V MEDŽUGORJI JSME 25. června, na 37. výročí zjevení, OSLAVILI SLAVNOST KRÁLOVNY MÍRU

V Mexiku v Guadalupe se Panna Maria Diegovi představila jako Matka pravého Boha, v Lurdech Bernardetě jako Neposkvrněné početí, ve Fatimě Lucii, Františkovi a Hiacintě jako Paní posvátného Růžence a v Kibeho (Ruanda) Matka Slova.

V Medžugorji se vizionáři ptali Panny Marie, jak se jmenuje, a Ona řekla: JÁ JSEM KRÁLOVNA MÍRU. Proč tolik rozdílných názvů pro jednu osobu? Což Maria není jedna a což nemá jedno poslání?

Pravda je, že je Maria, Matka Ježíšova, stejná osoba, která se zjevila jak v Guadalupe, Lurdech, Fatimě, Kibeho i v Medžugorji. Stejně tak je pravda, že je její poslání vždy a všude stejné, a to poslání přijala na Golgotě pod křížem, když jí Ježíš, myslíc na Jana a v něm i všechny lidi, řekl: „Ženo, hle Tvůj Syn.“ (J 19, 26)

Ale i když se jedná o stejnou osobu, problematika doby ve které se Panna Maria zjevuje není stejná. Různými názvy Panna Maria o sobě ve skutečnosti dává lidem poselství. Řečí o sobě vzkazuje na čem jí záleží a v jakém směru lidé mají hledat odpovědi na problémy se kterými se setkávají ve své době.

Už třetího dne, 26. června 1981 se Panna Maria zjevila vizionářce Mariji Pavlovićové a svěřila jí následující poselství: „Mír, mír, mír – jenom mír! Mír musí zavládnout mezi člověkem a Bohem a mezi lidmi!“

V roce 1981 byla výzva Panny Marie k míru pro mnohé určitým překvapením. Lidé se ptali: „Proč výzva k míru? Cožpak nemáme mír?“ Tehdejší mocipáni tu výzvu k míru dokonce pociťovali jako určitou provokaci protože stát v té době byl stabilní.

Časem se přitom Mariin plán v Medžugorji stával stále jasnější. Stále více se projevovaly skutečné důvody jejího příchodu do této oblasti a poměrně dlouhé časové období její přítomnosti; dlouhé, přirozeně podle našich lidských měřítek.

I když lidstvo pokračovalo v technickém rozvoji, potřeba míru se nezmenšila ani koncem 20. století a ani v každodenním životě. Může to být nějaká osoba v rodině nebo na pracovišti, která nám "jde na nervy" a „vyvádí nás z míru“. Ztratíme mír, protože někdy zlostně reagujeme na nějaké slovo, a někdy nás urazí něčí mlčení. O mír nás připraví materiální věci, když jich máme mnoho a jsme na nich závislí, ale stejně tak ztrácíme mír kvůli nedostatku materiálních věcí; máme jich nedostatek, pak nás trápí starosti o budoucnost. O klid nás připraví zácpa v dopravě atd.

Nezapomínejme, kdo je největší příčinou neklidu v srdcích i ve světě a který působí v pozadí. „Satan je silný a ze všech sil chce ničit mír, který přichází od Boha.“ (25.10.1990) „...Satan chce zničit moje plány míru.“ (25. 2.1990) „Satan je silný a chce zničit nejen lidské životy, ale i přírodu a planetu na které žijete.“ (25.1.1991) „I dnes vám chci říci: já jsem s vámi v těchto nepokojných dnech, kdy satan chce zničit všechno to, co já a můj Syn budujeme... Satan chce zničit všechno to, co je svaté ve vás i kolem vás.“ (25.9.1992) „Satan chce válku, chce nepokoj, chce zničit všechno, co je dobré.“ (25.3.1993) „...Satan vyvolává spory a nepokoj.“ (25.7.1999) „... dnes, když si satan přeje válku a nenávist.“ (25.9.2001)

V Medžugorji se Panna Maria představila jako Královna Míru: „Sem jsem přišla jako Královna Míru, a chci vás obohatit svým mateřským mírem.“ (25.7.1990)

V jakém smyslu je Panna Maria královna ? A jaký je ten její „mateřský mír“?

Maria je Královna míru, protože v Ní kraluje Boží mír. Její srdce je „plné milosti“, co znamená, že je zcela naplněné Bohem a láskou. Ona je bohatá mírem, ale ne sobecky bohatá, ale bohatá, aby obohacovala druhé, svoje děti, aby tak děti naučila jak najít (ztracený) mír, jak si ho zachovat a jak ho přinášet druhým.

O sobě a o svém poslání v Medžugorji Panna Maria sama říká: „Já jsem pro vás, dítka, milostiplný dar lásky, která přichází od Boha pro tento nepokojný svět.“ (25.11.2007) Úkolem Panny Marie je pomoci současnému člověku najít cestu k míru a ten úkol dostala od Boha, který má rád člověka a přeje si, aby se člověk k Němu vrátil. „Proto mi Bůh dovoluje, abych byla s vámi, abych vás poučovala a abych vám pomohla nalézt cestu míru.“ (25.3.1988)

Maria je Královna míru, ale to neznamená, že byla ušetřena prožívání nepokoje, nejasností a bolesti. Už při setkání s andělem Gabrielem ale v ní projevuje zmatek a strach, a proto ji anděl říká: „Neboj se, Maria!“ (Lk 1,30) A stařec Simeon v Chrámě jí předpověděl utrpení: „...a i Tobě samotné meč probodne duši...“ (Lk 2,35). Samotná skutečnost, že spolu s mužem Josefem musela utíkat do Egypta, aby Dítě neupadlo Herodovi do rukou, mluví o strachu a nepokoji v Mariině duši.  „On (Josef) tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta“ (Mt 2,14). Můžeme si představit, jaký nepokoj a jaký zármutek vstoupil do Mariiny duše, když poznala, že se jí dvanáctiletý Syn ztratil. „Protože se domnívali, že je někde s ostatními poutníky, ušli den cesty a pak jej hledali mezi svými příbuznými a známými. Když ho nenalezli, vrátili se a hledali Ho v Jeruzalémě.“ (Lk 2, 44-45). Nakonec těžko představitelnou bolest prožila Panna Maria pod křížem na kterém visel její Syn: „Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce:..." (J 19, 26).

Ale nepokoj se nikdy neujal nadvlády nad Marií. Nejasnosti, které se v Ní objevovaly, ale nepřevládly, protože její srdce bylo otevřené Bohu a zcela pro Něj rozhodnuté. Byla protivenství z mnoha stran i utrpení, ale nepodařilo se jim zavřít její srdce a uhasit plamen víry naděje a lásky v Ní. Z druhé strany je Maria osoba, která „nemá pokoj“. Nemá pokoj, protože není sobecká ve smyslu: Hlavní je, abych já měla klid a o druhé se nestarám! Naopak, Maria je plná milosti, plná lásky, a proto jí je lidí líto. Její srdce je plné soucitu a proto pláče, když vidí tolik dětí ztrácejících se v neklidu a sporech.

Neopouští svoje děti, zůstává jim věrná, když přijdou válečné bitvy a nepokoj: „Já jsem s vámi v těchto neklidných dnech, kdy satan chce zbořit všechno to, co já a můj Syn Ježíš stavíme.“ (25.9.1992). Maria s námi má soucit a chce nám pomoci: „Dejte mi všechny svoje pocity a všechny svoje problémy! Já vás chci utěšit ve vašich zkouškách. Chci vás naplnit mírem, radostí a láskou Boží.“ (20.6.1985). 

Maria nás vede k Prameni míru a dává nám mír, protože si přeje, abychom ten mír, který panuje v Ní zakusili i my a darovali ho druhým lidem. To je podstata Mariiny mise v Medžugorji – aby nám pomohla nalézt mír ve vlastním srdci, abychom my pomáhali ostatním, abychom jí pomohli, aby se mír šířil ve světě.

Jeden kněz pochopil poslání Medžugorje v této době: „Svět prožívá problémy, neklid. A Medžugorje ukazuje směr k míru. To je důvod proč považuji Medžugorje za významné.“