Thomas Tom Lascelles: „Nikdy v životě jsem nebyl tak šťastný jako v Medžugorji.“

Dvacetiletý  Thomas Tom Lascelles pochází z města Newcastle nad Tyneou na severovýchodě Anglie. Narodil se s cerebrální paralýzou. Celý svůj život, prakticky od narození, je upoután na invalidní vozíček. Přes fyzický hendikep pro tohoto mladíka neexistují překážky ani neřešitelné životní problémy. Medžugorje je dnes jeho druhý domov ve kterém žije a uskutečňuje svoje sny.

Thomas v programu Radiostanice „Mir“ Međugorje o sobě řekl: „Od narození mám cerebrální paralýzu. Jsem jeden z dvojčat, které se narodily. Druhé dítě, bohužel, nepřežilo. Mám ještě dvě starší sestry. Co se týká života s potížemi, zpočátku jsem chodil o berlích. Později jsem měl tři operace. Ukázalo se, že ty operace byly chybné a kvůli těm chybám jsem od r. 2008 na vozíčku. Nikdy jsem nedovoloval, aby mne ta invalidita zlomila. Měl jsem veliké požehnání, že jsem měl při sobě jednoho kněze, který mne po celou dobu vedl tím procesem. Co se týká mé invalidity, já jsem mohl žít život myslet na to, co všechno nemohu, co všechno nemám.

Místo toho jsem začal hledět na svůj život, tak že je důvod proč jsem já tady. Snažil jsem se vidět, jak mohu udělat svůj život účelným a co nejvíce radostným ve vztahu k druhým lidem, abych naplnil ten účel, proč jsem na zemi“.

Thomas poprvé přišel do Medžugorje v červenci 2015, na týden. „Pozval mne p. Senan Ryan, řeholník z Irska. My jsme spolu v té době často telefonovali přes skype, a vyprávěli jsme si. Mluvil jsem o svém povolání, o tom co jsem cítil ve svém srdci.  Ptal jsem se ho kam pojede na dovolenou.  On řekl: Jedu do Medžugorje. Tehdy jsem se ho v legraci zeptal: Mohu já jet s tebou? Ten vtip se brzy uskutečnil. Přijel jsem do Medžugorje. I stalo se, že ten týden byl neuvěřitelný. Dostal jsem tolik milostí a tolik darů. Nemohu ani vysvětlit co se vše stalo“, říká Thomas, který se znovu vydal na pouť s p. Senanom do Medžugorje v roce 2016. Po návratu řekl, že se do Medžugorje znovu vrátí.

„Cítil jsem touhu vrátit se co nejdříve. Věděl jsem, že nechci být součástí skupiny, být obklopen lidmi, přál jsem si být sám. Cítil jsem, že je to tak potřebné, protože jsem tehdy potřeboval do hloubky odhalit kdo byli Ježíš a Maria. Byl srpen 2016. Rozhodl jsem se udělat si dovolenou. Prožíval jsem to neuvěřitelně.

A tehdy jsem udělal rozhodnutí, že přeruším praxi, kterou jsem dělal. Věděl jsem, že je to správné rozhodnutí. Od srpna minulého roku jsem byl více méně v Medžugorji stále. Po několika měsících jsem se vracel do Anglie na nějaký týden a opět jsem se vrátil do Medžugorje. Nikdy v životě jsem nebyl šťastnější než co jsem v Medžugorji. A všechno co je tady, přišlo Boží milostí. Co jsem tady poznal jsem mnoho lidí, kteří mi pomáhají. Rozvinul jsem hluboký vztah a přátelství s kněžími, kteří tady jsou. Každý den se snažím uvažovat nad tím co si Bůh ode mne přeje v mém životě. Snažím se rozvíjet hlubší vztah s Marií a Ježíšem“, říká Thomas,  kterého v Medžugorji nejvíce nadchla svátost smíření.

Na závěr poděkoval jak farnosti tak mladým: „Chci poděkovat všem, zvláště mladým, kteří mne nosili na Križevac. To byl překrásný zážitek. Opravdu je možné mezi nimi pocítit bratrský duch. Jsem vděčný Bohu, že jsem tady v této farnosti, že jsem obklopen všemi těmi lidmi, zvláště řeholnicemi a kněžími. A zvláště fra Marinkem, který mi velmi pomáhá v duchovním smyslu. Jsou to nesčetné dary a milosti, které jsem přijal“. (medjugorje.hr)