Svědectví o zachráněném manželství Dorathy Lui na Kongresu

Prožívala jsem neklid ve své víře. Často jsem ve svých modlitbách diskutovala s Bohem. Stále jsem se ptala: Za co mne trestáš? Chodila jsem na nedělní mši, účastnila jsem se setkání modlitebních skupin, duchovních obnov, atd. Vodila jsem svoje děti do kostela. Což jsem neplnila svoje křesťanské povinnosti? Mám tu maličkou touhu po harmonické rodině a Ty mi to nechceš dát. Proč jsi ke mně tak zlý? Takovou jsem tehdy měla mentalitu. Byla jsem tak nepoučená...

V roce 2010 jsem se s pomocí naší koordinátorky Irene připojila k pouti do  Medžugorje. Po příjezdu jsem byla poněkud zklamaná. Neočekávala jsem to, co jsem viděla. Medžugorje nebylo pitoreskní, kostel nebyl spektakulární. Byla jsem v té době velmi zaměstnaná  a myslila jsem, že bych si tu mohla odpočinout.

První večer v Medžugorji, nás Agnes, naše koordinátorka z Toronta, povzbuzovala, abychom šli ke zpovědi. Abych byla upřímná, chodila jsem ke zpovědi tak jednou nebo dvakrát do roka, ale ten večer jsem odešla ke zpovědi k našemu duchovnímu d.p. Peteru Leungovi. Byl velmi trpělivý a strávil se mnou 45 minut. Byla to moje nejdůkladnější zpověď v životě. Řekla jsem, že mohu snadno odpustit jiným lidem, ale v žádném případě nemohu odpustit svému mužovi, protože bolestně trpím kvůli jeho špatnému jednání se mnou a jsem plná nenávisti a hněvu vůči němu. Otec Peter říkal jak Ježíš odpustil Petrovi i Jidášovi, ale já jsem to odmítla. Řekla jsem mu: „V tuto chvíli to není možné!“ Dal mi požehnání a zpověď ukončil. Odešla jsem na hotel.

Dalšího rána bylo původně naplánováno, že se sejdeme v 5 hodin na Kopci zjevení, ale to bylo zrušeno kvůli prudkému dešti z bezpečnostních důvodů. Nás sedm navrhlo, že se pomodlíme růženec v jednom pokoji. Potom jsme si odpočinuli a posnídali. Vedoucí se ptal které tajemství se chceme modlit. Bylo pondělí, ale jeden z poutníků rychle odpověděl „Tajemství světla“. Byla jsem silně proti tomu, ale bylo to tajemství, které jsem si nechala pro sebe. Řekla jsem ostatním, že se mi „Tajemství světla“ nelíbí, ale jestli oni je  vybrali, tak dobře. Neříkala jsem jim důvod. Mně se vůbec nelíbí to druhé tajemství, „Svatba v Káni“ protože Bůh požehnal manželství těch lidí, ale mému ne. Na mne zapomněl! Proto jsem se pokaždé snažila vyhýbat tomuto tajemství.

Potom co se vedoucí pomodlila první tajemství, ucukla jsem hlavou plná zloby a vyhýbala jsem se kontaktu očima, myslila jsem si, že po mně nebude žádat, abych se to modlila, ale ona se právě mě dotkla a ukazovala mi, že se mám předmodlovat toto tajemství. Vyskočila jsem plná hněvu a řekla jsem jim jak nenávidím právě tohle tajemství. A potom jsem se začala litovat: Matko Maria, proč mne tak daleko od Hong Kongu nutíš, abych musela myslet na „Svatbu v Káni“, proč mi připomínáš moje bolestné manželství? Jestli je to Tvoje vůle tak to udělám. Naříkala jsem a plakala po celou dobu modlitby, slzy mi stékaly po tvářích. Ztěžovala jsem si Marii: Proč jsi nehleděla na moje manželství, proč já žiju ve smutku? Hlasitě jsem plakala, a venku lilo jako z konve. Po růženci déšť ustal. Když jsem otevřela oči, mezi Irenou a Evou jsem uviděla sochu Panny Marie se zářícíma očima oblečenou do modrého šatu. Řekla mi: „Dítě moje, já jsem tě přivedla do Medžugorje, využij svoje slze, abys očistila smutek ve své duši, aby se ti vrátila radost a mír do duše.“ Když jsem to slyšela, slzy mi tekly dál, ale tentokrát už v nich nebyla zloba, ale vroucnost; pocítila jsem silnou mateřskou lásku, která mě pokojně a něžně laskala po tváři. Nikdy jsem ještě nezažila takový mír. Bylo to jako by někdo vytrhl trn, který mne roky trápil. Pocítila jsem úlevu.  

Vrátili jsme se na pokoje a po snídani jsme odešli do kostela sv. Jakova. Otec. Peter ve své homilii mluvil o tom jak Ježíš odpustil Petrovi a Jidášovi, něco podobného co mně říkal při zpovědi. Tentokrát jsem to pochopila jinak a současně jsem pochopila svoji aroganci. Myslila jsem, že se velmi obětuji, když se starám o svojí rodinu, že mi muž mnoho dluží, protože dělám mnohem více než on. Kdyby se Ježíš a Matka Maria o nás nestarali, jak bych se mohla já postarat o svoje děti, jak bych jim mohla dopřát studia v zahraničí? Ježíš mne má rád, odpouští mi, proč já tolik myslím na cizí nespravedlnosti? Před oltářem jsem se rozhodla odpustit svému mužovi. Osvobodila jsem se hlubokého pocitu vinny a opět jsem se rozplakala. Potom jsem pocítila úlevu. Vztek, bolest a nepochopení kvůli kterým jsem často prožívala tíseň byly smazány. Byla jsem tak uvolněná, že jsem odešla na medžugorský farní úřad a žádala jsem, aby byla slavena mše za mého manžela a jeho rodinu.

Po čas poutě jsem se dál usebraně modlila. V modlitbě jsem slyšela hlas Matky Marie: „Ne jen, že mám ráda tebe, ale mám ráda i Vitta, i on je můj syn.“ Požádala mne, abych ho vrátila zpět do Církve. Koupila jsem růženec a obrázek „Královny míru“ se záměrem, že je dám Vittovi až se vrátím do Hong Kongu.

Další dva roky jsem se vracela do Medžugorje, abych děkovala. V modlitbě jsem znovu slyšela hlas Matky Marie: „Ty a tvůj bývalý muž můžete znovu být sjednocení.“ Pochybovala jsem, protože jsme byli už osm roků rozvedení, už skoro devět roků… Pevně jsem věřila, že to co mi matka Maria chce dát může být pravda. Dál jsem se modlila. Při každé pouti jsem koupila nějaký malý suvenýr pro Vitta.

Můj syn v roce 2013 dokončil fakultu a vrátil se z Austrálie. Měli jsme setkání rodiny. Při našem rozhovoru, jsme já a Vitto pocítili, že stále ještě máme vztah jeden k druhému, a měli jsme pocit intimity. Soukromě jsme se pak scházeli na večeře. Dozvěděla jsem se, že je sám, opět žije sám. Oba jsme pochopili, že naše láska stále ještě existuje, že se máme rádi. Začali jsme se vídat v roce 2013, odešli jsme do manželské poradny organizované Církví. Učíme se komunikovat jako muž a žena. Tam jsme se seznámili s  několika manželskými páry. Pomáhali jsme jedni druhým udržovat vztah jako muž a žena v modlitbě. Během toho procesu jsme dostali velikou podporu a povzbuzení od kněží, řeholnic a přátel. V roce 2016 jsme znovu uzavřeli manželství. Kněz nám požehnal k 30. výročí našeho manželství, protože v Církvi rozvody nejsou.

Mluvila jsem o rozdílu mezi světským očekáváním od manželství a manželství jak si je představoval Bůh, protože jsem konečně zakusila to co říká Bible: „Co Bůh spojil, člověk ať nerozděluje.“ 

S požehnáním z Medžugorje jsem byla připravená poslechnout Matku Marii, odpustila jsem bývalému manželovi a byla jsem ochotná ho mít ráda jako bratra. Opět jsme se našli, což mne naplnilo štěstím. Během celého procesu, se milost projevovala v tom, že jsem byla ochotná udělat první krok, odejít na pouť na místo plné požehnání. Dále jsem se naučila pokorně poslouchat, byla jsem ochotná jít ke zpovědi, která mi očistila duši pro příchod Ducha Svatého, abych byla schopná pochopit lásku Matky Marie. S tou láskou se mi podařilo odpustit. Během té ranní mše jsem slíbila Ježíšovi, že odpustím svému bývalému mužovi, který mne zradil. Díky tomuto odpuštění mohu mít ráda bratra, mít ráda Vitta a modlit se za něho. Bůh zařídil, že jsme se opět našli v pravou chvíli a objevili jsme, že stále ještě máme pocity jeden k druhému a že jsme do sebe stále ještě zamilováni. Nakonec nám kněz požehnal ke 30. výročí manželství. To je nesmírná milost.

A i dnes si vzpomínám na poselství, které mi dala Matka. Já jsem získala zpátky svoje manželství, ale kolem nás je mnoho bratří a sester, kteří mají manželské nebo rodinné problémy, ať jsou křesťané nebo ne. Cítím, že mám jít k nim, alespoň s nimi promluvit. Říci jim o církevních nebo společenských organizacích ve kterých mohou hledat pomoc, protože i mně bratří a sestry velmi pomohli. V těchto poradnách mi pomohli, abych napravila svoji duši, což mne dovedlo na pouť do Medžugorje. Budu dále šířit toto požehnání z Medžugorje k potřebným lidem!

Děkuji Matce Marii, že mi dala příležitost podělit se o toto s vámi se všemi.

Bůh vám žehnej!