V Medžugorji skončila 6. mezinárodní pouť pro osoby s invaliditou

Mší svatou, které v neděli 18. června na vnějším oltáři kostela sv. Jakova v  Medžugorji v 11 hodin předsedal fra Goran Azinović, skončila  6. Mezinárodní pouť osob s invaliditou, která se od čtvrtka konala pod heslem „Ať vaše láska stále více roste” – Ve škole Panny Marie. Tohoto roku se na pouť sešlo dosud největší množství poutníků – asi 2200 – nejvíce z Chorvatska (1000 osob), dále z Bosny a Hercegoviny, Slovinska, Slovenska, Ruska, Litvy, Ukrajiny, Lotyšska, Polska, Francie a Itálie.

Před zahájením mešní slavnosti se několik zúčastněných podělilo se shromážděnými lidmi o své zážitky a svědectví. Celá slavnost byla opravdu dojemná a přizpůsobená osobám se zvláštními  potřebami.

Ve svém kázání fra Goran, kromě jiného řekl: „Já jsem  

včera měl příležitost jít s jednou skupinou přátel na Podbrdo a jak jsem tam procházel prožíval jsem mimořádné vzrušení až mi z toho vstávali chlupy vzrušením. Měl jsem totiž pocit, že nejsem na Podbrdu ale v ráji. Bylo tam moře nemocných, moře potřebných a pak člověk pochopí, že tohle je skutečnost života. Fra Ante včera večer říkal, že mi si rádi vylepšujeme život, ale život se nikdy nesmí vylepšovat, protože je sám od sebe krásný. A nejkrásnější je ten život, který v sobě má bolest. Kdokoli z nás trpí, to je jen znamení, že tě Bůh políbil. Bůh na tento svět už nepřijde v Dítěti nebo vtělením. Bůh se dávno vtělil pro nás. Bůh pro dnešní dobu přijal jiný způsob, jak přijít mezi nás lidi, tak že nám dává, že je s námi v našem trápení. Bůh nedává trápení, ale je s námi v našem trápení. A nejkrásnější z toho, co se včera stalo na Podbrdu bylo tohle - na úpatí byly děti děti ve vozíčcích a chtěly se dostat k soše Panny Marie, a 30 chlapců z Cenacola (Komunita pro léčení ze závislostí) na železných nosítkách zdarma nosilo ty děti do kopce, aby se dotkly sochy a vrátily se zpět. To je překrásný příklad. Já jsem včera řekl, že takový člověk, když jen jedno to dítě vynesl, si zasloužil nebe. Naše dobrota se možná nemůže srovnat s tím skutkem lásky jednou do roka. My někdy ani sami sebe nechceme vynést na Podbrdo. Je nám někdy zatěžko jít a pomodlit se k Panně Marii. A tady mladí  svýma rukama nosí lidi vozíčkáře. To je nejkrásnější posel

ství Medžugorje – aby to co je slabé a bezmocné, přes lásku došlo k Panně Marii a skrze Pannu Marii k Ježíši Kristu. A proto se v Medžugorji děje nejvíce skutků lásky a skutků oběti.”

Na závěr mešní slavnosti, shromáždění oslovil i medžugorský farář fra Marinko Šakota, který zdůraznil, že je tato událost opravdu významná, protože je požehnáním pro všechny. Farář poděkoval farníkům, že otevírají svoje srdce a zdarma přijímají poutníky, a též všem, kteří se podíleli na organizaci - Sdružení „Susret”, společenství „Vjera i svjetlo” ze Slavonie, sestře Rastislavě Ralbovsky, Paule Tomić a dalším.

Účastník poutě, Mislav Matković z Osjeku  na závěr farnímu úřadu Medžugorje daroval i  dar, velký vyšívaný obraz Panny Marie, který vytvářel tři roky. Jasminka Vasilj, předsednice sdružení „Susret“, ještě jednou srdečně poděkovala medžugorským farníkům.

Přednášející na této pouti byl fra Ante Vučković ze Splitu, který také vedl večerní mše svaté v průběhu poutí. 

Paula Tomić, členka Organizačního týmu pro Poutě osob s invaliditou, při jednom rozhovoru před zahájením tohoto setkání zdůraznila: „Z poselství a kontaktů vidím jak lidé získávají veliké milosti, veliké světlo a veliké dary - tak mnoho to znamená pro osoby s invaliditou! Specifičnost této potě je skutečnost, že farníci farnosti Medžugorje poskytují ubytování. Veliké poděkování pro ně, protože znovu prokázali, že mají veliké srdce, vstřícnost a soucit.“ 

(medjugorje.hr)