Zpráva o průběhu letošního Setkání vedoucích poutních a modlitebních skupin a mírových center v Medžugorji

25. mezinárodní duchovní obnova pro organizátory poutí, vedoucí  mírových center, modlitebních a charitativních skupin souvisejících s Medžugorjem

Směrnice pro poutní rok, který je před námi

V pondělí, 26.února byla registrací účastníků oficiálně zahájena duchovní obnova pro organizátory poutí, vedoucí mírových center, modlitebních a charitativních skupin souvisejících s Medžugorjem, která trvala do 2. března 2018. Duchovní obnovu koordinoval medžugorský farář, fra Marinko Šakota a na pomoc mu přiskočili i jiní přednášející: fra Danko Perutina, fra Ljubo Kurtović i italský katolický novinář Saverio Gaeta. Téma setkání bylo: Žít z Božího slova – „Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu“ (Lk 24,45)

Duchovní obnova

Pro ty, kteří již déle sledují každoroční mezinárodní  události v Medžugorji není neznámo, že je toto setkání kterým v Medžugorji začíná nový poutní rok. Tímto setkáním jakoby vše pokračovalo tam, kde před zimou ustalo.  Proto je toto setkání i nesmírně důležité, protože zahrnuje dojmy, zkušenosti a plody minulého roku a přináší směrnice a stanoví cíle pro rok, který je před námi. Tento rok je změněn i název samotného setkání. Doposud se mluvilo o „setkání“ nebo „semináři“ a teď je oficiální název „duchovní obnova“. Důvod této změny názvu nám vysvětlila paní Marija Dugandžić, která jménem medžugorského farního úřadu  toto setkání organizuje: „Protože na tato setkání přijíždějí lidé z různých zemí světa, viděli jsme, že je poněkud zneklidňuje slovo „seminář“, které je v jejich jazycích spíše výrazem pro nějakou edukaci.  S ohledem na obsah, který je jim zde v Medžugorji nabízen a který v sobě skrývá mnohem více než nějakou edukaci a informace, rozhodli jsme se všechna mezinárodní setkání, která se budou nadále konat v Medžugorji nazývat „duchovními obnovami“.

Připomenutí počátků

První duchovní obnova tohoto typu, vlastně seminář pro organizátory poutí, byla organizována v roce 1993, protože se projevila potřeba spojování a lepšího koordinování všech těch, kteří nějakým způsobem jsou zapojeni do práce spojené s výzvou Panny Marie k obrácení.  To jsou lidé, kteří přivádějí poutníky, vedou modlitební skupiny, které vznikly jako plod Medžugorje v celém světě, též vedoucí různých charitních skupin, které vznikly inspirované Medžugorjem, s cílem pomoci potřebným. Oni všichni měli svoje těžkosti, jako i místní farníci a kněží, kteří se snažili vyrovnávat  pastorační potřeby farníků s potřebami poutníků. Zesnulý fra Leonard Oreč i tehdejší farář, fra Ivan Landeka, udělali závěr, že by bylo dobré jednou do roka zorganizovat jedno společné setkání všech těch zahraničních i místních struktur, které žijí své poslání práce s poutníky. To první setkání v roce 1993 se konalo v dnešní  adorační kapli. Potom byla setkání přeložena do Baške Vody, Tučepů, Neumu, tedy na místa vzdálená od Medžugorje, protože panoval názor, že tak v samotě, izolaci, budou účastníci více odkázáni jedni na druhé a že se vytvoří lepší vzájemná interakce. Ale kolem roku 2000 se setkání opět vrátilo do Medžugorje, protože bylo vidět, že mu přesto chybí ta duchovní dimenze, kterou Medžugorje nabízí se svými kopci, nebo spíše lidé pochopili, že je nejdůležitější, aby všichni ti, kteří jindy vodí druhé „po medžugorské poutnické trase“, jednou do roka si projdou stejné cesty, ale tentokrát sami se sebou a svým Bohem, aby nejdříve v sobě prohloubili zážitek Boha ke kterému potom mohou pozvat i svoje poutníky.

I dnes  jedním z cílů těchto setkání zůstalo vyjadřování potíží se kterými se organizátoři setkávají při organizaci poutí nebo hledání rad, jak vést své modlitební skupiny a z druhé strany jim farnost sděluje potíže na které naráží ze strany poutníků a dává jim směrnice pro následující poutnický rok. Přesto je možné potvrdit, že po tom co se fra Marinko Šakota ujal koordinace těchto setkání získává stále větší  význam právě aspekt „duchovní obnovy“. Tak se například  vyjádřil jeden z účastníků : „Fra Marinko dost hovořil o počátcích Medžugorje, o tom co Panna Maria žádá citujíc poselství Panny Marie. Takže jsme znovu zažili kolik nám toho Panna Maria dala a nakolik počítá s námi se všemi. Pro mne toto byla pravá duchovní obnova." (Robert T.)

Počet účastníků

Letošní duchovní obnovy se účastnilo poněkud méně účastníků než v minulých letech, pravděpodobně vlivem špatných povětrnostních podmínek jak u nás tak v oblasti jiných evropských zemí. V průměru program sledovalo 150 účastníků z 11 jazykových oblastí: italština (30), němčina (25), slovenština (9), angličtina (8), španělština (10), ruština (14), ukrajinština (17), maďarština (7), polština (17), chorvatština (1) a francouzština (9).

Program duchovní obnovy

začínal půlhodinovou adorací před Nejsvětější svátostí oltářní. První den měl fra Marinko přednášku ve které byli všichni přítomní voláni na cestu svatosti – a to je zejména cesta poselství Panny Marie s vůlí, rozhodností, zápalem, jako na začátku zjevení.

Po přestávce přednesl Jakov Čolo svoje svědectví života podle poselství Panny Marie, zpočátku svědčením a posledních pět roků i konkrétní pomocí nejpotřebnějším a chudým prostřednictvím sdružení Mariiny Ruce. Maja Jerkić, ředitelka Informačního centra přednesla zprávu o práci Centra od loňského setkání a potvrdila, jak mnoho v rozvoji jejich práce pomohli právě návrhy a pomoc, které získali od vedoucích center souvisejících s Medžugorjem. Mojca Čarapina představila Družstvo, které existuje od roku 1991, má více než 100 členů různých profesí a různého věku. Sdělila, že někteří členové družstva jsou i tlumočníci na této duchovní obnově, jiní opět přišli jako poutníci do Medžugorje a našli tu své manželské partnery a své životní poslání. Účastníky vyzvala k co nejlepší spolupráci pro lepší a kvalitnější organizaci samotných poutí a duchovního rozvoje poutníků. Na závěr Marijana Juričić přednesla zprávu o práci Úřadu pro poutníky při farním úřadu  a ze svědectví o milostiplných zážitcích lidí, která vyslechla během roku. Všechny společně vyzvala, abychom si začali být vědomi, že Medžugorje není jenom veliká milost pro každého z nás, ale i pro celý svět.

Odpoledne prvního dne bylo rezervováno pro práci v jazykových skupinách. Byly připomenuty některé staré, ale i nové problémy a návrhy. Zvláště zajímavý je požadavek polské jazykové skupiny, která vzhledem k velkému počtu polských poutníků požádala o změnu času polské mše svaté, která je v nevhodný čas, ve 13 hodin ve všední dnech. Také požádali o vydání audio knihy Poselství Panny Marie ve všech jazycích, která by byla velmi užitečná, neboť by se mohla pouštět během dlouhých hodin cestování autobusy nebo by byla užitečná pro slabozraké osoby.

Druhý den byly přednášky vyčerpávající. První část měl fra Danko Perutina, který mluvil o naslouchání Božímu Slovu, a potom o profilu průvodců, tedy doprovodu poutníků. A po něm  Saverio Gaeta, italský novinář a spisovatel, měl výklad o konkrétních důkazech v prospěch medžugorských zjevení. Odpoledne byla modlitba křížové cesty na Križevaci, kterou vedl fra Ljubo Kurtović, a která kromě modlitebního charakteru měla i zvláštní "sněžnou" atmosféru.

Večer následovalo svatopostní setkání při chlebu a čaji spolu s farníky před kterým účastníci semináře mohli vyslechnout dokonalou přednášku sestry Dominiky Anić na téma „jak se vyrovnávat se stresem“.

Čtvrtek charakterizovala opět přednáška fra Marinka, setkání s františkány, kteří  působí ve farnosti a společný oběd v Majčině Selu (sociální ústav ve farnosti vedený františkány) a modlitba růžence na Podbrdu. Duchovní obnova skončila v pátek posledním setkáním, výměnou zkušeností a mší svatou v poledne. (přeloženu z Glasniku Mira 3 / 2018)