale to ještě není konec: Já jsem nic nevěděl a tak jsem se modlil - nauč mne růženec a pouč mne o mši. Potřeboval jsem vidět, jestli mi odpoví. Další den jsem se zvláštním způsobem naučil růženec a byl jsem poučen o Ježíšovi v Eucharistii. A když všichni přistupovali ke svatému přijímání, já to pocítil. Nejvyšší možná radost! Plakal jsem a současně jsem měl tak široký úsměv, že mne z toho až tvář bolela. Tolik stovek lidí tam bylo a tolik radosti, protože Pán mi ukázal Jeho radost a poučil mne o mši.

Když svědčíte o svém obrácení v Medžugorji, je to opravdu krásné vás poslouchat… Ale zajímalo by nás také jak jste začali se svým organizováním poutí do Medžugorje.  Přišli jste do Medžugorje prvně v devadesátých letech a první poutníky jste přivezli v minulém roce.

-Byla jsem tady celkem sedmkrát, z toho dvakrát s poutníky. Přišla jsem v 95. roce, v 97., v 2002. a v 2019. roce. Celkem sedmkrát. Poznali jsme jednu rodinu v Austrálii. Chtěli sem přijet, ale nemohli najít nikoho, kdo by je sem mohl přivést. Při svých poutích sem jsem poznala některé lidi zde a místního průvodce Mikiho. Začalo to tedy přáním pomoci přátelům, a teď už mám internetový portál a organizujeme skupiny, třeba třicetičlenné. A opravdu máme dojem, že je to dost. Máme přání přinést Medžugorje do Austrálie, protože Austrálie to potřebuje.

Můžete nám ještě něco říci o vašem dalším životě.

David: Já měl opravdu dobrý základ na počátku. Já tu byl již pětkrát. Když mám možnost a příležitost tak se snažím druhým ukázat to co jsem tady sám našel. Ježíše, Pannu Marii a mír. Já, jako nevěřící, jsem viděl překrásné místo, které je hluboce ponořeno do víry a je živé. Pokud někdo chce pochopit katolickou víru, já myslím, že by potřeboval přijet sem, odnést si to domů a žít ji doma.

Angelina: Když sem přijedu tak si uvědomuji, že mír, který tu člověk zažívá, není z tohoto světa, jak o tom mluví Ježíš. Já vždycky říkám lidem, že toto je jako most mezi nebem a zemí. Nějak kvůli přítomnosti Panny Marie máš pocit, že se nemůžeš v životě více přiblížit Nebi než tady v Medžugorji. Protože jsou tady lidé, kteří žijí tu víru. Je to veliký kontrast oproti kultuře ve světě. Je mnoho lidí, kteří jsou duchovně mrtví ve svém srdci...

Velmi vám děkujeme, že jste se s námi podělili o své životní svědectví a přejeme vám všechno dobré v životě.