Velikonoční poselství provinciála Hercegovinské františkánské provincie, fra Miljenka Šteka

V poslední době začíná být zřejmé nakolik jsme v tomto světě prakticky zcela bezmocní. Jsme svědky mnoha zdrcujících obrazů, ptáme se jestli je možné, že se vůbec něco takového děje v našem světě. Naše duše jsou ve stálé křeči a strachu ze zkoumání co se stane a kdy tomu bude konec?

A když se trochu usebereme, skutečně nám ta zkušenost bezmocnosti pomáhá pochopit, že se máme spolehnout na Boží všemohoucnost. „Beze mne nemůžete nic učinit“, říká Ježíš (viz J 15, 5). S Ním jsme všemohoucí. Všechna naše síla je v té naší bezmocnosti, protože nám tehdy zůstává jenom skutečnost, že všechno mohu v tom, který mi dává sílu“ (Fil 4, 13). Jeho silou můžeme, ve vhodnou i nevhodnou dobu, zasévat Boží slovo, snášet utrpení, konat dílo kazatele Radostné zvěsti a naplňovat svoje povinnosti až do konce (srov. 2Tim 4, 2.5). 

I dnešní svět nutně potřebuje zprávu o nejvýznamnější události, kterou nebe darovalo lidstvu: na této planetě se před dvěma tisíci roků zrodil Syn Boží, který žil pro člověka, pro člověka pracoval a trpěl, pro člověka se modlil a zemřel, ale i vstal z mrtvých. Cokoliv svět dělal, jakýkoli byl, on nemůže v sobě potlačit hlad po pravém životě, žízeň po pravé radosti, potřebu po pravém míru. Po životě. A kdo mu může dát více života, více radosti a více míru než ten, který o sobě řekl „Já jsem život“!? (J 14, 6)

Člověk bude stále schopen hladovět po Bohu, protože Bůh sám se postaral o to, aby do lidského srdce zasadil blažený nepokoj, neuhasitelnou touhu po Stvořiteli. Mluvit k lidem o ideálech nikdy není zbytečné, protože pramenem ideálů je vroucí žízeň po věčnosti, touha po Bohu. Nebo, jak to někdy řekl Friedrich Schlegel, to nejušlechtilejší v naší povaze,  tedy dostatek prostoru pro naše působení dnes!

A jestli nás život unavil, Ježíš nám vzkazuje (Mt 11, 28-30): „Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.” Je nějaká krásnější výzva než tato? Žádná v lidstvu se nemůže rovnat s touto. Pán nám nabízí všechno, na nás je jen, abychom odpověděli a přišli. Zvláště je blahodárná tehdy když nás svírá únava a doléhají těžkosti. Je to výzva pro vás, které trápí každodenní záležitosti, pro vás, kteří jste možná v nemocnici a čekáte na nějaké informace, vám, kteří bojujete každodenně, abyste dítě usměrnili na pravou cestu, vám, kteří jste zatíženi existenčními otázkami, vám, kteří jste se v hledání smyslu života zcela ztratili a přiklonili k falešným ideálům, vám, kteří máte strach z každodenních hrozeb, které k nám přicházejí z malých i velkých displejů. Vám, kteří procházíte těžkými dny nemoci a temnoty. Vlastně se my všichni, bez vyjímky, můžeme najít v těch Ježíšových slovech o únavě a zatížení.

Ve světle slunce Vzkříšení Ježíš rozbíjí spolu se svým i náš zatěžující náhrobní kámen a uvádí nás do nového života. Rozbíjí to co je v našem životě slabé a znavené, co se v něm zadrhlo, co je v něm bez života a lásky. Rozbíjí náhrobní kámen naší osamělosti a vinny a uvádí nás do šíře své vzkříšené  lásky.

V duchu té a takové Kristovy lásky a Jeho nesmírného milosrdenství přeji nám všem šťastné a  spásu-přinášející Velikonoce!

Fra Miljenko Šteko

Velikonoční poselství provinciála Hercegovinské františkánské provincie, fra Miljenka Šteka

V poslední době začíná být zřejmé nakolik jsme v tomto světě prakticky zcela bezmocní. Jsme svědky mnoha zdrcujících obrazů, ptáme se jestli je možné, že se vůbec něco takového děje v našem světě. Naše duše jsou ve stálé křeči a strachu ze zkoumání co se stane a kdy tomu bude konec?

A když se trochu usebereme, skutečně nám ta zkušenost bezmocnosti pomáhá pochopit, že se máme spolehnout na Boží všemohoucnost. „Beze mne nemůžete nic učinit“, říká Ježíš (viz J 15, 5). S Ním jsme všemohoucí. Všechna naše síla je v té naší bezmocnosti, protože nám tehdy zůstává jenom skutečnost, že všechno mohu v tom, který mi dává sílu“ (Fil 4, 13). Jeho silou můžeme, ve vhodnou i nevhodnou dobu, zasévat Boží slovo, snášet utrpení, konat dílo kazatele Radostné zvěsti a naplňovat svoje povinnosti až do konce (srov. 2Tim 4, 2.5). 

I dnešní svět nutně potřebuje zprávu o nejvýznamnější události, kterou nebe darovalo lidstvu: na této planetě se před dvěma tisíci roků zrodil Syn Boží, který žil pro člověka, pro člověka pracoval a trpěl, pro člověka se modlil a zemřel, ale i vstal z mrtvých. Cokoliv svět dělal, jakýkoli byl, on nemůže v sobě potlačit hlad po pravém životě, žízeň po pravé radosti, potřebu po pravém míru. Po životě. A kdo mu může dát více života, více radosti a více míru než ten, který o sobě řekl „Já jsem život“!? (J 14, 6)

Člověk bude stále schopen hladovět po Bohu, protože Bůh sám se postaral o to, aby do lidského srdce zasadil blažený nepokoj, neuhasitelnou touhu po Stvořiteli. Mluvit k lidem o ideálech nikdy není zbytečné, protože pramenem ideálů je vroucí žízeň po věčnosti, touha po Bohu. Nebo, jak to někdy řekl Friedrich Schlegel, to nejušlechtilejší v naší povaze,  tedy dostatek prostoru pro naše působení dnes!

A jestli nás život unavil, Ježíš nám vzkazuje (Mt 11, 28-30): „Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.” Je nějaká krásnější výzva než tato? Žádná v lidstvu se nemůže rovnat s touto. Pán nám nabízí všechno, na nás je jen, abychom odpověděli a přišli. Zvláště je blahodárná tehdy když nás svírá únava a doléhají těžkosti. Je to výzva pro vás, které trápí každodenní záležitosti, pro vás, kteří jste možná v nemocnici a čekáte na nějaké informace, vám, kteří bojujete každodenně, abyste dítě usměrnili na pravou cestu, vám, kteří jste zatíženi existenčními otázkami, vám, kteří jste se v hledání smyslu života zcela ztratili a přiklonili k falešným ideálům, vám, kteří máte strach z každodenních hrozeb, které k nám přicházejí z malých i velkých displejů. Vám, kteří procházíte těžkými dny nemoci a temnoty. Vlastně se my všichni, bez vyjímky, můžeme najít v těch Ježíšových slovech o únavě a zatížení.

Ve světle slunce Vzkříšení Ježíš rozbíjí spolu se svým i náš zatěžující náhrobní kámen a uvádí nás do nového života. Rozbíjí to co je v našem životě slabé a znavené, co se v něm zadrhlo, co je v něm bez života a lásky. Rozbíjí náhrobní kámen naší osamělosti a vinny a uvádí nás do šíře své vzkříšené  lásky.

V duchu té a takové Kristovy lásky a Jeho nesmírného milosrdenství přeji nám všem šťastné a  spásu-přinášející Velikonoce!

Fra Miljenko Šteko