Svědectví o. Borisa Dabe o Medžugorji

Misionář Boris Dabo narozený 7. září 1952 v Novalji na Pagu. Na kněze Krčke diecéze byl vysvěcen v r. 1979. Tři roky vykonával službu duchovního pomocníka v Malom Lošinju. Tehdy na vlastní žádost, a se schválením tehdejšího krčského biskupa Karmela Zazinoviće, odešel do Dublinu na přípravu na misie a učit se anglický jazyk, aby mohl pracovat jako misionář v Zambii, kde působí od r. 1983. 

Mnohaletý misionář v programu radiostanice „Mir“  Medžugorje hovořil o svých zážitcích z Medžugorje, kam přišel poprvé před více než 30 roky.

„V té době jsem byl kaplanem v Malom Lošinju. To bylo rok předtím než jsem odešel na misie. A ta zvěst o zjeveních dolehla až ke mně. Měl jsem v létě dovolenou a odjel jsem do Medžugorje. Se mnou byl jeden můj mladý kolega, kněz. Cítil jsem, že jsem na svatém místě. Pokaždé když z misií přijíždím na dovolenou, zajedu do Medžugorje. Miluji Medžugorje, a nejdůležitější pro mne je, že tady mám pocit, že jsem na posvátném místě, ve svatyni. Samotná zjevení pro mne nejsou tak podstatná, i když si vážím těch zážitků vizionářů. Je pro mne podstatné, co ta zjevení udělala z tohoto místa. 

Na mých misiích v Zambii, které jsou na samotné hranici s Angolou, byla celé roky občanská válka. Za hranicí byla misijní stanice, která v té občanské válce byla zcela zničena. Když se válka trochu uklidnila, pozvali mne lidé, abych tam přišel slavit mši svatou a zpovídat. Cítil jsem se na tom místě stejně jako se cítím v Medžugorji, to je pocit svatosti místa. Takový pocit mám i v Medžugorji a proto se stále vracím. Je to pocit přítomnosti Panny Marie a ona mne vede k tomu ústřednímu, k Ježíši Kristu. Pravděpodobně i ti lidé, kteří jsou zde mají svoji úlohu. Vidím je tu mnoho lidí, kteří mají podobné pocity a modlitby. A tak se vytváří duchovní ovzduší, nějaká duchovní energie, kterou člověk cítí“, prohlásil otec Boris.