Zamyšlení nad poselstvím z 25.března / BEZ BOHA NEMÁTE BUDOUCNOST ANI ŽIVOT VĚČNÝ
Fra Miro Šego - Homílie v Medžugorském farním kostele
Drazí bratři a sestry, poutníci, farníci, dnes se z liturgických čtení dozvídáme o tom jak se Ježíš obrací k těm, kteří Mu věřili. Čteme o těch, kteří zdánlivě uvěřili a přesto zůstali slepí a hluší k tak jasnému a něžnému volání Boží lásky.
Před shromážděnými Židy stojí člověk ze kterého září tvář Boha, kterého oni ve své domnělé spravedlnosti nedokázali poznat. Skryl se před jejich pýchou. On je jediný kdo skutečně lidi miluje, kterému na nich více záleží než jim samotným. On si tolik přeje jejich svobodu, přeje si, aby prohlédli a stali se Jeho dětmi. Oprávněně můžeme říci, že On po nich touží a oni zůstávají uzavření. Když pomyslíme, že Kristova vroucí láska našla cestu do jejich raněných srdcí - a jak říká apoštol Jan - uvěřili a přesto najednou projevují k Jeho slovům zatemněnost pohledu a vzdorovité srdce, které nepoznává milostivý okamžik svého vykoupení.
Jak je to bolestivé a současně smutné i v naší době vidět ve vlastním životě i v životě druhých lidí právě tu stejnou bezcitnost a možné ještě horší lhostejnost k Onomu, který přišel právě kvůli nám...
A dnes, stejně jako tehdy k těm posluchačům v Chrámě o kterých se mluví v evangeliu, je Jeho srdce tak horlivé a Jeho duše je plná touhy po našem zájmu, ale my jsme, bohužel, často tak chladní a bez zájmu, lhostejní. Řekl bych, že jsme začali mít kamenné srdce. A On s nezměněnou láskou stojí u dveří našeho srdce a chce vstoupit a být s námi. On nás přes všechen náš chlad čeká jako ztracené syny až se vrátíme z ciziny, aby nás vzal do své náruče, ...pod svoje křídla, jako kvočna shromažďuje kuřátka, aby nás jako nejněžnější matka přijal do domu své lásky, aby nám dal odpočinek a sňal z nás břemena, abychom byli Jeho milovaní, kteří k Němu patří.
V dnešním evangeliu jsme slyšeli podmínky pro společenství s Ním. Ježíš mluví o tom, že když budeme dodržovat Jeho slova staneme se Jeho skutečnými učedníky a poznáme pravdu, která přináší svobodu. Pokud učedníci zůstanou v pravdě Boží, poznají pravdu, tu skutečnou pravdu, která k nám z Bible promlouvá o Boží věrnosti sobě samému a svému slovu. Mluví k nám o Bohu, který je konečnou pravdou a tvůrcem všeho toho co existuje, toho co On volá do života. Jestli Bůh odejme svůj dech, svého Ducha, mizí všechno a všechno se vrací v prach. Protože Bůh je věrný svým skutkům, svým slibům, které dává svým vyvoleným. Pravda může být jenom v Bohu a poznání pravdy může být jedině ve víře v Boha, kterému můžeme děkovat za všechno to co v životě jsme.
Když jsme slyšeli v evangeliu co Ježíš řekl, viděli jsme jak se Židé proti Němu hlasitě bouřili: Jak jen může spojovat Boží pravdy se sebou samým!? Myslí, že oni jsou vlastníci samotné pravdy, která byla zjevena ve Starém Zákoně. Ježíš jim odpovídá. Chce jim říci, že jim nijak nepomůže jejich genetika ani žádné odvolávání na to, že je jejich otcem Abrahám, na jejich genetický či biologický původ. To je jen existenční náhoda, že se někdo narodil jako Žid nebo potomek Abrahama. Ježíš jim chce zdůraznit co je podstatné, jestli je někdo narozen z Otce skrze mne a Ducha. Ježíš mluví o svobodě a zvláště zdůrazňuje: Kdo hřeší je otrok hříchu.
Ježíš to chce dnes zdůraznit zvláště nám, kteří vnímáme toto Boží slovo! On mluví o svobodě od hříchu. Protože každý kdo hřeší je otrokem hříchu.
Kolikrát jsme už my, bratři a sestry, slyšeli výzvy k obrácení. Kolikrát jsme jen slyšeli slova, že je potřebné změnit vlastní život! Kolikrát jsme jen slyšeli o potřebě se modlit. My všichni to známe velmi dobře, že jednou z nejčastějších výzev, které nám zde Panna Maria za těch posledních téměř 44 roků dala, je právě modlitba. Nakolik jsme my brali vážně tyto výzvy? Připomeňme i obrácení. Někdy je nám těžké pochopit, že se ta výzva k obrácení vztahuje právě na mne. Někdy myslíme, že se to vztahuje na někoho druhého, třetího... Ne na mne. Já sebe vnímám velmi pozitivně. Já nepotřebuji obrácení. Proč bych se já měl obracet. Proč já bych měnil něco ve svém životě, když je mně tak příjemně a dobře a jsem tak dobrý!
Panna Maria nás volá k modlitbě. A my všichni víme kolik se modlíme. Kolik svého času každodenně věnujeme Bohu? Já si vzpomínám, byl jsem ještě dítě, nějakých čtrnáct, patnáct roků mi bylo. Tady jsem někde stál na počátku zjevení, když jsem slyšel to poselství už v 81. roce. Někdo z vizionářů tady řekl, že nás Panna Maria vyzvala, abychom se modlili každý den růženec v rodinách. Uplynulo už 44 roků! Zavedli jsme už do své rodiny modlitbu růžence každý den?! Teď odpověz jestli potřebuješ obrácení. Teď se ptej jestli potřebuješ něco měnit ve svém životě. Potřebuji já udělat nějakou změnu ve svém životě?! Kolikrát jsme si pročetli to poselství Panny Marie, která nás konstantně vyzývá k modlitbě. Dokonce i v tom posledním poselství o tom Ona mluví: Modlete se semnou, děťátka, protože bez Boha nemáte budoucnost ani život věčný! Ona říká veliká slova: Miluji vás, ale nemohu vám pomoci bez vás.
Vy jste klíč, my jsme klíč, já jsem klíč. Svatý Augustin by to řekl velmi prostě: Bůh, který vás stvořil bez vás, vás nespasí bez vás. To je i v tomto poselství Panny Marie. Ona říká: Miluji vás... To si uvědomte jaký je to pocit, když ti někdo řekne – miluji tě, mám tě rád – a ty jsi chladný! Nic ti to neříká! Nevchází to do tvého srdce, do tvých uší. Nevchází to do tvého mozku, do tvého života! A Ona jako Matka jasně říká: Miluji tě, miluji vás, ale nemohu vám pomoci bez vás.
A právě v tom nám i toto evangelium chce pomoci. Chce nás povzbudit, chce nám dát možnost, abychom i my řekli, jako snad už vícekrát ve svém životě: já jsem katolík, já jsem křesťan, já jsem kněz. Já se modlím. A kolikrát jsme možná slyšeli i že tentýž člověk, který říká, že se modlí k Bohu na toho stejného Boha i nadává, uráží Jeho jméno i jméno Panny Marie, svatých, papeže a kněží. Jak se to modlíš? Nemyslíš, že je potřeba změnit tu tvoji modlitbu? Nebo říkáme, že se postíme, že se něčeho zříkáme a přitom ve svém každodenním životě požíráme jedni druhé, svoje bratry a sestry..., vyvoláváme nepokoj, neštěstí. Netrpělivost jedněch k druhým. Jaký je to půst?
Proto jsme slyšeli už na počátku Svatopostního období, když prorok Joel říká jaký půst!? Roztrhněte, srdce svoje, ne šat. Ne zvenku, ale roztrhněte srdce, aby vaše láska váš vztah byl konkrétní, plodný. Aby byl naplněný silou radosti při setkání jednoho s druhým! To je půst. Takový půst se Bohu líbí, říká prorok.
Nebo možná budeme ve svých rozhovorech mnohokrát říkat, že je pro nás Bůh na prvním místě... A my sami dobře víme jak jsme plní hříchu, přeplnění různým zlem a mnohokrát za celý den na Boha ani nevzpomeneme. I to je v jednom poselství, které Panna Maria tady řekla: Dávejte Boha na první místo ve svém životě. Dávejte Boha na první místo ve své rodině. To je důležité!
A proto, bratři a sestry, my jsme dnes zde skrze Boží slovo, které jsme slyšeli a také skrze slova, kterými nás Panna Maria zde již téměř 44 roky volá a vyzývá, abychom se rozhodli mezi pravdou a svobodou nebo lží a otročením. Protože jistě můžeme být Božími dětmi jedině pod podmínkou, že přijmeme Ježíšovu osobu. Ježíš nevyučuje filosofii jako světští mudrci. Ne, protože On je zosobněná Pravda. On sám je Boží Pravdou mezi námi a v Něm je Bůh přítomen. Bůh, který dává spásu. Bůh, který osvobozuje. Proto je zapotřebí, abychom se sebe zeptali jestli potřebujeme Ježíšovu osobu a svobodu, kterou On přináší nebo máme nějaký vlastní přístup? On je tu s námi pro naše spasení.
(Přeloženo ze zvukové nahrávky na YouTube)