Zamyšlení nad poselstvím z 25. ledna 2015

Křesťané v dnešním světě

Fra Ivan Dugandžić

Z jednoho vědeckého shromáždění, které se konalo na toto téma v Americe byla poslána zpráva: "Bude-li se pokračovat v současných trendech, pak do roku 2050 bude náš svět k nepoznání" (Jason Clay). A jako největší problém Clay zdůrazňuje náhlý vzrůst počtu obyvatelstva na Zemi a s tím související tězkosti s produkcí potřebných potravin. Jsou to opravdu hlavní příčiny světových problémů?

Žalostný obraz světa

Z globálního pohledu je to potřeba brát zcela vážně, ale nejsou to největší důvody za ustaranost. Vysoce rozvinutá Evropa nemá problémy s nárůstem počtu obyvatelstva, a ještě méně s nedostatkem potravin. I když se v ní rodí stále méně lidí, a produkuje stále více potravin, právě ta Evropa je zachvácena hlubokou krizí jiné povahy, na což upozornily nedávné krvavé události v Paříži. Evropa je již nějakou dobu vystavena teroru dvojího fundamentalizmu, který právě na jejím základě hledá jeviště pro vzájemné vyrovnávání účtů. Proces sekularizace, programové oddělování se od všeho svátostného a církevního, již před dávnem přerostl na sekulární fundamentalizmus, který nejnevkusnějším způsobem vystavuje posměchu vše co je věřícím svaté. Z druhé strany, se v poslední době šíří islámský fundamentalizmus, který si myslí, že ve jménu Boha může nenávidět a zabíjet. Pařížské krvavé události povzbudily lidi ducha k vážnému zamyšlení a rozhovorům, ze kterých vzešly některé otázky, které doposud nebylo možné slyšet. Kam až může dojít svoboda projevu a kde začíná potřeba a povinnost úcty k názoru druhé strany, je jednou z nejdůležitějších otázek. Sekularizovaní fundamentalisté očekávající toleranci ostatních ke svým postojům, vědomě odmítají toleranci k těm, kteří myslí jinak. V mezináboženském dialogu je opakovaně vyjádřeno, že je každá podoba terorizmu nespojitelná s vírou v Boha. 

Satan silně působí

Ve snaze vysvětlovat rozměry a ničivou síllu zla v dnešním světě, se mnozí lidé shodují, že to vše není možné vysvětlit pouze lidskými důvody. A zatímco se stále ještě najde několik teologů, kteří popírají existenci satana, učení Církve stále vycházelo z toho, že zlo ve světě je nevysvětlitelné bez jeho působení. Na to upozorňovali i církevní spisovatelé a filozofové. Francouzský spisovatel křesťanského zaměření, Georges Bernanos, napsal ve třicátých letech minulého století román s výmluvným názvem "Pod satanovým sluncem", ve kterém v postavě katolického kněze popisuje otřesné drama vztahu milosti a hříchu, které přesahuje rámec lidského zla a tématicky zpracovává souboj Boha a satana. A o půl století později se moudře vyjádřil polský marxistický filozof Leszek Kolakowsky, že satan se ani trochu nezlobí, že ho dokonce i někteří teologové popírají. Jemu stačí, že jeho dílo ničení pokračuje dále.

A dílo zničení jednotlivců, rodin, celých národů, je v naší době tak zřejmé a bolestivé. Na to upozorňují i slova nejnovějšího Mariina poselství. "Nyní, jako nikdy dříve chce satan zničit svým nakažlivým větrem nenávisti a nepokoje člověka a jeho duši." Ta slova zcela odpovídají tomu, co o něm nacházíme v Novém zákoně. Na počátku Ježíšova působení je satanův vychytralý pokus zabránit Ježíšovi v záměru plnit ve všem vůli Otcovu (Srov. Mt 4, 1-11; Lk 4, 1-13; Mk 1, 12). A Ježíš cíl svého poslán vidí v konečném pádu satana, což vychází z jeho slov, kterými provázel úspěšné působení svých učedníků: "Viděl jsem satana, jak padá jako blesk z nebe!" (Luk 10,18) "Bůh pokoje brzo srazí satana pod vaše nohy. Milost Ježíše, našeho Pána, buď s vámi (Ř 16,20)."

Obrazný výraz "nakažlivý vítr nenávisti a nepokoje", který Panna Maria použila, mluví o síle působení satana v naší době. Opravdu nenávist, která se jako silný vichr šíří a žene národ proti národu, příslušníky jednoho náboženství proti příslušníkům druhého, přesahuje rámec lidské zloby, ať kdy dokázala být jakkoli hluboká. Stejně tak, je bez jeho vlivu nevysvětlitelný i nepokoj, který zachvacuje mnohá lidská srdce. Ten nepokoj může pocházet jen od "knížete tohoto světa", jak ho nazývá Ježíš (J 12, 31). Proto On vzkazuje učedníkům: "To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět“ (J 16,33). 

Povolání a poslání křesťanů ve světě

Ten Ježíšův slib pokoje byl dostatečnou zárukou pro učedníky, že vydrží všechno trápení se kterým se trvale setkávali ve světě. Ježíš učedníkům neskrýval, když je rozesílal, co je čeká ve světě. Naopak, byl zcela otevřený: "Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky" (Mt 10, 16). Nezapomínajíc jejich osud sjednotit se svým a dát jim slib konečného vítězství: "Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen" (Mt 10, 22). Ta slova dávala prvním křesťanům nevysvětlitelnou sílu k vydávání svědectví, když je předváděli před pohanské soudy a žádali od nich, aby se zřekli svojí víry. Ona povzbuzovala nadšení a statečnost nesčetných misionářů, kteří, přes nejostřejší hrozby pro vlastní život nosili a nosí radostnou zvěst spásy těm, kteří ji ještě neznají. Bez ohledu na všechen odpor světa se křesťané nikdy nesmí zabývat jen svojí vlastní bezpečností. Nesmí se přetvářet v nějakou uzavřenou sektu, která bude zapomínat, nebo ještě hůře, přehlížet, bezbožný svět. Naopak oni musejí stále opakovat pravdu o sobě, že jsou "sůl země" a "světlo světa"(srov. Mt 5, 13), a že by bez nich tento svět byl bez chuti a ocitl se v temnotě. Dnes, když jsou křesťané znovu v mnoha částech světa pronásledováni a kdy stále vzrůstá počet nových mučedníků, je veliké nebezpečí stahování rukou od takového světa. Panna Maria nejlépe ví, že by to byla zrada křesťanského povolání, a proto vyzývá: "Žijte v modlitbě svoje povolání!", a současně připomíná žalostnou skutečnost, že "v mnoha srdcích není radost, protože není Boha a modlitby. Dnes ve světě existuje celý průmysl zábavy, která by člověka měla dělat šťastným a radostným. Ale zkušenosti ukazují opak. Zejména ve tvářích mladých lidí je stále méně pravé radosti a stále více rysů ustaranosti i pravého strachu z budoucnosti, protože zdroj radosti pro mnohé není v Bohu a v duchovních hodnotách, ale v pochybných, pomíjejících požitcích. Proto apoštol svým křesťanům, kteří procházejí zkouškami jako zdroj naděje a útěchy zdůrazňuje Krista, "kterého milujete, ač jste ho neviděli, milujete ho; ač ho ani nyní nevidíte, přec v něho věříte a jásáte nevýslovnou, vznešenou radostí, a tak docházíte cíle víry, spasení duší."(1P 1, 8 sl) 

Nadšená cesta svatosti a lásky

Panna Maria se nezastavuje pouze u diagnozy chorobného stavu světa, ale nabízí i jistý lék: "Vyzývám vás, dítka, začněte znovu s nadšením cestu svatosti a lásky." To spojení svatosti a lásky je charakteristické pro její poselství od samotného počátku. Když se obracela svými čtvrtečními poselstvími k farnosti, vyzvala Panna Maria naléhavě: "Drahé děti! Dnes vás volám ke svatosti. Bez svatosti nemůžete žít. Proto láskou překonejte každý hřích a láskou překonejte všechny těžkosti, které na vás přicházejí. Drahé děti, prosím vás, abyste v sobě uskutečnily lásku." (10. července 1986)

Brzy Panna Maria začala hovořit o cestě svatosti na které chce provázet všechny, kteří přijmou poselství. Měnily se různé podněty, aby na té cestě nedošlo k únavě a prostojům, a z času na čas je stále znovu ohlašována ona souvislost mezi svatostí a láskou, jako například v následujícím poselství: "Drahé děti! Dnes vás vyzývám ať každý z vás začne milovat nejdříve Boha..., a potom bratry a sestry ve své blízkosti. Bez lásky,dítka, nemůžete růst ve svatosti a nemůžete dělat dobré skutky. Proto, dítka, modlete se, bez ustání se modlete, aby vám Bůh odkryl svojí lásku." (25. listopadu 1995)

Protože se Boží láska nejvíce projevuje v odpuštění a člověk musí toužit po takové lásce, protože dnešnímu světu, rozdělenému různými ideologiemi a nakaženému nenávistí, není nic tak potřebné, jako odpuštění v lásce. Proto je vrchol Mariina poselství ve výzvě: "Buďme společně láska a odpuštění pro všechny ty, kteří znají a chtějí milovat jenom lidskou láskou, a ne tou nesmírnou Boží láskou ke které vás Bůh volá."