Učme se MODLIT SRDCEM

( Fra Marinko Šakota)

UČIT se MODLIT

Protože jsme pochopili, že modlitba sama o sobě nestačí, protože i v modlitbě můžeme zůstat na povrchu, vzkázala nám Panna Maria v poselství opět něco nového a důležitého: Chce nás naučit modlit!

Tady se hned vnucuje otázka: Cožpak se my věřící neumíme modlit? Modlíme se ráno a večer, modlíme se růženec, chodíme na mši, postíme se, čteme a posloucháme Boží slovo… My si možná myslíme, že se modlíme správně, ale přesto se vydáváme špatným směrem? Je možné, že naší modlitbě něco důležitého chybí !? Možná právě proto naše modlitba nepřináší plody? Možná právě proto taková modlitba nemůže védst cestou míru? Možná jsou právě proto namístě připomínky těch, kteří právě v takové naší modlitbě nenacházejí její pravý smysl? Jak můžeme být lidmi míru, kteří by měli nosit Boží mír druhým lidem, jestli nás modlitba nemění? Co tedy má člověk v modlitbě dělat nebo naopak nedělat, aby nepřehlédl její význam? Co je potřeba se v modlitbě učit, abychom byli lidmi míru v dnešním světě? Abychom byli takoví, jaké si nás Panna Maria přeje? 

Panna Maria nám ukazuje cestu a tím je Medžugorje zvláštní. Tím je Medžugorje školou Panny Marie, něco podivuhodného co se právě v tomto čase děje – že nás Nebeská Matka, právě Ona, učí jak se modlit: „Chci vás naučit modlit se srdcem.“ (25. 10. 1989) „Já vás chci védst k modlitbě srdce.“ (25. 7. 1997)

Tady nás hned napadají významné otázky na které nepřicházejí hned odpovědi. Ať nám zatím stačí, že učit se je první lekce ve škole Panny Marie. To je pro počátek to nejdůležitější: Být ochotný se učit, tj. poznávat, odhalovat něco nového a neznámého. Když se učíme, otevíráme se novému a stále budeme objevovat něco nového. A tak budeme růst v poznávání Boha: „Ať vaše radost je jen v objevování Boha v každodenní modlitbě. Proto, využijte tento čas a modlete se, modlete se, modlete se, a Bůh vám je nablízku v modlitbě a skrze modlitbu.“ (25. 7. 2000)

Panna Maria nás chce učit modlit se srdcem, ale nemůže bez nás. Potřebuje naši spolupráci, to je naši úplnou odevzdanost, náš souhlas, že se chceme učit a dovolujeme jí, aby nás vedla: „Proto, drahé děti, pomozte mi, aby vaše modlitba byla ze srdce a abyste se mi všichni úplně odevzdaly. Tak vás budu moci učit a vést po té cestě, kterou jsem s vámi začala.“ (28. 8. 1986.)

SRDCEM

Modlete se – to je nejčastější vzkaz Panny Marie z Medžugorje. Ale proč k tomu "modlete se" dodává ještě to slovo – srdcem? Což by nestačilo, aby řekla: modlete se? Je zřejmé, že to nestačí, protože Panna Maria ví, že při modlitbě můžeme zůstat na povrchu dění. „Dnes vás volám k modlitbě srdcem, a ne ze zvyku. Někteří přicházejí, ale nechtějí se pohnout v modlitbě. Proto vás chci upozornit jako Matka: modlete se, aby modlitba převládala ve vašich srdcích v každém okamžiku.“ (2. 5. 1985)

Panna Maria tedy rozlišuje modlitbu ze zvyku a modlitbu srdcem. Modlitba ze zvyku je modlitba, která nevešla do srdce, ale zůstala na povrchu jako vnější úkon, který je vnímán jako povinnost, kterou je potřeba vykonat. Při takovém přístupu k modlitbě důvody k zanedbání modlitby snadno převáží nad důvody pro modlitbu. Při takové modlitbě není hloubka ani osobní prožívání. Během takové modlitby jsme více nepřítomní než přítomní. Taková modlitba probíhá ve vlažnosti, lhostejnosti a průměrnosti. Do ní nejsme zcela srdcem ponořeni, ale jenom polovičatě. Po takové modlitbě zůstáváme stejní, neproměnění se vracíme domů.

Modlitba srdcem je když v určitou chvíli převládne nad něčím jiným co se nabízí (např. sledování televize), což je znamení, že je srdce disponováno, otevřeno pro modlitbu a že je člověk ochotný odevzdat Bohu čas a mít Ho na prvním místě. Při modlitbě srdcem není  modlitba nutnost, ale stává se potřebou duše: „Otevřete se modlitbě, aby vám modlitba byla potřebná.“ (25. 2. 2002) „Ať se vám modlitba stane potřebou, abyste každý den rostli více ve svatosti.“ (25. 3. 2012) Ještě v něčem významném se odlišuje modlitba zvyková a modlitba srdcem: „Drahé děti, Bůh vás nechce vlažné a nerozhodné, ale abyste se mu zcela odevzdali.«“ (20. 11. 1986)

V modlitbě srdcem se Bohu zcela odevzdáváme. V ní rádi setrváváme, přítomní srdcem a pozorní. Nemodlíme se, abychom něco vymodlili, ale srdcem prožíváme všechno co děláme. Do ní nejsme polovičatě ponořeni, vlažní a nerozhodní, ale srdcem – plně. „Z hloubi srdce vás volám: buďte moji celým srdcem…“ (25. 2. 2004) Modlit se srdcem znamená zaměřit srdce k nebi a věčnosti: „…vybízím vás, abyste neztráceli naději a aby váš pohled a srdce byly stále zaměřené k nebi a věčnosti. Tak budete otevřeni Bohu a jeho plánům.“ (25. 12. 2016)

My se někdy modlíme, ale jen proto, že máme nějaký problém, který na nás dolehl, kříž nebo nemoc. A takové okolnosti nás vedou k modlitbě, protože jinak bychom se nemodlili. Ale Panna Maria si nepřeje, abychom se modlili jen v těžkých situacích, ale aby důvodem a podnětem pro naši modlitbu byla láska k Bohu: „Buďte si vědomi, moji milovaní, že já jsem vaše Matka a že jsem přišla na zem, abych vás učila z lásky poslouchat, z lásky se modlit…“ (29. 11. 1984) Někteří se přestávají modlit, protože nedostali to, co od Boha žádali, protože Bůh je nevyslyšel. Ale Panna Maria nás učí: „… myslíte, že Bůh je daleko od vás a že vás neslyší a neposlouchá vaše modlitby. Ne, drahé děti, to není pravda!“ (25. 1. 1988)

Někdy jsou důvody, že se nemůžeme modlit srdcem. Jedním z nich je těžká práce. Ale i tehdy je důležité neupouštět od modlitby: „Volám vás znovu k modlitbě srdcem. Ať vám, drahé děti, modlitba bude každodenní stravou, zvláště když vás práce na polích tak vyčerpává, že se nemůžete modlit srdcem.“ (30. 5. 1985)

Tedy, i taková modlitba, kdy jsme unaveni z práce, má svoji hodnotu, a důvod je následující: protože modlitba je pokrm. Jako jsme někdy unavení, ale přesto jíme, nebo si ani nejsme vědomi stravy, kterou přijímáme do svého organizmu, ale ona má přesto svůj účinek, stejně tak modlitba působí jako pokrm pro naši duši. Proto je důležité se i tehdy modlit i kdyby to bylo třeba jen krátce a nedostatečně hluboce. Vánoce, Velikonoce, Letnice nebo mariánské svátky a slavnosti (například Zvěstování, Navštívení Panny Marie) můžeme slavit jenom vnějšně, bez prožívání v srdci, ale Panna Maria si přeje, abychom slavili jinak: „Přeji si, abyste můj svátek všichni prožili ve svém nitru.“ (24. 3. 1985) Tedy, Panna Maria si přeje, abychom se učili modlit srdcem v různých životních situacích, ať těžkých nebo lehkých a abychom to konali v jakékoli modlitební podobě (ať už se modlíme růženec, slavíme mši nebo adorujeme).

Na konec, modlit se srdcem znamená vlastně žít srdcem. Všechno co děláme, aby všechno bylo – srdcem. Z dosavadního uvažování o modlitbě srdcem jsme mohli poznat co je pro Pannu Marii důležité: abychom v modlitbě nezůstávali jen na povrchu, protože taková modlitba by nás neměnila a nemohli bychom  uskutečnit to k čemu nás Panna Maria vyzývá – abychom byli lidmi, kteří kolem sebe šíří mír.

S POVRCHU DO HLUBINY

Na rozdíl od povrchního člověka, jehož kořeny zůstaly na povrchu, člověk, který se modlí srdcem se podobá „stromu zasazenému u tekoucí vody“ (Ž 1, 3). Jeho kořeny pronikly hluboko do země a díky tomu ho „žádná bouře nemůže zničit“ (25. 6. 1997).

Modlitba srdcem je veliké přání projevované v Mariině škole modlitby, a jeden z důvodů proto je skryt v tajemství, které nám Panna Maria sama odhaluje: „Já dávám veliké milosti všem, kteří se modlí srdcem.“ (6. 2. 1986)

Jednou z velikých milostí, které nám Panna Maria dává v modlitbě srdcem je cesta do hlubiny. Panna Maria si přeje, abychom v modlitbě rostli, a ten růst je zaměřen do hloubky. To je i Boží vůle: „Tak vás Bůh může přese mne vodit do hlubin duchovního života.“ (25. 7. 1988)

Ten pokyn dává i Ježíš: „Ty naopak, když se modlíš, vejdi do svého pokoje, zavři dveře a pomodli se k svému Otci, který je ve skrytosti. A tvůj Otec, který vidí ve skrytosti, ti odplatí.“ (viz. Mt 6, 6) Vejít do svého pokoje, zavřít dveře a modlit se můžeme chápat jako vnější formu, ale také jako Ježíšovu výzvu, abychom vešli do svého vnitřního pokoje, tj. do svého srdce, a abychom zavřeli dveře, tj. abychom se usebrali a zpozorněli, s vědomím, že jsme v Boží přítomnosti před Otcem, který na nás hledí.

Modlit se srdcem znamená být s Bohem vnitřním zrakem. Jak my lidé odpovídáme na výzvy Panny Marie? Chodíme-li v hlubinách duchovního života? Na to nám Panna Maria sama dává odpověď: „Roky vás volám a povzbuzuji k hlubokému duchovnímu životu a prostotě, a vy jste tak chladní.“ (25. 12. 1989)

Zůstáváme na mělčině, namísto toho, abyste se ponořili do mořských hlubin. Ale Matka se nezdává. Ona si všímá každého malého kroku, který uděláme v dobrém směru: „Dnes vám chci poděkovat za vaši vytrvalost a pozvat vás, abyste se otevřeli hluboké modlitbě.“ (25. 6. 2017)

Z těchto poselství Panny Marie děláme závěr, že existují hlubiny duchovního života, hlubiny modlitby a že je Boží vůlí, abychom při modlitbě nezůstávali na povrchu, konáním vnějších úkonů (slovy a pohyby), ale abychom zakusili hlubinu a žili jí. Úlohou Panny Marie je i úkol, aby nám pomohla, aby nás poučila jak proniknout do hlubin duchovního života.

Proto nás vybízí: „Modlete se srdcem!“ (11. 8. 1984) V modlitbě srdcem není řeč o nějaké nové modlitební formě jako je růženec, klanění apod. Ale o způsobu jak se modlit růženec, jak slavit mši, jak se klanět Ježíšovi… Kromě toho je při modlitbě srdcem důležité co se ve mně děje, když se modlím, jestli  mne modlitba mění (jako celníka v Chrámě) nebo zůstávám stejný jako dříve (jako farizej v Chrámě).

Samotné slovo „srdcem“ upozorňuje na to, že jsme nezůstali na povrchu, ale že jsme sestoupili do nitra, do hloubky bytosti a že se modlitba stala »vnitřní«, jak o ní mluví sv. Terezie Avilská. Dále, "srdcem" znamená zcela, úplně, bez zábran. Tak si Panna Maria přeje, abychom jí a její přítomnost mezi námi přijali celým srdcem: „Zvláštním způsobem, dítka, vás všechny vybízím z hloubky svého srdce, otevřete se té velké milosti, kterou vám Bůh dává skrze mojí přítomnost zde.“ (25. 6. 2007)

Modlitba může být neosobní. Nevychází ze srdce a není zaměřena k Božímu srdci. Není v ní žár ani život. Je vlažná a suchá. Překrásný obraz modlitby srdcem je pramenitá voda: „Dítka, ať vám modlitba pramení ze srdce jako čerstvá voda z pramene.“ (25. 8. 1999)

Když se modlíme srdcem, tehdy modlitba vychází ze srdce jako čerstvá voda vytéká z pramene. V tom nás povzbuzuje Origen: „Usiluj o to, abys pil z pramene Ducha, který je již v tobě. Hluboko v tobě je pramen živé vody; pramení nevysychající řeky duchovního cítění, jedině, že by je zasypala zemina a kámen. Ale pospěš očistit je od  ruin, t.j. zahnat lenost a nečistotu srdce.“

Kromě toho, že srdce označuje nitro, je také název pro ústřední místo lidské bytosti, kde se setkávají všechny jeho duševní a duchovní síly a schopnosti. Srdce je pramen poznání a moudrosti, rozumu a pocitů, chtění a působení, plánování a rozhodování. Ale, nejdůležitější ze všeho je, že je srdce místem setkání člověka s Bohem. Modlit se srdcem proto znamená zasazovat se za to co je ústřední v našem životě, za ten nejdůležitější vztah, vztah s Bohem.

Někteří zkušení duchovní nazývají to srdce, které se setkává s Bohem, mystické srdce. Vycházejí z předpokladu, že je náš vztah s Bohem převážně zprostředkovaný, pomocí obrazů a pojmů, které nejsou dostačující. Boha můžeme poznat jenom mystickým srdcem, kterým je obdarován každý člověk, ale které u většiny lidí není bdělé, spí a není rozvinuté. Je ho potřeba rozvinout a odstranit všechno co tomu brání, všechny nánosy, které je pokrývají. A nánosy se tvoří z velikého množství myšlenek, slov a obrazů, které často brání komunikaci s Bohem.

Jestli srdce dokáže mlčet a naslouchat, jeho vztah s Bohem bude vzrůstat a prohlubovat se. Modlitba srdcem předpokládá, že se do ní zapojí celá lidská bytost: rozum, vůle, pocity, tělo a duše. Smysl učení modlitbě srdcem spočívá v učení se milovat srdcem. Ježíšovými slovy řečeno: „Miluj Pána Boha svého celým svým srdcem i celou svojí duší a celou svojí myslí.“ (viz Mt 22, 37)