Velikonoční poselství apoštolského vizitátora se zvláštní úlohou pro farnost Medžugorje arcibiskupa Alda Cavalliho

I tento rok prožíváme Velikonoce, oslavy Vzkříšení Pána Ježíše, který žije, žije, žije!

V těchto dnech, zejména na Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílou 

sobotu, noc vzkříšení jsme prožívali to co nám Ježíš zanechal v posledních hodinách, v posledních dnech svého života. Všechno jsou to pro křesťana základní, podstatné a hluboké věci.

Co nám to Ježíš zanechal v těchto dnech? Za prvé na Zelený čtvrtek: Zanechal nám smysl povolání, které máme - to je služba, služba a služba. Evangelium podle Jana: Ježíš vzal nádobu, naplnil ji vodou a myl nohy svým učedníkům. To dělali jenom otroci, lidé bezcenní. Potom říká svým učedníkům i nám všem: Když já, váš Pán a Mistr vám umývám nohy i vy to máte dělat. Povolání se musí stát službou druhým. Poslání se musí stát službou druhým. To je zásadní bod v evangeliu. Ježíšovým posláním bylo sloužit nám všem. On se učinil otrokem nás všech, aby nás spasil a přinesl nám všechno dobro od Boha Otce.  První čemu nás Pán hluboce učí: vaše poslání musí růst, musí růst, abyste lépe sloužili svým bratřím,  sestrám a celému světu. Druhá věc: večeře. Tehdy Ježíš, jak vyprávějí apoštolové - jediní svědci tohoto činu – vzal chléb a řekl něco podivného  o tom chlebě: Toto je moje Tělo, které za vás bude vydáno. To čiňte na mou památku. Po večeři to bylo podobné s kalichem vína. Divná věc, podivná slova: toto je kalich mé krve nové a věčné smlouvy, která bude prolita za vás a za všechny lidi, za zástupy lidí, za odpuštění hříchů.  A opět dodal: To čiňte na mou památku. Zanechal nám památku na svoji smrt a vzkříšení.  Ježíš zemřel jednou pro vždy a vstal z mrtvých jednou pro vždy. Památka znamená, že Ježíš dnes, tady, znovu aktualizuje hluboký význam své smrti a vzkříšení. Památka, kterou Ježíš dvakrát opakuje ve svých slovech zasvěcení, proměňování chleba a vína, znamená aktualizaci Jeho smrti a vzkříšení. Tou  aktualizací Ježíš zůstává s námi ve všech částech světa! A stále slavíme památku Jeho smrti a vzkříšení.

Co nám ještě zanechal v těchto dnech? Smrt na kříži, Velký pátek: Ta smrt má veliký význam. On, Pán Ježíš, vzal na sebe hříchy světa. Převzal na sebe všechny hříchy. Ty, které jsem spáchal já. Ony, kterých si se dopustil ty. Ty, které já činím i ty které ty činíš. Ty, kterých se ty dopustíš, ty kterých se ještě dopustím já. Všechny jsou už tam mezi nimi. Pán není jako my, On je veliký, nesmírně veliký. Uvedu slova ze Starého zákona: i kdyby tvé hříchy byly nesmírně veliké a jako purpur červené, Já jsem větší od tvých hříchů. Hle Ježíš je vzal na sebe a svým umíráním učinil, aby všechny hříchy zemřely. Pavel píše: Jeho, který se hříchu nedopustil Bůh kvůli nám ztotožnil s hříchem. A když Ježíš na kříži umíral, zničil, eliminoval všechny naše hříchy jednou pro vždy, navždycky jak to v Listě Židům několikrát opakuje. Na kříži nás Ježíš spasil. On je můj Vykupitel, On je můj Spasitel. On je i tvůj Spasitel.

Co dalšího vykonal v těchto dnech? 

Vstal z mrtvých, žije! I Petr, když začal kázat, řekl: Viděl jsem Ho, mluvil jsem s Ním, jedl jsem s Ním. Žije, žije, žije! A živý Ježíš nás stále provází. Znovu nám otevřel cestu života, vzkříšení, nesmrtelnosti, které lidstvo ztratilo v Adamovi. Znovu nám otevřel tu neuvěřitelnou bránu k Bohu, který  je Jeho Otec i náš Otec. Dává nám žít, žít, žít navždycky.

Hle Vzkříšení našeho Pána Ježíše! Slavíme památku smrti a vzkříšení, slavíme památku Jeho nového života, který dal nám všem, slavíme památku Jeho utrpení na kříži, kde odpustil všechny hříchy.

Přistupujme s uspokojením, s důvěrou, přistupme s nadějí, která je jistota, že v Pánu Ježíši můžeme o těchto velikonocích znovu objevit cestu svatosti a můžeme vykročit cestou, která stále vede víš a víše v zodpovědnosti, ve svatosti a v milosti.

Požehnané, šťastné velikonoce vám přeji!

(Přeloženo z medjugorje.hr)