V neděli byl hlavním celebrantem při Mladifestu medžugorský farář

KÁZÁNÍ FRA ZVONIMIRA

 Drazí mladí!

 Evangelium k nám často mluví o množství lidu, který Ježíše následoval, který ho přicházel poslouchat a prostě být s Ním. Ježíš vzbuzoval pozornost lidu a mnozí ho chtěli vidět, slyšet, někteří se ho dokonce chtěli i dotknout a přesvědčit se o svatosti a moci, která v Něm přebývá. 

Dnešní evangelijní úryvek navazuje na ten, který jsme slyšeli minulou neděli, a mluví o zástupu, který Ježíš nasytil tak, že rozmnožil chleby a ryby, takže se všichni nasytili a ještě zbylo. Ten zbytek vyjadřuje jak Bůh sytí každého, který k němu přijde a nikoho nenechává prázdného. Kdokoli se přiblíží k Bohu, pocítí plnost a smysl života, který Bůh daruje.

 Tu plnost pocítili i všichni ti lidé, kteří z hory rozmnožení chlebů teď spěchají do Kafarnaum, aby se znovu setkali s Ježíšem a požádali ho, aby jim opět dal ty chleby, které jedli. Můžeme říci, že je Ježíš trochu zklamaný, že oni uvažovali jenom o tom, aby měli dostatek toho chleba pro tento život. Proto jim říká: „Pracujte, ale ne za stravu pomíjející, ale za pokrm, který zůstává pro život věčný…“ Ať jim jakkoli ten chléb pozvedal mysl k tomu, co je shůry, co je Boží, oni přesto svoje myšlenky udržovali u toho, co je dole na zemi. Ježíš žádá, abychom raději hledali to co je nahoře, na nebesích. To Církev věrně předává při každé eucharistii, když nás kněz vybízí: „Vzhůru srdce!“, a my odpovídáme: „Máme je u Pána!“ Pozvedáme je k Pánu.

 Drazí mladí, i my jsme tady určité množství lidí. Nejsme masa, protože masa je něco neurčitého, skupina lidí shromážděná z různých důvodů. My jsme množství lidí, kteří se shromáždili s jedním konkrétním zájmem: chceme Pána, chceme jeho Chléb, chceme se sytit jeho Přesvatým Tělem.

 Při každé eucharistii nás Pán sytí i svým slovem. Ta čtení, která jsou nám hlásána, nejsou jen památkou na něco dávného. Tohle není hodina dějepisu a učení o Ježíšově  životě. Toto je Boží slovo. My říkáme živé slovo. A co to znamená? Živé je protože to nejsou mrtvá písmena na papíře, není to nějaký záznam z historie, ale jsou to slova, která Bůh určil pro nás, tady a teď. Jestli někdo říká, že Bůh mlčí a už nezjevuje svoje slova lidem, ten neobjevil krásu eucharistického společenství a dobrotivost slov, která vycházejí z tohoto místa a která neustále tekou a tak hlásají Boží lásku k nám. Bůh nás nikdy neopouští, ale stále se k nám obrací svými slovy. Co nám Bůh říká dnes?

 Zaprvé: že On se o nás stará. V každém okamžiku se On o nás stará. Jeho láska nechladne. Jeho zájem o nás zůstává navždy. Bůh se nemůže proměnit. On nemůže najednou  přestat  člověka milovat. On má člověka neustále rád. I tehdy, když člověk reptá, když nevidí kolik darů mu Bůh dává, on ani tehdy od člověka neustupuje. Příkladem nám jsou Židé, které Pán vyvedl z Egypta. V jednu chvíli, kvůli pozemským starostem, zapomněli na přísliby Nebe a v jejich srdcích převládalo to pozemské a oni začali reptat proti Hospodinu. Měli pocit, že je Bůh podvedl. Měli na paměti jen ty svoje nepotřebné starosti, zatímco je Hospodin vedl do Zaslíbené země. I pro nás je to napomenutí, bratři a sestry, abychom se kvůli těm pozemským starostem nesrovnatelně méně významným než je to, co pro nás Bůh připravuje, nevzdálili od Božího plánu a od Jeho vůle. Jak poznám, že jsem se vzdálil od Boha? Když reptám proti Bohu. Když jsem nespokojený. Tehdy prostě k Němu ztrácím důvěru, že On mne vede tou pravou cestou.

Křesťané mají být lidmi víry, a ne ti, kteří reptají proti Bohu. Slepě Bohu věřit a to i tehdy, když se zdá, že je všechno proti nám i proti Němu, když se zdá, že moc tohoto světa převyšuje moc Hospodina. I tehdy je zapotřebí vytrvat ve víře. Co znamená takové jedno moje životní zklamání, jeden pád, před tou hojností ke které mne Pán vede? Potřebujeme si stále opakovat: nebudu si ztěžovat, nebudu reptat, nic mi není zatěžko, s Bohem budu chodit tímto životem!

 Náš Bůh je velkolepý. Nejsou slova, kterými bychom ho mohli popsat. Všechno, co se snažíme říci o Něm je málo, protože On přesahuje naše slova i naši logiku. On nás tolik miluje, že nás neopouští ani když reptáme, ani tehdy, když my na Něho zapomínáme, když zapomeneme na jeho přísliby, na smlouvu, kterou jsme s Ním uzavřeli. On je i tehdy vedle nás. Je vedle nás dokonce, když my hřešíme. Zahrnuje nás i tehdy svojí milostí, když jsme se nevzepřeli hříchu, abychom pochopili, že jedině On nám daruje život. Tehdy, když od Něj žádáme zázraky, On je koná před našima očima, neustále nám prokazuje svoje milosrdenství.

Drahý mladý příteli, reptal jsi někdy i ty proti Bohu? Byl jsi někdy nespokojený s tím, jak se něco vyvíjelo v tvém životě? Možná ti Bůh nesplnil za co jsi se modlil… Ale to rozhodně není proto, že by tě On neslyšel, že tě nemá rád tolik jako druhé. Je to proto, že si přeje, abys pozvedl svoje srdce vzhůru k Nebi tam kde On přebývá, kde jsou věčné radosti a pravý smysl všeho. Opět opakuji: co znamená takové jedno moje životní zklamání, nějaká ztráta, vedle nepomíjející radosti, kterou mi daruje Bůh?

Jak Bůh reaguje na problémy svého národa na poušti? Daruje jim chléb z nebe. Na pozemské problémy působí darem z nebe. A Ježíš Židům jasně říká, že Chléb Boží sestupuje z Nebe. V tom slově „sestupuje“ poukazuje na to, že On je ten Chléb nebeský  – ten dar z nebe – který sestoupil na svět a který sytí každého člověka. Kdo to pochopí a kdo se tomu odevzdá, ten nebude nikdy hladovět. Ježíš je Boží řešení při každém našem problému. On, který sestoupil z nebe, aby nás vedl do Nebe. Když máš problém, jdi k Ježíšovi, hledej Ježíše, syť se Jeho tělem a On ti pomůže zvládnout všechny životní překážky.

K tomu nás skutečně vyzývá i samotný Ježíš, když říká: „Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně nebude hladovět; kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.“ Co je tedy potřeba? Přijít za Ježíšem. Jak se přichází nejjistěji k Ježíšovi? Skrze Církev. Skrze svátosti ve kterých se s námi setkává. Podívejte se kolik je nás tady. A všichni jsme přišli k Ježíšovi. To je první krok. Přijít k Němu - a co potom? Ježíš říká: „Kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.“ Je potřeba Ježíšovi věřit. Jak Mu věřit? Jako dítě věří mámě nebo tátovi, když mu podávají ruku a volají je, aby udělalo svůj první krok. Dítě vidí, že jsou rodiče od něj trochu vzdálenější než obvykle. Ale v srdci cítí, že je neopouštějí. Přes to vzdálení se cítí teplo lásky, která je povzbuzuje, že může vykročit s vědomím, že ho ruce rodičů očekávají. To je víra, bratři a sestry. Vrhnout se do Božích rukou, do Boží náruče.

 My jsme tady přišli k Pánu. Setkáváme se s Ním v této podivuhodné svátosti eucharistie. Setkáváme se s Ním jako s tím, který nám odpouští hříchy, který nás pozvedá svými slovy a sytí nás svým tělem. Daruje nám nebeský chléb, abychom se v tom množství hrozeb, obav a zklamání nechvěli a neztratili, ale abychom stále chodili za tím chlebem nebeským, a stále toužili po nebeských věcech, po tom Srdci, které i naše srdce pozvedá a vede do nebe. Jestli máš z něčeho strach, jdi na mši. Na ní se setkáš s Pánem. On ti všechno vysvětlí. On ti dodá odvahu. Otevře ti nové obzory. On tě nasytí. On ochrání tvůj život a dovede tě do Nebe. Amen.