Vzpomínky na fra Slavka

Jako člen FRAMY (františkánského společenství mládeže) často jsem chodil na různé semináře do domu Domus Pacis v Medžugorji. Jednou seminář vedl fra Slavko. Všichni jsme už před tím o něm slyšeli a měli jsme veliká očekávání, ale mládí nás nenechalo v klidu. Začali jsme se stříkat vodou. Celý dům byl mokrý, když v podvečer vstoupil fra Slavko. Opravdu jsme se báli jeho reakce, ale také jsme se styděli, protože jsme svým jednáním zklamali jeho očekávání. On neříkal nic, jenom se usmál, našel nějakou hadici, pustil vodu a všechny nás postříkal zatímco my jsme zkameněle pozorovali  co dělá. "Převlečte se a přijďte všichni dolů, musím vám něco říci!" , řekl nám s úsměvem ve tváři, i když jsme ho nebezpečně rozzlobili. A my, středoškoláci, členové Framy z celé Hercegoviny, jsme se posadili kolem něj. Každý druhý by se pravděpodobně rozčiloval a křičel na nás, ale jeho metody pro zklidňování byly jiné. "Nikdy jsem na semináři neměl lepší skupinu než jste vy. V poslední době jsem měl na semináři starší osoby a dokonce jsem se s nimi i trochu nudil, protože nemohli moc chodit. "Vy jste mladí, a jak vidím, plní energie, a tak půjdeme se dnes společně modlit na Križevac!" , řekl fra Slavko a odvedl nás. Po návratu jsme hned usnuli. Druhý večer jsme šli na Podbrdo. Nikdy jsme se nemodlili jako tento víkend. Modlitba, radost, půst... Všechno u něj bylo srdcem. Dokonce i zlost... i polévání.