Uvědomme si, Matka Boží je stále ještě s námi!

Já jsem s vámi!  To jsou slova Panny Marie, která dříve často opakovala. Jsou tak prostá, že je možné si jich ani nepovšimnout. Když je člověk bere jako samozřejmá, „známá“, navykne si na ně. A každý návyk v sobě skrývá nebezpečí, že se zůstane jen u povrchnosti a ztrácí se cit pro hloubku významu. Proto se nyní zastavme ještě jednou, a s pozorností se zaposlouchejme do těch slov: Já jsem s vámi.

Tady začíná rozum stát, což ne?! Marii, svojí Matku, Ježíš posílá k nám! Což to není zázračné? Což tato zpráva není nadevšechny ostatní zprávy? Což to není pro nás lidi ta nejdůležitější událost, že všech událostí na světě? A to se odehrává již téměř 42 roků !

Když si toho budeme vědomi – alespoň na okamžik – naskočí nám z toho husí kůže. Probudíme se ze sna.

„Já jsem s vámi!“ Jak jsou něžná ta Matčina slova! Jako když nás hladí. Jako, když nás něžně utěšuje. Jako by nám říkala: Nebojte se! Ano, těmi slovy chce matka svoje děti utěšit. Dát jim mír a bezpečí. Když si je uvědomujeme tak nám ta matčina slova budou velikou pomocí v životě. V době ve které žijeme není lehké následovat Ježíše. Ale, když si připomeneme, že je Matka s námi, bude nám lehčeji, strach nás nebude moci ovládat. Když máme v životě problémy, ale vzpomeneme si, že je Panna Maria s námi, nebudeme se dále cítit sami a starosti budou ustupovat před vědomím, že nás Matka neopustila.

Mariina slova „Já jsem s vámi“ nám kromě pokoje mají přinést ještě něco – neklid! Zejména, když věříme, že je Panna Maria s námi, jak můžeme žít jako by nepřišla?! Tolik roků nás trpělivě volá a spoléhá na nás, přeje si, abychom byli jejími svědky, abychom jí pomáhali v uskutečňování jejích plánů. A co my? Slyšíme její slova? Nebo je možná ignorujeme? Jak mohu zůstat klidný, lhostejný, když Panna Maria přišla k nám?! Což mohu žít v hříchu, když je Matka s námi?!  Jak mohu myslit jen na získávání materiálních věcí, a Panna Maria nás vede k věčnému životu... Což mohu zůstat pasivním křesťanem, když mne Panna Maria volá, abych podával svědectví, abych jí pomohl?

Já jsem s vámi, tím chce Panna Maria probudit naše svědomí a probuzené svědomí klade otázku: Jak odpovědět na Matčiny výzvy? Což smíme být hluší k volání Nebe? Což smíme propustit tuto příležitost a milost, kterou nám Bůh dává skrze Marii? Co máme dělat, aby se poselství Panny Marie naplnila? Co dělat, aby lidé, kteří přicházejí do Medžugorje nalezli mír? Co dělat, aby všichni lidé ve světě našli pravý mír?

Nejdůležitější výzva Nebe v naší době je výzva k míru. Touha po míru je v člověku od jeho stvoření, ale v současné době je mír velmi ohrožen. Svými zjeveními Maria projevuje svoji mateřskou starost o člověka a snaží se ukázat cestu k pravému míru. Bez pravého míru je všechno neužitečné a nesmyslné.

Kromě toho, že nám ukazuje směr k Bohu, pravému míru, nás Panna Maria vychovává pro mír. V Medžugorji otevřela školu míru. Učí nás, že je modlitba cestou k Bohu, a tím i k míru. Ale modlitba ve které rosteme. Protože jako ten farizej, který se modlí v chrámě, i my se můžeme modlit povrchně, bez účasti srdce na modlitbě. Proto nás Panna Maria učí modlit se srdcem, postit se srdcem, slavit Eucharistii srdcem a zpovídat se každý měsíc, klanět se Ježíšovi srdcem, modlit se před křížem, číst Boží slovo srdcem, modlit se růženec, modlit se k Duchu Svatému...

Jádrem výchovy Panny Marie je uschopňování pro život. Panna Maria neříká: Proste Boha, aby od vás odstranil všechny problémy, kříže a zkoušky, ale říká nám: Buďte silní ve zkouškách! Tím Panna Maria chce říci, abychom byli silnější v nitru, abychom byli připravení pro život. Protože není možné, abychom neměli kříže a zkoušky. A není dobré si přát ani se modlit, aby Bůh odstranil z našeho života kříže a zkoušky, protože to bychom se zklamali. Pravá modlitba sleduje to, abychom s Boží pomocí byli silní a až přijdou kříže a zkoušky, abychom neupadli do beznaděje a nebyli zklamaní. A co více, procházejíc zkouškami, budeme ještě silnější!

Jak dnes rodiče vychovávají děti? Což není tendence, že rodiče dělají všechno pro to, aby dětem zajistili komfortní život? A když přijdou krizové situace v manželství, nejsou mladí lidé schopní najít řešení, protože se nikdy neučili odpouštět, milovat bezpodmínečně, vytrvat, když je těžko, být trpěliví, obětovat se pro druhé, překonat ego v sobě, poslouchat a vnímat názory druhého, přijmout, že ten druhý je jiný, přijmout kříž, měnit sebe.  Jediné co znají – rozejít se. Protože se naučili chránit ego, kterému ostatní musejí sloužit, které vždycky musí být v právu, které ospravedlňuje sebe a ze všeho obviňuje druhé, které musí mít poslední slovo, které je jediné rozumné, které ani za nic nechce ustoupit...

Panna Maria si tedy přeje, aby každý jednotlivec nalezl mír v Bohu. Ale tím to nekončí. Protože hledat mír jenom pro sebe může být sobecké. Panna Maria si přeje, abychom se stali lidmi míru, abychom nalezli pokoj a aby se potom v nás rodil nepokoj. Nepokoj – to znamená, že se v nás probudí cit a láska k člověku, který žije v neklidu, ve válce, v nemoci, v chudobě, v hladu a v životě bez smyslu, a začneme být aktivní v pomáhání. Panna Maria si přeje, abychom se stali „nepokojnými křesťany“ v tom smyslu, že nám není lhostejné co se na světě děje. Přáním Panny Marie je, abychom se aktivovali, ale nikdy ne jen vlastními silami. Nejdříve a vždycky a ve všem v modlitbě, a modlitba nás povede dále. Iluzí je usilovat o mír bez modlitby, bez Boha, bez lásky Boží.  

Když Panna Maria vybízí k modlitbě, vždycky myslí modlitbu ve které se skrývá obrácení. Bez obrácení nás modlitba nepovede k růstu, zůstane neplodná. Změna srdce – to je smysl modlitby, půstu, eucharistie, zpovědi... otevírání srdce má nastávat v modlitbě. Smyslem otevírání srdce je dopustit Bohu, aby nás miloval a aby nás měnil ke svému obrazu. To nám přinese pravý mír a udělá z nás lidi míru.

Mariina přítomnost a výzvy jsou podobné vztahu Ježíše a Jeho učedníků. Ježíš vybral a povolal dvanáct osob, aby byly jeho učedníky. Oni přijali a následovali Ho. Poslouchali Jeho slova a sledovali Jeho skutky. Ale přes to všechno zůstali neproměnění a důvod byl ten, že byli zaměření na své cíle, na své představy a plány místo toho, aby se učili sloužit, oni si chtěli posloužit Ježíšem, chtěli Ho využít. Ježíš měl sloužit jim a jejich životním plánům. Příkladem jsou Jakub, Jan a jejich matka, kteří od Ježíše žádali, aby mohli v Jeho království usednout po Jeho pravici a po Jeho levici.

Nemůžeme říci, že by učedníci nerostli, když byli s Ježíšem. Jistě ano, ale pravá změna, zásadní, nastala až po tom, co Ježíš od nich odešel. To On jim i předpovídal: Já od vás musím odejít. Proměna nastala až po jejich zážitku modlitby a sestoupení Ducha Svatého. Začali být jiní. Nastala změna od já na ty. Od ega, které si přeje, aby mu bylo sloužena na ego které slouží. To je to, co Ježíš řekl Petrovi: Jestli mne máš rád, pas mé ovce, služ druhým. Buď rybářem lidí. „Lov“, tedy hledej ztracené, zraněné, ty na okraji společnosti a ukazuj jim...

Něco podobného se děje v Medžugorji. Panna Maria nás vybrala a pozvala a my jsme přijali. Následovali jsme Pannu Marii, četli jsme a poslouchali její poselství. Možná to v prvních dnech a letech bylo i s nadšením. Možná jsme dříve snadno opustili práci a odcházeli na mši a modlili se v rodině. Ale jak je to dnes? Jaký je náš vztah k Panně Marii? Co pro nás znamená její přítomnost, to když říká: Já jsem s vámi? Nepřejeme si, aby všechno co se děje v Medžugorji sloužilo nám a našim plánům? Nemyslíme si, že jak Panna Maria tak i poutníci i modlitební program ve farnosti mají sloužit nám a našim zájmům?  Zjevila se Panna Maria zde snad proto, aby nám posloužila, abychom měli práci, abychom měli dobrý plat, abychom si mohli koupit to nejmodernější auto? Nebo se tady zjevila z jiných důvodů? Aby nás pozvala a my přijali a stali se jejími spolupracovníky, její vztaženou rukou míru ve světě?

Panna Maria stále ještě říká: „Já jsem s vámi“. Co máme dělat? Že bychom začali žít její poselství až už se nebude zjevovat? Nebo že by přecejen už teď?

(Fra Marinko Šakota, Glasnik Mira, č. 6 /2018, mírně upraveno)