Z projevu biskupa F. Komarici na Kongresu, který se konal o víkendu v Německu jako "první vlaštovka" letošních oslav 40. výročí mariánských zjevení v Medžugorji

Biskup dr. Franjo Komarica byl první přednášející v nedělním programu Kongresu.

Na biskupa byl vysvěcen papežem Janem Pavlem II. v roce 1985. V současnosti je biskupem Banja Luky. Jeho diecéze tedy sousedí s diecézí do které spadá Medžugorje. Dvakrát byl předsedou Biskupské konference Bosny a Hercegoviny. Z přednášky biskupa Komarici vybíráme část ve které mluví o Medžugorji jako modelu nové evangelizace pro svět.

-----

Současný Evropan je v nebezpečí, že ztratí-li ze zřetele smysl vlastního života a chová se jen jako výrobce a spotřebitel se sobeckými potřebami, snadno promarní své společenské vztahy a nakonec ztratí sám sebe...

Rád bych dodal několik slov o místě Medžugorje v rámci nové evangelizace.

Jsme svědky toho, že v naší době zavládl určitý druh nereligiozní modernosti a mentality, která se šíří zvláště v některých částech světa a která se stále více vnucuje. Myslí se, že stačí, když se všichni stanou bohatými a bude se pokračovat s ekonomickým a technologickým pokrokem, aby se člověk stal více člověkem. Ale rozvoj bez duše nemůže člověka uspokojit. Přehnaný přepych je stejně špatný jako přehnaná chudoba. Když zmizí cit pro Boha, je ohrožen a pokažen i cit pro člověka. Již II. Vatikánský koncil prohlásil, že se stvoření bez Stvořitele vytrácí a je-li Bůh zapomenut, pak začíná být stvoření nepochopitelné (Gaudium at spes, 36) .   

Jestli člověk opravdu žije, jakoby Bůh nebyl, pak ztrácí ne jen smysl pro Boží tajemství, ale i pro tajemství světa a pro svou existenci. Zatemnění smyslu pro Boha a člověka nevyhnutelně vede k praktickému materializmu ve kterém vzkvétá individalizmus, utilitarizmus a hedonizmus. A zde se projevuje jak pravdivé je to co píše apoštol Pavel v Listě Římanům: Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší... A my jsme to tak dramatickým způsobem zakusili v době válečné tragedie v naší zemi (národnostní válka v bývalé Jugoslávii 1991-1995). Tím způsobem místo hodnot bytí přicházejí hodnoty vlastnictví a jediný cíl po kterém se touží je dosažení vlastního hmotného blahobytu, tzv. kvalita života se zužuje nakonec výlučně na ekonomický úspěch, neomezenou spotřebu, požitek a krásu, a všechny ty druhé, hlubší dimenze lidského života bývají zapomenuty, zaostávají.

Jestli si člověk přeje uhasit žízeň po štěstí, která mu plane v srdci, pak musí své kroky zaměřit ke Kristu. Kristus nám není daleko. Náš život na této zemi ve skutečnosti je stálé setkání s Kristem, který je přítomen v Písmu svatém jako Boží Slovo a ve svých služebnících jako Pastýř a Učitel. On je přítomen v našem bližním, zejména v chudých, nemocných, omezených a zbavených práv, kteří jsou jeho trpícími údy. Kristus je přítomen ve svátostech Církve ve kterých pokračuje jeho spasitelné působení. Kristus je přítomen v našich srdcích, protože tam přebývá, protože nám dává podíl na svém Božském životě. Přitom je třeba mýt na paměti, že Kristus není jen Dobrý učitel, který učí pravé životní cestě na této zemi, ale On je i pravý svědek toho konečného určení, které člověk nachází v Bohu. On je svědek lidské nesmrtelnosti! Ve svém vzkříšení je Kristus i stálý vítěz konečného vítězství nad smrtí, ale i stále zpochybňované znamení pro všechny ty programy, které nejsou schopné člověka převést přes hranice smrti.  Ta hranice je rozhodující pro všechny otázky po smyslu života. Před všemi těmi programy, ideologiemi, světovými názory, Kristus opakuje: Já jsem Vzkříšení a život! Kristova Církev se nemůže vyhnout tomu poslání, které jí dává Kristus. Ona nese poselství, že Bůh člověka miluje a zachraňuje. Každá i nová evangelizace říká, že je v Ježíši Kristu nabízeno spasení, jako dar milosti a milosrdenství samotného Boha. Jádrem nové evangelizace je rozhodně Kristus, který byl ukřižován, zemřel a vstal z mrtvých. V Něm dosahujeme úplného, pravého osvobození od zla, hříchu a smrti. V Něm nám Bůh dává nový život, Božský a věčný.

Nová evangelizace, která toto století může a musí učinit jarem evangelia, závisí i na tom do jaké míry jsou si i laici vědomi svého poslání a svojí zodpovědnosti za evangelium Ježíše Krista. Laici jsou dnes v první řadě ti, kteří se snaží vnášet nauku Církve do svých společenství i na národní úrovni a v etických, morálních a  společenských otázkách. Zvláštním úkolem nové evangelizace musí být a je zejména evangelizace manželství, rodiny, mladých, kulturního, společenského a politického života.  K tomu jim je nutně zapotřebí odpovídajícího vedení ze strany biskupů, kněží jako i řeholníků, kteří vždycky musejí působit v souladu se svojí místní Církví i s Církví obecnou. Přirozeně můžeme očekávat, že my všichni  - klér, řeholníci i laici – dobře známe, že Duch Svatý je vždy i v naší době, hlavní silou nové evangelizace, a tedy, že jednota působení Církve spočívá na působení Ducha Svatého.

Stejně tak, můžeme očekávat, že všichni dobře víme, jak Panna Maria, kterou Bůh Otec vyvolil, aby byla pravou matkou Vykupitele světa stále působí v jednotě s Duchem Svatým a to ve všech úrovních své mateřské úlohy ve vztahu k Božímu Synu, Ježíši Kristu, který se stal člověkem. Maria v Církvi žije dále svoje mateřství, které jí Kristus svěřil. V tom mateřském poslání, pokorná služebnice Páně nesoutěží s úlohou Ducha Svatého. Naopak. Ona je Duchem pozvána, aby mateřským způsobem s Ním spolupracovala. Duch Svatý nám stále připomíná Ježíšova slova učedníku Janovi: Hle, Matka Tvá. Duch Svatý vybízí věřící, aby milovali Marii jako ji miloval Kristus. Maria, jako Matka a drahocenná prostřednice u svého a Božího Syna, volá všechny členy Církve jakož i služebníky celého lidstva. Říká: Čiňte, co vám říká můj Ježíš. Maria je v Církvi známa jako žena, která je poslušná hlasu Ducha Svatého jako žena tichosti a naslouchání, jako žena, která doufá přes veškerou beznaděj. Jí v nové historii Církve svatý papež Pavel VI. prohlásil Hvězdou evangelizace. Tuto drahocennou, ojedinělou, spasitelnou nabídku Boží lidem naší doby o které jsme hovořili, můžeme přirovnat k 40 leté praxi liturgické pastorace v Medžugorji i na nespočetné a po celém světě přítomné plody, které jsou spojené s Medžugorjem, které je jedním z nejmladších světově známých mariánských svatyní.

Jestli to přirovnáme s úlohou Medžugorje v nové evangelizaci, můžeme právem říci, že Medžugorje v ní zaujímá vysoké místo v oblastech jako jsou obrácení, zpovědi, duchovní povolání... V tom má Medžugorje zvláště drahocenné místo. Zvláště drahocenné místo! A můžeme právem říci, že takové místo si zasluhuje rozhodné povzbuzení a ochranu ze strany celé Církve zejména ze strany zodpovědných církevních autorit.

Drazí přátelé, účastníci Kongresu, děkuji vám, zejména jako ctitelům Panny Marie, že jsem vám směl toto všechno říci. Buď pochválen Ježíš i Maria.