Svědectví otce Glenna Sudano

MEDŽUGORJE  k očišťování víry a srdce

Na začátku května 2018  byl v Medžugorji  jako duchovní doprovod jedné menší skupiny amerických poutníků otec Glenn Sudano.

Začali jsme spolu hovořit úplně náhodou. Z jeho vysvětlování, jak jako kněz, má slavit mši svatou, nebo spíše, jak kněz při mši svaté má „mizet“ aby tak co nejvíce nechával prostor pro Kristovu přítomnost v Eucharistii, mi bylo jasné, že mám před sebou člověka, který si hluboce a opravdově přeje prožívat svoje kněžské a řeholní povolání. Při rozhovoru s ním, a také z toho, co jsem o něm našla na Internetu, bych zde uvedla toto:

Otec Glenn Sudano je jedním z osmi františkánů kapucínů, kteří se v roce 1987 oddělili od Řádu kapucínů a založili nové společenství františkánské obnovy (The Community of theFranciscan Friars of the Renewal) užívající zkratku C.F.R. Oni i nadále následují františkánskou tradici kapucínů, ale snaží se radikálněji žít svoje františkánské povolání k chudobě, žebrání, službě nejchudším, práci vlastních rukou a evangelizaci.

Jako žebrající společenství začali v diecézi New Yorku, a od r. 2016 jsou uznáni jako institut věřících pod papežskou pravomocí, přímo odpovídající Svaté Stolici. Ženská větev řádu byla založena v r. 1988. A jejich sídlo je v Bronxu, New York City. Dnes má společenství 130 členů různých národností, kteří žijí v klášterech společenství v Americe, Anglii, Irsku, Hondurasu a Střední Americe. Otec Glenn vede jejich domy v New Yorku, ale je i určitým mluvčím společenství.

Na moji otázku jaké byly důvody jejich oddělení se od Řádu kapucínů, otec Glenn odpověděl, že hlavním důvodem byla starost, kterou v nich vyvolával vliv sekularizmu  na  řeholní život [mezi kapucíny] a nedostatek jasné a explicitní věrnosti Církvi, a dále pokračoval: „To, co jsme tehdy mohli vidět, nebyly jen spáchané hříchy, ale i hříchy zanedbání. Například, farář nemohl mluvit  otevřeně proti Svatému Otci, ale neřekl ani nic na jeho obranu a jeho podporu. Neodsuzoval klanění před Nejsvětější svátostí oltářní ani modlitbu růžence, ale ani je nepodporoval. Dělalo nám starost, že mnohé tradiční projevy víry nebyly ceněny nebo praktikovány. Jako důsledek tohoto sekularizmu a vlažné víry, byla stále slabší nová řeholní povolání. Mladí lidé mají rádi výzvy, mají rádi radikálnost, čisté a svaté, vyvýšené vzory a cíle – a to už v naší  kapucínské komunitě vidět nemohli. Potencionální kandidáti se chtěli účastnit tradičních podob náboženského života a přáli si tradiční znamení toho, jako např. nošení habitu a plnovousu. 

Dnes my nemáme farnosti, ale žijeme mezi chudáky, všechno si děláme sami (vaříme, pereme), nemáme televizi ani počítač. Když je potřeba něco vyřídit na internetu, chodíme na veřejný Internet. Nechceme, aby byl počítač centrem našeho domu. Máme společné modlitby jako i osobní modlitbu, hodinové klanění  před Nejsvětější svátostí. Snažíme se obnovit naše františkánské (kapucinské) povolání, ale to je ve skutečnosti i naše katolická identiteta. Máme nová povolání – takže teď máme několik Irů, Francouzů, Čechů, Poláků... společenství se pomalu rozrůstá.“

  Na otázku jaké má zkušenosti v souvislosti s Medžugorjem se tvář otce Glenna roztáhla širokým úsměvem. Hned začal mluvit:

„Od počátku se naši zakladatelé dívali pozitivně na Mariina zjevení v Medžugorji. Také i několik našich členů získalo svoje řeholní povolání právě tady. Pro nás je medžugorská spiritualita velmi významná. I když máme i několik členů společenství, kteří s Medžugorjem  nesouhlasí – ale, přirozeně, oni nikdy v Medžugorji ani nebyli. To tak nějak stále bývá: proti Medžugorji mají námitky právě ti, kteří tam nikdy nebyli! Právě včera na mši svaté, když jsem sledoval ten proud lidí, kteří se scházeli, aby přijali svaté přijímání, pomyslil jsem – a jak by toto mohlo být špatné?

Já osobně do Medžugorje přijíždím nejvíce kvůli zpovídání. Když kolem 16 hodin  zkončím s povinnostmi kolem skupiny poutníků, jsem od 17 hodin k dispozici ke zpovědi. Při tom tak jasně mohu vidět sílu  obrácení v srdcích lidí.

...Když se dívám na všechny ty proměny ve světě a v Církvi, ptám se: Kdyby nebylo Medžugorje, jaká by dnes byla v Církvi situace? Známe, když člověk má nějakou nemoc krve nebo ledvin, pak jde do nemocnice, kde ho připnou na aparát, který mu vyčistí krev. Pro mne je Medžugorje jako ten dializátor.

Takto nemocní ve víře, srdci, životě, přicházejí lidé sem, tady se očistí a úplně noví a obnovení se vracejí  na svoje životní místa.

Jak k tomu všemu dochází, proč... myslím, že se nemusíme ani ptát. Prostě je jen důležité, že to funguje. Zbývá nám jen následovat tento příklad a výzvy: život farnosti, mše svatá, zpověď a obrácení.“

(GM., Škola Panny Marie, Glasnik Mira č. 6 / 2018.)