Vzpomínky na fra Slavkův vztah k medžugorským kopcům

Fra Ivan Landeka:

Jeden zvláštní detail fra Slavkova života je jeho vztah ke kopcům ve farnosti Medžugorje. Križevac a Podbrdo, místo zjevení Panny Marie. Tyto dva kopce měly pro jeho spiritualitu zvláštní význam. My ostatní jsme neměli kopce nijak zvlášť rádi. Ale fra Slavko na těch kopcích zoceloval svoji lásku k Bohu Stvořiteli, k Panně Marii. Tam, v modlitbě o samotě trávil čas v tichosti nebo sám odcházejíc na kopce, setkával se s poutníky. Setkával se s nimi pod širým nebem, kde byli otevření působení nebe. V prostotě přírody, tvrdosti země, kde bylo jen málo rostlin, otevíral se Bohu a rozhovorům o přírodě. 

V životě nevynechal jediný den, jedinou příležitost, aby nevystoupil alespoň na jeden z kopců. Zajímavé je, že s jedním františkánem z Ameriky, zesnulým fra Arkadijem Smolinskim, uzavřel nevšední smlouvu. Když fra Arkadij přišel do Medžugorje a zůstával několik měsíců jako zpovědník, tak se ta dohoda aktivovala: Fra Slavko každé ráno šel na kopec zjevení a fra Arkádij na Križevac. 

Někdy podle příležitosti a denních povinností, šel jeden z nich na Podbrdo a druhý na Križevac. Tu smlouvu oba téměř závazně dodržovali. Když šel na některý z kopců, bral s sebou fra Slavko svoje spolupracovníky, nějakého věřícího z farnosti nebo poutníky, kteří by chtěli jít s ním, poutníky, kteří s ním chtěli hovořit nebo ho požádali o radu, bral s sebou. Při výstupu na kopce se s nimi modlil a při sestupu dolů hovořil. Snažil se je poučit o otázkách se kterými za ním přicházeli. Když se zrána vrátil z kopců a přišel mezi nás do sakristie na mši, často nás popichoval nějakým vzkazem, jako : "Svatý kříž se ptá po fra N.N., kde je a co dělá" Tak nás napomínal a obracel naši pozornost k těm posvátným místům."

Vzal si za úkol chránit kopce a udržovat na nich čistotu. Vracel se z kopce a vždycky s sebou přinášel odhozené odpadky, vyhořelé svíčky... Zlobil se kvůli každému nepořádku na kopcích, kvůli hluku a zlobil se na prodavače, kteří zneužívají ta místa. Pod širým nebem na kopci fra Slavko viděl prostor, kde Bůh může bezprostředně promlouvat. Když byl sám na Podbrdu nebo na Križevaci, jako by se modlil a meditoval ve společnosti stromů, trávy, ptáků, ostrého kamení na cestě i při cestě. Špatné počasí ho nikdy nemohlo odvrátit od toho, aby šel na kopec. Jeden pátek bylo mimořádně špatné počasí. Bylo chladno a pršelo. Ale on to neodvolal. Odešel ke Križevaci. Pod Križevacem našel malou skupinu. Rozmýšleli se jestli jít nebo ne. Když bylo jasné, že jít by bylo nebezpečné, Fra Slavko požádal majitele hostince, aby jim nechal prostor, aby mohli vykonat pobožnost křížové cesty v hostinci. Majitel to rád dovolil. Když ne na Križevaci, pak alespoň na úpatí Križevace uctívat oběť Kristovu! Podobné to několikrát bylo i v neděli na Podbrdu. Nepohoda a špatné počasí. Fra Slavko odešel, když byl čas na modlitbu růžence na Podbrdo. Když se nemůže na Podbrdo na místo zjevení, pak se modlit na úpatí kopce v nějakém domě! Kopce rozhodně formovaly část fra Slavkovy zbožnosti a otevíraly oči poutníkům pro modlitbu a oslavu Stvořitele. 

Ve svých knihách a doporučeních, co dělat jako poutník v Medžugorji, fra Slavko zdůrazňoval: Přijít nejdříve do kostela, poklonit se Ježíšovi, Ježíšovi otevřít svoje srdce. Jestli můžeš, vyzpovídej se. Potom se vydej na Križevac, až budeš moci. Nejlepší bude, když půjdeš od kostela pěšky. Až přijdeš na vrchol, ať je dobré nebo špatné počasí, modli se před křížem. Odvaž se! Pomodli se před křížem a nespěchej! Potom se vydej k Podbrdu!  Na kopci zjevení opět otevři svoje srdce... Maria se zjevila na tom kopci. Nejdříve s dítětem v náručí a potom i s křížem. Odtud mnozí odešli domů a začali dělat to, co jim Pán řekl. K tomu fra Slavko doporučoval těm, kteří zůstanou více dnů, aby stejnou cestu opakovali ještě alespoň jednou dokud jsou v Medžugorji. (Modlete se srdcem, 1987).

A není nic neobyčejného, že fra Slavkova životní cesta skončila na jednom z kopců, na Križevaci. Nebo kdyby byl umřel v neděli, bylo by to jistě na Podbrdu.