Žít Medžugorje ( I. )- Duchovní příprava na oslavy 40. výročí zjevení v Medžugorji

Překlad z vysílání televizní stanice LTV (medžugorská sekce křesťanského televizního kanálu). Moře Milosrdenství. Pořad vede Darko Pavićić

Začínáme s duchovní přípravou na 40. výročí medžugorských zjevení!

Ať je vám modlitba život.

Rodina nemůže říkat, že prožívá mír, jestliže se nemodlí. Proto, ať vaše ráno začíná ranní modlitbou a večer končí děkovnou modlitbou. To je poselství Panny Marie z 25.8. 1995. 

Královna Míru nás učí, jako matka učí svoje děti a jako starostlivé a vytrvalé matce se to nikdy neomrzí. Někdy vytýká, vytrvalé vyzývá, nikdy neustupuje. Často, když se ptáme poutníků co objevili a naučili se v Medžugorji, často nám odpovídají, že jsou udiveni, kolik se modlí. A všichni říkají, že jsou šťastní, že se i sami začali modlit. A na otázku co by měli po návratu proměnit až přijdou domů odpovídají: Modlit se růženec jako v Medžugorji! Mnozí z těch, kteří vzhledem k tomu, že jsou blízko Medžugorje se často dopustí chyby. Cestu do Medžugorje nechápou jako pouť, nepřipraví se, nechápou, že by po návratu domů měli něco změnit. Panna Maria s vážností vyzývá, abychom žili poselství a svým životem podávali svědectví a tak přinášet hojné plody. Číst otevřeným srdcem poselství, která se vztahují k modlitbě a její síle, objevíš jak často Matka upozorňuje na potřebu modlitby v dnešní době. Odvaž se přijmout poselství Panny Marie srdcem, protože bez modlitby není šťastné rodiny.  Bez modlitby není víry. Víra se bez modlitby hroutí. Jako je modlitba bez víry slepá, tak je víra bez modlitby mrtvá. Člověk, který se modlí, drží ruce na kormidlu dějin. On modlitbou a uvažováním o základních hodnotách své víry odpovídá na potřeby současného světa. Modlící se člověk je dnes největší dobrodinec světa a největší podporovatel míru. Svojí modlitbou a pokorným přijímáním výzev k modlitbě z poselství začínáš žít Medžugorje a Panna Maria s tebou počítá.

Jestli se mne ptáš co dělala Církev celé ty roky v Medžugorji, pak odpovídám s hrdostí a vděčností, že se 40 roků modlila a postila. Kdyby to nebyla přijala v tak mnohých poutnících a modlitebních skupinách, Panna Maria by se ani nezjevovala. Neměla by komu předat a zasévat do srdce poselství. Buď bdělý, čti a medituj Boží slovo, modli se a tak odpovídej na výzvy Panny Marie, Královny Míru a její poselství.  

Chvála Kristu, drazí přátelé, ctitelé Panny Marie, Královny Míru. Přečtením těchto myšlenek z knihy Pět kamenů fra Jozo Zovka začínáme touto dnešní emisi, která je - jak můžeme klidně říci – duchovní přípravou na oslavy 40. výročí zjevení Panny Marie v Medžugorji.

-         Darko: V tomto „Moři Milosrdenství“ je naším hostem fra Ljubo Kurtović,  farář z Humce, místní rodák.  Jak jsme už říkali, dnešním tématem je jak žít Medžugorje. Tedy jak přenášet medžugorská poselství a všechno to, co se děje v Medžugorji celé ty roky. Jak vy to prožíváte?

-        Fra Ljubo: Já jsem prvně přišel do Medžugorje v roce 1983. Tehdy mi bylo 14 roků. Z místa kde jsem se narodil, v Drinovcích, je do Medžugorje nějakých 45 km. Vzpomínám si, že tehdy prvně jsem šel pěšky, s matkou. To co bylo poprvé to se ti nějak vryje do paměti. I když jsem byl čtrnáctiletý, nerozuměl jsem mnohým věcem, ale dělal jsem to, co jsem viděl, že dělá matka. Potom, když jsem se nad tím trochu zamýšlel, jsem viděl, jak důležité je to svědectví těch, kteří jsou ti nejbližší. To jsou vlastní rodiče. Ti, kteří přenášejí víru a svědčí o ní. Moje matka nestudovala theologii, ale přijal jsem od ní ten žár, milost víry, protože víra se nepřenáší ani tolik informacemi, ale svědectvím života a zkušenostmi. Žitím všeho toho, co život s sebou přináší. Medžugorje je prostotou života a všeho toho, co Panna Maria říká, velmi jednoduché. Abychom byli upřímní, všechno co je prosté je i těžké.  Všichni víme, co by mělo být, ale nemáme sílu to dělat. Jak říká svatý Pavel: Já vím, co je dobré, ale nemám sílu to dělat. A Medžugorje je milostiplné právě tím, že tam lidé nacházejí tu sílu dělat to co vědí, že dělat mají. Lidé tam přicházejí nějak motivovaní, otevření, aby přijali tu sílu a milost. Jak jsme už řekl všichni víme, co je potřeba, ale nemáme sílu. A právě v Medžugorje se dostává ta síla a milost. A potom, když se vrátí do svého každodenního všedního života nacházejí sílu jít tou cestou, kterou objevili, abych to tak řekl. V Medžugorje se za ty roky stalo tolik – nechci říct obrácení, protože obrácení je práce na celý život – ale duchovní probuzení. Lidé, kteří byli duchovně mrtví se probudili, začali vidět jiným pohledem, novýma očima... to může dokázat jen Boží milost a proto je Medžugorje milost a otevřené nebe.  Jak jsem někde četl, že řekl náš zesnulý biskup Badurina: Medžugorje dokázalo mnohem více všechny naše katechéze, naše kázání, naše lidské úsilí v samotné Církvi. Medžugorje je jak říkávám síla, kterou lidé dostali. A to je nejtěžší. My při katechézi můžeme předat lidem nějaké informace, nějaké poznatky... ale ty živé zážitky, ty není možné nahradit. Protože v Medžugorji je Panna Maria živá. Vizionáři vždycky říkávají – my kteří vidíme Pannu Marii, nemáme privilegia oproti vám, kteří jí nevidíte. Panna Maria nikdy neříká: přijďte do Medžugorje, abyste mne viděli. Ale říká jiné věci, prosté a spasitelné pro nás.

-        Darko: V Medžugorji jsou i kněží. I vy jste byl v Medžugorji. Je snad dokonce vaše povolání spojeno s Medžugorjem? Jak vy jste se stal knězem?

-       Fra Ljubo:  A já bych řekl, že ano. Když jsem přišel poprvé v 83. roce bylo zaseto nějaké seménko toho mého povolání, ale já jsem to zpočátku nechápal. Právě od toho prvního momentu jsem se cítil přitahován Medžugorjem, zjeveními Panny Marie a poselstvími. A teď když o tom zpětně uvažuji, tak bych řekl, že se Panna Maria se mnou velmi natrápila. Já jsem jinak velmi tvrdohlavý. Potřebuji mnoho času než si některé věci srovnám v hlavě. Já se trápím s Pannou Marií a Ona se mnou a to trápení vlastně nepřestává dodnes.

-       Darko:  A povězte k tomu ještě něco. To mne opravdu velmi zajímá...

-       Fra Ljubo:  No ta muka, abych to přijal, žil to, uváděl do praxe. To je ve skutečnosti boj na celý život. Ale sladký boj, sladké břemeno, které je do mého srdce zaseto... tehdy mi tedy bylo 14 roků a nešel jsem tou obvyklou cestou. Obvyklá cesta je po základní škole nastoupit na střední a už se připravovat na seminář. Kdyby se mne někdo po základní škole zeptal: Půjdeš na kněze? To mne vůbec nenapadalo. Ale žilo to ve mně nějak podvědomě. Nebylo to na úrovni vědomí. Bylo potřeba počkat až to svým způsobem uzraje. Já jsem dokončil střední školu a šel jsem na vojnu za toho systému komunistického... a zapsal jsem se dokonce na strojní fakultu v Mostaru. Myslel jsem po vojně pokračovat ve studiu, ale pak jsem změnil názor. Ocitl jsem se v nějaké mladické krizi, hledání cesty. Co dělat: studovat nebo si najít zaměstnání? A pak jsem skončil v Záhřebu na remíze v servisu tramvají. Ale bylo těžké měnit ty brzdy tam... No, to si dělám legraci. Ale myslel jsem, že ta krize přejde a ona nepřecházela. Já jsem něco hledal a nevěděl jsem přesně co hledám. Cítil jsem potřebu se modlit a to jsem získal v Medžugorji. Ta setba ve mně žila. Jistě, někdy docházelo k duchovní vyprahlosti, pauze, krizi, ale stále to bylo ve mně během střední školy i později. I na vojně. Vzpomínám, že jsem se rád modlil před Pannou Marií v nějaké krizi. A to povolání jsem dostal na vinici. Pomáhal jsem na vinici svému strýci. Mám jednoho strýce tam blízko Záhřebu. To moje povolání se stalo ráno, asi v 10 hodin. Nic jsem nepil, byl jsem střízlivý. Nic jsem neviděl, nic jsem neslyšel fyzickýma ušima, ale bylo to pro mne tak silné a jasné povolání ke kněžství. Vryl jsem si to do sebe. Bylo tak živé, přitahovalo mne to a z druhé strany byl ve mně strach. Bojoval jsem s tím několik měsíců. A pak jsem šel za tím člověkem co byl mistr bohoslovců na Kaptolu a on mi radil – ty jsi v Hercegovině, tam jsi chodil do školy, přihlas se svému faráři. A tak jsem skončil mezi františkány. Vzpomínám si na to dobře, tehdy tam byl farářem fra Dobroslav Begić a ptal jsem mě: Chceš ty nosit takovýhle hábit? A já, že ano. Napsal jsem žádost, kterou on podal provinciálovi a já se vrátil znovu do reality. Čekal jsem na odpověď, budu-li přijat nebo ne. Ty pokračuj dál v servisu tramvají – jestli tě nepřijmou. Já když jsem se vrátil do práce, začal jsem uvažovat, je tohle opravdu od Boha nebo je to nějaký můj výmysl... Boje. A pak jsem se začal modlit: Bože, dej ať provinciál řekne ne a tak... Čekal jsem 20 dnů a přišel dopis od faráře ve kterém on psal, že provinciál odpověděl pozitivně. Můžeš přijít, opusť zaměstnání... Jak bych teď mohl říct ne. To by mohlo vypadat nezodpovědně... A tak jsem řekl spolupracovníkům, že jsem si našel něco blíž k domovu, ve Splitu a tak. Později, když mně viděli si ze mne dělali legraci: Tak i františkáni lžou! Tu mne napadá ta asociace s evangeliem, jak Ježíš přichází po vodě ke svým učedníkům. A Petr říká: Pane, jestli jsi to Ty, řekni mi, abych i já přišel k Tobě. A Ježíš říká pojď. A tak jsem i já měl nějak odvahu, říci Bohu ANO. Vykročit z lodě, z té lidské jistoty, když se díváš na Ježíše, když se modlíš. A pak se zas objeví ten strach, když se podíváš na své hranice, na své lidské slabosti. Přijdou obavy: Začnu se topit! Jak jsem řekl: Měl jsem odvahu a pak jsem zase prosil: Bože dej, ať provinciál řekne ne. Stále se rozhodovat pro důvěru a odevzdanost Bohu. A tak je skoro celý život. Tak i Petr měl odvahu vystoupit z lodě. Mohl říci: Ježíši, já Ti věřím, že mohu chodit, ale raději zůstanu v té lodi.  To je ta logický přístup, který nic nestojí. Víra znamená odvážit se vykročit z nějaké lidské jistoty na Ježíšovo slovo, jeho povolání. V podstatě víra je nejistota racionální, ale je jistota srdce, ducha. Odevzdání se tomu, který stojí za svými slovy, který nikdy nikoho nepodvedl. To povolání trvá. Každý den musím říci ANO, dokud nesklopím oči navždycky. Stále znovu. Protože to je vztah - žít navždycky s Bohem.  

-        Děkuji vám za vaše svědectví!  A od této chvíle nám mohou telefonovat diváci na uvedené číslo. Máte-li nějaké otázky nebo se s námi chcete rozdělit o vlastní svědectví jen klidně zavolejte. – otázka: Když se mluví o Medžugorji mluví se hlavně o plodech Medžugorje. Ty jsou i důvodem, že papež František sem poslal před několika lety msgr. Hosera. A co jsou ty plody Medžugorje podle vašeho názoru?

-        Jak jsem už dříve řekl, plody Medžugorje jsou duchovní probuzení, duchovní uzdravení především. Je známo, že Lurdy jsou známé fyzickými uzdraveními. Já bych řekl, že Medžugorje je známo právě tím duchovním uzdravením. I když je dost dokumentovaných případů osob, které se uzdravily i fyzicky. Ale především se jedná o duchovní uzdravení srdce, duše, ducha, vědomí i pohledu na život, životních hodnot, osvobození... Ty plody zná jenom Bůh. Je těžké je sebrat a shromáždit na jedno místo, ale za ty dlouhé roky je jich jistě mnoho. To vědí ti, co to zažili přitahováni pozváním nebe, pozváním Matky, které trvá dodnes. Pro mnohé to může být, jak se říká, kámen nárožný, který je vede k pochybnostem: Proč se Panna Maria zjevuje tak dlouho? Ale Ona má svobodu se zjevovat. Jeden den nebo 100 roků. Zjevení vždycky byla v historii Círve. Zjevení sama o sobě nejsou problém. A když jsou zjevení, pak to znamená, že jsou i problémy. Protože taková matka v rodině nemá potřebu něco dětem říkat, když jsou děti vpořádku, když chodí po správné cestě, ale když vidí, že děti hřeší, že jdou po špatné cestě, pak začne matka mluvit a opakovat. A Panna Maria je Matka a dělá to co dělá i matka v rodině. Tedy mluví, vybízí, opakuje, trpí, miluje, odpouští. Matka nemůže mlčky hledět na svoje děti, protože je má ráda. A s láskou je spojena i bolest a utrpení kvůli dětem a Ona má srdce, srdce z masa ne kamenné nebo papírové.

-        Darko: Fra Ljubo, přijmeme telefonát.

-        Telefonát: Chvála Kristu. Já volám ze Zadaru. Ještě jsem nebyl v Medžugorji a rád bych tam jel. Organizují se tam poutě a já jsem slyšel vyprávět jenom dobro. Mnozí lidé říkají, že se tam uzdravili, jiní, že se tam dobře cítili a tak. Chtěl bych prožít o čem mluví ostatní.

-        Děkujeme za zavolání. Já jsem opravdu neočekával, že hned první telefonát bude od člověka, který v Medžugorji ještě nebyl. Je to dost mimořádné, ne?

-        Fra Ljubo: A jsou i takoví lidé, kteří tam ještě nebyli. A možná je Medžugorje v nich i když tam ještě nebyli. A já věřím, že se poutě organizují jestli ne z vaší farnosti tak z nějaké jiné. Jsou lidé, kteří se věnují organizaci poutí. Teď je ten koronavirus, je krize. Jsou různá omezení. Snad to všechno brzy přejde. Doufáme, že se vše znormalizuje a že všichni, kteří chtějí budou moci brzy do Medžugorje přijet. 

-        Darko: V Medžugorji se vytvořila taková skupina z ubytovatelů, která má snahu zlepšit ty podmínky, aby se mohly testovat celé skupiny, aby to měli poutníci snadnější. Aby mohla dobře začít ta letošní hlavní sezona. Snad se to podaří. Zejména, když se jedná o 40. výročí!

-     Fra Ljubo: Ano. Každý ať dělá co může a má. Možná i to hercegovinské slunce až začne pálit, tak se i tomu koronaviru z toho udělá slabo a nebude se tak množit. 

-      Darko: Tak jsme slyšeli hned od toho prvního člověka, který telefonoval, že slyšel mnoho dobrých svědectví. Tedy ta svědectví se šíří... Slyšel jste i vy, fra Ljubo, nějaká taková svědectví, která se vám vryla do paměti?

-        Fra Ljubo: Slyšel jsem mnoho takových svědectví. Já jsem měl tu milost žít v Medžugorji jako kněz sedm roků!  Těžko teď něco vybrat, ale tak například svědectví jednoho německého poutníka. On mi to sám vyprávěl: Jeho žena přijížděla do Medžugorje a jemu se nechtělo. Žena ho i prosila, někdy mu to připomněla, modlila se... Tak uplynulo několik roků až jí on řekl: Dobře, tak pojedu! Jenom, aby se zbavil toho jejího naléhání. Tak si myslel, ale ne, že by ho to zajímalo. Přijeli sem a on jí řekl: Mne nezajímá to co jsi mi říkala – kostel, kopec zjevení, Križevac, abych tě doprovázel. Žena odešla do kostela. On zůstal sám. Nudil se. Chodil po pokoji, četl něco... a v jednu chvíli mu padl lustr na hlavu. Jak byl ten lustr těžký to já nevím. Věřím, že nebyl lehký. Ale on hned šel hledat ženu do kostela. Bylo léto, plno lidí, on jí nemohl najít. A říkal ten německý poutník: Když jsem večel do kostela měl jsem pocit jako bych byl slepý a najednou prohlédl. Jakoby nějaká clona psadla z mých očí. A od té chvíle on trvá na tom, aby jezdili do Medžugorje častěji dříve jezdila jeho žena sama. Jemu stačil lustr a někdo potřebuje nějaký těžší předmět. To jak komu. Bůh si někdy dokáže dělat i legraci. Použije i lustr. Ne, aby nás zabil, ale aby nás probudil a pohnul námi. Nikoho nemůže lustr obrátit, nemůže ani neštěstí a nemoc, ale vždycky milost. A já věřím, že to jeho žena vymodlila. A možná ne, když si ona přála, ale když Bůh rozhodl. Na nás je modlit se a věřit a na Bohu je učinit co On chce a kdy chce. Možná nám to někdy přijde, že Bůh nespěchá. Býváme někdy netrpěliví, nezdá se nám tak dlouho čekat. Nám by vyhovovalo dnes večer zasít pčenici a zítra jí sklízet, ale ono to tak nejde. Ani v zemědělství a co teprve v duchovním životě.

-        Darko: Přijmeme další telefonát

-        Telefonát: Chvála Kristu, dobrý večer! Já jsem Růža ze Slavonského Brodu. Velmi mne potěšilo, že dnešním hostem je fra Ljubo Kurtović. První zpověď, kterou jsem vykonala v Medžugorji byla právě u fra Ljuba Kurtoviće!

-        Fra Ljubo: Já si na to nevzpomínám!

-        Telefonát: A já to nikdy nezapomenu! Na konci zpovědi se mne zeptal fra Ljubo, jestli jsem zamilovaná. A já odpověla: Jsem! A on řekl: Dávej si pozor, aby tě nesrazila tramvaj! To pro mne byla zpověď na kterou v životě nezapomenu! A jinak, kdo nebyl ještě v Medžugorji, já jsem byla bezpočtukrát.  Mnohokrát na Mladifestu. Teď je ten koronavirus, ale doufám, že na 40. výročí přijedu.

-        Darko: Je milé, že si paní vzpomíná, že její první zpověď v Medžugorji byla u fra Ljuba. On řekl, že si na to nevzpomíná. Nemůžeme mu to mít za zlé. Fra Ljubo, kolik zpovědí jste asi přijal v Medžugorji? To se jedná asi o desetitíce, ne?

-        Fra Ljubo: Je tam ještě větší zpovědník než já: fra Tomislav Pervan! Ale dokud jsem byl v Medžugorji zpovídal jsem každý den. A i teď tam chodím příležitostně zpovídat. Když se mohu uvolnit ze své farnosti a v Medžugorji je nějaký větší nával...Rozhodně Medžugorje je známé jako zpovědnice světa. Mnozí říkají, že se v Medžugorji jinak vyzpovídají než na jiném místě a to díky přítomnosti Panny Marie a její milosti.  Ona také ve svých poselstvích volá zvláště k této svátosti, která je v krizi. Jak v kostelech Evropy, tak i v celém světě, ale lidé cítí potřebu, zbavit se břemen ze své duše, svědomí... A Ježíš přišel proto, aby nás osvobodil. Sám řekl: Nepřišel jsem soudit, ale spasit. Nepřišel jsem obviňovat, jako to my, bohužel, děláme jedni druhým. To je práce satana. Bible definuje satana jako našeho žalobce. A ve svátosti smíření – ve zpovědi, která je dar Vzkříšeného, přijímáme odpuštění a nový život, jak říkáme.

-        Darko: Přijmeme další telefonát...

-        Telefonát:  Dobrý večer. I já mám jedno svědectví. Já jsem v 87. roce šla náhodou do Medžugorje. Někdo mi to doporučil. Vydala jsem se tedy. Bylo léto. Horko. Chtěla jsem vidět co se to tam děje, jestli si něčeho všimnu. Já jsem jinak věřící byla, tak praktikující. Chodila jsem do kostela pravidelně... a když jsem přišla byla jsem velmi zklamaná. Našla jsem u kostela jeden kříž a kolem vyhořelé svíčky a byl tam velký nepořádek a tak. A já jsem řekla: Matko Boží, jestli jsi tu opravdu Ty, jestli je to pravda, pošli mi nějaké znamení, abych si toho všimla jen já, tak nějak intimně v sobě. Ale ještě jsem požádala – žila jsem už tři roky v manželství a ještě jsem neměla děti – abych dostala dítě, a to dcerušku. A já se vrátila a v říjnu jsem otěhotněla a za devět měsíců jsem porodila dcerušku, přirozeně jsem byla velmi vděčná, ale to bylo pro mne ještě jedno z menších zázraků proti tomu, co se stalo později. Já jsem si asi za rok a půl  všimla, že je kolem mne jenom samá náboženská literatura. A četla jsem bibli. A nemohla jsem si uvědomit jak se to stalo, protože dříve jsem čítala všechno možné a teď jenom Písmo Svaté a životopisy svatých. A od té doby až do teď je to tak. A uvědomila jsem si, že je to ta milost, kterou mi Matka Boží tehdy dala. A tím mi řekla: Ano, já jsem tady a pošlu ti jeden zázrak podle kterého mne poznáš.

-        Darko: Fra Ljubo, když se mluví o Medžugorji uvádí se nějakých pět kamenů. Co to je ve skutečnosti. A jak to vzniklo?

-        Fra Ljubo: To zavedl náš fra Jozo Zovko. Použil ten biblický obraz Davida, který přemohl Goliáše prakem a kamenem.  A je to Panna Maria, která nám dává ty kameny, kterými přemůžeme ty, kteří ohrožují náš život, tedy zlo, hřích a všechno to, co nás ohrožuje a chce nás zabít. To jsou ty prostředky, které nám Panna Maria dává do rukou. Ona nás k nim volá. A těch pět kamenů to není něco co by Panna Maria vymyslela tady v Medžugorji. To je něco co existuje v křeťanství od počátku. To je ve skutečnosti eucharistie, zpověď, modlitba, půst, bible – Písmo Svaté, Boží slovo. Téměř není poselství ve kterém by nebyla výzva k modlitbě a to je něco, co je nejtěžší v životě. Být v tom v životě vytrvalý. Je lehké se pro něco nadchnout. Nadšení brzy přejde. Je snadné se nadchnout nějakým kázáním, nějakou duchovní obnovou, poutí do Medžugorje. Je snadné být nadšený deset dnů, měsíc, ale být nadšený 40 roků to je nemožné lidskými silami, bez Boží intervence a milosti. Ale Bůh dává milost těm, kteří si ji opravdu přejí, kteří ji opravdu hledají. Když my uděláme to co můžeme, pak dá Bůh to, co nemůžeme. To je jisté. A v Medžugorji se modlí růženec. Téměř ke všem mariánským zjevením se váže růženec. To je Fatima, Lurdy, a také Medžugorje, kde se modlí růženec přede mší i po mši svaté. Růženec je tak prostá modlitba a tak těžká modlitba. Jednoduché je začít se ji modlit, ale je těžké vytrvat v té modlitbě. Když se začneme modlit růženec, pak přiletí moře myšlenek, tváří, osob, prací, povinností, které nás napadají a víří nám hlavou a je těžké se zkoncentrovat. Je to i cvičení ducha a je to pak námaha. Já si vzpomínám jak si jeden poutník stěžoval zesnulému fra Slavku Barbarićovi: Fra Slavko, mám problémy s roztržitostí, že se skoro nemohu modlit. A on ho utěšoval a řekl: Jenom ti, kteří se modlí s tím mají problémy. Ti co se nemodlí, nemohou...ale roztržitost není jenom problém modlitby. I v běžném životě může být roztržitost, v naší práci. Jsme tady, ale náš duch někde bloumá. Proto je důležité se usebrat, zkoncentrovat. A ta roztržitost je následkem prvotního hříchu, abych tak řekl, protože jsme roztrhaní a Bůh je v sobě ucelený.  Proto skrze modlitbu se stáváme ucelenými, usebranými. K tomu slouží i duchovní cvičení. Každé cvičení je námaha. A každé cvičení a trénování musí mít nějaký cíl. Připodobňování se Ježíši Kristu. Připodobňovat se Jeho podobě. – To je růženec, a jsou lidé, kteří říkají, že se začnou modlit růženec před spaním a pak usnou při prvním, druhém tajemství a andělé pokračují a dokončí jí. Ale lépe je usnout při modlitbě růžence než usnout bez modlitby.  

-        Darko: A k tomu jsem slyšel o nějakých vědeckých výzkumech. Psychologové říkají, čím se náš mozek zabývá před spaním tak že v tom pokračuje ještě nějakou dobu i po usnutí.

-        Fra Ljubo: Ano, ano. Náš mozek je jako mlýn. Co do něj vložíme to semele. Právě před chvílí ta paní co telefonovala, říkala, že potom co přijela do Medžugorje si za nějakou dobu uvědomila, že je kolem ní jenom náboženská literatura. To znamená, že přešla na zdravou stravu. Naše tělo má svojí stravu, ale i duše má svojí stravu. Můžeme se krmit jedovatou, ale i zdravou stravou...

-        Darko: To je na naší volbě. Přijměme další telefonát, aby na nás nečekal dlouho.

-        Telefonát:  Chvála Kristu. Volá vám nějaký Miljenko z Ljublanice, kde fra Ljubo působil. Co se týká Medžugorje mám jenom dobré zkušenosti. Medžugorje pomohlo mně i mojí rodině. Já jsem i cigarety odložil v 87. roce bez jakýchkoli problémů. Já věřím, že je Medžugorje pravdivé a že je tam Panna Maria jako že vás dva tady vidím. Chci se zeptat na tohle: jestli nějaký člověk, logicky bere všechna ta poselství, která Panna Maria dala od 81. roku až do teď, můžeme logicky udělat závěr, že Panna Maria předvídá historii nás lidí. Víte Ona od počátku říkala, abychom se modlili za mír a v té válce mi zemřel kamarád ze Záhřebu. Mohl byste k tomu něco říct?

-        Fra Ljubo: Ano. Přesně deset roků před těmi nemilými válečnými událostmi a krveprolévání a nenávisti, které nastaly tady na těch našich prostorách nás Panna Maria opravdu připravovala na to, co se může stát. Nikdo to nemohl tušit ani plánovat, ale Matka jak se říká lépe vidí, protože vystoupila vzhůru a z té výšky lépe vidí než děti, které jsou dole při zemi. Jistě nás ani dnes neopouští, protože délka jejích zjevení mluví vlastně o velikosti její lásky, starosti a péče o nás. A Ona stále říká: toto je čas milosti. To předpokládá, že nastane čas, že nebude ta milost. Ten čas je darovaný. My jsme Pannu Marii nepřivolávali. Ona říká: Bůh mi dopustil, že mohu být s vámi a to je jistě Boží milost. Je tady s námi a mezi námi pro toho kdo jí chce přijmout otevřeným srdcem, následovat co Ona říká... Ale Ona nemůže místo nás žít, nemůže místo nás rozhodovat. To nemůže ani Bůh. I Bůh respektuje naši svobodu a otevřené srdce. Tolik nás ctí a miluje, že nerozhodne o ničem proti naší svobodě. A Bůh nám může dát jenom to o co ho prosíme, co si přejeme, o co žádáme. A to dělá i Panna Maria jako Matka.

-        Darko: Máme další telefonát. Dobrý večer, prosím...

-        Telefonát: Chtěla bych podat svědectví o svém prvním příchodu do Medžugorje. To bylo v roce 2000. Předně, neměli jsme s mužem uzavřené církevní manželství. A začala jsem chodit pravidělně do kostela a přitahovalo mne svaté přijímání. A jedna přítelkyně mne přesvědčovala: Jdi ke knězi, jdi do zpovědnice... a já odporovala, že nemohu jít ke zpovědi, když nemám uzavřené manželství. Ale můžeš s ním mluvit o svém životě. Tak jsem tedy šla. A on mne vyslech a radil, abych šla ke svému faráři a s ním to tam řešila. A další věc byla, že v pondělí jsem přišla do práce – my jsme v Medžugoji ani nespali, jeli jsme v noci... – ale hlavní bylo, že jak jsem přišla ráno do práce slyšela jsem ženské kolem mne jak nadávají a hned jsem jim to vytkla: To je strašné jak vy nadáváte! Bolelo mne to, jako by mne bodal nůž do srdce. Já jsem pochopila, že jsem vlastně přestala nadávat. Mně to prostě bylo odebráno. Dříve jsem bezuzdně nadávala. A přišla jsem domů, mluvila jsem o tom všem s mužem a on, díky Bohu, na to přistoupil a po měsíci jsme uzavřeli církevní sňatek. A to jsou veliké milosti, které jsem přijala v Medžugorji.

-        Fra Ljubo: Mnoho je takových svědectví! Já věřím, že jak říká sv. Jan, nevešlo by se to do knih celého světa. Protože je to zapsáno v tolika srdcích, tolik pozitivních zkušeností. A to jsou plody, které zůstávají, trvají a přenášejí se dál svědectvím. To co jsme přijali jako dar a milost.  

-        Darko: To co jsme viděli je spojeno se zjeveními, zjevení jsou spojena s vizionáři. Vy jste během své služby v Medžugorji a i dnes v kontaktu s vizionáři. Co nám můžete říci o vizionářích?

-        Fra Ljubo: Já mluvím trochu humorně, ale v každém humoru je i mnoho pravdy. Je skutečný zázrak, že oni zůstali normální. Co všechno prožívali od samotných počátků – zastrašování, vyhrožování, obviňování, zostuzování, atd.nejsou vizionáři žádní supermani, z nějaké jiné planety, ale normální lidé, se svými slabostmi a omezeními jako my všichni. A jisté je, že jim Panna Maria dala milost, aby zůstali normální při všech lidských slabostech. Kde jsou lidské slabosti tam je ještě větší Boží milost. To je jenom znamení, že Medžugorje není plod schopností vizionářů nebo nějakého františkána, nakolik my jako lidé máme nějaké dary a schopnosti, ale je to Boží intervence a Boží dar a milost.

-        Darko: Vypráví se jeden příběh, že fra Slavko nemohl všechny vizionáře shromáždit, když potřeboval a řekl, že on by je nikdy nevybral, že to mohla jenom Panna Maria.

-        Fra Ljubo: Ano, to je fra Slavkův známý výrok! Ano. Že by on vybral nějaké jiné. Ale to je zase Boží svoboda. A Panna Maria prostě vybrala je. Jednou se jí vizionáři ptali: Panno Maria, proč jsi vybrala nás? A Ona jim odpověděla, aby je držela v pokoře: Já nevybírám vždycky nejlepší! To jim posloužilo, aby byli pokorní. Není to jejich zásluha ani plod svatosti, ale... Je svoboda Panny Marie, aby si vybrala ty, které chce a my do toho nemůžeme zasahovat.

(připravujeme další část rozsáhlého textu)