Viděla jsem svoji fotku a zastyděla jsem se

Toto svědectví vedl a zaznamenal zesnulý fra Slavko Barbarić, kterého si ještě i dnes mnozí pamatují jako vstřícného kněze, který dokázal lidem pomoci dobrou radou, ale i naslouchat druhým. Na své životní cestě se setkával s mnohými medžugorskými poutníky z celého světa a slyšel mnoho jejich svědectví.

Uvádíme jedno ze svědectví o uzdravení v Medžugorji, které prožila mnohaletá konferenciérka, která si uvědomila jaký byl její způsob života, prožila obrácení a vydala se novou cestou (Antonio Antonacci a spolupracovníci,„Izvanredna ozdravljenja u Međugorju", Kršni Zavičaj, Humac 1990).

Prosím vás, řekněte krátce něco o sobě?

Mnoho roků jsem bavila mladé ve filmu, v televizi i v nočních klubech. Teď to všechno skončilo. V 17 letech jsem odjela z Las Vegas do New Yorku vyzkoušet štěstí s těmi dary, které mi Bůh dal. Rodiče mi to vymlouvali, ale zbytečně. První rok mi bylo velmi těžko. Malý pokojík, bez peněz a bez přátel. V roce 1964 hledali mladou umělkyni pro hudební komedii nazvanou „Golden boy“. Přihlášených bylo 142 uchazeček a já zvítězila! Pro takovou „hvězdu“ bylo normální, že se zamilovává. Dělala jsem to tedy i já. Ale, takový způsob života mi nepřinášel štěstí.

Jak začala změna ve vašem životě?

Něco mi v duši říkalo, že to co dělám není v pořádku. Že mi Bůh dal dary, ale že je musím využívat jinak a žít jinak. Přesto jsem tak pokračovala dále. Mnozí mladí si přáli být na mém místě: mnoho peněz, požitků a slávy. V jedné rodině jsem viděla svojí fotku. Byla jsem strašná, svůdná. Zastyděla jsem se za sebe samu. Požádala jsem, aby sundali tu fotku a nabídla jsem jim jinou. Od té chvíle jsem začala chápat, že věci které jsem dříve dělala byly špatné. Najednou jsem pochopila, že svět slávy a to na čem jsem stavěla svůj život je jen jedno veliké NIC. A zase NIC.

Tehdy jsem pocítila, že si musím vybrat: buď poslouchat Pána nebo pokračovat v tom co jsem dělala dříve.

Co se dělo dále?

Začala jsem se stále více modlit. Jednou se mi na scéně začala točit hlava. Sotva jsem mohla pokračovat v programu, kde jsem tančila a zpívala. Krátce potom, jsem při tanci spadla. Lékař to nepovažoval za nebezpečné. Za pár dnů jsem šla na jiné vyšetření a lékaři stanovili sclerosu multiplex (chřadnutí  různých orgánů). Brzy jsem byla téměř slepá na jedno oko. Ztratila jsem hlas i sluch. Den po dni byl můj zdravotní stav stále horší. A přitom ale sílily svaly mojí víry!

Chcete říci, že víra na počátku nemoci a utrpení začala sílit a uzrávat a sehrála významnou úlohu?

Ano. A když mi lékaři řekli co mne čeká, odpověděla jsem silou víry: „To nemůže být pravda. Já jsem dítě Boží. Otec se o mne postará. Chci jít domů“. Všechno šlo pomalu. Zrak se mi vrátil. Začala jsem číst Bibli. Byla jsem přesvědčená: musím pevně věřit a všechno skončí dobře.

 „Přišla jsem do Medžugorje poděkovat Panně Marii“

Kdy jste poprvé slyšeli o Medžugorji?

To jsem byla tehdy ještě ochrnutá. Dívala jsem se na jeden film o Medžugorji. Byla jsem nadšená. Já nejsem katolička. Patřím k Episkopální církvi. U nás se neví nic o Panně Marii. Teď se už připravuji, že se stanu katoličkou. Mnozí moji přátelé to teď začínají pomalu chápat.

Jak jste se uzdravila?

Po tom shlédnutí filmu o Medžugorji jsem si byla jistá, že mne Bůh vyslyší. A to skrze Marii. Pokračovala jsem v modlitbách a já jsem zdravá! Přišla jsem do Medžugorje poděkovat Panně Marii. Byla jsem na Kopci zjevení a na Križevaci.

Řekli jste, že chcete být svědek, přejete si být služebnice Páně. Co chcete říci například mladým?

Cítím, že mám mladým co říci. Řeknu jim, že jsem platila vysokou cenu života, protože jsem neznala Boha. Zdůrazním, aby se nedali svést. Štěstí není vozidlo, peníze, požitky. Starší lidé se honí za penězi a mladým dávají špatný příklad. Satan je vždycky svůdce lidí. Je potřeba se mu vzepřít s pevnou vírou!

Co myslíte, že je nejdůležitější, aby mladí znali?

Nejdůležitější je, aby mladí lidé věděli, že my jsme plní strachu a váhání, ale Bůh že je všemohoucí. Zůstaňte prostí jako děti. Nechovejte se jako byste všechno znali. To je Mariin postoj před Bohem. To vede ke štěstí a míru. Budu mladým zdůrazňovat, že musejí dobře pochopit věrnost a čistotu. Věda a technika nemohou dát odpověď na všechny otázky. Ježíš nás volá k sobě jako svoje děti.  

To by znamenalo, že jsou mladí zavedení na špatnou cestu. Vidí masky a ne pravou skutečnost, kterou by měli odhalit. Kdo by se měl dříve obrátit, aby se masky odkryly?

Těžko říci. Bůh nám slibuje, že každý z nás v jednom okamžiku pozná jeho vůli a objevíme pravdu. A zdá se mi, že všechny události ve světě a zvláště tato zjevení nám ji pomáhají objevit. Jenom že lidé se různě chovají, když pravdu odhalí. K tomu je potřeba hledat ticho a klid. V mém předcházejícím životě se všechno upínalo k vnějšímu vzhledu, k masce. Všechno je to teď rozbité a já stojím před Ním jako dítě. Poslouchejme co Otec říká.  Potom se všichni začneme měnit.

Co myslíte, čí je to dílo co se teď děje?

Za všemi těmi svody, ničením, maskami, klamy, falešnými sliby a falešnou nadějí já vidím prostě dílo satana. On svádí a zabíjí. A je potřeba ho odhalit, protože vítězství spočívá v lásce a pravdě. Zdá se mi, že je zvláštní satanovo dílo, že jednoduše tlačí lidi dál a dál, a naším štěstím je vidět, že není možné žít tak, jak jsme my mysleli až se dojde k bodu odkud už se nemůže dále. Chtěla bych upozorňovat lidi, aby nečekali až na ty poslední situace duše a těla, aby nebylo, lidsky řečeno, pozdě.  Satan si přeje dovést člověka k tomu, že mu bude všechno jedno. S Bohem nebo bez Boha. To je nejnebezpečnější situace. Nesmíme dopustit, aby nás do ní satan dovedl.

Problém potratu

Co by v tomto historickém okamžiku mohla Církev udělat pro dobro lidí, zvláště mladých?

V tuto chvíli, zdá se mi, by Církev měla být rozhodnější. Kolik je spácháno špatných věcí a neví se o nich, že jsou zlé. Kolik věcí je mlčky schváleno a jsou špatné?! Věřící se nevzpírali, když například byla zrušena modlitba ve školách. V mnohých věcech by ti, kteří vlastní pravdu, měli být rozhodnější. Kněží i rodiče by měli bránit děti před sváděním na špatnou cestu.

Můžete zdůraznit něco z rodinného života, co považujete za velmi důležité?

Ano. Zvláštní problém vidím v potratu. To je zdroj sobectví. Žena říká, že dítě je její tělo a že má právo si s ním dělat co chce. To je klam, to je lež. Dítě, jak je počato, je jiná bytost v matčině těle. Matka si s ním nemůže dělat co chce. Dítě patří Bohu spíše než komukoli jinému. Život je Boží dílo a tajemství. Nikdo nemá právo se do toho vměšovat.

Krása zodpovědnosti

Můžete nám říci ještě něco o své nemoci?

Řeknu vám ještě něco i když by se o tom mohlo mnoho mluvit! Když jsem jednou byla u lékaře, ptala jsem se, jestli mi mohou pomoci. Oni řekli, že mohou operací, ale úspěch, že nezávisí na nich. Věděla jsem, že Bůh může vykonat vše na mém těle, protože mé tělo nepatří ani mně ani lékařům, ale Bohu. A když jsem byla úplně ochrnutá přišla čtveřice lékařů, aby viděli, jak na tom jsem. Jestli mohu chodit. Odešli beze slova. O 20 minut později jsem seděla na lůžku a hovořila s Bohem: Já se vůbec nebojím. Vím, že pomůžeš, Bože Otče! Pak jsem pocítila teplý proud jak mi prochází hlavou, rukama, celým tělem. To byla pokojná, ale neuvěřitelně silná stvořitelská síla. To je tatáž síla, která tvoří dítě v matčině lůně. Vykřikla jsem: Ty jsi tady, Otče, tatínku! Smáli jsme se…

Chcete nám ještě něco říci?

Chtěla bych zdůraznit, že podstatou člověka není nějaké zaměstnání jako například být lékař, filmový pracovník, herečka nebo někdo jiný. Být člověk znamená velikou zodpovědnost za sebe, za druhé, za celý svět. Neměli bychom předvádět svoje úlohy, ale spíše, že jsme zodpovědní jedni za druhé.

Vzkázala bych novinářům a novinářkám, režisérům a režisérkám filmů, prodavačům drog, lékařům, kteří zabíjejí děti v mateřském lůně, rodičům, kteří vychovávají děti, profesorům, kteří předávají znalosti, kněžím, kteří hlásají Boží slovo:

VŠICHNI MÁME TAK VELIKOU ZODPOVĚDNOST, ŽE TO NIKDY DOSTATEČNĚ NEPOCHOPÍME. ALE VYZÝVÁM PROTO VŠECHNY, ABY SE OTEVŘELI POSELSTVÍ MÍRU, JAK NÁS PANNA MARIA V MEDŽUGORJI VYZÝVÁ. BUDEME SCHOPNI ZALOŽIT NOVÝ SVĚT.