Ze svědectví medžugorské vizionářky Vicky o naději

Jaké to bylo, když tě Panna Maria vzala do Ráje, Očistce a Pekla? A kdy to bylo?

To bylo v 83. roce. Já a Jakov jsme byli u Jakova. Před tím než jsme měli odejít odpoledne do kostela, jsme řekli Jakovově matce, že máme hlad a matka odešla do kuchyně něco uvařit a tehdy Panna Maria přišla, byly tři hodiny a dvacet minut a tehdy Ona najednou přišla a řekla teď půjdete se mnou vy dva, abyste viděli Ráj, Peklo a Očistec. A Jakov řekl: Drahá Panno Maria, odvěď si Vicku. Ona má více bratří a sester a já jsem sám! Protože Jakov myslel, že když odejdeme, že se už nevrátíme. A já v tu chvíli pomyslela: A, Bože, kolik to bude dnů a hodin, když se půjde k Nebi a zpátky na zemi... A tehdy Panna Maria vzala mne za pravou ruku a Jakova za levou a odvedla nás.  A ve stropě se otevřelo tolik prostoru jen abychom prošli. My jsme nestihli ani mrknout okem a už jsme vešli do Ráje. To jsi cítila fyzicky, že jste odešli? Přirozeně, fyzicky! Ona nás vzala za ruku a odvedla nás! – To přes strop? - Ano stropem, ale bylo tolik prostoru, že se mohlo projít. A vešli jsme do Ráje. To je veliký, nekonečný prostor. - Byla vrata na počátku? – Ano, veliká vrata, dřevěná. – Svatý Petr tam nebyl? – Viděli jsme svatého Petra na počátku, stál vpravo, ale on neotevíral vrata... My jsme byli s Pannou Marií a my jsme šli s Ní. Jo. Ale nebyli jsme my v celém Ráji, možná jsme vstoupili jenom pár metrů dovnitř. Ráj to je veliký, nekonečný prostor, je tam takové světlo, že takové vůbec neexistuje tady na zemi. Viděli jsme lidi oblečené do šedých, růžových a žlutých šatů. Tady nejsou ani tlustí ani hubení. Všichni jsou stejní. Tak vidíš lidi nad kterými krouží malí andělé. Vidíš lidi ve skupinkách, oni se modlí, zpívají... radostní, šťastní, ale není tam ani jeden z našich jazyků ani chorvatský, ani slovinský, ani italský. To je nějaká zvláštní řeč. Ta je jenom v Ráji, rajský zvláštní nebeský jazyk, kterým se jenom tady hovoří. My jsme obešli několik metrů a Panna Maria řekla: Vidíte, jak jsou přešťastné osoby, které jsou tady v Ráji. Tu je radost, kterou není možné popsat slovy, která vůbec neexistuje tady na zemi. - Viděla jsi anděle? – Andělé byli nad tím. Oni nejsou na zemi, ti krouží nahoře. – Řekni, byli lidé mladí nebo staří? – Všichni stejní. – Všichni stejní? – Tedy nejsou mladí ani staří? Všichni jsou stejní? Tedy není problém, když se tady dočkáš mnoha roků? – Ne, není to problém! Všichni stejní! – A Panna Maria? – Panna Maria je tak dvacetiletá, je úplně mladá, vůbec se nezměnila. Je stále stejná, vůbec se nezměnila. – A jak je to možné. Vždyť i její Syn byl starší. 33 roky! – No, my to známe, ale já jenom říkám jak vypadá. Jaký má vzhled, jak já to vnímám. Pro mne je stále stejná. Ona nestárne. Vůbec. Ty musíš zestárnout, ale Panna Maria je stále tak krásná. To se nedá vyjádřit. – A ti lidé tam v Nebi asi stejně, že. – No to ano. Lidé, radostní, šťastní, veselí! To je mimořádná radost. – A jak jsou tam, to jsou rodiny? – Nevím, my jsme se neptali. Nám bylo jen dáno, abychom viděli, že existuje život věčný, abychom mohli dosvědčit lidem, co je čeká. – A jak vy jste se tam cítili? – A, Bůh dal, že jsem se cítila radostná. Zvláštní mír, zvláštní radost. Zvláštní pocit jistoty. Byli jsme s Pannou Marií, Ona nás vodila. Takže jsme se nijak nebáli. Měli jsme tolik síly... – možná jsi tam někoho poznala... – Ne, nikoho. – Nikoho? Tolik lidí bylo a nikoho jste nepoznali? – Ne a ani jsme to nežádali. Byli jsme tak šťastní, že tam můžeme být? – A ty jsi přeci každý den v ráji, že ano? Tedy? – No to jsem, ale to je určitá část, ale tohle je druhá. Tohle bylo zvláštní. Každý den to je, že přijde Nebe na zem, ale tehdy jsme my šli tam nahoru! – Tak ty to prožíváš každý den, už tolik roků! – To je zvláštní dar. - Můžeš-li to vůbec vydržet? – Mohu, jistě. Já to necítím jako nějakou tíži. Naopak. Cítím zvláštní radost. Proč radost? Protože jsi šťastný, a já jsem opravdu šťastná, že jsem připravená svojí maličkostí odpovědět na toto povolání a srdcem a s láskou šířit poselství Panny Marie.  

Hm, hm. A z Ráje jste sestoupili do Očistce. – Ano. Očistec to je také veliký prostor. Jenomže tam není vidět lidi. Je vidět jenom temnota šedá jako popel a je cítit jak do sebe narážejí, vrážejí, tlučou a že je za ně potřeba se co nejvíce modlit, aby se vysvobodili z Očistce. V Očistci jsme lidi neviděli. To bylo jen tak jak jsem už říkala. – A jak to je, že o sebe tlučou, narážejí..., - No navzájem, mezi sebou a tak hledají pomoc, abychom jim pomohli, aby se vysvobodili z Očistce.

A z Očistce jste sestoupili do Pekla. – V Pekle je veliký oheň uprostřed. Nejdříve nám byli ukázáni lidé jak jsou v normálním stavu a jací jsou potom. A potom, když vystupují z ohně, jsou jako různá zvířata, jako by nikdy ani nebyli lidmi. A čím hlouběji zapadají do ohně, jsou stále více proti Bohu. Tak Panna Maria říká, že osoby, které se ocitly v pekle tam odešly z vlastní vůle, protože si to přály. A i osoby, které žijí tady na zemi a dělají všechno proti vůli Boží, budou už zde na zemi žít peklo. Později v tom jen pokračují. Protože Panna Maria říká, že je dost lidí, kteří si myslí, že když se tady na zemi umírá, že končí všechno, ale Ona říká: je to naopak, my se klameme. My po této zemi jenom procházíme. Život pokračuje. – Jak je možné, že by se člověk rozhodl pro něco takového, že bude v takovém stavu navždycky...? – Ti lidé, kteří jsou tam navždycky, to jsou ti, kteří opravdu dělali všechno proti Boží vůli. Člověk si sám vybral. Bůh tam nikoho neuvrhne. Člověk odešel sám svojí vůlí, vybral si tu cestu, a skončil tam z vlastní vůle. Bůh tam nikoho neposílá. I v poslední chvíli je ochotný odpustit a zachránit, ale jestli my nechceme, vybíráme si a děláme všechno proti, je to naše vůle.

Panna Maria řekla, že Ona je Matkou všech lidí, všech dob. – Přirozeně. Je. – Jako Matka, jistě chce zachránit všechny lidi. Říká, že si přeje, abychom byli šťastní zde i jednou na Nebi. – Přirozeně, a jako Matka je tady už tak dlouhou dobu právě proto. Říká: já jsem Matka všech lidí na zemi. Panna Maria nikdy nedělila lidi a nikdy neřekla, že by nás měla více ráda než jiné lidi. Má všechny ráda stejnou láskou. – A my jsme se tolik rozdělili tady na zemi...- To Ona sama řekla: To jak se rozdělily víry, to rozdělili lidé, to nedělil Bůh. To si rozdělili lidé sami mezi sebou, ale Bůh je jeden. Všichni se modlíme k jednomu Bohu.

• Co by jsi řekla lidem tohoto světa. Krize je veliká ve všech oblastech, můžeme tak říci. Jakou máme naději do bodoucnosti. Ty máš rodinu, máš děti, možná ještě nějaké dítě přijde...To znamená, že ty máš naději do budoucnosti. – Přirozeně. Já mám naději. A s tou nadějí tvrdím i vám, že i vy máte naději. Jediná naděje je Ježíš Kristus a Panna Maria. A přijmout poselství Panny Marie a žít je. A vrátit do rodin modlitbu a jak se začneme modlit uvidíme jak se bude sebedůvěra vracet do našeho srdce a do naší rodiny. A proto říkám: Ježíše mějte na prvním místě, Pannu Marii na druhém a nebojte se! – A nebudeme mít strach!? –  Žádný strach. Strach nepřichází od Boha. Strach vždycky přichází z té druhé strany.

• (přeloženo z videoklipu agentury Svecinet, zveřejněno 11.7. 2021)