Zamyšlení nad lednovým poselstvím / BUDOUCNOST s modlitbou je NOVÁ PŘÍLEŽITOST

Panna Maria ve svém poselství z ledna 2024 řekla jen jednu větu (kromě obvyklého pozdravu – Drahé děti!) a v té jediné větě dokonce dvakrát uvádí slovo čas: „Drahé děti! Ať tento čas bude časem modlitby.“ 25. 1. 2024

BŮH VOLÁ I NÁS A TEĎ
Jsme na počátku dalšího chronologického roku ve kterém už únor rychle zaměnil leden. Liturgické období, které nám pomáhá žít náš plynoucí čas se z Vánočního období změnilo na Období během roku ve kterém jsme si připomínali počátky Ježíšova veřejného působení po Jeho křtu v řece Jordán, jak povolával apoštoly, jak začal hlásat evangelium a svým mocným Duchem uzdravoval, vyháněl zloducha… Duch k nám opět promlouvá o tom, že se toto povolání nestalo jen před dvěma tisíci roků, ale Ježíš i dnes podobně volá každého z nás. A my teď již prožíváme Postní období. Právě v tomto čase Ježíš od nás žádá, abychom zanechali všechny naše sítě a vydali se za Ním, abychom Mu dovolili, aby On nás měnil, aby z nás vytvářel svoje apoštoly, svědky pro nový čas bezbožnosti, který přichází.

Panna Maria nám zdůrazňuje mimořádnost tohoto času, a to je, že tento čas teď vyžaduje modlitbu. Jako bychom došli k nějaké zdi zla před kterou je všechna ostatní činnost zbytečná. A jakoby Panna Maria jen jinými slovy opakovala stejnou myšlenku, kterou jednou dávno před zdí komunizmu prohlásil náš blahoslavený kardinál Alojz Stepinac: "Když vám vezmou všechno, zůstanou vám dvě ruce. Sepněte je k modlitbě a tehdy budete nejsilnější.“

Chápeme my, že je modlitba nejsilnější a nejtěžší zbraň? Povšimli jste si, že když se rozhodnete modlit, začne být najednou důležité všechno ostatní? Vidím to podle sebe. Když si řeknu, tak teď půjdu do kaple na adoraci před Nejsvětější svátostí oltářní. Najednou mi začnou lítat hlavou stovky myšlenek : ale podívej se ještě tady na něco, a podívej co je to nového na webu, měla by jsi ještě zatelefonovat tamtomu člověku… tím chci říct, že je přesně vidět jak ten duch, který nenávidí modlitbu, útočí ze všech stran jenom, aby nás odradil od setkání s Bohem. To znamená jediné: modlitba mu velmi vadí!

MODLITBA JE DUCHOVNÍ ZBRAŇ
Právě tou výzvou, aby nám teď zůstala jenom modlitba, Panna Maria také zdůrazňuje, že všechno to, co se teď děje a co se ještě bude dít ve světě, není možné překonat žádnými lidskými prostředky. To znamená, že na nás není, abychom bojovali proti tělu a světu, ale proti mnohem mocnějšímu duchovnímu nepříteli, který převzal a dále přebírá vládu nad lidmi a věcmi. V tom duchovním boji, tedy zůstává jedinou zbraní modlitba.  Modlitba a oběť. Určitým způsobem jsme došli do té fáze Ježíšova života. Kdy i On pochopil, že slovy, promluvami, příspěvky, emisemi, komentáři na společenských sítích se nedosáhne ničeho… Pak jen zmlkl, vzal svůj kříž, daroval se Bohu Otci, odpouštěl a přijímal.

A to je veliká výzva pro nás všechny, zvláště pro kněze, aby se probudili a pochopili, že oni jsou především duchovní pastýři a svým duchovním životem a působením mají chránit a vodit svoje stádo. Mají mu otevírat oči pro duchovní skutečnosti, osvobozovat od duchovních nepřátel, učit bojovat  duchovními zbraněmi a chránit svátostný život. Tak krásný je příklad toho pravého poslání faráře a farnosti, který dává farnost Krista Krále v Čitluku ( středisková obec 6 km od Medžugorje) a tamějšího faráře, fra Mira Šega. Oni se zaktivizovali jako skutečně pravé duchovní společenství (což by měla být každá farnost). Spojili se v modlitbě a adoracích za svojí farnost a její potřeby. Všichni farníci, kteří chtěli, byli zařazeni do časového přehledu kdy se budou modlit, postit a chodit na adoraci za svoje farní společenství. Tak vzniká pravá duchovní rodina a duchovní bojovníci!

ČAS DUCHOVNÍCH BOUŘÍ
Říkají nám, že důsledky tzv. „klimatických změn“ jsou stále častější a nepředvídatelné ničivé bouře v přírodě. Bouře nastává, když se ve výškách srazí proudy vzduchu s velkými teplotními rozdíly a  ty jsou ve skutečnosti snahou přírody vyrovnat ty chladné a teplé vzduchové proudy. I v duchovním životě dochází ke změnám, které vyvolají duchovní bouře. Mezi mentalitou světa a Ježíšovou mentalitou v metaforickém smyslu jsou také veliké teplotní rozdíly. Na jedné straně vanou chladné proudy od těch, kteří jsou vlažní nebo nezainteresovaní a na druhé straně jsou ti, kteří hoří pro Krista, protože se rozhodli být mu blízko. Tyto bouře jsou nejviditelnější v odporu a útocích na ty, kteří se zúčastňují veřejných modliteb na náměstích každou první sobotu v měsíci.

Jsou tedy ti, kteří s Ježíšem duchovně přecházejí na druhý břeh a ti kteří zůstávají na břehu tradiční, vlažné víry. Ti, kteří přecházejí na druhý břeh, narážejí i na jiný druh bouře, na svůj vnitřní nepokoj. Sv. Augustin ve své knize 'Vyznání' velmi dobře popisuje ten stav duše a obtíže svého obrácení. I když již dříve tušil blaženost nového, obráceného života, bylo v něm stále ještě mnoho vzdoru proti tomu, aby začal s tím novým životem. On říká jak ho jeho světské návyky a požitky ovládaly a našeptávaly mu: 'Jak chceš žít bez nás!?'.

My všichni máme strach z radikální změny, kterou od nás vyžaduje život s Ježíšem. To jsou bouře, které dříve nebo později prožíváme všichni. I před námi je lidé prožívali a prošli jimi. Podívejme se na  životy svatých. Sv. Augustin jimi procházel a říkal sám sobě: „Mohli jiní, mohli jiné. Pročpak ty ne, Augustine? “ (jak to máme zveršované v českém překladu.)

MODLITBA PROBOUZÍ OSPALOU VÍRU
Obraz Ježíše, který při bouři spí na lodi je obraz našeho zoufalství. Když nás v našem životě posednou síly zla, zdá se, že je Ježíš daleko, že nemá zájem, že si klidně spí… Ale Bůh nemůže spát, to ve skutečnosti usíná naše víra v něho. To jsou okamžiky veliké duchovní zkoušky, když jsme v pokušení věřit jenom tomu co vidíme a co cítíme. A skutečná realita je to co přesahuje naše lidské vědomí a naše psychologické schopnosti. Bůh, jeho milost, jeho láska zdarma darovaná, jeho síla, přesahuje každé naše lidské poznání. Všechno to je duchovní povahy.

Proto, místo, abychom mysleli na to, že je Bůh vzdálený a spí, máme pochopit, že jsme my těmi,  jejichž víru v něj je potřeba probudit, jejichž duchovní oči je potřeba otevřít, aby viděli a poznali duchovní proudy bouří ve kterých se ocitáme jak my, tak svět.

Modlitba je cesta a prostředek, kterým se probouzí víra a přivlastňují duchovní úrovně, jak říká sv. Augustin. A tady nám toto všechno tak prostě a stručně připomíná i naše Nebeská Matka.

Známý francouzský spisovatel Victor Hugo jednou řekl: “Budoucnost má více jmen – pro slabé se nazývá Nedosažitelno, pro bojácné Neznámo, a pro statečné Příležitost.” My si tedy vybíráme čím se tento čas před námi stane pro nás. Jsme-li s Pannou Marií, jsme-li v modlitbě, před námi jsou jenom  nové příležitosti pro osobní růst, obrácení a svatost!

Paula Tomić/Glasnik Mira 2/2024 (zkráceno)