Zamyšlení nad poselstvím Panny Marie z 25.11.2020

Pravý smysl Vánoc se stále více zanedbává. Jako by se záměrně neříkalo, že ve Vánočních dnech neslavíme jenom "darování", "rodinu", "společenství"... ale předně narození Ježíška, malého Ježíše, Boha mezi námi. Stačí se podívat na TV, otevřít sociální sítě a vidět, že tento svět neslaví narození Boha života, který se rodí v srdci, které je otevřené pro Jeho život, ale slaví jakési Veselé svátky... Snížení cen na každém kroku... vánoční nebo adventní koncerty a shromáždění (i když letos jen virtuálně), setkání s pohoštěním a humanitární akce...

Ježíšovo narození je historická událost, ale i mysterium, které se děje v každém okamžiku, když je počat, přijímán nebo uchráněn život. Proč je nový život tak důležitý? To nám vysvětluje sama Panna Maria ve svém poselství z 25. listopadu 2020.

Ona říká: "Bůh mne poslal, abych byla radost a naděje v tomto čase, a já vám říkám: bez malého Ježíše nemáte něžnosti ani pocit Nebe, který se skrývá v novorozeňátku."

Podívejme, tajemství: Duše novorozeňátka skrývá něžnost a pocity Nebe! Každá dětská duše přináší na svět doušek božského ducha: nevinnosti, čistoty, upřímnosti, úplné důvěry, odevzdanosti, otevřenosti... Každá dětská duše je nový kousíček věčnosti, kousíček Nebe" na zemi. S dítětem se cítíme lépe, děti nás dělají šlechetnějšími, čistějšími, naplňují nás. To je jeden z důvodů proč satanovi tolik překážejí děti. A proto bojuje proti každému novému životu!

Boj proti životu

Život je dnes méně přijímaný než kdy jindy. Lidský život se bere na tak lehkou váhu - dokonce se můžeme dočíst, že i někteří významní lékaři zvažují, jestli život začíná početím nebo ve třetím měsíci těhotenství a nebo až narozením dítěte? Kdyby našli jedinou živou buňku na Marsu - všechny noviny by hned psaly, že byl na Marsu nalezen život! A za ten výzkum se vydávají miliony dolarů. A dítě? To nemá hodnotu? Nebo má hodnotu jen tu hodnotu, když je ho možné potratit a prodávat na kosmetické nebo farmaceutické účely nebo na prodej orgánů??? Co s právem života, aby se narodil? Co s více než 20 000 zmraženými embrii (které jejich matky na fórech nazývají "zmrzlíčci") a jejich právo na život je víceméně zpochybněno? Co s 80 % těhotenství, která jsou nežádoucí? Dnes, když je trestné říci, že je potrat vražda, zachází se už tak daleko, že se s odvoláním na právo matky na rozmyšlenou, legalizuje i poporodní potrat (zabití dítěte ve chvílích po narození), a někteří navrhují tuto možnost i v případě dítěte starého již několik  roků, jestliže se rodiče rozhodnou, že si je nepřejí!!??

Co potom teprve říci o tom psychologickém a duchovním zabíjení dětí: o rodičích, kteří svým dětem v 9, 10 letech začínají podávat hormonální injekce, aby jim zastavili pubertu se záměrem že až jim bude 18 roků se budou moci samy rozhodnout jestli chtějí být mužem nebo ženou? Nebo rozhodnutí o rozvodu manželství, který dnes praktikuje každý druhý nebo třetí manželský pár?

Zatímco my takto slavíme svátky jídlem a pitím, dary a klasickými filmy - Život, který slavíme, kolem nás pláče. Pláče v milionech zabíjených, opuštěných, hladových, zdrcených, zbavených práv, osamělých životů dětí a lidí kolem nás. Cítím Jeho pláč. Jeho bolest. Jeho volání, abychom Ho poznali a chránili. Kdykoli zanedbáme udělat něco dobrého, už jsme se dopustili hříchu tím, že jsme neudělali nic- tak nás učil fra Slavko.

Boj o život začíná v rodině

Na nás, kteří to známe a cítíme to, je veliká zodpovědnost: Panna Maria nás nazývá apoštoly a volá nás do společenství. Ke společné modlitbě. Co je Církev jiného než společenství věřících? A protože je tělo (Církev) skládá se z mnoha malých společenství-buněk (rodin). Rodina je Církev v malém. A jako uzdravení fyzického těla začíná uzdravením jeho jednotlivých buněk, tak i uzdravení Církve a společnosti začíná uzdravením prvotní buňky - a tou je rodina! Jsme v době, kdy se potřebujeme začít uzdravovat a obnovovat od základů, tedy od rodiny. Možná jsou právě tyto Vánoce při kterých jsme epidemiologickými nařízeními nuceni slavit intimním, rodinným způsobem a ne oslnivými shromážděními, tou pravou příležitostí k tomu obnovování.

My rodiče musíme převzít výchovu svých dětí. Musíme je začít vést k Životu, protože jinak utečou na bludné cesty smrti. A nikdo jiný tím vinen nebude, jenom my! To my jsme s nimi nemluvili, my jsme s nimi nebyli, neměli jsme je rádi konkrétním způsobem. Neobětovali jsme se kvůli svému pohodlí, protože pro nás bylo snadnější jít s proudem! My jsme příkladem pro své děti.

Nezapomínejme na ta Ježíšova slova: "Kde jsou dva nebo tři shromáždění v mém jménu, já jsem s nimi!"

A právě to jsou Vánoce - když se dva nebo tři (rodina) shromáždí v Ježíšově jménu - i tehdy je On s nimi!" To je jako jeden malý plamínek života v mé rodině, ve tvé rodině i v té sousedově... a jen mnoho malých plamínků způsobí velký požár Života! Dnešní svět je natolik zkažený, že ho jedině požár Života může obnovit!

(Paula Tomić, matka)