PANNA MARIA JE JEŠTĚ DÁLE S NÁMI

A media stále více rozdmýchávají tu naši nespokojenost a touhu něco mít – a tak nikdy nemáme dost něčeho nového, něčeho co zrovna letí, něčeho co musíš mít, jestli chceš být 'in'!

Bůh mi nedávno ukázal, že to co mám není zrovna moc trvalé. Na svátek sv. Antonína, když jsem autem popojížděla v koloně směřující k poutnímu kostelu sv. Antonína, jsem prožila srážku s jiným autem – moje vozidlo bylo natolik poškozené, že skončilo na 4 dny u automechanika. Měla jsem právě naplánované čtyři dny staré dovolené ve kterých jsem plánovala různé jízdy autem. Ale když jsem zůstala bez auta, mohla jsem jenom zůstat doma a věnovat se okopávání zahrady a vinice (což samo o sobě není až tak špatné). Psávala jsem také články pro jeden web portál. Myslila jsem, že je to moje práce se kterou mohu trvale počítat. Zůstali jsme ale bez fotografa a moje texty už nebyly důležité bez fotografií, které svědčí o událostech (fotografie říká víc než tisíce slov). Tak jsem zůstala úplně bez práce.

Těmito drobnými ochuzeními mi Bůh jasně promluvil do srdce o nestálosti všeho toho co myslíme, že máme. Tak mi začal být jasnější příběh Joba, velikost jeho víry a pokoje, když tak klidně dokázal říci – 'Bůh dal, Bůh vzal'! Opravdu co z toho co mám není Boží dar a jeho milost? Od mého těla, mého zdraví, mojí rodiny, domu, auta, zaměstnání, lidí kolem mne... všechno, opravdu všechno, je Boží dar, který mi Bůh dává zdarma. Nic není moje zásluha. Všechno je milost! A proto všechno může být a všechno může v okamžiku zmizet.

Z jedné strany to bylo tak krásné zakusit velikost všeho toho co mi bylo Pánem darováno. Počínaje vzduchem, který  dýchám, cestou kterou chodím, nebem na které se dívám, domem kde žiji, autem kterým jezdím, někým kdo mne očekává... Právě za to všechno co tu je, ale také být nemusí, v mém srdci zaznívá veliká VDĚČNOST BOHU. Za všechno to viditelné i neviditelné, všechno co mám i co jsem. Říká se, že vděčnost a slavení Boha jsou pocity, které budeme v plnosti prožívat na věčnosti až uvidíme Boha tváří v tvář. O jak bylo mé srdce plné Nebe! A jak  bylo krásné zakusit, že je právě všechno kolem nás projevem Boží lásky k nám. Jenomže na to tak brzy zapomínáme a začínáme být nenasytní.

Vícekrát nám Panna Maria ve svých poselstvích připomínala, že je Boží milost i to, že Ona může být tady s námi, že nás může hřát a vést její mateřská láska skrze její slova v poselstvích. Bůh jí i tentokrát dal povolení a Ona říká: “Nejvyšší mi dovolí, abych byla mezi vámi, abych se za vás modlila, abych vám byla Matka a útočiště vaše.“ (poselství z 25. 6. 2023.) Bůh nám tedy stále ještě dává Pannu Marii! Bůh stále ještě mluví skrze Pannu Marii. Panna Maria stále ještě promlouvá, utěšuje, léčí… Vnímáme jak veliká je to milost?

Jaké to bude jestli Panna Maria nedostane povolení přijít?

Setkávám se se skupinami poutníků, kněží…, kteří po několika dnech strávených tady v Medžugorji nemohou skrýt úžas nad tím jak se v Medžugorju dobře cítí, jaký je tu všude mír, cítí duch modlitby a lásky… Kněží cítí, že se tu lid modlí, že má víru, že jejich kněžské povolání není prázdné mlácení slámy jak to obyčejně zažívají ve svých prázdných farnostech a byrokratických pracích ve svých farních úřadech.

Jestlipak jsme si vědomi toho, že je to všechno milost a ptáme-li se, jak dlouho to bude ještě trvat? Vicka jednou ve svědectví říkala, že jí Panna Maria řekla, že všechno to co není od Boha jednou pomine! Vidíme jak se svět rychle mění: dnes je mír, zítra může být válka. Dnes pracuješ, za hodinu přijde zemětřesení, záplavy a nemáš nic. Dnes jsi zdravý, najednou ostrá bolest a lékaři objeví, že máš nevyléčitelnou nemoc, nebo zemřeš kvůli sraženině krve o které jsi nevěděl , že jako načasovaná bomba se posouvá v tvých žilách.

Co z toho co máš, si nedostal zdarma? Položili jsme si někdy takovou otázku? Panna Maria nás k tomu vede! Abychom se díky tomu vrátili k jedinému trvalému: K Bohu a modlitbě! Proto říká: „ Dítka, vybízím vás, vraťte se k Bohu a modlitbě a Bůh vám hojně požehná. “ (poselství z 25.6.2023) Když se naučíme dávat Bohu Boží a císaři císařovo, když se naučíme toužit po nepomíjejícím pokladu a zříkat se pomíjejícího  – Bůh nám svým hojným požehnáním bude svítilnou na cestě k věčnosti!