Zázračné uzdravení medžugorské farnice

Podle Mateova vyprávění se jeho matka  před několika dny  účastnila zjevení Panny Marie pro vizionáře Ivana Dragićeviće, které ve své soukromé kapli má každý den. Tam se v těžkých bolestech modlila růženec za potřebnou sílu k operaci, která jí očekávala a předkládala Panně Marii všechny svoje potřeby.

Dnešního dne byly všechny její modlitby i modlitby jejího syna vyslyšené! Operaci už nepotřebuje.

Říká se, že náhoda je Boží podpis,  který Bůh používá, když si přeje, aby zůstal v anonymitě, ale tentokrát se Bůh oslavil skrze Královnu míru na Její zázračnou přímluvu.

Mateovo svědectví:

Drazí přátelé, vy kteří toto čtete, pro mne je výročí mariánských zjevení jedním z nejmilostivějších dnů, které nám Bůh daroval, kromě  Vánoc  a Velikonoc přirozeně, a každé výročí je mimořádné.

Ale toto,  je mimořádné pro moji rodinu zcela jiným způsobem, protože se stalo to co nikdo  neočekával.

Moje matka před nějakými 5 roky onemocněla rakovinou, šla na vyšetření, chemoterapii, ozařování a i když byla léčená už by s námi nebyla.

Bůh vyslyšel tehdy,  před několika roky, naše modlitby a ona žila dále.

A my jsme tehdy mysleli, že je všechno v pořádku, a bylo.

No, ale jako téměř každé léčení chemoterapiemi a ozařování přináší svoje následky, tak  i  u ní se po nějaké době projevilo poškození močového měchýře a ledvin, které tolik natékaly, že mohla sotva sedět, a co teprve chodit nebo něco dělat, takže byla natolik bezmocná, že šla na několik infuzí, aby získala alespoň trochu síly.

Před 3 měsíci, kolem Vzkříšení, odešla na léčení, ta ledvina začala pracovat alespoň poněkud, ale přesto s sebou musela nosit takzvaný “urologický pytlíček” protože močový měchýř byl dost ucpaný a po 21.červnu byla objednaná na hlavní prohlídku, a jestli se zjistí, že se stav nezhoršil, pak dnes, na výročí zjevení Panny Marie, měla být přijatá do nemocnice a zítra měla být operace, kterou by se pročistil její příliš ucpaný močový kanálek.

Prosil jsem Boha na Križevaci, aby jí Bůh dal sílu, aby i tento kříž vydržela.

Ale, co se to tedy stalo tak podivuhodného, že je čas na to, abych vám napsal?

Dne 19.06., tedy před pouhými několika dny, v době večerní mše svaté, jsem byl blízko vizionářů Ivana a Marije , kteří se připravovali v sakristii, aby se po mši svaté pomodlili „Magnifikat“ Mariin chvalozpěv u vnějšího oltáře. Ivana jsem požádal, jestli je možné, aby zítra přišla moje matka k němu do kaple, aby se zúčastnila  při zjevení Panny Marie, aby tak modlitbou a vírou získala sílu k té operaci, která jí čeká.

Ivan přirozeně souhlasil, tak že dalšího dne odešla na zjevení do Ivanovy kaple, modlila se růženec a seděla hodinku v blízkosti Ivana přes veliké bolesti a nemohoucnost, která na ní doléhala po celou dobu posledních 3 měsíců.

A dnes časně ráno odešla do nemocnice na domluvenou prohlídku a na závěrečný pohovor před zítřejší operací.

No neuplynuly ani 2 hodiny, ona se vrátila dříve  než jsme čekali, se slovy:

“Doktoři tomu prostě nemohou věřit, já nebudu muset jít na tu operaci! Všechno je v pořádku! Celé močové cesty jsou průchodné, jakoby nikdy nic nebylo, nález je čistý jako slza. Já nemám ani bolesti, ani nic necítím v souvislosti s tím!

Doktoři zůstali oněmělí!”

Co teď k tomu říci?

Není náhoda, že jsem se setkal s Ivanem a Marijí při mši svaté, není náhoda, že matka byla při zjevení Panny Marie, není náhoda, že se to všechno stalo dnešní den, na samotné výročí mariánských zjevení, v den, kdy  se před 37 roky Nebe spustilo k nám. Neříká Panna Maria zbytečně v jednom svém poselství: “Modlete se a věřte v sílu modlitby….” My možná si toho ani nejsme vědomi, ale Bůh i dnes uzdravuje, Panna Maria i dnes uzdravuje, Ježíš i dnes uzdravuje, na nás je jenom, abychom se modlili a pevně věřili v Otce – našeho Stvořitele! Dává nám Pannu Marii již celých 37 roků, abychom se k Ní utíkali, abychom se k Ní modlili a aby nás její Syn na Její  přímluvu uzdravoval.

Jak duchovně tak tělesně…

Bohu a Královně míru díky za všechno!