Vzpomínky na fra Slavka

Lidija Paris:

V pátek 24. listopadu 2000 odpoledne jsem vyšla z domu něco zařizovat. Kromě jiného jsem si koupila i letenku. Již několik měsíců bylo s františkány domluveno, že přijedu do Medžugorje pracovat na farní úřad. Zaplatila jsem si let na pondělí 27. listopadu. S letenkou v tašce jsem se vrátila domů. Bylo asi 17 hodin. Zazvonil telefon. "Fra Slavko zemřel na Križevaci." Šok, ale současně i nějaká napopsatelná radost, která mne zaplavila jako příliv. Nebe! Ráj! Dostal se do cíle! Potom mne zalily slzy, ale ta nevýslovná radost zůstává jako první reakce na zprávu, že fra Slavko Barbarić zesnul.