Svědectví o nalezení smyslu života v Medžugorji

3. srpna dopoledne v programu Festivalu mládeže vystoupila se svým svědectvím paní Angela Hayes z Irska se svojí rodinou. Vyprávěla o životní tragédii a nalezení záchrany rodiny v Medžugorji. Její  syn Alan, člen Mezinárodního sboru a orchestru na závěr zazpíval píseň Survivor věnovanou právě svojí matce. 

Toto opravdu dojemné svědectví uvádíme v úplnosti:

„Jmenuji se Angela a dnes jsem tady se svými dětmi. Ale, je tu se mnou i skupina 117 mladých z Irska. Všechny nás velmi postihla zkušenost se sebevraždou, všichni známe někoho, kdo ztratil manžela, manželku, syna, dceru, bratra, sestru, přítele důsledkem sebevraždy. Můj manžel Tom v roce 2002 spáchal sebevraždu. Bylo mu  32 roků. Měli jsme 4 syny. Neexistuje nic co by tě mohlo připravit na smršť, kterou způsobí sebevražda. Jak se s tím vyrovnávat? Nevím, jak jsme to my překonali, ale dnes chceme pomáhat druhým. 

Vyrovnávat se se smutkem a bolestí při ztrátě manžela a otce svých dětí je něco co bych nikomu nepřála. Jak chlapečkům vysvětlit, že si jejich otec vzal život? Sedla jsem si s nimi ten večer co se to stalo, říkala jsem jim, že se jejich otec necítil dobře. V té době to byl nejlepší způsob, jak jsem jim to mohla vysvětlit. Cítila jsem se bezmocná, prostě jsem přijímala každý nový den tak, jak přicházel. Nevěděla jsem co by bylo nejlepší udělat pro moje syny, nevěděla jsem, jak se nám podaří přežít život bez manžela a otce mých dětí, jak finančně tak emotivně. Naštěstí jsem měla rodinu a přátele, kteří mne podpírali, ale především svoji matku a otce. Oni  byli těmi, kteří mi pomohli znovu uvést věci na svoje místo a nést svůj kříž. V roce 2002 služby, které poskytovaly podporu takovým případům byly omezené. Mohli jsme mít poradnu zdarma jen pro dvě z mých čtyř dětí. Druzí dva navštěvovali programy, které trvali několik týdnů a pomáhaly osobám, které pocházely z problematických rodin. Každý den byl novým bojem, ale museli jsme se s tím vyrovnávat jak jsme nejlépe dokázali. Byla jsem velmi zaneprázdněná. Pracovala jsem v oděvním centru, abych uživila svoje chlapce. Neměla jsem ani hodinu času, abych odešla někam sama, udělat si čas pro sebe a dojít se někam poradit. Jak jsem to všechno překonala? Opravdu nevím. Chlapci v té době byli aktivní – hráli fotbal, chodili plavat a běhat. Já jsem, pak, musela být současně jejich matka i jejich otec. Bylo velmi těžké dívat se na druhé rodiny, které jsou šťastně pohromadě zatímco já jsem byla sama. Když vzpomínám na tu dobu, myslím, že nejlepší věc, kterou jsem udělala, byla, že jsem koupila jeden stan pro sebe a pro svoje chlapce, a tak jsme mohli chodit do přírody, stanovat, abychom tak prožívali drahocenný čas spolu. Neměli jsme ani televizi, ani proud, ale měli jsme mnoho drahocenného času, který jsme mohli využít procházkami a rozhovory na pláži.

Čas ztrávený kempováním byl skvělý. Opravdu jsme to měli rádi a děkuji Pánu za ty vzpomínky. A ve věku od 16 ti roků měl můj nejstarší syn Stephen veliké problémy v životě. Sáhl po alkoholu a drogách. Hledal v tom útěchu nebo způsob jak se zbavit bolesti nad ztrátou otce. Chtěl přestat chodit do školy. Opustil fotbal a jiné sporty, které měl rád. Prostě neviděl v životě žádnou hodnotu. Chtěl opustit tento svět, a byl velmi hněvivý. Mnoho nocí jsme trávili tím, že jsme ho hledali. Posadila jsem chlapce do auta a jezdili jsme po městě. Celou dobu jsem plakala a doufala jsem, že ho najdeme živého a zdravého. Jeho život se dostal do úplného chaosu. Prostě se nemohl vyrovnat s bolestí nad ztrátou otce. Naštěstí po určité době byl přijat do centra pro léčení závislostí na alkoholu a drogách. Tam dostal určitou pomoc a péči a to mu pomáhalo procházet každým novým dnem. V září roku 2010 to vypadalo, že je náš život překrásný. Myslili jsme, že to nemůže být lepší. Překonali jsme to nejhorší. Můj druhý syn podle stáří je Thomas. Když dokončil školu, rozhodl se vyučit kuchařem. Ve volném čase se věnoval různým aktivitám. Radoval se z pobytu v přírodě.  Přesto, nijak nemohl snést ztrátu otce a přesně devět roků a jeden den po smrti svého otce, Thomas ukončil svůj život na této zemi. Bylo mu devatenáct roků. To je nejhorší a nejstrašnější věc jaká se může matce stát. Ztratila jsem svého drahého syna Thomasa, a jeho předčasná smrt byla důsledkem sebevraždy. Naneštěstí, Thomas neprojevoval žádné znaky svojí zmučenosti - ani jak se cítil, ani žádné znaky břemene, které nosil a které ho vleklo ke dnu. Jak? Proč? Nemohla jsem to prostě přijmout. Bolest byla nesnesitelná. Moje srdce bylo rozervané na kousky. On byl krásný, starostlivý a radostný člověk. Thomasa v našem městě měli mnozí v lásce, jak mladí tak staří. Lidé o něm stále ještě mluví a vzpomínají na něj s úsměvem ve tváři. Ptala jsem se – Jak je to možné? Co jsem to jen udělala špatně? Přesto jsem zažila ulehčení v jeho slovech v dopise, který po sobě zanechal a ze kterého jsem viděla, že nic z toho, co jsem udělala, to nezpůsobilo. On prostě chtěl být se svým otcem, a vyprávět mu o tom skvělém čase, který jsme prožili při kempování. Znovu jsme se museli vyrovnávat s tím, jak přežít život bez syna, bratra, strýce nebo přítele. Prostě jsme se rozpadali. Po tak mnohé těžké práci, po tolika letech, po tom co jsme se konečně cítili dobře, proč se to muselo stát? Po Thomasově smrti v roce 2011., přišel pan John Malone k mým synům Stephenu a Robertu a pozval je, aby s ním jeli do Medžugorje na Festival mladých. To byl počátek uzdravení i počátek nového života pro nás. Můj syn Stephen mi v roce 2012. řekl: «Mami musíš odjet do Medžugorje. Je to skvělé, bude se ti tam líbit, prosím tě, pojeď s námi.»

Následující léto jsem se se svými dětmi připojila ke skupině mladých a odjely jsme do Medžugorje. Myslím, že nemusím zacházet příliš do detailů o Medžugorji a o tom co se tady stalo. Měla jsem velmi silné zážitky. Jsem si jistá, že jste už slyšeli překrásná vyprávění z tohoto místa. Přesto ve všech těch příbězích je něco společného - mír. Bože můj, před Medžugorjem jsem nezažila nic takového! Během mého pobytu zde mi spadlo břemeno z ramen. Zakusila jsem v srdci pravý mír a věděla jsem, že je Panna Maria se mnou a že mi pomáhá nosit moje břemeno. A znovu jsem pocítila to potvrzení, že jsem nebyla sama. Snažím se nedopustit, aby mi něco dělalo starosti, a teď se prostě modlím za mír a všechno předávám Pánu, protože nakonec, co se má stát se stane. Nemá smysl být vystresovaný a dělat si starosti kvůli věcem, které nemohu změnit. Medžugorje je opravdu zázrak pro moji rodinu. Náš život se změnil, tady jsme zažili uzdravení a mír. Rádi sem přijíždíme, a je to nádherné vidět tak mnoho mladých lidí, kteří tady zažívají mír a obnovují svoji víru. Nikdy neustoupím od naděje. Musela jsem zůstat silná a pomoci své rodině, která je stále ještě se mnou. My všichni se navzájem potřebujeme. Naštěstí, dnes, díky pomoci Blahoslavené Panně Marii Medžugorské, jsou moje děti šťastné a plné života. Zatím jsem se stala i babičkou dvou překrásných vnoučat, a v roce 2014. Jsme byli pozvaní i do jedné televizní emise na které jsem se měla rozdělit o svůj příběh o tom jaký  měla sebevražda vliv na život mojí rodiny. Můj syn Alan, který je současně i člen Mezinárodního sboru Festivalu mladých Medžugorji již dlouhou řadu roků, během té emise zpíval píseň Survivor, kterou sám napsal a věnoval mně. Dostali jsme velikou podporu od lidí a doporučili nám nahrát tu píseň, abychom mohli prodejem získávat peníze na dobročinné účely. To je skutečný důvod z kterého je založena základna Thomas Heyes, která dává světlo a  naději. Základna je založena v roce 2014. Naším cílem je pomoc v případě sebevraždy, rodinná podpora a poučování o mentálním zdraví. Máme také i Tomův dům, a ten dům je otevřený od pondělí  do pátku, a ti, kteří jsou ochotní vás vyslechnout, jsou tam k dispozici 24 hodin denně. Naši poradci zajišťují zdarma i osobní poradenství, jak pro jednotlivce, tak i pro rodiny. Máme i skupinu pro rodinou podporu, a zajišťujeme i terapii hrou pro děti. Naším posláním je zajišťovat soukromě a důvěryhodně i služby podpory, a to i psychologickou podporu rodinám těch, kteří jsou pod vlivem největšího vraha v Irsku, a tím je sebevražda. Opravdu pevně věřím, že základna Thomas Heyes a Tomův dům jsou v podstatě dílem Panny Marie a to mi vlévá velikou útěchu.

Můžete mne v tomto týdnu klidně vyhledat a promluvit si se mnou. Mám vizitky s informacemi, které můžete dát těm, kteří by možná potřebovali takovou pomoc, a uvidíte také mnoho našich mladých z Irska, kteří nosí oranžová trička s nápisem Tomův dům. Prosím vás, zahrnujte nás všechny do svých modliteb a vzpomínejme stále na všechny naše drahé a milé, kteří tento svět předčasně opustili. Budeme se za ně modlit. Na samotném konci, všechno co mám říci je následující – jestli jste nějakým způsobem postiženi sebevraždou, nikdy neztrácejte naději, vložte svojí naději a sílu v Boha, abyste našli sílu a modlete se, protože sami to zvládnout nemůžete!“, svědčila Angela. Na konci Alan zazpíval zmíněnou píseň věnovanou jeho matce.